Tři předpoklady
I. Potřeba být duchovní
„Slova, která jsem … pověděl, jsou duch“
V Janovi 6,63 Pán Ježíš řekl: „Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch.“ Slova Bible jsou nejen litera, ale i duch. Měli bychom si také připomenout Pánovo slovo v Janovi 4,24 (NBK): „Bůh je Duch, a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu.“ Zde Pán poukazuje na základní princip: Bůh je Duch, a člověk se k němu může přiblížit pouze svým duchem. Bůh je Duch, a my se mu můžeme klanět jedině svým duchem; jinak než duchem jej uctívat nemůžeme. Bůh je Duch, a my se mu nemůžeme klanět myslí, city ani vůlí. List Koloským 2,23 (MP) hovoří o „svévolném náboženství“. To znamená klanění vůlí. Takové klanění je nesprávné, protože Bůh je Duch, a jelikož Bůh je Duch, ti, kteří se mu klanějí, se mu musí klanět v duchu. Jan 6 říká, že Pánova slova jsou duch. Základní princip je tentýž: Jsou-li Pánova slova duch, musíme je číst v duchu. Jinými slovy, duchovních věcí se můžeme dotknout jedině duchem.
Bible není jen kniha se stránkami papíru potištěnými slovy či písmeny. Pravou podstatou Bible je duch. Proto každý, kdo tuto knihu čte, k ní musí přistupovat svým duchem; musí ji číst duchem. Duch, o němž hovoříme, je duch každého znovuzrozeného člověka. Tohoto ducha nazýváme „znovuzrozený duch“. Ne každý tohoto ducha má. Ne každý tedy může číst Bibli dobře; ti, kteří tohoto ducha nemají, ji dobře číst nemohou. Znovuzrozeného ducha potřebujeme k tomu, abychom se mohli klanět Bohu. Tentýž duch je zapotřebí k tomu, abychom mohli dobře číst Bibli. Bez tohoto ducha nemůže člověk poznat Boha. Bez tohoto ducha nemůže poznat ani Bibli. Možná že jsme se narodili v křesťanské rodině. Bibli jsme pravděpodobně četli ještě dříve, než jsme se znovu narodili, ale nechápali jsme ji. Rozuměli jsme dějinám a faktům zaznamenaným v Bibli, ale samu Bibli jsme nechápali. To nepřekvapuje, neboť Boží slovo je duch. Pokud nebudeme užívat svého ducha, nedokážeme tuto knihu číst. Kdy je člověk schopen začít chápat Bibli? V den, kdy přijme Pána. Od toho dne se pro něj Bible stane novou knihou; začne jí rozumět a cenit si jí. Ačkoliv v ní nemusí porozumět všemu, začne ji milovat. Začne ji číst denně po celá léta. A když někdy vynechá, bude hladovět; bude cítit, že mu v životě něco schází. Bude-li číst Bibli tímto způsobem, začne jí rozumět. Bude jí rozumět, protože je již znovuzrozen. „Co se narodilo z Ducha, je duch“ (J 3,6). Měli bychom si spojit Jana 4,24; 6,63 a 3,6: „Bůh je Duch“, „Slova, která jsem … pověděl, jsou duch“ a „Co se narodilo z Ducha, je duch“. Slova Bible jsou duch. Život, který člověk přijímá v okamžiku znovuzrození, je duch, a ke čtení slov ducha je zapotřebí člověka, který má ducha. Teprve tehdy se v něm Bible rozzáří a teprve tehdy mu začne být k užitku.
Nezáleží na tom, jak jsme chytří a vzdělaní; pokud nejsme znovuzrozeni, zůstává pro nás tato kniha tajemstvím. Některý znovuzrozený člověk sice není studovaný, ale ke čtení Bible má lepší předpoklady než neznovuzrozený profesor. Ten první má znovuzrozeného ducha, zatímco druhý takového ducha nemá. Bibli nechápeme pomocí talentu, vědeckého zkoumání či inteligence. Jelikož Boží slovo je duch, může jí rozumět jen člověk se znovuzrozeným duchem. Kořen Bible, sama její podstata, je duchovní. Nemá-li člověk znovuzrozeného ducha, nemůže Bibli porozumět; zůstane pro něj zavřenou knihou.
