SOBOTA a E. G. WHITEOVÁ
E. G. Whiteová ve svých spisech tvrdí:
... sobota čtvrtého přikázání je pečeť živého Boha (Great Controversy [Vítězství lásky Boží], str.640 - r.1888)
Znamení či pečeť Boha je zjevena v zachovávání sedmého dne
soboty... Znamení šelmy je jejím opakem - zachovávání prvního
dne týdne. (Testimonies, sv.8, str.117 - r.1904)
Písmo
jednoznačně říká, že pečetí je Duch svatý a nikoli sobota
čtvrtého přikázání:
V
něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o
svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť
zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho
dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své
slávy. (Ef 1,13-14)
A
nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete
pro den vykoupení. (Ef 4,30)
Ten,
kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás
posvětil, je Bůh. On nám také vtiskl svou pečeť a do
srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám
připravil. (2K 1,21-22)
Neděle
jako den shromáždění Izraele o Letnicích je uvedena již ve
Starém zákoně (Lv 23,11.15.16.21) a podobně i novozákonní
církvi byl dán dar Ducha Svatého a tím i její formální
ustanovení o Letnicích, tj. v neděli (Sk 2,1). Neděle
tedy nemůže být znamením šelmy.
Pozn.:
Pokud by pečetí následovníků Krista byla sobota, očekávali
bychom naopak, že i vylití Ducha mělo proběhnout v sobotní den.
Tvrzení
E. G. Whiteové o sobotě jako Boží pečeti tedy stojí v
protikladu k Písmu a jako takové je proto nelze akceptovat.
Pozn.:
Po konfrontaci s výše uvedenými texty adventisté připouštějí,
že pečetí je Duch Svatý, ale dodávají, že sobota je viditelným
znamením této pečetě. Podle NZ však k zapečetěné dochází,
když člověk uvěří v Krista a je obnoven skrze Ducha Svatého.
Je to paralelní stav k vejití do pravého Božího odpočinku (Mt
11,28-30). V Nové smlouvě se pak viditelnou připomínkou Krista
stává Večeře Páně.
