Sedm pravidel jak studovat Bibli - Kapitola první - Potřeba mít ducha

Tři předpoklady

I. Potřeba být duchovní

„Slova, která jsem … pověděl, jsou duch“

V Janovi 6,63 Pán Ježíš řekl: „Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch.“ Slova Bible jsou nejen litera, ale i duch. Měli bychom si také připomenout Pánovo slovo v Janovi 4,24 (NBK): „Bůh je Duch, a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu.“ Zde Pán poukazuje na základní princip: Bůh je Duch, a člověk se k němu může přiblížit pouze svým duchem. Bůh je Duch, a my se mu můžeme klanět jedině svým duchem; jinak než duchem jej uctívat nemůžeme. Bůh je Duch, a my se mu nemůžeme klanět myslí, city ani vůlí. List Koloským 2,23 (MP) hovoří o „svévolném náboženství“. To znamená klanění vůlí. Takové klanění je nesprávné, protože Bůh je Duch, a jelikož Bůh je Duch, ti, kteří se mu klanějí, se mu musí klanět v duchu. Jan 6 říká, že Pánova slova jsou duch. Základní princip je tentýž: Jsou-li Pánova slova duch, musíme je číst v duchu. Jinými slovy, duchovních věcí se můžeme dotknout jedině duchem.

Bible není jen kniha se stránkami papíru potištěnými slovy či písmeny. Pravou podstatou Bible je duch. Proto každý, kdo tuto knihu čte, k ní musí přistupovat svým duchem; musí ji číst duchem. Duch, o němž hovoříme, je duch každého znovuzrozeného člověka. Tohoto ducha nazýváme „znovuzrozený duch“. Ne každý tohoto ducha má. Ne každý tedy může číst Bibli dobře; ti, kteří tohoto ducha nemají, ji dobře číst nemohou. Znovuzrozeného ducha potřebujeme k tomu, abychom se mohli klanět Bohu. Tentýž duch je zapotřebí k tomu, abychom mohli dobře číst Bibli. Bez tohoto ducha nemůže člověk poznat Boha. Bez tohoto ducha nemůže poznat ani Bibli. Možná že jsme se narodili v křesťanské rodině. Bibli jsme pravděpodobně četli ještě dříve, než jsme se znovu narodili, ale nechápali jsme ji. Rozuměli jsme dějinám a faktům zaznamenaným v Bibli, ale samu Bibli jsme nechápali. To nepřekvapuje, neboť Boží slovo je duch. Pokud nebudeme užívat svého ducha, nedokážeme tuto knihu číst. Kdy je člověk schopen začít chápat Bibli? V den, kdy přijme Pána. Od toho dne se pro něj Bible stane novou knihou; začne jí rozumět a cenit si jí. Ačkoliv v ní nemusí porozumět všemu, začne ji milovat. Začne ji číst denně po celá léta. A když někdy vynechá, bude hladovět; bude cítit, že mu v životě něco schází. Bude-li číst Bibli tímto způsobem, začne jí rozumět. Bude jí rozumět, protože je již znovuzrozen. „Co se narodilo z Ducha, je duch“ (J 3,6). Měli bychom si spojit Jana 4,24; 6,63 a 3,6: „Bůh je Duch“, „Slova, která jsem … pověděl, jsou duch“ a „Co se narodilo z Ducha, je duch“. Slova Bible jsou duch. Život, který člověk přijímá v okamžiku znovuzrození, je duch, a ke čtení slov ducha je zapotřebí člověka, který má ducha. Teprve tehdy se v něm Bible rozzáří a teprve tehdy mu začne být k užitku.

Nezáleží na tom, jak jsme chytří a vzdělaní; pokud nejsme znovuzrozeni, zůstává pro nás tato kniha tajemstvím. Některý znovuzrozený člověk sice není studovaný, ale ke čtení Bible má lepší předpoklady než neznovuzrozený profesor. Ten první má znovuzrozeného ducha, zatímco druhý takového ducha nemá. Bibli nechápeme pomocí talentu, vědeckého zkoumání či inteligence. Jelikož Boží slovo je duch, může jí rozumět jen člověk se znovuzrozeným duchem. Kořen Bible, sama její podstata, je duchovní. Nemá-li člověk znovuzrozeného ducha, nemůže Bibli porozumět; zůstane pro něj zavřenou knihou.