V Janovi 6,55 Pán Ježíš prohlásil: „Mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj.“ Nevěřící Židé byli takovým výrokem šokováni. Jak může být Pánovo tělo pokrmem a jeho krev nápojem? Každý znovuzrozený člověk však ví, že je zde řeč o Božím Synu. Skloní se a vyzná: „Můj život pochází z tvého těla a z tvé krve. Bez tvého těla bych dnes neměl život. Bez tvé krve bych dnes nežil. Jsi opravdu mým pokrmem.“ Člověka se znovuzrozeným duchem neuvede Pánovo slovo do rozpaků; takový člověk bude Pánu děkovat a chválit jej.
Pán řekl: „Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch a jsou život“ (v. 63). Zde vidíme dvě oblasti. Jedna je duchovní, druhá je tělesná. V duchovní oblasti vše žije a vzkvétá. V tělesné oblasti všechno chřadne. Bibli musíme číst duchem a v duchovní oblasti. Jestliže člověk nemá ducha, může být sebevzdělanější, může mít sebelepší logické a analytické myšlení, a přece Bibli neporozumí.
Bůh je Duch. Boha známe, protože již máme ducha. Možná že na argumenty některých nevěřících svou výmluvností či moudrostí nestačíme a možná že jim nedokážeme předat hluboká učení, ale máme ujištění, že známe Boha, protože jsme znovuzrozeni. Máme znovuzrozeného ducha a tímto duchem se můžeme k Bohu těsně přiblížit. Nezáleží na tom, zda dovedeme či nedovedeme vysvětlit nějakou doktrínu. Faktem je, že jsme se dotkli Boha. Nevěřící chtějí Boha poznávat pomocí analýzy, syntézy a dokazování. Ale i když mají svou analýzu, syntézu i důkazy dobře podloženy, stejně v Boha neuvěří, protože k Bohu se nikdy nedá dojít pomocí syntézy ani analýzy. Jób řekl: „Dokážeš … [obsáhnout] Boha?“ (Jb 11,7). Zkoumáním Boha nikdo neobsáhne. Existuje jen jediná možnost, jak Boha obsáhnout – znovuzrozeným duchem. Ti, kteří se Boha dotknou svým duchem, jej poznají ihned. Jiný způsob neexistuje. Chceme-li studovat Bibli, musíme mít znovuzrozeného ducha, právě tak jako jej musíme mít, když se chceme dotknout Boha.
Představme si, že si někdo dal do bytu elektrickou lampu. Chce ji připojit k síti, ale jedinými materiály, které má, jsou dřevo, bambus a látka; měděný drát nemá. Přestože z elektrárny přichází proud, lampu rozsvítit nedokáže. Je jedno, kolik má ten člověk látky, bambusu a dřeva, protože je nemůže zapojit do elektrické sítě. Jiný člověk nemusí mít žádnou látku, bambus ani dřevo, ale má kousek drátu. S tímto kouskem drátu může lampu rozsvítit, protože drát vede elektřinu. Stejně tak musí mít člověk znovuzrozeného ducha, aby se mohl dotknout Boha. Musí mít znovuzrozeného ducha, aby se mohl dotknout Božího slova.
Jen jedna složka celé naší bytosti je schopna studovat Bibli – náš znovuzrozený duch. Chceme-li se dotknout Bible a použijeme k tomu jakékoliv jiné své složky, konáme něco, co se nachází mimo Boha, a takovou činností se nemůžeme dotknout ničeho, co má souvislost s Bohem. Bible může být pro člověka buď věcí padlého těla čili tělesnosti, nebo věcí ducha.
