Velikonoce jsou oslavou vykoupení. Ježíš zvítězil nad mocí nepřítele svou smrtí a vzkříšením. Porazil hřích, smrt i ďábla, odsoudil mocnosti temnoty k věčné porážce. Poselství velikonoc zní: Ježíš je vítěz! Nebýt jeho, nezbyla by nám žádná jiná možnost, jak bychom mohli být vykoupeni. Avšak skrze jeho oběť a triumfální vzkříšení z mrtvých nám Bůh otevřel dveře spásy. Díky utrpení, které nesl, se stal původcem naší záchrany.
Hovoříme-li o spasení, musíme říct, že zachrána je jen v jeho přítomnosti. Spasení nepřijde jako doporučený dopis z nebe. Ježíš záchranu jen nepřináší. Ježíš JE záchranou. Spasení je celé o živém vztahu s ním Ježíšem. Je třeba, abychom byli “v Kristu”. “Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,” (Římanům 8:1). “Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu.” (Koloským 1:27). Ježíš nezaložil náboženský systém s přísnými a jen obtížně naplnitelnými pravidly. Je Bohem našeho spasení, není šéfem, pro kterého musíme tvrdě pracovat, abychom si tím své spasení vysloužili. “Vždyť ten, kdo ve vás podle své dobré vůle působí, je Bůh!” "Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí"! (Filipským 2:13). Jde jen o Ježíše! On sám řekl: “Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.” (Matouš 11:28).
Jen přijďte! On sám vykoná práci spásy. Tak jednoduchý přístup se ale bohužel mnohým lidem nelíbí. Rádi se chlubí svým vlastním úsilím. Ježíš nám nabízí pokoj, který nám chce dát ve chvíli, kdy se k němu obrátíme. Jsou však lidé, kteří přístup k Ježíši rádi komplikují. Některé církve vynalezly velice klikaté a křivolaké cestičky, po nichž se musíme vydat, chceme-li se přiblížit k Bohu. Chtějí totiž být uznáváni a oceňováni jako vážení svatí. Proto z obrácení k Ježíši udělali zdlouhavý proces plný tvrdých náboženských pravidel, těžké práce a disciplíny, modliteb, postů a sebezapírání, tvrdého kázání (a konec konců i tvrdých církevních lavic). Někteří z přiblížení se k Ježíši udělali celoživotní práci a domnívají se, že si jím nikdy nebudou moci být zcela jistí. To se mi zdá vzhledem k citovanému verši cynické. “Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.” Jsou lidé, kteří tento odpočinek očekávají až v hrobě.
Ježíš nikdy nehlásal potřebu podobně svízelných “přibližovacích” procesů. Jediné, čeho je třeba, je ho přijmout. Jeho přikázání jsou jednoduchá: ”Pojďte ke mně!” ”Uvěřte mi!” ”Následujte mě!”
"Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení," (Římanům 10,9-11)
Ježíš je zdroj života. Říká ti: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ (Jan 6:35).
Čísla, která vidíme na svém kalendáři, různé oslavy a svátky blednou ve srovnání s Kristovou slávou. Proud Božího požehnání, moci a dobroty je věčný a nemá žádnou návaznost na pozemské časy, data a svátky. Koloským 2:16-23 vysvětluje, že svátky a oslavy byly jen “stínem budoucích věcí, ale skutečností je Kristus.” V Kristu se posouváme od dočasných věcí k trvalým.
"Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování.Takový člověk se nedrží hlavy, Krista, z níž celé tělo, pevně spojené klouby a šlachami, roste Božím růstem. Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat:neber to do rukou, nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa? Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní"(Koloským 2:16-23)
Ježíš nepřišel ustanovit náboženský systém, zřídit rituály, svátky, předpisy nebo jakékoliv jiné tradice nebo přikázání. To všechno by bylo pouhým náboženstvím, avšak Ježíš Kristus ve svém učení s ničím podobným nepřišel. Někteří lidé mají zálibu v uctívání, které je založeno na liturgiích a speciálních oděvech a róbách, ale Ježíš nikdy nic z toho nevyžadoval a řekněme si to úplně narovinu: liturgie a rituály nikoho nespasí. Pro některé lidi mohou mít jistý osobní význam, ale pro Boha jsou bezcenné.
Ku příkladu velikonoce by Boží děti neměly slavit jen jeden den v roce: ".. neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy"(1. Korintským 5:7-8).
Tento důležitý svátek neslavíme jednou do roka, ale každodenně - bez přestávky.
Přesto nám však Ježíš zanechal svátek večeře Páně, jejímž prostřednictvím nás osobně zve k tomu, abychom jedli chléb a pili víno na Jeho památku. Proč tedy ustanovil tento svátek? Když jíme chléb a pijeme víno, vyjadřujeme Mu tím svou úctu a vydanost. Večeře Páně nás sama o sobě spasit nemůže. Je však připomínkou všeobjímajícího zaopatření, které přichází prostřednictvím spasení, které mohl vykonat jen On sám! Jediným skutkem, který kdy budeme potřebovat ke svému spasení, bylo vydání se Krista za nás a prolití Jeho krve na Golgotě. Ježíš je našim velkým a úžasným Spasitelem. Křesťanství není náboženský systém založený Ježíšem.
Křesťanství je Ježíš!
čerpáno z CfaN
příbuzný 
příbuzní 
bratři 
bratr