V Janovi 6,55 Pán Ježíš prohlásil: „Mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj.“ Nevěřící Židé byli takovým výrokem šokováni. Jak může být Pánovo tělo pokrmem a jeho krev nápojem? Každý znovuzrozený člověk však ví, že je zde řeč o Božím Synu. Skloní se a vyzná: „Můj život pochází z tvého těla a z tvé krve. Bez tvého těla bych dnes neměl život. Bez tvé krve bych dnes nežil. Jsi opravdu mým pokrmem.“ Člověka se znovuzrozeným duchem neuvede Pánovo slovo do rozpaků; takový člověk bude Pánu děkovat a chválit jej.

Pán řekl: „Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch a jsou život“ (v. 63). Zde vidíme dvě oblasti. Jedna je duchovní, druhá je tělesná. V duchovní oblasti vše žije a vzkvétá. V tělesné oblasti všechno chřadne. Bibli musíme číst duchem a v duchovní oblasti. Jestliže člověk nemá ducha, může být sebevzdělanější, může mít sebelepší logické a analytické myšlení, a přece Bibli neporozumí.

Bůh je Duch. Boha známe, protože již máme ducha. Možná že na argumenty některých nevěřících svou výmluvností či moudrostí nestačíme a možná že jim nedokážeme předat hluboká učení, ale máme ujištění, že známe Boha, protože jsme znovuzrozeni. Máme znovuzrozeného ducha a tímto duchem se můžeme k Bohu těsně přiblížit. Nezáleží na tom, zda dovedeme či nedovedeme vysvětlit nějakou doktrínu. Faktem je, že jsme se dotkli Boha. Nevěřící chtějí Boha poznávat pomocí analýzy, syntézy a dokazování. Ale i když mají svou analýzu, syntézu i důkazy dobře podloženy, stejně v Boha neuvěří, protože k Bohu se nikdy nedá dojít pomocí syntézy ani analýzy. Jób řekl: „Dokážeš … [obsáhnout] Boha?“ (Jb 11,7). Zkoumáním Boha nikdo neobsáhne. Existuje jen jediná možnost, jak Boha obsáhnout – znovuzrozeným duchem. Ti, kteří se Boha dotknou svým duchem, jej poznají ihned. Jiný způsob neexistuje. Chceme-li studovat Bibli, musíme mít znovuzrozeného ducha, právě tak jako jej musíme mít, když se chceme dotknout Boha. 

Představme si, že si někdo dal do bytu elektrickou lampu. Chce ji připojit k síti, ale jedinými materiály, které má, jsou dřevo, bambus a látka; měděný drát nemá. Přestože z elektrárny přichází proud, lampu rozsvítit nedokáže. Je jedno, kolik má ten člověk látky, bambusu a dřeva, protože je nemůže zapojit do elektrické sítě. Jiný člověk nemusí mít žádnou látku, bambus ani dřevo, ale má kousek drátu. S tímto kouskem drátu může lampu rozsvítit, protože drát vede elektřinu. Stejně tak musí mít člověk znovuzrozeného ducha, aby se mohl dotknout Boha. Musí mít znovuzrozeného ducha, aby se mohl dotknout Božího slova.

Jen jedna složka celé naší bytosti je schopna studovat Bibli – náš znovuzrozený duch. Chceme-li se dotknout Bible a použijeme k tomu jakékoliv jiné své složky, konáme něco, co se nachází mimo Boha, a takovou činností se nemůžeme dotknout ničeho, co má souvislost s Bohem. Bible může být pro člověka buď věcí padlého těla čili tělesnosti, nebo věcí ducha. Nemá-li člověk znovuzrozeného ducha a má jen padlé tělo a věci, které s ním souvisí, zůstane pro něj Bible jen záležitostí padlého těla. Jestliže člověk znovuzrozeného ducha má a tento duch je v něm činný, bude-li se dotýkat Božího slova, dotkne se současně ducha. To neznamená, že se Bible může stát něčím jiným než duchem. Bible sama je vždycky duch. Pán Ježíš řekl: „Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch a jsou život.“ Pánova slova jsou duch. Duchem jsou však pouze pro věřící, kteří uvěřili v Pána; nevěřící Židé přijímali jeho slova tělesně. Způsob, jakým mnozí lidé studují Bibli, je pohoršující. To proto, že jim schází duch. Člověk nemůže studovat Boží Slovo podle vlastního rozumu či inteligence. K tomu, aby mohl studovat Boží slovo, musí mít ducha.

B. „Duchovní věci vysvětlujeme duchovním lidem“

Lidé se mohou ptát: „Jsem znovuzrozený a mám znovuzrozeného ducha. Proč se mi tedy nedaří studovat Bibli dobře? Proč je pro mě Bible stále jakoby zavřená?“ Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme si vzít na pomoc jednu biblickou pasáž – 1. list Korintským 2. Přečtěme si nejprve verše 1-4: „Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného. A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění. Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci.“ Tématem této kapitoly je to, že Pavlovo kázání nespočívalo v přesvědčivých slovech lidské moudrosti. Dále pokračujme verši 5-7: „Aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci. O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku …, nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě.“ A přečtěme si také verše 9-13: „‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.‘ Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny. Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani věci Boží nezná nikdo, jen Duch Boží. A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám bylo darováno od Boha. O tom také mluvíme – ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch Svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy.“ V poznámce uvedené v American Standard Version nacházíme alternativní překlad závěru 13. verše: „Duchovní věci vysvětlujeme duchovním lidem.“ Tento překlad lépe odpovídá původnímu jazyku Bible. Námětem 3. kapitoly jsou různé typy lidí. Proto konec 2. kapitoly nemůže hovořit o věcech. Vysvětlovat slovo v jedné a téže pasáži dvěma různými způsoby odporuje pravidlům výkladu. Pavel řekl, že duchovní věci se dají sdělovat pouze duchovním lidem. (Slovo vysvětlovat či vykládat může v řečtině znamenat „spojovat“, „směšovat“ nebo „vzájemně přiřazovat“. Proto je možné jej překládat jako „sdělovat“ – „duchovní věci sdělujeme duchovním lidem“.)

Při četbě této pasáže zjišťujeme vztah mezi duchem a Biblí. Pavel zde hovořil o slovech zjevených Duchem, vyučovaných Duchem a o slovech moudrosti od Ducha, nikoliv moudrosti od člověka. Co jsou slova moudrosti od člověka? Co vidí oko, co slyší ucho a co vstoupí na lidské srdce – o tom jsou slova lidí. Odkud pocházelo Pavlovo zjevení? Pocházelo od Ducha Svatého, neboť Boží věci zná jedině Duch Svatý. Jak mohou lidé získat toto zjevení od Ducha Svatého? Pavel nám řekl, že k tomu je zapotřebí mít Božího Ducha. To se shoduje s tím, co jsme již viděli v Evangeliu podle Jana. Zde se říká, že věci Boží nezná nikdo, jen Duch Boží. Z toho tedy plyne, že nikdo, kdo nemá Božího Ducha, nezná Boží věci. Pavel dále uvedl, že tyto věci nespočívají v přesvědčivosti slov či moudrosti ani ve slovech, kterým vyučuje lidská moudrost, ale ve slovech, jimž vyučuje Duch Svatý, když sděluje duchovní věci duchovním lidem.
Pavel zde řekl, že duchovní věci je možné sdělovat jedině duchovním lidem. Některým lidem některé věci sdělovat nelze; takové věci jsou s nimi „neslučitelné“. Verš 14 říká: „Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího.“ Duševní člověk nejenže duchovní věci nepřijme, ale „jsou mu bláznovstvím“. Bude si myslet, že věřící jsou blázni. Duševní člověk je nepozná a „nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně“. Tento výrok je vrcholem celé pasáže. Objasňuje nám, že duchovní věci mohou posuzovat jen duchovní lidé. Duševní člověk tyto věci posuzovat nemůže a nic o nich neví. Zde nehraje žádnou roli, kolik času budeme či nebudeme věnovat snaze se to naučit. I kdyby duševní člověk věnoval posuzování všechen čas, tyto věci nepozná a poznat nemůže. Schází mu totiž jedna základní schopnost. Poněkud vědečtěji znějícím výrazem pro označení duševního člověka je psychický člověk, člověk ovládaný vlastní psychikou. Duchovně vyjádřeno, je to neznovuzrozený člověk. Duševní člověk je přirozený, neznovuzrozený člověk. Je jako Adam, živá duše, která v sobě nemá Božího Ducha a která nemůže poznat Boží věci.

Když se člověk stane křesťanem, měl by zpravidla znát věci Ducha. Ale proč je tolik bratrů a sester nezná? Je tomu tak proto, že sice mají znovuzrozeného ducha, ale to ještě neznamená, že jsou duchovními lidmi. Pavel klade v 1. listu Korintským 2 a 3 důraz nejen na ducha, ale i na to, abychom byli duchovní. Jan vyzdvihuje ducha, avšak Pavel zdůrazňuje, že musíme být duchovní. Člověk musí nejen mít ducha, ale musí také být podle tohoto ducha duchovní. Člověk musí mít ducha; bez něj nezmůže nic. Avšak je zbytečné pouze mít ducha, a přitom podle principů tohoto ducha nežít, tedy nežít v tomto duchu a nechodit podle něj jako duchovní člověk.

Dejme tomu, že člověka, který je od narození slepý, vezmete do zahrady a řeknete mu, aby se postavil k mangovníku. Můžete mu také vysvětlit, jaké jsou jeho plody. Porozumí však slepec tomu, co říkáte? I kdyby byl velmi chytrý, dokázal velmi dobře posuzovat a velmi dobře slyšel, stejně nepochopí, jaký je mangovník. Můžete mu říci, že je zelený, ale on nebude vědět, co znamená zelený. Svět zvuků je jiný než svět zraku, a svět zraku je jiný než svět myšlenek. Stejně tak je nutné použít ducha, abychom si uvědomili duchovní svět. Ti, kteří mají oči, nemusí nutně vidět; abychom viděli, musíme uplatnit schopnost očí. Slepý člověk mangovník nevidí. Člověk s dobrýma očima mangovník spatří, jen když oči otevře. Slepý člověk nemůže vidět mangovník ušima. Ani normální člověk nemůže vidět mangovník, když použije jen uši. Problém spočívá v tom, že slepí nemají oči, kterými by mangovník spatřili, a lidé s dobrým zrakem se snaží mangovník vidět ušima. Duševní člověk Boha poznat nemůže; nemůže jej poznat nikdo, kdo bude využívat duševních schopností. Boha však nezná ani člověk se znovuzrozeným duchem, který používá jen svou duši. Ne každý, kdo má ducha, může poznat Boha. I poté, co do člověka vstoupí Boží Duch, je stále ještě možné, že tento člověk Boha nezná. Moudrost a inteligence nevěřícímu Boha poznat nepomohou; nepomohou v tom ani křesťanovi. Vědomosti nevěřícímu pochopit Bibli nepomohou; a nepomohou ani křesťanovi. Bibli se dá porozumět jedině duchem. Nejde jen o to, abychom měli ducha, ale abychom byli duchovní. Nikdo nemůže říci, že má ducha, ale že podle něj nemusí chodit, protože může chodit podle svých dřívějších způsobů. Takové způsoby byly nepřijatelné, když neměl znovuzrozeného ducha, a jsou právě tak nepřijatelné teď, když znovuzrozeného ducha má. Jediná cesta, která vede k porozumění Bibli, je skrze ducha. Z toho důvodu nám Pavel v 1. listu Korintským 2 objasnil, že nejde o to, zda máme či nemáme ducha, ale zda jsme či nejsme duchovní. Pouze duchovní lidé rozpoznávají duchovní věci.

První list Korintským 3,1 říká: „A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu.“ Zde se setkáváme s novým pojmem: tělesný. Korintští věřící byli nedospělí v Kristu; byli tělesní. Proto 2. verš říká: „Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám nedal.“ Jistěže takoví lidé nejsou v duchovních věcech naprosto nevědomí. Jsou však schopni dotknout se jen těch nejprostších zjevení; hlouběji proniknout nedokáží. Jsou tělesní, a proto mohou jen pít mléko, ale pokrm jíst nemohou. Mléko je určeno těm, kteří procházejí první etapou života. To znamená, že takoví lidé mohou přijímat pouze základní křesťanská zjevení. Pokrm je naproti tomu pro dospělé, kteří ho pak přijímají po celý život. Znázorňuje hlubší a závažnější zjevení. Člověk nepije mléko stále; v jeho životě je jen krátké období, kdy je musí pít. Jsou však lidé, kteří tak jako korintští věřící mléko pijí stále. „Neboť… [pokrm] jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete.“

Druhá a třetí kapitola 1. listu Korintským ukazují tři typy lidí:
Zaprvé je to duševní člověk. Všechny schopnosti takového člověka pocházejí z duše. Můžeme jej nazvat psychickým člověkem. Duševní člověk je člověk neznovuzrozený; nemá znovuzrozeného ducha a nemá patřičný orgán k chápání Božího slova. Takový člověk porozumět Bibli nemůže.

Zadruhé je to tělesný člověk. Takový člověk má ve svém nitru Božího Ducha a Boží život . Nechodí však podle tohoto ducha, ale podle padlého těla. Má znovuzrozeného ducha, ale nepoužívá jej a nepodřizuje se vládě svého ducha. Má ducha, ale není pod jeho kontrolou nebo mu nedovoluje převzít vše. Takového člověka nazývá Bible tělesným. Tento člověk chápe Bibli velmi omezeně. Dokáže přijímat pouze mléko, nikoliv pokrm. Mléko vzniká z toho, co nejprve stráví matka. Je znázorněním nepřímých zjevení, zjevení, která nepřicházejí k člověku přímo. Člověk, který pije mléko, nemůže přijímat přímá zjevení od Boha. Přijímá zjevení od jiných duchovních lidí, kteří mu taková zjevení zprostředkovávají.

Zatřetí je to duchovní člověk. Takový člověk má Božího Ducha. Jedná v moci živého Ducha a chodí podle principu Ducha. Přijímá zjevení v neomezeném množství. Boží Slovo říká, že duchovní věci rozpoznávají jen duchovní lidé.


Zapamatujme si, že pro studium Bible musíme splňovat tyto základní požadavky: musíme být duchovní a musíme chodit podle ducha.

zdroj

Další díl příště:

II. Zasvěcení

Zjevení panny Marie v Medjugorje 2.2.2014 ve světle Bible, Božího Slova

http://www.medjugorje.ws/cs-mini/messages/140202s/minibrowser?css=messages-single&type=single&findmode=aa

Lukášovo evangelium 16,19-31

"Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘ Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Mají Mojžíše - zákon a Proroky, ať poslouchají je ... není třeba posílat mrtvé.

"Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti." 

5.Mojžíšova 18,10-12

Panna Marie ZEMŘELA - tedy jakékoliv zprávy z říše mrtvých ja nám zapovězeno Bohem!!  

"Řeknou vám: „Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají.“ Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých?"  Izajáš 8,19 

Boží SLOVO jasně mluví o tom, že nemáme nic přijímat od mrtvých, tedy ať se to zjeví i jako Marie (ta je mrtvá).  

Nyní rozeberme to, co nám tento anděl v obrazu Marie předal:

1)      „Drahé děti! Mateřskou láskou si přeji vás naučit upřímnosti, protože si přeji, abyste ve svém působení, jako apoštolové, byli přesní, rozhodní a především upřímní.

Kdo nás má učit, kdo nás bude uvádět do veškeré pravdy? Marie a její mateřská láska?

Podívejme se, co řekl přímo Ježíš:

„Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.“ Jan 16,13-15

Ano je to Duch svatý, ne žádné zjevení, ani zjevení „rádoby boží“ panny Marie

2)      Naplnění poznáním pod záštitou mého Syna a mne, budete mými apoštoly, kteří budou umět šířit slovo Boží ke všem těm, kteří o něm nevědí, a budete umět přejít překážky, které vám budou stát v cestě.

Čí apoštoly máme být? Čí učedníci? Co nás učil Ježíš? Máme být apoštoly panny Marie?

Matouš  28:19   „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“

Ježíš říká, získávejte mi, tedy přímo pro Ježíše, ne učedníky, či apoštoly Marie.

3)      Děti moje, s požehnáním na vás sestoupí milost Boží, a vy ji budete moci udržet půstem, modlitbou, pročištěním a usmířením.

Čí děti jsme? Patříme Marii a jsme její děti? Nebo skrze Ježíše jsme Boží děti?  Komu patříš Ježíši či zjevení Marie?

Kdo jsou Boží děti? Ježíš to řekl v Janovi 1,12-13 „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.“

Jak si můžeme udržet či získat milost Boží?

Písmo říká, že v Ježíši: 1. Korintským  1:4  „Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši“

„Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost‘. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.“ 1 Petrův list 5,5-11

Jedině když zůstaneme-li v Ježíši, jsme schopni si udržet milost Boží, není možné si ji „vydupat“ vynutit na Bohu půstem (to je páka na naše tělo ne na Boha), ani modlitbou, vždyť jsme-li v Ježíši pak je náš život jednou velkou modlitbou. Naše skutky v tom nehrají žádnou roli, pokud žijeme jen ze svých sil a milost Boží nám to nepřinese.

4)      Budete mít činorodost, kterou od vás žádám. Modlete se za svoje pastýře, aby paprsek Boží milosti ozářil jejich cesty. Děkuji vám. “

Máme poslouchat Boha, nebo lidi? