POSVĚCENÍ DUCHA, DUŠE A TĚLA - John G. Lake (4.kapitola)

KAPITOLA 4
POSVĚCENÍ DUCHA, DUŠE A TĚLA

„Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. “ (1. Tes. 5:23, 24).

Většina z nás má potíže při četbě Písma rozpoznat rozdíl mezi tělem a duší a je to zcela přirozený problém. O člověku se všeobecně mluví jako o dualitě těla a duše. Přesto, Písmo se nedívá na člověka jako na duální bytost, ale jako na trojedinou bytost, podobně jako na Boha samotného. Proto apoštol říká: „Modlím se, aby Bůh zachoval celého vašeho ducha, duši a tělo bez úhony do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“

V běžné verzi naši anglické Bible existuje velmi malý rozdíl mezi duší a duchem. Vyjádřit v jiném jazyce  obecné pravdy, které vyučujeme je jedna z nejtěžších věcí na světě. Pavel ve svém dopisu k Efezským vytvořil sedmnáct různých slov, které vyjadřují drobný rozdíl mezi duchem a duší. Pavel prohlašuje v knize Židům o možném rozdělení duše a ducha. Říká:„Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. “(Žd. 4:12).

LIDSKÝ DUCH

Milovaní, duch člověka je tou nejméně známou oblastí v životě u většiny lidí. Můj úsudek je, že duch leží ladem u většiny lidí, dokud není obživen Božím živým duchem a není zúrodněn skutečným duchem Ježíše Krista. Avšak, když se lidského ducha dotkne Boží duch, tak nastává obživení. Lidský duch je zaktivizován a začíná v něm působit. Nejen že začíná rozpoznávat věci tohoto života, ale dosahuje až za život v přítomnosti a stává se prostředkem, kterým se dotýkáme Boha samotného a kterým poznáváme a chápeme nebeské věci. Podle mého názoru je lidský duch tím nejúžasnějším Božím nástrojem na světě. Toto prohlašuje o lidském duchu kniha Job:„Avšak je to duch člověku daný , dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.“ (Job 32:8).

V člověku je duch a Božské vnuknutí Všemohoucího mu dává rozum. Když nějaká duše přichází
k Bohu a vydává Mu svůj život, říkáme o ní, že se obrátila. Tím míníme to, že daný člověk prožil změnu – narodil se z Boha – takže běžné zřejmé tělesné věci z jeho života odpadly a jsou pryč a objevily se na něm známky duchovního života. V nejlepším slova smyslu začal chodit s Bohem jako Jeho dítě. Věřím také, že skutečné obrácení je procitnutím lidského ducha, když se u něj vytvoří vědomí Boha-Otce prostřednictvím Ježíše Krista. Proto, aby mohl dosáhnout tohoto vědomého kontaktu s Bohem, je nutné, aby bylo odstraněno všechno, čím by toto vědomí bylo zakryto a čím by bylo zahaleno Boží poznání. Hřích je tou zvláštní věcí v lidském životě, která zahaluje lidské svědomí, tak že není schopen pojmout Boha. Poté, co je odstraněn hřích, opona nad lidskou duší se ztratí a lidský duch hledí do Boží tváře a poznává Boha jako svého Otce prostřednictvím Pána Ježíše Krista. Lidský duch vstupuje do spojení s Bohem a přináší do naší duše vědomí o tom, že Bůh je naše všechno ve všem.

LIDSKÁ DUŠE

Lidská duše, pokud jde o její vlastnosti, je prostředníkem mezi tělem a duchem. Jinými slovy je v ní začleněna veškerá činnost našich mentálních schopností přirozené mysli. Lidská duše je to, co se snaží zachytit a zmocnit se známosti, kterou duch dosáhnul a projevuje toto poznání skrze vnějšího člověka. Lidská duše je vládnoucí silou v lidské přirozenosti. Uvědomuji si jednu věc, kterou bychom se měli naučit a to je tahle: ne duch, ale lidská duše má velkou moc.

Pokud bych to chtěl vystihnout slovy, kterým by lidé porozuměli, mluvil bych o činnosti lidské duše jako o tom, co se běžně nazývá pojmem podvědomí. Při četbě psaných dokumentů od autorů, kteří se zabývají psychologií, byste si povšimli jevů a schopností, které ukazují na to, že se nejedná o duševní schopnosti ve spojení s Bohem, ale o aktivitu lidské duše. Lidská duše je skutečným vlastním já. Když Boží slovo mluví o spáse duše, mluví o tom vskutku z vědeckého pohledu; neboť dokud duše, lidská mysl, není vykoupena Božím duchem sama ze sebe, takový člověk je podle mého názoru doposud nevykoupený.

POSVĚCENÍ DUCHA, DUŠE A TĚLA

Posvěcení je přijímáno tak, že se dá použít pro potřeby celé naší přirozenosti; za prvé, pro ducha, za druhé, pro duši a za třetí, pro tělo. Znovu a znovu si opakuji požehnaná slova Johna Wesleyeho, když definoval slovo posvěcení: „Posvěcení znamená mít Ježíšovou mysl a mít veškerou Ježíšovou mysl.“ Nejvyšší úplné posvěcení zahrnuje veškerou Ježíšovou mysl. Křesťané jsou obvykle velmi slabí v této oblasti své přirozenosti. Křesťané vynaložili snad nejméně úsilí na to, aby rozvíjeli svoji mysl v Bohu než v čemkoliv jiném. Bereme obzvlášť na zřetel pouze jednu věc – ducha – a nechápeme tu skutečnost, že Božím záměrem je to, aby věci, které do nás přináší Boží duch, byly použity praktickým způsobem k potřebám do našeho života v přítomnosti.

Jednoho dne jsem byl naprosto udiven nad veškerou moji pochybnost tím, co můj duch přijal. Jedna milá dáma, která nejenom vyznávala, že žije svatým životem, ale která byla také pokřtěna Duchem svatým a která o této věci často mluvila, se provinila tím, že vyřkla jednu z nejohavnějších věcí, kterou jsem kdy slyšel, pokud jde o člověka. V mé duši jsem si řekl: „Tady ta osoba ani neumí rozpoznat vnější náznaky toho, co znamená být posvěcen Božím duchem.“ Nevěřím tomu, že by v jejím životě o tom existoval jakýkoliv důkaz. Jistě, mysl, která může opakovat takovou věc, podává důkaz o tom, že její poznání Boha je velmi povrchní.
Tato věc nám ukazuje na to, že lidé spoléhají na tu skutečnost, že ve svém duchu znají Boha, že byli zachráněni z hříchu a půjdou do nebe až zemřou; přesto ale žijí stále jako ďábel a mluví jako on v přítomném životě. Je to ohavnost. Ukazuje to na ohromný stupeň nevědomosti. Ukazuje to na to,
že daný jedinec nechápe základní principy toho, co obsahuje spasení, o čemž mluvil Ježíš k celému světu – o svaté mysli a o posvěceném duchu.

Avšak je zde naděje, je zde síla – v moci evangelia Ježíše Krista – té moci Boha ke spasení, která působí na lidskou mysl, posvěcuje lidskou duši a činí z lidské mysli mysl Ježíše. Kdo by si mohl představit, že by Ježíšovy rty vyslovily nečistou domněnku, která by nepříjemně působila na ducha někoho jiného? Jeho mysl by nemohla vymyslet takovou věc.

POSVĚCENÍ MYSLI

Jednou v neděli odpoledne jsem kázal v novém divadle a doposud jsem nikdy ve svém životě nekázal za takových okolností. Panovala tam atmosféra, o které by se dalo říct, že byla poznamenána vlivem intelektuálních myslí, které to místo obývaly. Zdálo se jako by celé místo bylo prodchnuto tímto duchem a trvalo mi hodně dlouho, než to můj duch přemohl, tak abych mohl mluvit ve svobodě. V našich rodinách, v našich zaměstnáních, kdekoliv kde jsme, zanecháváme dojem našich myšlenek. Pokud naše myšlenky jsou čisté a svaté jako Ježíš, když lidé vejdou do tohoto ovzduší, okamžitě to zjistí. Před nějakou dobou do našich Uzdravovacích domů přišel jeden bratr, který mi potom řekl: „Když jsem prošel venkovními dveřmi, ucítil jsem to.“ Znal Boha a rozpoznal Boží moc. Posvěcená mysl po sobě zanechává vůni svaté přítomnosti a svatého smýšlení, kamkoliv jde. Neposvěcená mysl po sobě zanechává zápach a skvrnu nečistoty.

Jestli je nějaká oblast, kde jsou křesťané zpravidla slabí, pak je to oblast posvěcení jejich myslí. Křesťané mají dojem, jako by neprocvičovali vládu nad svojí myslí tak, že se zdá, že jejich mysl utíká nazdařbůh tak právě, jako mysl světa. Znakem skutečného křesťanství je čistota, svatost lidských myšlenek a pokud váš druh křesťanství ve vašich myslích nepřináší skutečnou svatost, skutečnou čistotu, skutečnou mírnost a skutečnou pravdu, potom je to ubohý druh křesťanství. Okamžitě ho vyměňte.

Pro neposvěcenou mysl existuje ulehčení. Poddejte vaši mysl Pánu Ježíši Kristu, aby byla znovu zformována pomocí Ducha svatého tak, aby se stala čistým „kanálem“ svaté přirozenosti. Jistě, že my všichni, kteří prohlašujeme, že známe živého Boha a vyznáváme, že jsme s Ním ve spojení, bychom měli tomuto světu prezentovat tento postoj a svatost mysli, která nepotřebuje žádné doporučení. Lidé to ví, cítí to. Ví, že je to mysl Ježíše.

VÝSLEDEK PŮSOBENÍ MYSLI V ČLOVĚKU

Víte, že hříchy, které souvisí s násilím v životech lidí mají původ v mysli? Lidský život bude mít
takový ráz jako jsou jeho myšlenky. Pokud přemýšlí o zlém, bude zlý. Pokud přemýšlí o svatosti, bude
svatý. Jeho vnější život bude takový jako je jeho vnitřní impuls.Ježíš řekl: „Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ (Marek 7:21-23).

