sobota 31. března 2012

Velikonoce - Ježíš je původce záchrany

Ježíš – původce záchrany

Velikonoce jsou oslavou vykoupení. Ježíš zvítězil nad mocí nepřítele svou smrtí a vzkříšením. Porazil hřích, smrt i ďábla, odsoudil mocnosti temnoty k věčné porážce. Poselství velikonoc zní: Ježíš je vítěz! Nebýt jeho, nezbyla by nám žádná jiná možnost, jak bychom mohli být vykoupeni. Aak skrze jeho oběť a triumfální vzkříšení z mrtvých nám Bůh otevřel dveře spásy. Díky utrpení, které nesl, se stal původcem naší záchrany.

Hovoříme-li o spasení, musíme říct, že zachrána je jen v jeho přítomnosti. Spasení nepřijde jako doporučený dopis z nebe. Ježíš záchranu jen nepřináší. Ježíš JE záchranou. Spasení je celé o živém vztahu s ním Ježíšem. Je třeba, abychom byli “v Kristu”. Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, (Římanům 8:1). Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu. (Koloským 1:27). Ježíš nezaložil náboženský systém s přísnými a jen obtížně naplnitelnými pravidly. Je Bohem našeho spasení, není šéfem, pro kterého musíme tvrdě pracovat, abychom si tím své spasení vysloužili. “Vždyť ten, kdo ve vás podle své dobré vůle působí, je Bůh!” "Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí"! (Filipským 2:13). Jde jen o Ježíše! On sám řekl: Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. (Matouš 11:28).

Jen přijďte! On sám vykoná práci spásy. Tak jednoduchý přístup se ale bohužel mnohým lidem nelíbí. Rádi se chlubí svým vlastním úsilím. Ježíš nám nabízí pokoj, který nám chce dát ve chvíli, kdy se k němu obrátíme. Jsou však lidé, kteří přístup k Ježíši rádi komplikují. Některé církve vynalezly velice klika a křivolaké cestičky, po nichž se musíme vydat, chceme-li se přiblížit k Bohu. Chtějí totiž být uznáváni a oceňováni jako vážení svatí. Proto z obrácení k Ježíši udělali zdlouhavý proces plný tvrdých náboženských pravidel, těžké práce a disciplíny, modliteb, postů a sebezapírání, tvrdého kázání (a konec konců i tvrdých církevních lavic). Někteří z přiblížení se k Ježíši udělali celoživotní práci a domnívají se, že si jím nikdy nebudou moci být zcela jistí. To se mi zdá vzhledem k citovanému verši cynické. Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.”  Jsou lidé, kteří tento odpočinek očekáva až v hrobě.

Ježíš nikdy nehlásal potřebu podobně svízelných “přibližovacích” procesů. Jediné, čeho je třeba, je ho přijmout. Jeho přikázání jsou jednoduchá: ”Pojďte ke mně!” ”Uvěřte mi!” ”Následujte mě!

"Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení," (Římanům 10,9-11)


Ježíš je zdroj života. Říká ti: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. (Jan 6:35).

Čísla, která vidíme na svém kalendáři, různé oslavy a svátky blednou ve srovnání s Kristovou slávou. Proud Božího požehnání, moci a dobroty je věčný a nemá žádnou návaznost na pozemské časy, data a svátky. Koloským 2:16-23 vysvětluje, že svátky a oslavy byly jen “stínem budoucích věcí, ale skutečností je Kristus.” V Kristu se posouváme od dočasných věcí k trvalým.

"Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování.Takový člověk se nedrží hlavy, Krista, z níž celé tělo, pevně spojené klouby a šlachami, roste Božím růstem. Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat:neber to do rukou, nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa? Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní"(Koloským 2:16-23)

Ježíš nepřišel ustanovit náboženský systém, zřídit rituály, svátky, předpisy nebo jakékoliv jiné tradice nebo přikázání. To všechno by bylo pouhým náboženstvím, avšak Ježíš Kristus ve svém učení s ničím podobným nepřišel. Někteří lidé mají zálibu v uctívání, které je založeno na liturgiích a speciálních oděvech a róbách, ale Ježíš nikdy nic z toho nevyžadoval a řekněme si to úplně narovinu: liturgie a rituály nikoho nespasí. Pro některé lidi mohou mít jistý osobní význam, ale pro Boha jsou bezcenné.