Nemá-li člověk znovuzrozeného ducha a má jen padlé tělo a věci, které s ním souvisí, zůstane pro něj Bible jen záležitostí padlého těla. Jestliže člověk znovuzrozeného ducha má a tento duch je v něm činný, bude-li se dotýkat Božího slova, dotkne se současně ducha. To neznamená, že se Bible může stát něčím jiným než duchem. Bible sama je vždycky duch. Pán Ježíš řekl:
„Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch a jsou život.“ Pánova slova jsou duch. Duchem jsou však pouze pro věřící, kteří uvěřili v Pána; nevěřící Židé přijímali jeho slova tělesně. Způsob, jakým mnozí lidé studují Bibli, je pohoršující. To proto, že jim schází duch. Člověk nemůže studovat Boží Slovo podle vlastního rozumu či inteligence. K tomu, aby mohl studovat Boží slovo, musí mít ducha.
B. „Duchovní věci vysvětlujeme duchovním lidem“
Lidé se mohou ptát: „Jsem znovuzrozený a mám znovuzrozeného ducha. Proč se mi tedy nedaří studovat Bibli dobře? Proč je pro mě Bible stále jakoby zavřená?“ Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme si vzít na pomoc jednu biblickou pasáž – 1. list Korintským 2. Přečtěme si nejprve verše 1-4:
„Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného. A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění. Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci.“ Tématem této kapitoly je to, že Pavlovo kázání nespočívalo v přesvědčivých slovech lidské moudrosti. Dále pokračujme verši 5-7:
„Aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci. O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku …, nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě.“ A přečtěme si také verše 9-13:
„‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.‘ Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny. Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani věci Boží nezná nikdo, jen Duch Boží. A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám bylo darováno od Boha. O tom také mluvíme – ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch Svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy.“ V poznámce uvedené v
American Standard Version nacházíme alternativní překlad závěru 13. verše:
„Duchovní věci vysvětlujeme duchovním lidem.“ Tento překlad lépe odpovídá původnímu jazyku Bible. Námětem 3. kapitoly jsou různé typy lidí. Proto konec 2. kapitoly nemůže hovořit o věcech. Vysvětlovat slovo v jedné a téže pasáži dvěma různými způsoby odporuje pravidlům výkladu.
Pavel řekl, že duchovní věci se dají sdělovat pouze duchovním lidem. (Slovo
vysvětlovat či
vykládat může v řečtině znamenat „spojovat“, „směšovat“ nebo „vzájemně přiřazovat“. Proto je možné jej překládat jako „sdělovat“ – „duchovní věci sdělujeme duchovním lidem“.)
Při četbě této pasáže zjišťujeme vztah mezi duchem a Biblí.
Pavel zde hovořil o slovech zjevených Duchem, vyučovaných Duchem a o slovech moudrosti od Ducha, nikoliv moudrosti od člověka. Co jsou slova moudrosti od člověka? Co vidí oko, co slyší ucho a co vstoupí na lidské srdce – o tom jsou slova lidí. Odkud pocházelo Pavlovo zjevení? Pocházelo od Ducha Svatého, neboť Boží věci zná jedině Duch Svatý. Jak mohou lidé získat toto zjevení od Ducha Svatého? Pavel nám řekl, že k tomu je zapotřebí mít Božího Ducha. To se shoduje s tím, co jsme již viděli v Evangeliu podle Jana. Zde se říká, že věci Boží nezná nikdo, jen Duch Boží.
Z toho tedy plyne, že nikdo, kdo nemá Božího Ducha, nezná Boží věci. Pavel dále uvedl, že tyto věci nespočívají v přesvědčivosti slov či moudrosti ani ve slovech, kterým vyučuje lidská moudrost, ale ve slovech, jimž vyučuje Duch Svatý, když sděluje duchovní věci duchovním lidem.