Židé měli problém, když viděli Ježíše a Jeho učedníky jak jí a pijí z talířů, které nebyli podle tradice očištěny. Ježíš jim pak udělil velikou lekci, která se týkala vnitřního života. Řekl: „Ze srdce vychází zlé věci.“ To, co vchází do člověka skrze ústa nemůže člověka poskvrnit. Naše mysli potřebují zůstávat v Ježíši, potřebují být chráněny prostřednictvím Boží moci a je nutné, aby byly naplněny Ježíšovým Duchem svatým, tak abychom mohly odrážet Jeho krásu a ukazovat Jeho lásku. Měli bychom projevovat Jeho mírnost a Jeho prokazatelnou moc. Není úžasné si uvědomit to, že lidé mohou do své přirozenosti přijmout moc Ducha živého Ježíše, ve které je očisťující moc, která dokáže vyhnat z lidské bytosti každou formu zla, každou smyslnou věc v mysli a v přirozenosti, aby se člověk stal tím, čím byl Ježíš? Přítok svatého života do našich těl musí vypůsobit svatost jak v těle, tak i v duši. Nemůžeme mít nádherné myšlenky, nemůžeme mít svaté myšlenky, aniž by nezanechali otisk v naší přirozenosti a na našem těle.

SVATÝ FRANTIŠEK Z ASSISI

Když měl Sv. František z Assisi krátce před smrtí, řekl svým přátelům: „Až budu mrtvý, otevřete mé tělo a všimnete si otisknutého kříže Ježíše v mase na mém srdci.“ Po celý jeho dlouhý život svatého Božího muže, rozjímal o Ježíšovém kříži tak, až nabyl pevné jistoty, že v jeho těle na srdci byl otisknutý kříž. Poté, co zemřel, otevřeli jeho tělo a zjistili, že jim řekl pravdu. Tuto skutečnost potvrdili největší duchovní autority tehdejší doby.  Tato stejná nebeská moc, která je v nás, rozpouští nemoc a obnovuje postižené tkáně. Naše těla jsou očišťována duchovní mocí, která přechází z naše ducha prostřednictvím duše do našeho těla.
Když začneme uvažovat o Pánu Ježíši na Hoře proměnění a začneme přemýšlet o vyzařující slávě, která procházela skrze Jeho tělo, nejen prostřednictvím osvícení Jeho Ducha, ale skrze svatou slávu, která prostoupila Jeho tělo tak, až zbělal a třpytil se, až Jeho tvář zářila jako světlo, pak teprve porozumíme proměňující nebeské moci.

Tato oslňující Boží čistota je to, co moje duše žádá. Tato oslňující moc, která je zřejmá v čistotě
mého ducha, moji mysli a mého těla je to, po čem skutečně toužím.

NEČISTÁ NEMOC

Když něco nečistého ve formě nemoci se objeví na vašem či mém těle, vnímáme to, jako by nás
zašpinilo něco nečistého, co se nás dotklo a v Ježíšově jménu se do popředí dostává náš duch a
vyhání tento ďábelský stav. Prostřednictvím Ducha Boha živého stojíme proti té nemoci; věříme, že Duch svatý Boží bude proudit skrze ducha, duši a tělo a vyléčí a uzdraví určitou věc. 

Jednou mě přišel navštívit jakýsi starý baptistický bratr se svoji ženou. Když jsme tak seděli a rozmlouvali, řekl jsem: „Bratře, hřích a nemoc, obojí jsou nečisté. Jedno z toho je důkazem nečisté mysli, to druhé svědčí o nečistotě těla. A spása, kterou měl Ježíš na mysli, znamená učinit člověka čistého v jeho duchu, duši a na jeho těle. „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. “ (1.Tes. 5:23-24).

Existuje proud života, kterému Bůh dává svolení, aby proudil z vaši a moji přirozenosti ke všem lidem kolem vás. Tento požehnaný proud bude, ať už sladký a čistý jako ten, který vytéká od Božího trůnu nebo bude zašpiněný a páchnoucí podle stavu vaší přirozenosti. A cena drahé krve Ježíš Krista pro vás a pro mne je ta, že prostřednictvím tohoto proudu života, který z nás vytéká, jsme učiněni svatými; tímto stejným svatým proudem života, který je zdrojem květů stromu života. Jeden z nejkrásnějších obrazů, které Boží slovo obsahuje, je popsán ve Zjevení 22:1. „A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova..“

Pokud se svým životem nejste uspokojeni, pokud jste doposud nepoznali svatou povahu, kterou
Ježíš očekává od skutečného křesťana, potom toto volání Ducha přijde do vaši duše. Duch a
nevěsta říká přijď. Přijďte ke skutečnému životu, který je skryt s Ježíšem v Bohu. „…Já…budu v něm pramenem vody tryskající k věčnému životu“ (Jan 4:14).

JEŽÍŠ KRISTUS ŽIJE VE MNĚ John G. Lake (3.kapitola)

KAPITOLA 3
JEŽÍŠ KRISTUS ŽIJE VE MNĚ
„nežiji už já, ale žije ve mně Ježíš Kristus“ (Galatským 2:20). Toto je zjevení naší doby. Toto je ten závažný objev.
Toto je to, co podněcuje převrat Boží moci na zemi; ten faktor, který mění ducha náboženství ve
světě a charakter křesťanské víry. Je to duchovní oživení.
Svět se probouzí pod úžasnou pravdou, tj. že Ježíš není jen v nebi, ale že je ve vás.
Svět žil v temnotě tisíce let. Bylo to jako s elektřinou, které bylo stejně dost, jako potom a jako je i nyní. Není to jen elektřina, která se zde na zemi objevila. Byla tady vždy. Avšak lidé objevili, jak jí zužitkovat a jak s ní požehnat sami sebe.

VELKÉ TAJEMSTVÍ
Ježíš, který přebývá v lidském srdci, je tajemství všech tajemství. Pavel toto zvěstoval pohanům jako největší tajemství veškerého zjevení o Bohu a nakonec všech divů, které znal. Ježíš je ve vás za určitým záměrem. Ježíšovým záměrem ve vás je zjevit vám samotného Sebe, skrze vás a ve vás. Bez přestání opakujeme dokola tuto frázi: „církev jenž je Jeho tělo“, ale kdybychom si uvědomili tuto pravdu a její moc, na světě by to vypadalo jinak. Kdyby si lidé v církvi uvědomili, že jsou hmatatelným, živým pulsujícím tělem – tělem, kostmi, krví a mozkem Ježíše Krista – a že Bůh se projevuje skrze ně každou minutu a snaží se o to dokončit Svoji vůli na světě skrze ně, nejen pomocí určité části těla, tak by pak mnozí porozuměli křesťanské úloze a službě. Ježíš Kristus působí prostřednictvím vás. Nepůsobí nezávisle na vás; On působí skrze vás. Člověk a Bůh jsou jedno. Toto je to tajemství skutečného křesťanského života. Je to skutečné spojení; vědomé spojení mezi člověkem a Bohem. Tento vztah se nedá ničím nahradit. Můžete si vymyslet rituály a symboly, až se vám ze všech zatočí hlava, přesto všechno stejně musíte hledat a najít Boha.

Existuje jenom jedna realita. Tou realitou je Bůh. Lidská duše se musí spojit s Bohem a dokud není k Němu připojena, neexistuje v člověku taková věc, jako skutečný křesťanský projev. Všechny takové přípravné procesy prostřednictvím, kterých Bůh připravuje duši na tento projev jsou pouze předběžnými pochody. Konečný výsledek je ten, že člověk může zjevovat Boha a také to, že Bůh nejen může mít místo, kde může přebývat, ale má také právo jednat v těle a v lidském duchu. Každý člověk, který je ve světě vyučován Duchem svatým, vnímá, jak se jeho přirozenost postupně poddala Bohu a Jeho vůli.

Jednou jsem navštívil muže, který si na mě stěžoval. Řekl: „Napsal jsem vám dvaceti čtyřstránkový dopis a vy jste ho nepřijal. Pokud byste ho měl, tak byste tady teď nebyl.“ Zasmál jsem se. Ten člověk byl křesťanem třicet či čtyřicet let. Vypadal, že je vždy oddaný Bohu. Častokrát jsem o něm mluvil své ženě a mým přátelům jako o jednom z nejzásadovějších křesťanských mužů, které jsem znal. Přesto někdy můžeme na okamžik vidět, jak lidská přirozenost povstává nad duchem a kazí krásu života, kterou zjevuje Bůh.
Božím záměrem je přivést všechny stavy naší bytosti v soulad s Jeho vůlí a myslí. Bůh nezamýšlel, že z nás udělá automaty. Vidíme to na břichomluvci, který řídí figurínu a pohybuje jejími rty; vypadá to jako kdyby mluvila. Ona se však pohybuje v poslušnosti prostřednictvím jiné síly. Bůh má vyšší záměr, než jen z člověka udělat hračku. Nejvyšším Božím cílem ve vaší vlastní duši je rozvinout všechny Jeho schopnosti a osobnost, která je ve vašem životě; ne ji utopit nebo zničit, ale změnit ji, posílit a zvětšit, až celá vaše osobnost bude mít Boží podstatu a přirozenost.
 