Ku příkladu velikonoce by Boží děti neměly slavit jen jeden den v roce:  ".. neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy"(1. Korintským 5:7-8). 

Tento důležitý svátek neslavíme jednou do roka, ale každodenně - bez přestávky.



Přesto nám však Ježíš zanechal svátek večeře Páně, jejímž prostřednictvím nás osobně zve k tomu, abychom jedli chléb a pili víno na Jeho památku. Proč tedy ustanovil tento svátek? Když jíme chléb a pijeme víno, vyjadřujeme Mu tím svou úctu a vydanost. Večeře Páně nás sama o sobě spasit nemůže. Je však připomínkou všeobjímajícího zaopatření, které přichází prostřednictvím spasení, které mohl vykonat jen On sám! Jediným skutkem, který kdy budeme potřebovat ke svému spasení, bylo vydání se Krista za nás a prolití Jeho krve na Golgotě. Ježíš je našim velkým a úžasným Spasitelem. Křesťanství není náboženský systém založený Ježíšem.  

Křesťanství je Ježíš!
 


 čerpáno z CfaN

úterý 27. března 2012

Podobenství: Vítězný život

Podobenství: Vítězný život v Ježíši
Napsal uživatel Reinhard Bonnke   
Rád bych vám dnes řekl podobenství.

Týká se člověka jménem Honza. Honza měl dvoupodlažní dům s pěti pokoji v přízemí a dalšími pěti v patře. Jednoho dne zaslechl, jak někdo jemně klepe na vchodové dveře. Když Honza otevřel, zjistil, že je to Pán Ježíš. “Prosím, vstup dál,” řekl Honza s nadšením z nečekané návštěvy. “Dám Ti svůj nejlepší pokoj z celého domu – je v horním patře.” Ježíš jako gentleman Honzovi poděkoval a s vděčností přijal pozvání.

Druhého dne ráno někdo silně buší na vstupní dveře od domu. Když Honza otevřel, zjistil, že za nimi stojí ďábel. “Ne!”, zakřičel Honza, “já Tě tady nechci.” Ďábel se ale zašklebil a řekl: “Už jsem uvnitř” – a odsunul Honzu stranou. Vypukl obrovský boj. Satan na Honzu zaútočil všemi druhy pokušení a negativními myšlenkami. Bylo to příšerné. K večeru Honza nakonec získal převahu a ďábla vyhodil z domu ven a zavřel za ním dveře. Když se stále ještě snažil popadnout dech, řekl si: “Moment, vždyť jsem dal Ježíši nejlepší místnost z celého domu. Proč mi tedy nepřišel na pomoc?”
Když se ho na to Honza zeptal, Ježíš mu odpověděl: “Dal jsi mi jen jeden z deseti svých pokojů.” Honza pochopil, v čem je problém, padl na kolena a řekl: “Pane Ježíši, už vidím svou chybu. Prosím odpusť mi. Pojďme to změnit na 50/50.” Ježíš jeho nabídku s díky přijal.

Příštího dne se stalo totéž co v předchozím dni. Ďábel pronikl do domu a znovu propukl zápas. K večeru už byl Honza úplně vyčerpán a znovu si kladl stejnou otázku: “Proč mi dnes Ježíš nepřišel na pomoc? Budu za ním muset zajít a zeptat se ho.”
Pán mu řekl: “Můj synu, proč jsi mi nedal celý svůj dům a tím mi nedal volné ruce, namísto toho, abych byl jen Tvým hostem?” Honza kapituloval. Vytáhl z kapsy klíč od celého svého domu a předal ho Ježíši. “Prosím, buď Pánem celého mého života,” řekl. Nyní dal Ježíši všechno.