Pavel zde řekl, že duchovní věci je možné sdělovat jedině duchovním lidem. Některým lidem některé věci sdělovat nelze; takové věci jsou s nimi „neslučitelné“. Verš 14 říká:
„Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího.“ Duševní člověk nejenže duchovní věci nepřijme, ale
„jsou mu bláznovstvím“. Bude si myslet, že věřící jsou blázni. Duševní člověk je nepozná a „nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně“. Tento výrok je vrcholem celé pasáže. Objasňuje nám, že duchovní věci mohou posuzovat jen duchovní lidé.
Duševní člověk tyto věci posuzovat nemůže a nic o nich neví. Zde nehraje žádnou roli, kolik času budeme či nebudeme věnovat snaze se to naučit. I kdyby duševní člověk věnoval posuzování všechen čas, tyto věci nepozná a poznat nemůže. Schází mu totiž jedna základní schopnost. Poněkud vědečtěji znějícím výrazem pro označení duševního člověka je psychický člověk, člověk ovládaný vlastní psychikou.
Duchovně vyjádřeno, je to neznovuzrozený člověk. Duševní člověk je přirozený, neznovuzrozený člověk. Je jako Adam, živá duše, která v sobě nemá Božího Ducha a která nemůže poznat Boží věci.
Když se člověk stane křesťanem, měl by zpravidla znát věci Ducha. Ale proč je tolik bratrů a sester nezná? Je tomu tak proto, že sice mají znovuzrozeného ducha, ale to ještě neznamená, že jsou duchovními lidmi. Pavel klade v 1. listu Korintským 2 a 3 důraz nejen na ducha, ale i na to, abychom byli duchovní. Jan vyzdvihuje ducha, avšak Pavel zdůrazňuje, že musíme být duchovní.
Člověk musí nejen mít ducha, ale musí také být podle tohoto ducha duchovní. Člověk musí mít ducha; bez něj nezmůže nic. Avšak je zbytečné pouze mít ducha, a přitom podle principů tohoto ducha nežít, tedy nežít v tomto duchu a nechodit podle něj jako duchovní člověk.
Dejme tomu, že člověka, který je od narození slepý, vezmete do zahrady a řeknete mu, aby se postavil k mangovníku. Můžete mu také vysvětlit, jaké jsou jeho plody. Porozumí však slepec tomu, co říkáte? I kdyby byl velmi chytrý, dokázal velmi dobře posuzovat a velmi dobře slyšel, stejně nepochopí, jaký je mangovník. Můžete mu říci, že je zelený, ale on nebude vědět, co znamená zelený. Svět zvuků je jiný než svět zraku, a svět zraku je jiný než svět myšlenek. Stejně tak je nutné použít ducha, abychom si uvědomili duchovní svět. Ti, kteří mají oči, nemusí nutně vidět; abychom viděli, musíme uplatnit schopnost očí. Slepý člověk mangovník nevidí. Člověk s dobrýma očima mangovník spatří, jen když oči otevře. Slepý člověk nemůže vidět mangovník ušima. Ani normální člověk nemůže vidět mangovník, když použije jen uši. Problém spočívá v tom, že slepí nemají oči, kterými by mangovník spatřili, a lidé s dobrým zrakem se snaží mangovník vidět ušima. Duševní člověk Boha poznat nemůže; nemůže jej poznat nikdo, kdo bude využívat duševních schopností. Boha však nezná ani člověk se znovuzrozeným duchem, který používá jen svou duši. Ne každý, kdo má ducha, může poznat Boha. I poté, co do člověka vstoupí Boží Duch, je stále ještě možné, že tento člověk Boha nezná. Moudrost a inteligence nevěřícímu Boha poznat nepomohou; nepomohou v tom ani křesťanovi. Vědomosti nevěřícímu pochopit Bibli nepomohou; a nepomohou ani křesťanovi. Bibli se dá porozumět jedině duchem. Nejde jen o to, abychom měli ducha, ale abychom byli duchovní. Nikdo nemůže říci, že má ducha, ale že podle něj nemusí chodit, protože může chodit podle svých dřívějších způsobů. Takové způsoby byly nepřijatelné, když neměl znovuzrozeného ducha, a jsou právě tak nepřijatelné teď, když znovuzrozeného ducha má.
Jediná cesta, která vede k porozumění Bibli, je skrze ducha. Z toho důvodu nám Pavel v 1. listu Korintským 2 objasnil, že nejde o to, zda máme či nemáme ducha, ale zda jsme či nejsme duchovní. Pouze duchovní lidé rozpoznávají duchovní věci.
První list Korintským 3,1 říká: „
A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu.“ Zde se setkáváme s novým pojmem: tělesný. Korintští věřící byli nedospělí v Kristu; byli tělesní. Proto 2. verš říká:
„Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám nedal.“ Jistěže takoví lidé nejsou v duchovních věcech naprosto nevědomí. Jsou však schopni dotknout se jen těch nejprostších zjevení; hlouběji proniknout nedokáží. Jsou tělesní, a proto mohou jen pít mléko, ale pokrm jíst nemohou. Mléko je určeno těm, kteří procházejí první etapou života. To znamená, že takoví lidé mohou přijímat pouze základní křesťanská zjevení. Pokrm je naproti tomu pro dospělé, kteří ho pak přijímají po celý život. Znázorňuje hlubší a závažnější zjevení. Člověk nepije mléko stále; v jeho životě je jen krátké období, kdy je musí pít. Jsou však lidé, kteří tak jako korintští věřící mléko pijí stále.
„Neboť… [pokrm] jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete.“
Druhá a třetí kapitola 1. listu Korintským ukazují tři typy lidí:
Zaprvé je to duševní člověk. Všechny schopnosti takového člověka pocházejí z duše. Můžeme jej nazvat psychickým člověkem.
Duševní člověk je člověk neznovuzrozený; nemá znovuzrozeného ducha a nemá patřičný orgán k chápání Božího slova. Takový člověk porozumět Bibli nemůže.
Zadruhé je to tělesný člověk. Takový člověk má ve svém nitru Božího Ducha a Boží život .
Nechodí však podle tohoto ducha, ale podle padlého těla. Má znovuzrozeného ducha, ale nepoužívá jej a nepodřizuje se vládě svého ducha.
Má ducha, ale není pod jeho kontrolou nebo mu nedovoluje převzít vše. Takového člověka nazývá Bible tělesným.
Tento člověk chápe Bibli velmi omezeně. Dokáže přijímat pouze mléko, nikoliv pokrm. Mléko vzniká z toho, co nejprve stráví matka. Je znázorněním nepřímých zjevení, zjevení, která nepřicházejí k člověku přímo. Člověk, který pije mléko, nemůže přijímat přímá zjevení od Boha. Přijímá zjevení od jiných duchovních lidí, kteří mu taková zjevení zprostředkovávají.
Zatřetí je to duchovní člověk. Takový člověk má Božího Ducha.
Jedná v moci živého Ducha a chodí podle principu Ducha. Přijímá zjevení v neomezeném množství. Boží Slovo říká, že duchovní věci rozpoznávají jen duchovní lidé.
Zapamatujme si, že pro studium Bible musíme splňovat tyto základní požadavky: musíme být duchovní a musíme chodit podle ducha.
Další díl příště:
II. Zasvěcení
Mnohokrát se v rámci diskuze setkávám s názory, že věřící člověk (ten
kdo věří v jakéhokoliv Boha) je jen slaboch a blázen. Jiní (a to
považuji za přijatelnější argument) říkají, že jej ještě neviděli, nebo
že "nemají důvod" v něj věřit či že jej věda neprokázala.
Inkové mají 
¨