BŮH NEOMEZUJE LIDSKOU OSOBNOST
Jednou, když jsem byl v Chicagu s párem starých přátel, kteří mě pozvali na večeři, paní která je velmi upřímnou ženou, řekla u večeře: „Pane Lakeu, znám vás už dlouho a velmi dobře už mnoho let, takže jsem schopná mluvit před vámi naprosto otevřeně..“ Odpověděl jsem: „Ano, tak to je.“ „Nuže,“ řekla, „existuje něco, co mi u vás schází. Kvůli nedostatku slov, kterými bych to vyjádřila, řeknu to slovy apoštola Pavla: ‚Nosím na svém těle vyrytá znamení Pána Ježíše.‘ Nezdá se ale, že byste měl vyrytá Ježíšova znamení.“
Odpověděl jsem: „To záleží na tom, zdali jsou to znamení nebo manýry. Pokud očekáváte, že Bůh změní osobnost, kterou mi dal, tak abych byl někdo jiný a ne sám sebou, tak vás zklamu. Pokud je to takový druh znamení, které hledáte, potom je nenajdete. Nicméně, jestli je budete chtít vypozorovat na těle, v krvi, v kostech, v duchu a mysli, ve kterých přebývá Bůh, pak je najdete. Žádný stroj, žádný automat či imitace, ale člověk s čistou myslí a srdcem. Boží syn ve Své přirozenosti a podstatě.“

O co Bůh nejvíce usiluje na světě než o to, aby rozvinul toho skutečného člověka do Ježíšovy podoby a obdařil ho poznáním Sama sebe? Tento skutečný člověk je proměňován do té chvíle, až jeho skutečná podstata je podstatou Boží. Když přestanete polemizovat nad svým vlastním úsudkem – co se toho týče – je to ta jediná cesta, prostřednictvím které Ježíš Kristus Sám o sobě, čí Bůh-věčný Otec, je uchráněn před tím, aby nežil o samotě na věky věků. Kdokoliv, kdo přestane analyzovat tuto skutečnost, uvidí že Bůh usiluje o to, aby nás učinil ve vší naší přirozenosti, existenci, zvycích a myšlenkách; ve vší struktuře našeho života, tak nádhernými, skutečnými, pravými, inteligentními a silnými, jako byl sám Ježíš. Potom porozumíme tomu, co vykoupení Ježíše Krista znamená. Znamená to podnítit ve vás Ježíše Krista, až bude Ježíš Kristus ve vás Tou jedinou bytostí, která se bude projevovat. Bude se projevovat prostřednictvím vašich očí právě tak, jako se Bůh projevoval skrze Ježíšovy oči; bude se projevovat dotykem tak, jako Bůh se projevoval prostřednictvím Ježíše. On není mocí ani životem, která je od vás samotných oddělená, ale dva životy se spojili v jeden; došlo ke stmelení dvou přirozeností, dvě mysli přemýšlí jako jedna, tj. Ježíš Kristus ve vás.

ŽENA A JEJÍ REVMA
Na konferenci v Chicagu, jednoho odpoledne po shromáždění, jsem se posadil, abych si popovídal s určitou křesťankou černé pleti. Vyprávěla mi o svých slibech a nemocích – bylo jich mnoho. Po chvíli, kdy se zdálo, že trochu utichla, řekl jsem: „Drahá matko, jak dlouho jste křesťankou?“ Odpověděla: „Od dětství.“
Potom jsem se jí snažil ukázat, že Bůh od ní očekával Boží rozvoj, Jeho přirozenost a Jeho působení v Jeho proměňující moci prostřednictvím působení Ducha tak, aby došlo k procesu proměny a přetváření proto, aby se mohla změnit její přirozenost, a aby mohlo zmizet její revma (Brightova nemoc) a všechny další problémy tak, jako před dlouhou dobou z její duše zmizel hřích. Poté, co rozhovor pokračoval do určité chvíle, řekl jsem: „Drahá sestro, každý na tobě vidí, že Ježíš Kristus přebývá ve tvém duchu.“ Její oči byly překrásné, nádherné. Řekl jsem: „Dovol ať se trochu rozšíří tvoje mysl. Ať tvoje mysl je schopna porozumět tomu, že tak jako Ježíš přebývá ve tvém duchu a ovládá tvoji duši, tak stejným způsobem chce ovládat tvoji krev, tvoje staré revmatické kosti; ve tvých kostech se pak stane ta stejná věc, když si uvědomíš pravdu, která se stala ve tvém duchu, když jsi se po výzvě v pokání obrátila.“ (Vyprávěla mi o tom, jak se modlila 22 dní a nocí, dokud se v její duši Kristus nezjevil jako Spasitel. Měla dojem, že bude muset čekat na Boha 22 dní a nocí proto, aby se Bůh projevil Sám o sobě v jejích revmatických kostech a já jsem se jí to snažil
vymluvit.) Řekla: „Bratře, vložte na mě ruce, modlete se a budu uzdravena.“ Odpověděl jsem: „Ne, chci, abyste se uzdravila tím, že si uvědomíte právě teď, že ten stejný Ježíš Kristus, který přebývá ve vašem duchu a ve vaší duši, je ve vašich kostech, ve vaší krvi a ve vašem mozku.“ Za chvíli tato stará paní poskočila svýma nohama a řekla: „Můj Bože, On je…“ Přijala to. Ježíš Kristus byl uvězněn v jejím duchu a duši, nyní měl svolení se manifestovat na jejím těle.

Bratr Tom Hezmalhalch se přijel podívat na černošské shromáždění do Los Angeles, když se v těch dnech hovořilo o křtu Ducha svatého. Koupil si nějaké noviny a v nich se dočetl o těchto zvláštních shromážděních a taky o tom, že tam lidé mluvili v jiných jazycích. To bylo pro něj něco nového. Řekl si: „Pokud to dělají a pokud je to skutečné, tak je to něco, co Boží duch koná nad to, co je normálně běžné. Jedu tam, abych to dostal.“ Jel tam a naslouchal starému černému Franku Seymourovi, jak o tom vyučoval. Frank se snažil o
to, aby lidé nabyli vědomí, že jsou očišťováni a použil k tomu nádherný verš, "Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ (Jan 15:3). To se pro Toma stalo velmi skutečné. Za chvíli byla dána výzva celému shromáždění, aby lidé přišli dopředu a klekli si na výzvu ke spáse a hledali Boha, pokud jde o křest v Duchu svatém. Tom mi později řekl: „Johne, vstal jsem a šel jsem dopředu k té staré lavici, kde jsem si uvědomil v mé duši pravdu Slova, o které ten muž mluvil a toto skutečné očištění a „Ten, který očišťuje lidská srdce“ se usadil v mém srdci.“ Klekl si a krátce se pomodlil. Jeho duše se „napjala vzhůru“ a jeho srdce uvěřilo křtu v Duchu svatém. Potom se zvedl a sedl si na jedno z předních sedadel. Jeden z uvaděčů řekl: „Bratře, nezastavuj se v modlitbě, dokud nebudeš pokřtěn Duchem svatým.“ Tom odpověděl: „Ježíš mi řekl, že jsem byl pokřtěn v Duchu svatém.“ Pan Seymour řekl: „Jen ho nechte o samotě. Přijal to. Počkejte si a uvidíte.“ Pár dní uplynulo a jednoho dne Tom řekl, že Duch začal proudit skrze něho a píseň chvály v jazycích – andělský hlas – se rozezněl skrze jeho rty.

ZTIŠTE SE A NECHTE BOHA VEJÍT DO VAŠEHO ŽIVOTA
Jeden starý kazatel v Jižní Africe přišel do mé kanceláře a řekl: „Bratře Lakeu, chtěl bych s vámi
o něčem mluvit. Bůh se v mém životě projevoval úžasným způsobem. Bylo to prostřednictvím jazyků
a daru výkladu jazyků. Přesto však jsem v jazycích nemluvil téměř celý rok. Přál bych si, kdyby ses za
mě pomodlil.“ Odpověděl jsem: „Ne, běžte, lehněte si, ztište se a nechte Boha vejít do vašeho života.“ Psal jsem dopis. Pokračoval jsem v psaní. Okamžitě jsem si všiml, že něco ve mně chce mluvit a pootočil jsem
jen trochu hlavou a viděl jsem, že starý bratr mluví v jazycích a já jsem k tomu dostal výklad.
Křesťané se nad touto skutečností urážejí neustále každý den. Máte pochybnosti, strach a rádi byste se dozvěděli, jestli v tom je Ježíš. Drahá sestro a bratře, dej Mu příležitost, aby zjevil Sám sebe. Je v tom. Pravděpodobně kvůli tomu, že si to tolik neuvědomuješ, je tvoje duše zavřená a On není schopen Sám sebe zjevit. Víš, Bůh nemůže zjevit Sám sebe nikomu, kdo nemá ducha nebo duši. Skutečné tajemství služby uzdravování spočívá v tom, že dovolíš Boží milosti, aby vycházela ven prostřednictvím tvých rukou a nervů do dalšího života. Toto je to skutečné tajemství. A jeden z největších skutků, které Bůh musí provést je poddat naše tělo Bohu. Mnozí křesťané, hlubocí křesťané, kteří skutečně znají Boha ve svém duchu a mají s Ním nádherné obecenství jsou puzeni, aby čekali, dokud se v nich neuskuteční proces spiritualizace, aby Bůh mohl zjevit Sám sebe skrze ně. Nevězněte ve vás Ježíše Krista. Nechte Ho žít, nechte Ho projevit, dejte Mu skrze vás volný průchod.