Příští ráno, ještě před rozbřeskem, někdo tloukl na dveře tak silně, že se otřásal celý dům. Honza se strachem vyskočil z postele. “Už je tu zase ďábel!”, zakřičel vyděšeně. Náhle uslyšel v domě kroky. Ježíš majestátně kráčel ke dveřím oděn svou mocí. Klíč od domu teď byl v jeho rukou. Teď už byla jeho práce otevírat dveře příchozím. Honza byl zvědavý, co se bude dít a tak šel ke dveřím také. Když Pán otevřel dveře, Honza stál hned za Ježíšem. Kdo byl za dveřmi? Samozřejmě, že to byl ďábel. Když však spatřil ve dveřích Ježíše, hluboce se poklonil a řekl: “Promiňte, Pane, musel jsem zatlouct na špatné dveře!” A pak utekl tak rychle, jak jen mohl.

Nebo je Pánem jen v některých místnostech Vašeho života? Někteří lidé dali Ježíši devět místností svého domu, ale na desáté visí nápis: “Soukomé – nevstupovat”. Je to komnata skrytých hříchů, lží, podvodů a nečistých věcí, o nichž vědí, že se Ježíši nelíbí. V této místnosti žijí lidé dvojím životem. Právě tyto věci opravňují ďábla k tomu, aby stál u vchodových dveří domu a tlačil se dovnitř.

Učinil jsi Ježíše Pánem každé oblasti svého života?

Ježíše neoklameme. Ví o nás úplně všechno. Ví přesně, co se děje v každé místnosti Vašeho života, dokonce i v těch oblastech, které se před ním snažíme ukrývat.

Dejte mu celý dům svého života. Úplně všechno. Každou jednotlivou část. Chce odstranit každou špínu, vše očistit a uklidit, vše dát na své místo a otevřít všechna okna, aby dovnitř mohl zavanout čerstvý vzduch a světlo.

On touží po tom, aby mohl s lehkostí přebývat v každé oblasti Vašeho života.
Pozvěte ho z celého svého srdce, aby se stal Pánem každé jednotlivé drobounké součásti Vašeho života. Řekněte svými vlastními slovy něco takového:
“Drahý Pane Ježíši Kriste,
dávám Ti každou komnatu svého života, každý jeho kout i skulinku. Vědomě Ti jako svému Pánu a Spasiteli předávám úplně VŠECHNO!
Víš všechno o mých hříších, o mé situaci a mých návicích. Synu živého Boha, svou důvěru vkládám plně jen v Tebe.

Očisti mě a učiň můj život takovým, abys v něm mohl s lehkostí přebývat, a abych Ti svým životem vzdával slávu.
Otevírám se Tvému Svatému Duchu, chci Tě následovat po všechny dny svého života.
Důvěřuji Ti a Tvému vedení.
Prosím, buď Pánem mého života!”

To je moje doporučení pro Vás, jak žít vítězný život!

Ale díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!
1. Korintským 15:57

Již tedy nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny.
Efezským 2:19

pondělí 26. března 2012

Modlitba je rozhovor s Bohem

Když se modlíš otvíráš tím dveře Bohu, aby mohl konat.

A když se nemodlíš, tak se ty dveře neotevřou ........... a Bůh nemůže činit.

Čím více se modlíme, tím více vidíme vyslyšení modliteb a tím méně jsme zklamaní, když nám něco nevyjde, jak jsme si představovali. Když se modlíme za všechny věci, tak věnujeme méně času tomu, jak ty věci vyřešit a konání tělesných skutků.

Modlitba by měla být jednoduchá, mělo by to pro nás křesťany fungovat jako dýchání.  Je však potřebné, abychom si na modlitbu také vymezili svůj čas. Během celého dne bychom se měli za věci průběžně modlit. Hlavně to nesmí být náboženská modlitba, to není na nic dobré. Neudělej z modlitby jen nějký projekt, nebo jako náboženskou povinnost, protože potom se z ní nebudeš radovat. MODLITBA JE ROZHOVOR S BOHEM. Je to blízký vztah, je to uvědomění si toho, že máš ve svém týmu někoho, pro koho NENÍ NIC NEMOŽNÉ. Proto už nidky více neříkej tu nerozumnou větu: "Už jsem vyzkoušel všechno, ale zdá se, že to vůbec nefunguje, a už mi zbývá jen jediné, modlitba." Asi jsme to už každý někdy řekli.