NEJNALÉHAVĚJŠÍ POTŘEBA LIDSTVA JE LÁSKA
Existuje jedna věc, kterou svět potřebuje daleko víc, než cokoliv jiného a přesvědčuji se o tom čím dál víc každým dnem svého života. Lidé mají jednu velmi naléhavou potřebu – potřebují Boží lásku. Lidská srdce hynou pro nedostatek Boží lásky. Moje sestra, která žije v Detroitu přijela do Milwakuee, aby nás navštívila ve shromáždění na dva až tři dny. Když jsem ji sledoval, řekl jsem si, „Rád bych si ji vzal sebou, aby jim jen mohla projevit lásku.“ Nemusela jim kázat. Nejsou to slova, která říkáš, které je požehnají. Lidé potřebují něco daleko víc – potřebují lásku. Musí ji přijmout. Potom se jejich duše otevře a přijde duchovní odpověď. Dej jim tu odpověď: je to láska Ježíše Krista. Už jste viděli některé lidi, kteří někoho milovali, ale nedostali odpověď. Jestli existuje nějaká těžká situace v Boží zemi, pak je to milovat někoho vášnivě a nedostat na svoji lásku odpověď.
Jednou jsem byl na svatbě mého jednoho přítele z Anglie. O pár let později jeho žena a já nás přijeli navštívit. On byl takovým studeným typem Angličana, ona byla vřelé povahy. Jednoho dne, když si vyšli na vycházku, jsem si všiml vášnivé touhy v její duši. Kdyby řekl jen něco láskyplného, něco co by potěšilo touhu v její přirozenosti po náklonnosti. Avšak zdálo se, že si vůbec nebyl vědom její potřeby. Seděl jsem na přední verandě, když se vraceli o něco později ze své krátké vycházky. Poté, co paní vešla do domu, řekl jsem: „Hibbsi, ty stará mrtvolo. Jak je možné, že můžeš chodit sem a tam po ulici s ženou, která je tvoje manželka a vůbec si neuvědomuješ, že její srdce křičí potom, aby si něco udělal, co by jí ukázalo, že jí miluješ?“ Odpověděl: „Myslíš si, že je to těžké? Půjdu tedy a učiním to teď.“ Co to vlastně je, co lidé hledají? Po čem touží jejich srdce, když hledají Boha? Po čem volá jejich duše? Lidé jsou odděleni od Boha. Mezi tebou a Bohem nemusí být hory hříchu. Může to být jen to, že tvoje přirozenost je uzavřená a nereaguje. Avšak, když do tvé duše Bůh vdechne Svůj skutečný dotek lásky, potom jaká proměna se stane! Na zemi asi neexistuje lepší věc, než pozorovat duši, která se modlí a Boží světlo a život začíná naplňovat její přirozenost, pak tuto svatou náklonnost, kterou hledáme u druhých nacházíme uvnitř své duše.
Toto je to, co od tebe Pán žádá a pokud chceš potěšit srdce Ježíše Krista, toto je ten jediný způsob na světě, jak to učinit. Výzva není: „Dej mi svoji hlavu.“ To pozvání je: „Můj synu dej mi
svoje srdce.“ Toto je ten láskyplný vztah, skutečné milující spojení s Bohem. Popřemýšlejte o nádheře Božího záměru. On očekává, že toto stejné nádherné duchovní spojení, které vzniklo mezi vámi a Ním se rozšíří tak, že do tohoto zahrnete každou další duši kolem vás.Tohle je to, co ve skutečnosti Písmo říká, když mluví o tom být pokřtěn v Duchu, ponořen, zabalen a zahalen v jednom Božím duchu.

PŘÍPAD CHOROBOMYSLNÉ DÍVKY
Před nějakou kratší dobou jsem jednoho rána vyšel s Rev. Focklerem navštívit nemocné. Vešli jsme do jedné z nejsužovanější rodiny, kterou jsem kdy navštívil. U jedné z dcer v této rodině se začal projevovat zvláštní stav a všichni členové rodiny tím byli vyčerpáni. Děvče trýznilo celou rodinu. Nikdo se k ní nemohl přiblížit. Byli to Němci, tak bratr Fockler k nim mluvil německy. Jen jsem se posadil a sledoval dění kolem
sebe. Okamžitě jsem si všiml, že se jejich tváře začaly rozjasňovat a vypětí zmizelo. Dívka, která byla očividně duševně nemocná, sešla dolů po schodech a stála za dveřmi, kde ji neviděl nikdo kromě mě. Pokračovala v rozhovoru se svoji rodinou a když jejich duše byly obměkčeny a jejich víra začala růst,
dívčiny oči se změnily. Přišel na ní Duch svatý a působil v ní, až její přirozenost zareagovala a během chvilky vešla do místnosti. Narazila o zadní opěradlo židle bratra Focklera, zůstala za ní stát se svýma položenýma
rukama na zadní straně židle. Po chvíli položila jednu ruku na jeho rameno. Potom opět za chvíli položila svoji druhou na jeho druhé rameno. Když jsme odcházeli z domu o patnáct až dvacet minut později, rozdíl mezi postoji těchto drahých duší před a po naší návštěvě byl jako mezi peklem a nebem. Pokud má peklo něco, čím se vyznačuje, pak to je rozrušení. Pokud má nebe nějakou svou výraznou vlastnost, pak to je Boží přítomnost, pokoj a láska.Byly doby, kdy církev byla schopna lidi přimět k poslušnosti, když jim kázala o pekle, ale tato doba nenávratně pominula. Svět z toho „vyrostl“. Lidé zjišťují, že je jen jedna cesta a tou cestou je Ježíš. Ježíš sem nepřišel na lidi s klackem, ale s velkým láskyplným srdcem Božího syna. Byl „pohnut soucitem.“

Dnešní ráno jsem ležel v posteli a psal jsem dopis, (byl to dopis jen v mé mysli) k určitému člověku. Byla to příprava, tak abych mohl, až vstanu a sejdu dolů, věty nadiktovat správným způsobem. Jedna z vět byla: „Ty velký tele, vyjdi z toho a buď člověkem.“ A jak jsem ležel, přišlo mně na mysl: „Kdyby Ježíš psal tento dopis, co by napsal.“ Avšak, nějakým způsobem slova nezapadala do sebe. Moje duše ve skutečnosti nechtěla „vytvořit“ takový dopis. Sešel jsem dolů, zavolal jsem Ednu a začal jsem diktovat. Snažil jsem se dopis nadiktovat v Ježíšově duchu, ale spíše to vyznělo právnicky. Když ho napsala, dala mi ho, abych ho podepsal; četl jsem ho znovu a viděl jsem, že to nebylo vůbec to, co jsem chtěl napsat. Odložil jsem ho a šel jsem se na chvíli modlit. Po dvaceti minutách, když jsem se modlil, zazvonil telefon. Byl to muž, kterému jsem chtěl právě poslat ten dopis. Chtěl, abych přišel do hotelu Davenport. Sešli jsme se a měli jsme tři nádherné
hodiny společného obecenství. Chlubíme se naším vývojem v Bohu; mluvíme s nadšením o našich duchovních zkušenostech, ale jen jednou za čas nacházíme sami sebe ve skutečné Boží lásce. Po většinu času jsme spíše více v sobě samých než v Něm. To dokazuje jen jednu věc: tu, že Ježíš Kristus doposud nemá úplnou kontrolu nad našim životem, že naše přirozenost Mu není zcela poddána a že nebyla pohlcena naše osobnost, aby jí byl schopen proniknout a udržet v Sobě samém. Klesáme, ustupujeme a uzavíráme se. Vězníme našeho Pána.
Tajemství evangelizačního shromáždění je v tom, že napomáhá lidem otevřít jejich srdce. Začnou přijímat a Boží láska si za chvíli najde cestu do jejich srdcí a pak když odchází, říkají: „Neměli jsme úžasnou chvíli! Nebylo to nádherné shromáždění!“

DOSAŽENÍ TVÉ RODINY PROSTŘEDNICTVÍM LÁSKY
Rád bych věděl, jestli je něco, co by nemohlo být dosaženo prostřednictvím Boží lásky? Pavel říká, že taková věc neexistuje. „Láska nikdy neselhává.“ Vyzkoušejte to na vaši ženě, vyzkoušejte to na vašich dětech a vašich bližních. Někdy říkám, že jsem měl ty nejtvrdší kluky, které jsem musel vést. Chovali se vyloženě jako staří chlapi. Po určité době jsem došel k závěru, že existuje pod nebem jen jeden způsob, jak je zkrotit. Odešel jsem se modlit. Řekl jsem Bohu: „Pane Bože pomoz mi, milovat tyto hochy bez ohledu na to, co dělají nebo říkají.“ Musel jsem je mít rád na některých hrozných místech, za některých strašných okolností. Zkoušeli to na mě až do krajnosti, co se týče této modlitby. Potom se následující den přihodilo, že se všichni přijeli na chvíli podívat do Spokane, zatímco jsme byli pryč a během pár dnů jsem dostal dopis od Edny. Psala: „Tati, tvoje uši pookřejí. Lakeův „klan“ se dal dohromady; seděli jsme celou noc a hovořili jsme o tobě. A nestyděl by ses za to, kdyby si to slyšel.“ Je jen jeden způsob, jak k vám přimknout vaše chlapce. Existuje jen jeden způsob, jak k vám přimknout vaše děvčata. Existuje jen jedna cesta, jak být pro ně požehnáním. Avšak, je zde potřeba tak hodně Boží milosti a my si někdy zoufáme a hroutíme se. Jednoho dne jsem řekl: „Bože, modlil jsem se za tyto chlapce, až jsem se „promodlil nahoru“, nyní je beru a předávám ti je. Odevzdávám ti je. Jsou nad moje síly.“ No a víte, moje problémy se nějakým způsobem vyřešily. Začaly se ztrácet.
Někdy potřebujeme obsáhnout větší lásku, větší srdce Boží lásky. Někdy je dobré oddělit vaši duši. Nedržte lidi – nesvazujte je. Nechte jim volnost a Boží láska ať je zasáhne. Někdy lidi svíráme, když se modlíme tak, až přijdou o požehnání. Potom se samo o sobě uplatňuje naše lidství a Duch je zavalen. Nechť vaše duše odpočívá a Boží duch ve vás přebere kontrolu. Za Boží lásku neexistuje žádná náhražka. Vy máte schopnost milovat. Veškeré jednání Božího ducha má svoje tajemství ukryto v Boží lásce.

UZDRAVENÍ UMÍRAJÍCÍ ŽENY
Jednou jsem stál u umírající ženy, která trpěla a zmítala se ve strašných bolestech. Modlil jsem se znovu a znovu a žádné výsledky. Avšak v tento den se něco stalo uvnitř mě. Moje duše se zhroutila a uviděl jsem tuto ubohou ženu v novém světle. Předtím než jsem to postřehl, naklonil jsem se a sevřel jsem jí do náruče. Okamžitě jsem poznal, že se to skutečně stalo a položil jsem jí zpátky na polštář. Během pěti minut byla zdravá. Bůh na mě čekal, dokud mi do mé duše nebyl schopen vložit jemnost Božího syna. To je ten důvod, proč se Jeho jméno nedá zapomenout a jméno Ježíše Krista je nejvíce uctívaným jménem na zemi, na moři či na nebi. Dychtivě toužím po tom, abych patřil do skupiny lidí, kteří umí projevovat skutečnou Boží lásku v každé době.