MODLITBA NEMÁ BÝT NAŠE POSLEDNÍ LINIE OBRANY! 

ALE V KAŽDÉ SITUACI BY TO MĚLO BÝT TO PRVNÍ, CO BUDEME DĚLAT! AMEN


Když se modlíš otvíráš tím dveře Bohu, aby mohl konat. Ale to nezanmená, že by Bůh nechtěl, abychom někdy něco dělali i my. Ale On ví, že si děláme vlastní plány a chceme, aby jim Bůh požehnal. Máme to však dělat naopak! Nejdříve se modlit, a potom vykonat Boží plán. Když se snažíš řídit "svět" nebudeš mít z toho radost, to je Boží práce. 

Když se modlíš otvíráš tím dveře Bohu, aby mohl konat.

Není to úžasné, že nám bylo dáno to přednáherné jméno Ježíš? A když se v tomto jménu modlíme, dějou se mocné věci!

Když na Boha čekáme a nevidíme jaké budou výsledky, máme tendence býti NEGATIVNÍ, tzn. PROPADÁME POCHYBNOSTEM A NEVÍŘE. Jsme negativní, tzn. že máme tendenci mluvit negativně a myslet negativně, ale tokovým to způsobem Bůh nezačně činit v našich životech.

V Janově evnageliu v 11 kapotile píše se tam jak Lazar zemřel, a víte jeho sestry byly z toho rozrušené a naštvané, zdálo se jim to neřešitelné, Jedna řekla, "Ježíši, kdyby jsi tu byl, bratr by nezemřel." Někdy i my v našich životech prožíváme situace, kdy se nám zdá, že není východisko. Nehledaly toho, který by něco mohl udělat teď, ale řekl  "kdyby jsi tu Ježíši byl, nestalo by se to" To je stejné jako by řekly: "Když už se to stalo, nedá se s tím nic udělat." V Bibli se píše, že Bůh čekal záměrně, On věděl, že Lazar byl velmi nemocný. Měl svůj záměr a nechal ho zemřít, přestože ho miloval, protože věděl, že do této situace přinese vzkřísení.

Někdy i my nerozumíme tomu, proč Bůh nenapraví to, co bychom chtěli, aby napravil. My víme, že pro Něj by to bylo tak lehké.

BOŽÍ NAČASOVÁNÍ JE JINÉ NEŽ NAŠE NAČASOVÁNÍ A JE VŽDY SPRÁVNÉ.

Bůh nikdy nemá zpoždění, i když se nám zdá, že má a to proto, že nepřijde v tom našem načasování.

Ježíš jim říká, co je velice jednoduché a důležité: JAN 11,40
                                   "Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“
Myslím si že toto Slovo je opravdu úžasné.
Jen věř a uvidíš Boží slávu! 
To je něco, co dokážeme, nemusíme to nijak řešit, nemusíme to vysvětlovat, nemusíme všem našim přátelům vysvětlovat, proč ještě nemáme průlom.
Druhá věc, na co se musíme zaměřit, nebo přemýšlet nad tím, co nevidíme.Pavel říká v 2.Korintským ve 4 kapitole, že se nenechal znechutit všemi zkouškami, kterými procházel, aby se vzdal, protože více hleděl na to neviditelné, jako ne to viditelné

Povzbuzením pro nás je, že Bůh v našich životech koná každý den. Povzbuji vás, abychom to i nahlas vyznávali, že věříme tomu, že to co v časech těžkostí a problémů vyznáváme a říkáme, je velmi důležité


"Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme" Židům 11,1

Proto vyznávejme: Věřím, že právě teď Bůh činí vše v můj prospěch a já uvidím výsledky. Bible nám říká Marek 11,24 "Věřte, že jste všecko, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít."

Nejdříve vírou musíme uvěřit, že jsme to přijali, potom musíme udělat velký krok víry, věřit v to, že je neviditelná duchovní oblast, neviditelnou oblast nevidíme, ale existuje. Mnozí andělé pracují v náš prospěch a taktéž jsou tu démonické síly, které se snaží zabránit Božímu plánu v našem životě,. 
A proto je to na nás, zda budeme spolupracovat s Bohem, aby mohl konat. Nespolupracujme s nepřítelem tím,  že mu přenecháme svoje ústa. Když ti chce ďábel vnutit myšlenky pochybností a nevíry, tak s ním nespolupracuj, nebuď s ním v jednotě. Buď v jednotě s Bohem a uvidíš průloh o hodně dříve. JEN VĚŘ BOHU A UVIDÍŠ BOŽÍ SLÁVU.

                                                                                                                                                                 čerpáno od Joyce Mayer

úterý 20. března 2012

okomentování komentáře pana Tomáše Pavla

 Pan Tomáš Pavel chtěl dokázat z Písma, že Marie neměla děti s Josefem v článku Ježíš a jeho sourozenci

Má odpověď přímo v článku modře:

 
Nicméně se o to ještě jednou pokusím:

Na mnoha místech Nového zákona se hovoří o „bratřích Pána“ - buď obecně, bez udání jmen (Mt 12,46-50; Mk 3,31-35; Jan 2,12; 7,1-9; Sk 1,14; 1 Kor 9,5), nebo přímo s udáním jmen těchto bratrů, tj. Jakub, Josef, Šimon a Juda (Mt 13,55-56; Mk 6,3); o Jakubovi jako o bratru Páně se mluví na vícero místech zvlášť (Sk 12,17; 21,18; Gal 1,19; 2,9.12). Tato diskuse o Ježíšových „bratrech“ je důležitá, protože mnozí z těchto zmínek v Písmu dovozují, že Ježíšova matka Maria po Ježíšově narození nezůstala pannou, ale žila manželským životem s Josefem, se kterým měla další děti.
(Matouš 1,25) "Ale nepoznal ji, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.” Co znamená nepoznal ji? Podívejme se opět do Písma “I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ (1 Mojžíšova 4,1) POZNAT = MÍT SEXUÁLNÍ STYK.

V bibli nic o Mariině životě poté, co Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, nenajdeme - to máte pravdu. Že se ale tato nauka nevzala v církvi jen tak, že by si to někdo vymyslel, to je taky pravda....

  • 18Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize.
    Zjevení 22,18

Význam slova „bratr“

Existuje však ještě druhý způsob, jak k tomuto problému lze přistoupit, je ptát se, zda se oním označením myslí opravdu bratři. Nemůže toto označení znamenat bratry v širším slova smyslu, tj. například bratrance?

Řecký ekvivalent slova „bratr“ (adelfos) v sobě nese stejný význam, jaký má toto slovo v češtině a stejně jako čeština zná řecký jazyk slovo „bratranec“ (anepsios), jehož běžně používá pro označení tohoto příbuzenského vztahu. V klasické řečtině tedy tato teorie nemůže obstát.

Citováno z řeckého Nového zákona
JAN 18,26
26 ἠρνήσατο οὖν ἐκεῖνος καὶ εἶπεν· Οὐκ εἰμί. λέγει εἷς ἐκ τῶν δούλων τοῦ ἀρχιερέως, συγγενὴς ὢν οὗ ἀπέκοψε Πέτρος τὸ ὠτίον· Οὐκ ἐγώ σε εἶδον ἐν τῷ κήπῳ μετ’ αὐτοῦ;
 26Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: „Což jsem tě s ním neviděl v zahradě?“
Οὐκ εἰμί - příbuzný

Galatským 1,19

19 ἕτερον δὲ τῶν ἀποστόλων οὐκ εἶδον εἰ μὴ Ἰάκωβον τὸν ἀδελφὸν τοῦ Κυρίου.
 19Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně
τοῦ - bratr
.
SROVNEJ:              Οὐκ εἰμί - příbuzný    versus       τοῦ - bratr
 
Tuto jistotu však nemůžeme mít v případě Nového zákona, protože novozákonní řečtina nepředstavuje běžné užití řeckého jazyka. Kulturně-jazykové pozadí, z něhož někteří autoři spisů Nového zákona vycházeli, bylo aramejské a aramejština měla velmi silný vliv na vznik novozákonní terminologie i stylu. Aramejština byl též jazyk, jímž mluvil Ježíš – a byl to pro něj jazyk mateřský. Je možné, že by aramejské slovo pro bratra, aha, které zahrnuje i další blízké příbuzenské vztahy jako např. bratrance, mělo vliv na použití řeckého adelfos v Novém zákoně?

Aramejština nemá žádné slovo pro to, čemu říkáme bratranec. Tento vztah vyjadřuje aramejština opisem, např. „strýcův syn“ (brona d-ammeh). Protože to je docela zdlouhavé sousloví, častěji se širší příbuzenské vztahy vyjadřovaly jinými slovy, např. ahjana (člen rodu), qariwa (blízký příbuzný) nebo naša (příbuzný). Dalším takovým slovem je též aha, doslova „bratr“, jehož též aramejština využívá ve významu „příbuzný“, „člen rodu“.

Jan 18,26 v Aramejštině (http://www.peshitta.org/)
¨ příbuzný 
Lukáš 1,58
58A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
příbuzní
Matouš 13,55
55Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?
bratři 

Matouš 10,2 
"Jména těch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon, zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan,"
 
bratr

 
SROVNEJ:
  příbuzný      versus   bratr

Je proto možné, že první křesťané v Palestině, kteří neměli k dispozici slovo pro bratrance, mluvili o Ježíšových příbuzných či bratrancích jako o bratrech, což bylo potom přeloženo do řečtiny slovem adelfos. Zdá se mi to dokonce pravděpodobné, už proto, jakým způsobem s tímto pojmem zachází Starý zákon, kde slovo „bratr“ nese velmi široký význam: jakéhokoli mužského příbuzného s výjimkou přímého předka (otce, děda, …), tj. i příbuzné, bratrance, členy rodiny, kteří se jimi stali manželstvím či podle práva a přitom nejsou příbuzní pokrevně, a dokonce přátele a dokonce politické spojence (1 Sam 9,13; 20,32; 2 Sam 1,26; Am 1,9).

Abrahámovým bratrem je tak např. nazván Lot (Gn 14,14), ačkoli byl synem Aranovým, jenž byl Abrahámovým bratrem (Gn 11,26-28); takže Lot byl ve skutečnosti Abrahámův synovec. Podobně i Jákob je nazýván „bratrem“ svého strýce Lábana (Gn 29,15).

Tohoto užití slova „bratr“ použili i překladatelé hebrejských spisů Starého zákona do řečtiny. Tito helénští Židé z Alexandrie vytvořili ve 2. století před Kristem řecký překlad hebrejských posvátných spisů známý jako Septuaginta. Úryvky tohoto překladu nalezneme i v Zákoně novém, protože je to právě tento překlad, jehož je užito, když se cituje v Novém zákoně „Písmo“. Septuaginta překládá hebrejské slovo pro bratra 'áh řeckým slovem adelfos, slovo, o němž jsme již řekli, že nese velmi úzký význam, stejně jako v češtině. Myslím, že se lze správně domnívat, že se při překladu výrazu pro bratra i pisatelé novozákonních spisů zachovali podobně jako překladatelé Septuaginty. Při překladu onoho slova do češtiny je proto nutné dbát kontextu a podle toho rozhodnout, o jaký význam se jedná.

Apoštol Pavel říká: Galatským 1,19-20
  • 19Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně.
  • 20Před tváří Boží vás ujišťuji, že to, co vám píšu, není lež.