Duchovní člověk - John G.Lake (2.kapitola)

KAPITOLA 2 (DUCHOVNÍ HLAD A JINÁ KÁZÁNÍ dr. John G. Lake)

DUCHOVNÍ ČLOVĚK

„Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?  Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty, jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám”

(Žid. 1:14, 2:1-3).

Pojďme se podívat na slovo „spasení“. To je nejobsažnější slovo evangelia. Zahrnuje všechno to,

co Bůh koná pro duši. Do větší míry jsme to pokroutili a udělali jsme z toho spasení od hříchu a

někdy od nějakého lehčího provinění. Ve skutečnosti to, ale znamená mnohem víc než to. Je to

všeobsažné slovo, ve kterém je začleněno všechno, co Bůh koná pro ducha, duši a tělo člověka a dá se použít do každé části jeho přirozenosti; nejen aby zničil vědomí hříchu, které je čistě negativní, ale

aby způsobil vědomí spravedlnosti, které je pozitivní. Spasení je destruktivní a tvořivé zároveň.

Lidé ztratili mnohé požehnání proto, protože vymezili Bohu jeho dílo pouze na jeden prostý čin

nebo řadu činů, namísto toho, aby si uvědomili všechno to, co Bůh dělá pro člověka. Proto abyste

poznali Boží záměr pro váš život, je nutné, abyste věděli, kdo jste, čím jste a proč jste zde, aby celý

duch, duše a tělo zakusilo úplné „vy-kou-pe-ní“ u Boha.

V Božím slově jsou určitá přehlédnutelná prohlášení, která by jinak rozšířila pojem člověka o Božím slově a záměru, pokud bychom jim jen trochu věnovali pozornost. Zde je jedno z nich: “kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: ‚Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš? Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou,”  (Žid. 2:6-7).

Okraj moji Bible praví, že to znamená „Učinil jsi jej na chvíli o málo menším než anděly.“ V některých překladech se zde čte „Učinil jsi jej o málo menším než Boha.“ Věřím, že to znamená stejnou kvalitu a podstatu, ale do určité míry je člověk omezen ve svém porozumění. Tak se na tento verš dívám a věřím, že to souhlasí s obrazem člověka v celé Bibli. Jsem přesvědčen o tom, že největší proměna u lidí nastane, až si uvědomí, že Bůh nezamýšlel, aby byli Jeho nepřátelé a nepřátelé jeden vůči sobě navzájem, ale aby byli bohy (Jan 10:34).

Velké procitnutí, které je potřeba, aby přišlo do našich srdcí a které tak pozvolna přišlo na svět spočívá v Boží moci a duševní moci v přirozenosti člověka, o kterou Bůh usiluje, aby se zrodila. Způsobuje probuzení v duši, aby si uvědomila, že člověk uvnitř sebe je skutečný člověk. Vnitřní člověk je tím skutečným vládcem – ten pravý člověk o kterém Ježíš řekl, že je bůh. Na tuto věc mně byla položena otázka nesčetněkrát. Jednoho dne farizeové vyzvali Ježíše, protože o sobě řekl, že je Boží syn. Nazvali Ho rouhačem. Dodržovali literu zákona, ale ne Jeho ducha. Byli a stali se pouhými otroky litery, proto není divu, že se protivili zřetelnější Kristově vizi. Rozhněvali se tak, že sebrali kameny a začali Ho kamenovat. Ježíš se k nim obrátil a řekl; citoval slova, které Bůh řekl skrze Davida: „Ve vašem zákoně je přece psáno: ‚Řekl jsem: jste bohové.‘“ (Jan 10:34).

Tito lidé nebyli křesťané. Nebyli ještě proměněni duchovním osvícením. Byli to lidé, jako bychom řekli, kteří žijí v hříchu. Přesto jim Ježíš řekl: „bohové jste.“ Pokud je toto pravda, pokud tito lidé, jenž byli hříšníky v běžném slova smyslu, o nichž bylo řečeno samotným Bohem prostřednictvím proroka a bylo potvrzeno Ježíšem, že jsou bohové, potom muselo být něco dědičného v jejich přirozenosti, co z nich učinilo bohy. Když procházíme Písmo od začátku až do konce, nacházíme úžasnou pravdu o tom, že člověk není samostatné stvoření oddělené od Boha, ale je součástí Boha samotného. Bůh vdechl Svoji vlastní bytost, Svoji osobu do přirozenosti a bytosti člověka „…i byl člověk v duši živou“ (1. Moj. 2:7). Bůh vdechl do člověka nebeskou hmotu, ze které je složen Bůh osobně. Někdo by snad mohl říct. „Myslel jsem si, že člověk je smrtelný.“ Je to asi tak, jak rozumím lidskému organismu: naše fyzické tělo má pět smyslových orgánů a jejich prostřednictvím se dostáváme do kontaktu s určitým rozsahem činností, které jsou pouze fyzické. Avšak, to není celý člověk! Bez ohledu na jeho tělo, existuje zde vnitřní člověk, duchovní člověk, který obývá a proniká vnějšího fyzického člověka. To je ten člověk, který přišel od Boha; ten člověk, který byl vdechnut do jeho těla; je součástí Boha a je nesmrtelný. To je ten člověk, kterého nemůžete zničit. To je ten, člověk, který se sám o sobě nemůže zničit. A nevěřím tomu, že bych nyní překrucoval ducha Slova a Boží pravdu, když řeknu, že je to člověk, kterého Bůh sám osobně nemůže zničit. Proč? Protože Bůh nemůže zničit Sám sebe a člověka, když je z Jeho podstaty. Tohle je to, co měl Ježíš na mysli, když se podíval do tváří farizeů a řekl: „Já jsem řekl: bohové jste.“

PŮSOBENÍ DUCHOVNÍHO ČLOVĚKA

Neumíme si ani rychle uvědomit k jaké proměně by došlo u lidí, kdyby porozuměli této skutečnosti. Když člověk poddává toho velkého Boha-člověka v srdci hanebným touhám toho vnějšího tělesného člověka, jak potom tento vnitřní člověk musí úpět. Jsem si jist, že kdyby Boží duch rozptýlil mlhu, která překáží naší vizi a obživil by naše vědomí, abychom došli k poznání této skutečnosti, život by byl proměněn. Bůh nikdy nezamýšlel, aby vnější člověk ovládal toho velkého člověka duše nebo ducha. Někdo by si mohl ihned povšimnout toho, že čím je pozoruhodnější přirozenost – sestavení člověka, nebeská hmota – ze které je složen duch, tím větší rozsah působnosti má duchovní člověk před tělesným. Tak jako vnější člověk přijímá vjem prostřednictvím kontaktu; věcí, které se s ním dějí

a jsou zaznamenány do duše, o co větší rozsah působnosti ducha (pomocí duchovních smyslů) umožňuje člověku se dotýkat samotného Boha. Apoštol Pavel „a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.…“ (2. Kor.12:4).

Působení duchovního člověka se shoduje s činností fyzického člověka. Oba dva zaznamenávají svoje fakta ve vědomí duše. Potom tedy, když si uvědomíme určité věci v duchu, které náš duch rozpoznal, děje se to proto, protože duch poznal toto vědomí své působnosti v duši. Proto o tom víme. Předmět, který se týká Boha-člověka se dá z větší míry shrnout do tohoto výroku: Namísto toho, aby člověk žil v poslušnosti k věcem, které přijímá z aktivní činnosti tělesného člověka, uvědomuje si, že existuje daleko větší život a činnost uvnitř sebe samého a začíná přicházet na některé své schopnosti a na to, co dluží vnitřnímu člověku: tomu člověku srdce, ve kterém je Bůh-člověk uvnitř.

Když si to takto uvědomí, odmítá pak, aby zvíře ovládalo jeho ducha. Na světě není člověka – jen někteří, kteří znají působení Božího ducha do určité míry –, který by znal dílo Ducha Božího. Nevěřím, že by existoval člověk, který by si do určité míry neuvědomoval Božího ducha a možná neslyšel hlas Ducha nebo si nebyl vědom působení Ducha v jeho srdci. Jak řekl Jan: „Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa“ (Jan 1:9).

V mém shromáždění v Jižní Africe byl jakýsi horník, který žil odporným, hříšným životem. Jednoho dne, když pracoval v dole se svým vrtacím strojem, měl dojem jako kdyby k němu uvnitř mluvil hlas; hlas v jeho duchu, který řekl: „Sestup dolů do poruby“ (což bylo stovky stop dolů) „a zavolej na Rakušana, aby vyšel ven.“ Jeden Rakušan pracoval sám v jedné ze slojí. Když mi to vyprávěl, řekl: „Bratře Lakeu, byl jsem tak zaměstnán, že jsem si pomyslel, že to byl jen nějaký potřeštěný nápad a pokračoval jsem dál ve své práci. Za chvíli hlas promluvil znovu a tentokrát důrazněji: ‚Sestup do poruby a zavolej na Rakušana, aby vyšel ven.‘ Stále jsem byl velmi zaměstnán a neposlechl jsem; měl jsem za to, že to byla jen moje představa.“ Pokračoval dál ve své práci, až k němu hlas promluvil potřetí a tentokrát velmi naléhavým způsobem. Řekl: ‚Věděl jsem, že to byl hlas Božího ducha. Všeho jsem nechal a sestoupil jsem do poruby. Když jsem nahlédl dolů, uviděl jsem světlo svíčky, tak jsem vzal svoji svíčku a naznačil jsem pohybem, aby vyšel ven. Když přišel, tak jsem mu nebyl  schopný vysvětlit, proč jsem ho zavolal nahoru. Avšak, když jsem čekal, nevěda co říct, tak najednou celá sloj spadla.“ Kdo to byl, kdo mluvil? Kdo to mohl předvídat? Odkud přicházel ten hlas? Byla to všudypřítomná Boží mysl. Přesto že tento horník nebyl křesťanem a třebaže vůbec nebyl poslušný Božímu zákonu či zákonu své vlastní existence – člověku, který žil ve větší míře v žádostech těla – přesto jeho duch měl v ten den vědomé spojení s Bohem.

Třeba jste prožili stejnou zkušenost. Předtím než jste se stali křesťany a začali jste být poslušní Boží mysli a vůli, existovala u vás určitá doba, když Boží duch na vás začal působit a poprvé v životě jste si uvědomili, že nežijete v souladu s Bohem?

BOŽÍ ZÁMĚR

Pokud tyto věci jsou tak, jak tvrdí Boží slovo a zákon našeho bytí prohlašuje, že uvnitř v nás existuje větší Bůh-člověk, je něco lepšího v životě, než dát tomuto člověku šanci? Není všechno shrnuto v této větě? Bůh usiluje v člověku o to, aby rozvíjel duševní a vědomé porozumění toho, kým On je; jaké jsou jeho schopnosti, jaká je Jeho nekonečná existence a všechny další velké věci, které duch přirozeně vidí a cítí. Rozvoj duše v Kristovu podobu a vzrůst se pak stává nejdůležitějším prvkem a záměrem, který vstupuje do našich životů. Bůh sám toto klade na první místo, člověk by to neměl dávat na druhé. Uvědomujete si, když světlo Boží pravdy začíná znovu osvěcovat svět, že ta nová síla, která se zmocnila vašeho srdce si je vědomá toho, že Bůh má záměr pro váš život, že má záměr ve vaší existenci zde na zemi? To je součástí velkého vzdělávání duše. To je součástí toho, co je nutné proto, aby lidé mohli žít dál, mohli vítězit a vítězili.

Jsem přesvědčen o tom, že když se v tomto současném životě opona roztrhne, nemyslím si, že by se mělo sednout a hrát na zlatou harfu a zpívat písně po celý den, ačkoli mám za to, že to bude mít svůj smysl. Věřím, že život přejde do nové dimenze či do nového stavu, ve kterém budeme žít, proto se musíme dál rozvíjet. Boží slovo mluví o nebi nebes a říká, že Ježíš je vyšší nad všechna nebesa. Mám za to, že to zjistíme, jakmile tento vývoj přirozenosti bude pokračovat – to co jsme si do určité míry uvědomili v tomto životě – dál a dál až do dne, když se člověk objeví ve všech smyslech Boží  podoby a rozumu právě v takovém světle v jakém je On.

Myslím si, že existuje období ve vývoji života duše, kdy má větší hodnotu být „na druhé straně“ než tady. Pamatuji se na jednu osobu, kterou jsem velmi miloval a u které jsem si všiml této zvláštní věci. V jejím životě po několik měsíců probíhal proces zduchovnění až jednoho dne, když jsem sedě za mým stolem a hleděl jsem se do její tváře, jsem si všiml určitého druhu nebeské slávy, která byla všude kolem ní. Řekl jsem sám k sobě: „Pokud bude tento stav spiritualizace pokračovat po několik dalších měsíců, bude jí víc na druhé straně, než tady a budu ji postrádat, neboť bude pryč.“ Bylo to tak. Jednoho dne, když jsem se vrátil domů, jsem zjistil, že během moji nepřítomnosti její duch odešel. Odešla, aby byla s Bohem.

Když Bůh dostane duši do místa (rozvine ji), kde jí může důvěřovat a svěřit ji větší život a větší

misi, tato duše má větší hodnotu pro Boha na druhé straně než tady. Jsem přesvědčen o tom, že

přijde čas a ta doba by měla přijít, kdy bude zvykem, že duše projde proměnou do plnějšího života.

Pokud je to tak, jak dychtivě bychom měli toužit, aby všechno v nás ukazovalo k jedné věci: dát

člověku-srdce svoji příležitost, aby povstal do své vlastní Boží podoby a Boží velikosti. Pokud tedy

nedopustíme, aby nás ovládal tělesný člověk, budeme jako Boží syn na trůnu moci, kde je tělesný

člověk poddán vnitřnímu člověku. Toto je Boží záměr. Toto je Boží úmysl.

Ve 2. Korintským 10:3-5 vidíme, jak tuto skutečnost rozpoznal Pavel. Říká: „Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista,“ Není tohle cvičení duševní síly? Není toto prosazování duchovního člověka, který přebírá kontrolu a vládu v životě a uvádí každou sílu myšlenky a představy do zajetí, aby byla poslušná Kristu? Neboť Kristus jako život je tím nejlepším životem, na které lidé přišli.

Duchovní hlad - John G. Lake - viděl Boží moc v akci

DUCHOVNÍ HLAD

A JINÁ KÁZÁNÍ

dr. John G. Lake

1870-1935

Bennie Blount Ministries International

This work is in the Public Domain. Copy Freely.

Tato kniha je MAJETEK VEŘEJNOSTI. Kopírujte volně.

www.bennieblount.org

KAPITOLA 1

DUCHOVNÍ HLAD

“Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.” (Matouš 5,6 studijní  překlad KMS)).

Hlad je dobrá věc. Je to ta nejpřesvědčivější skutečnost, kterou jsi uvědomuji. Je to úžasná moc. Národy se přesvědčily o tom, že s lidmi nic nepořídíte, dokud nezačnou být hladoví. Avšak, když začnou hladovět, mějte se na pozoru. Existuje totiž určitý druh zoufalství, který hlad doprovází. Přál bych si, kdybychom ho takto všichni zakoušeli duchovně. Přál bych si, kdybychom byli velmi hladoví po Bohu. Nebylo by to úžasné? Bylo by divné, kdybychom všichni skutečně hladověli po Bohu a při tom by pouze dva nebo tři z nás byli nasyceni ve shromáždění.

“Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.” Spravedlnost je Boží ryzost. Boží ryzost ve vašem duchu a těle, ve vašich záležitostech, ve vaší rodině, ve vašem zaměstnání – všude. Bůh je Bohem, který je všude kolem nás. Jeho moc působí z každé strany. Umělci malují svatozář nad Ježíšovou hlavou, aby ukázali na to, jak z Jeho osoby vyzařuje sláva. Mohli jí také namalovat jen kolem Jeho nohou nebo kolem kterékoliv jiné části Jeho postavy. Je to Bůh se svojí slávou, který působí v člověku a vyzařuje skrze lidskou osobnost. Není nic úžasnějšího než Bůh, který vnitřně přebývá v lidském životě. Největším důkazem toho je, že se zmocnil lidí. Prostřednictvím Ducha svatého vstupuje a zmocňuje se těch, kteří jsou po Něm hladoví. 

“Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.” Ujišťuji vás, že po Ježíšově ukřižování zůstalo v Jeruzalémě 120 hladových lidí. Kdyby tehdy nebyli tak velmi hladoví, nikdy by nebyli tak nádherně naplněni. Byli naplněni proto, protože měli hlad. Někdy máme sklon přemýšlet o Bohu, jako kdyby byl mechanický a jen načasoval datum, kdy se přihodí ta či ona událost. Avšak jsem přesvědčen o tom, že jeden ze skutků Ducha svatého je to, že předem připravuje lidská srdce tak, že do nich vkládá velký hlad po události, kterou Bůh zaslíbil, dokud to nepřijde. Čím více studuji dějiny a proroctví, tím více jsem přesvědčen o tom, že se Ježíš Kristus narodil na svět jako odpověď na ohromný křik srdce ze strany světa. Svět potřeboval naléhavě Boha. Lidé chtěli zakusit velký Boží projev a Ježíš Kristus jako Osvoboditel a Spasitel přišel jako odpověď na křik jejich duše.

Mnozí se těší na druhý Ježíšův příchod jako na předem stanovené datum, kdy se stanou určité události a kdy se zjeví Ježíš. Já to tak nevidím. Jsem přesvědčen o tom, že musí existovat tak velký hlad po příchodu Páně v lidských srdcích, že modlitba takového druhu ještě nikdy předtím, než Kristus přijde, nebyla vyslána do nebe. Když bude vyslána do nebe ze strany hladových duší, tak snese Ježíše Krista z trůnu – sešle Ho na zem. Daniel tvrdí, že se přesvědčil, když studoval prorocké knihy – obzvláště Jeremiáše – o tom, že ten čas přijde, kdy Izraelci budou vysvobozeni ze zajetí v Babylóně; sedmdesát let uplynulo, ale žádné vysvobození nepřišlo. Obrátil tedy svoji tvář ku Pánu Bohu hledal Ho v modlitbě (Daniel 9). Kdyby tehdy vysvobození mělo přijít automaticky v určité stanovené datum, nikdy by pro Daniele nebylo nutné, aby usiloval o velký hlad ve své duši, tak že se postil a modlil v žíni a popelu proto, aby mohlo přijít vysvobození. Boží záměry se stanou, když naše srdce a mysl usilují o skutečný Boží výkřik; když opravdová Boží modlitba vstupuje do našeho srdce a když opravdové Boží touhy se zmocňují naší přirozenosti. Potom se něco stane. Ať už vaše duše touží po čemkoliv, pokud se tato touha stane nejhlubším křikem ve vašem životě – ne druhou, třetí, čtvrtou, pátou nebo desátou věcí, ale nejvyšší touhou vašeho srdce (prvořadou touhou) – , tak potom všechny síly a energie vašeho ducha, duše a těla se začnou spojovat a křičet k Bohu pro odpověď, která jistě přijde!

LAKEHO KŘIK ZA VYSVOBOZENÍ

Žil jsem v rodině, která po dobu 32 let nikdy nebyla bez někoho, kdo by v ní byl nemocný. Předtím než mi bylo 24 let, jsme pochovali čtyři bratry a sestry a ostatní čtyři členové rodiny umírali jako bezmocní; bezmocní - nemocní. Založil jsem svoji vlastní rodinu; oženil jsem se s nádhernou ženou a narodil se nám náš první syn. Během krátké doby jsem uviděl, jak tento stejný „ďábelský vlak“ nemocí, který doprovázel rodinu mého otce, přišel do mojí rodiny. Moje žena onemocněla, můj syn onemocněl. A kvůli tomu všemu se v mé přirozenosti rozvinula jedna vlastnost: křik za vysvobození. Moje duše křičela k Bohu za vysvobození. 

Nevěděl jsem nic o předmětu uzdravování, ačkoli jsem byl metodistickým evangelistou. Moje srdce však křičelo za vysvobození; moje duše přišla do místa, kde jsem se vzdal závislosti na člověku. Můj otec utratil majetek rodiny, ale marně, jako kdyby nebylo nic, co by mohlo „tento vlak pekla“ zastavit. Dovolte mi vám říct, že neexistuje žádná lidská brzda, která by to dokázala zastavit, protože ta věc je hluboko usazena v lidské přirozenosti – příliš hluboko na to, aby na to platil nějaký lék. To může učinit pouze všemohoucí Bůh a Duch svatý a Pán Ježíš Kristus, který proniká do hlubin lidské přirozenosti; nachází tam skutečný kořen problému a ničí ho.Pokud jsi od Boha vzdálen a tvoje srdce touží, tvoje duše křičí k Bohu za vysvobození, On bude nablízku, aby tě vysvobodil. Nebudeš muset křičet dlouho, dokud neuvidíš, že se hory pohnuly a přijde anděl vysvobození. Nakonec jsem se ve svém životě dostal do takového bodu, kdy jsme ve svém srdci nejvíce křičel po vysvobození. Slzy nám tekly po celé tři roky, než k nám Bůh přišel s vysvobozením. Mohu slyšet sténání, křik, sešlost, vzlykot mé rodiny a mohu cítit její zoufalství. Moje srdce křičelo, moje duše vzdychala a můj duch plakal. Chtěl jsem pomoct. Nevěděl jsem ani dost dobře, jak mám za to přímo prosit Boha. Není to zvláštní, že lidé dostatečně nevnímají, jak mají volat k Bohu kvůli fyzickým nebo duchovním problémům? Avšak já to nevěděl. Určitá věc v mém srdci dozrála: skutečný hlad. Hlad lidské duše musí být uspokojen. To je Boží zákon, který je v hlubinách Ducha. Bůh odpoví srdci, které křičí. Bůh odpoví duši, která prosí. Ježíš Kristus k nám přichází s duchovním ujištěním a zve nás, když jsme hladoví po modlitbě a víře, abychom uchvátili od Pána to, co naše duše žádá a po čem touží. Jednoho dne náš Pán nebes přišel naší cestou a na chvíli nadzdvihnul mrak temnoty, to černé peklo, to prokletí smrti. Boží světlo ozářilo náš život a naší rodinu, tak jako existovalo v životech a rodinách ostatních lidí. Dozvěděli jsme se o Ježíšově pravdě a naučili jsme se používat Boží duchovní moc. Pán nás uzdravil.

“Blahoslavení ti, kdo hladovějí ………”

PŘÍHODA S KRAVSKÝM CHLEBEM

Jednou jsem se vydal na výlet na sněžnicích v Sault Sainte Marie v Michiganu, kde bylo obvykle v zimě okolo pěti až šesti stop sněhu. Ušel jsem na svých sněžnicích třicet mil.Utrmácený a unavený jsem přišel domů a zjistil jsem, že moje žena šla někoho navštívit, tak jsem vstoupil do domu mé sestry. Zjistil jsem, že byli také pryč. Vešel jsem do domu a začal jsem hledat něco k jídlu. Byl jsem velmi hladový. Našel jsem veliký koláč, který vypadal jako kukuřičný chléb; byl ještě docela teplý a krásně voněl. Celý jsem ho snědl. Připadalo mi, že je to velmi legrační jídlo. Zdálo se, jako kdyby v něm byly zapečeny žmolky masa. Nerozuměl jsem tomu, z čeho byl upečen, protože jsem nebyl ani trochu kuchař. Když jsem ho snědl, moje sestra a její manžel vešli dovnitř. Řekla: „Můj ty Bože, ty musíš být hladový a unavený.“ Odpověděl jsem: „Byl jsem, ale pak jsem našel kukuřičný koláč a celý jsem ho snědl.“ Ona řekla: „Moje dobroto, nesnědl si doufám tohle!“ Řekl jsem: „Co to bylo Ireno?“ Odpověděla: „Proč, vždyť to byl kravský chleba; museli jsem pomlít palice z kukuřice a připravit všechno ostatní.“

Vidíte, všechno záleží na tom do jaké míry jste hladoví. Vyhladovělému člověku chutná všechno. Pokud byste chtěli ve velkém udělit požehnání lidem, asi byste jim nedali koláč, ale nechali byste je vyhladovět; potom všechno co by jim přišlo do cesty, by jim na věky věků velmi chutnalo.

ZÁZRAK POD TRNITÝM KEŘEM

Rád vyprávím tento příběh, protože je to příběh hladového člověka. Krátce po tom, co jsem přijel do Jižní Afriky a Bůh začal zázračně působit ve městě Johanesburg, lékaři řekli jednomu řezníkovi, který žil v předměstí, že se u něho rozvinula tuberkulóza do takového stádia, že nebude žít déle než devět měsíců. Začal se připravovat na to, že zajistí svoji rodinu do budoucna. Koupil farmu a pokusil se jí rozšířit, aby jeho rodina měla prostředky na živobytí. Jednoho dne dostal dopis od svých přátel z Johanesburgu, kde se dozvěděl – jak to bratři označili – o příjezdu „amerických bratří“ a o úžasných věcech, které se děly všude kolem. Vyprávěli mu o tamtom a o tomhle: o hrozném opilci, který se obrátil; o jeho neteři, která byla nemocná na vozíku pět let a Bůh ji uzdravil; o tom jak jeden z jeho příbuzných byl pokřtěn Duchem svatým a začal mluvit v jiných jazycích a o dalších přátelích a bližních, kteří byli pokřtěni a uzdraveni. Řekli mu o velké změně, která nastala všude kolem a o všech zázracích velikého díla, které vypůsobil Bůh. 

Dan Von Vuuren vzal dopis a doplazil se pod africký trnitý keř. Rozestřel dopis před Bohem a začal o něm mluvit před Pánem. Řekl: „Bože na nebesích, pokud jsi mohl přijít k tamtomu pánu, opilci, abys ho vysvobodil z hříchu, zachránil jsi jeho duši a dal jsi mu Boží radost; pokud jsi mohl přijít k moji neteři, abys zachránil její duši, uzdravil její tělo a vyslal si ji k jejím přátelům, aby namísto břemene, byla pro ně požehnáním. Pokud jsi mohl přijít k tamtomu nebo k tamté a oni byli pokřtěni Duchem svatým a začali mluvit v jiných jazycích – Pane, pokud jsi mohl tyto věci učinit v Johanesburgu, můžeš pro mě udělat taky něco.“ Poklekl, sklonil svoji tvář na zem a vykřikl k Bohu, aby pro něj něco učinil. Tohoto rána se Von Vuuren tak při četbě dopisu rozrušil, že jeho touha po uzdravení byla větší než cokoliv, čeho si byl vědom. Jeho srdce se dotklo Boha a v to ráno jeho modlitba pronikla do nebe. Bůh sestoupil do jeho života. V deseti minutách mohl nabrat všechen dech jak chtěl, bolest byla pryč. Tuberkulóza zmizela a uzdravil se.

Avšak to nebylo všechno. Nejen že přijal velké fyzické uzdravení, ale Bůh do něho také doslova vešel a zmocnil se jeho života takovým způsobem, až sám sobě už nerozuměl. Když mi to vyprávěl, řekl: „Bratře, nová modlitba z nebe se zrodila v mém duchu. Modlil jsem se za spasení mé ženy 18 let, ale nikdy jsem se „nepromodlil skrz“. Přesto všechno v to ráno jsem se promodlil do nebe a veškeré dílo bylo dokonáno, jakmile jsem se dostal domů. Moje žena se postavila a dívala se na mě dvě minuty, až v její duši svitlo, že mě Bůh uzdravil úžasným způsobem. Nikdy se mě nezeptala na to, jak se to stalo, ale padla na svá kolena, pozvedla své ruce k nebi a řekla: „Dane modli se za mě; proboha modli se za mě. Ještě dnes musím najít Boha.“ A Bůh vešel do její duše.“ Von Vuuren měl jedenáct nádherných dětí. Začal se za ně se svojí manželkou modlit a během týdne celá třináctičlenná rodina byla pokřtěna Duchem svatým. Potom odešel na farmu svého bratra a vyprávěl o divu, který pro něho Bůh vykonal; „promodlil“ se do nebe a během krátké chvíle devatenáctičlenná rodina byla pokřtěna Duchem svatým.

PROBUZENÍ V PARLAMENTU JIŽNÍ AFRIKY

Bůh naplnil život Von Vuurena tak svojí slávou, že toho rána mu Bůh řekl: „Jdi do Pretórie. Pošlu ti do cesty různé členy parlamentu.“ Ve výkonném ústředí vlády mu bylo dáno svolení, aby mohl vejít do přítomnosti premiéra Louise Botha. Both mi o tom později vyprávěl. Premiér Both řekl: „Lakeu, znám Von Vuurena z doby, kdy byl ještě klukem. Znám ho jako bezohledného nevázaného člověka. Avšak, když ten člověk přišel do moji kanceláře a stál od mého stolu asi deset stop. Podíval jsem se nahoru a předtím než jsem promluvil, začal jsem se třást na židli. Klekl jsem si. Musel jsem vrazit svoji hlavu pod stůl a křičet k Bohu. Proč? Protože vypadal a mluvil jako Bůh. Byla nad ním Boží velebnost. Byl nadlidsky obdivuhodný. Potom Von Vuuren vešel do kanceláře státního zástupce, pak k finančnímu zástupci. V každém tomto případě se situace téměř opakovala. Po osmnáct dní ho Bůh provázel v návštěvách od jednoho člověka k druhému – od právníků a soudců až po vládní úředníky – až každý vyšší vládní úředník poznal, že existuje Bůh, Kristus, Spasitel a křest v Duchu svatém. A to všechno, protože Dan Von Vuuren skutečně hladověl po Bohu.“Blahoslavení ti, kdo hladovějí ……”

Předtím než jsem odjel z Afriky, tak po několik let projížděl zemi tam a zpět jako oheň. Všude kam přišel, hříšníci byli zachráněni, nemocní uzdraveni; muži a ženy byli pokřtěni Duchem svatým, než zapálil okolní kraje ohněm skrze Boží moc.

MODLITBA V DOMĚ FREDA BOSWORTHA

Jednoho večera jsem seděl v domě Freda Boswortha, předtím než začal Fred přemýšlet o kázání evangelia a naslouchal jsem Lillian Thistleweightové (pokrevní sestře Charlse Parhama), jak vypráví o Bohu a Jeho lásce, Jeho posvěcující milosti a moci a o tom, co je to skutečná svatost. To co mě zaujalo, se netýkalo jejího logického uvažování, ale udělala na mě dojem sama o sobě. Byla to Boží svatost, která vycházela z její duše, byl to živý Boží duch, který vyzařoval ze života této ženy. Seděl jsem vzadu v pokoji co nejdále, jak to bylo jen možné. Byl jsem spokojený: Ve světě se mi vedlo dobře, prosperoval jsem ve všem, co doprovází úspěšný život. Avšak v ten večer moje srdce dostalo takový hlad, že jsem padl na svá kolena a ti, kteří byli přítomni by vám řekli, že ještě nikdy v životě neslyšeli nikoho se tak modlit, jako jsem se modlil já.

Bosworth po nějaké delší době řekl: „Lakeu, je jedna věc, kterou si budu pamatovat po celý svůj život. Tu, jak si se jednoho večera začal modlit v mém domě, dokud se nezačaly třást tašky na střeše, dokud nesestoupil Bůh a nezapálil oheň v našich srdcích, dokud nepřišel do našich srdcí a neposvětil je.“ Všichni ďáblové v pekle mě nepřesvědčí o tom, že neexistuje zkušenost skutečného posvěcení Ježíše Krista. Když Bůh přichází a očišťuje vaše srdce, zmocňuje se vaší přirozenosti a dává vám Boží vítězství nad hříchem a sebou samým.“Blahoslavení ti, kdo hladovějí……”  

Drazí modlete se, abyste dostali hlad.

A jak jsem pokračoval v rozhovoru s Lillian Thistleweightovou, všiml jsem si, že ta nejdůležitější

vlastnost v její duši bylo vědomí svatosti. Řekla: „Bratře, to je to, za co jsem se modlila; to je to, co nám přinesl křest v Duchu svatém. To je to, po čem jsem toužila u Boha.“

SEYMOUROVA MODLITBA ZA PROBUZENÍ

O něco později bratr Parham kázal v Texasu. Na toto shromáždění přišel černoch Tom Seymour.

Parham vyložil svoji zkušenost křtu v Duchu svatém bratru Tomovi a mně osobně. V duši tohoto černocha byl obrovský hlad. Pracoval jako číšník v restauraci, aby se uživil, zatímco kázal v církvi svým lidem. Znal Boha jako svého Spasitele a jako Toho, který posvěcuje. Poznal Boží moc k uzdravení. Avšak, když naslouchal Parhamovi, uvědomil si jednu daleko větší věc – křest v Duchu svatém. Odjel do Los Angeles, aniž by to přijal, ale řekl potom, že je rozhodnut kázat lidem všechno, co o Bohu ví.

Řekl: „Předtím než jsem se setkal s Parhamem, v mém srdci byl takový hlad po Bohu, že jsem se modlil denně pět hodin po dobu dvou a půl roku. Dostal jsem se do Los Angeles, ale tam jsem měl ještě vetší hlad. Modlil jsem se: ‚Bože, co mám udělat?‘ Duch odpověděl: ‚Modli se víc. Existují lepší věci, které mohou přijít do duchovního života, ale musí se hledat modlitbou a vírou.‘ ‚Ale Pane, modlím se v současnosti pět hodin denně‘, odpověděl jsem. Zvýšil jsem moje modlitby denně na sedm hodin, po dobu jednoho a půl roku. Modlil jsem se k Bohu, aby mi dal to, co kázal Parham – opravdového Ducha svatého, oheň s jazyky, lásku a Boží moc, jako to měli apoštolé.“  Bůh vložil takový hlad do srdce tohoto člověka, že když Boží oheň přišel, oslavil se skrze něho.

V současné době nevěřím, že by na světě mohl být člověk, který by zakusil větší úžasnou Boží povodeň než tu, kterou Bůh daroval tomuto člověku a sláva a moc skutečných letnic se přehnala přes tento svět. Tento černý muž kázal k deseti tisícům lidem v mém shromáždění, kdy na jeho duchu spočívala Boží moc a sláva; lidé se třásli, chvěli a křičeli k Bohu. Bůh byl v něm.

“Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.”

Rád bych věděl po čem skutečně hladovíme. Máme skutečný duchovní hlad:– něco, co naše duše žádá? Pokud to máte, Bůh vám odpoví, Bůh ti odpoví. Skrze zákon Ducha o kterém lidé ví, musí přijít odpověď. A taky přijde! Chvála Bohu, přijde. Přijde v různých podobách, o kterých se vám ani nesnilo. Bůh není pouze omezen na mluvení v jazycích a jejich samotném výkladu.

Když jsem byl chlapec, jednou jsem doprovázel svého otce při návštěvě úřadu Johna A. McCalla, nejlepšího ručitele. Do jeho kanceláře jsme se dostali pomocí jeho soukromého výtahu. Bylo to poprvé, co jsem byl ve velké úřední budově a jel jsem výtahem. Zatajil jsem svůj dech, dokud se ta věc nezastavila. Pak jsme vešli do jeho kanceláře, té nejkrásnější kanceláře, kterou jsem kdy viděl. Koberečky byly tak husté, že jsem se bál, abych neprošel podlahou, když jsem na ně stoupl. Jeho psací stůl byl překrásný – čistý mahagon a na vrchní desce stolu bylo na vizitce ve vyzdobené perleti vepsáno jeho jméno. Bylo to tak velkolepé, že jsem ve své chlapecké duši řekl: „Až budu dospělý, budu mít taky takovou kancelář a psací stůl, na kterém bude napsáno moje jméno.“ Neuvědomoval jsem si, jak hluboko to bylo v mé přirozenosti až do svých třiceti let. Téměř se zdálo, jako kdyby se na to úplně zapomnělo. Až jednoho dne mě pozvali do Chicaga, abych se připojil ke společnosti lidí, která se chystala založit společnost životního pojištění. Řekli mi: „Lakeu, chtěli bychom, abys se stal ředitelem této společnosti.“ Hovořili jsme o této záležitosti tři týdny, dokud nepřistoupili na moje podmínky a předseda asociace řekl: „Vejdi do této kanceláře. Chci ti něco ukázat. Máme pro tebe překvapení.“ Vešel jsem do kanceláře, která byla přesnou kopií kanceláře Johna A. McCalla a uprostřed místnosti stál psací stůl z čistého mahagonu. Místo jména John A. McCalla bylo v perleti vepsáno jméno John G. Lake. Žádnému člověku jsem doposud na světě neřekl o této touze moji duše.

Existuje něco ve vnitřním puzení duše, co způsobuje tvořivost a to, že se určité věci stanou. Když nejvyšší touha vašeho srdce křičí k Bohu, všechna duchovní energie vaší přirozenosti a Boží síly, které k vám přicházejí se začnou soustřeďovat a začnou působit na uskutečnění tohoto cíle. Potom do lidské bytosti vchází to, po čem vaše duše volá prostřednictvím vědomého tvořivého procvičování víry; to je ta činná tvořivá víra, kdy vy a Bůh konáte a jste svědky moci tvořivé touhy. Věřím ve spolupráci člověka s Bohem. Věřím, že existuje harmonické spojení mezi Bohem a člověkem, když se dva stávají jedno. Nemám na mysli spaseného člověka a oslaveného Boha, ale to, když je člověk stmelen s Bohem a Bůh s člověkem v jedno duchovní stvoření. Když stál Mojžíš u Rudého moře, nebyl to Mojžíš a Bůh, byl to jen Bůh. Bůh řekl: „Budeš jako Bůh.“ Takže mezi ním a Bohem nebyl žádný rozdíl („Budeš jako Bůh.“). Neustále říkáme: „Pane, učiň mě průlivem Svého požehnání“ jsouce odděleni od Jeho myšlení a očekáváme, že skrze nás Bůh vylije Svoji duchovní moc a požehnání. Tato věc není nejdůležitější. Existuje lepší zkušenost, než ta, která je popsána v Božím slově. A to je ta, když se stanete s Bohem jednou bytostí. Vaše celé tělo, duše, mysl srdce a duch jsou v rytmu, ve spojení a souzvuku věčného Boha. To znamená být za jedno v mysli, srdci a v duši – vy a Bůh jako jedna bytost. Když stál Mojžíš před Rudým mořem, snažil se z tohoto vztahu, který Bůh ustanovil, ustoupit a hodit zpět odpovědnost na Boha. Byl přemožen, bylo to pro něho až moc úžasné. Určitě to tak Bůh nemyslel! Bůh to ale věděl. V ten okamžik, když Mojžíš začal rozpoznávat sám sebe jako jednotlivce a Boha jako toho druhého, Boha to urazilo. Popřemýšlel o tom, že ustoupí a bude se k Bohu modlit, aby něco udělal, tak jako ho předtím vedl v modlitbě ve vztahu s Ním, avšak nemohl nic učinit. Myšlenka, že Mojžíš chtěl odejít z místa blízkého obecenství s Bohem, z toho vnitřního vztahu, když byla duše Mojžíše a Boha v souladu, se stala pro Boha urážkou. A Bůh řekl: „Co voláš ke mně?“ Jinými slovy, přestaň se takhle modlit.

„Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu.” (2. Mojžíšova 14,16) Bůh neřekl: „Mojžíši, vztáhni svoji ruku nad moře a já ho rozdělím.“

Další kapitola: Duchovní člověk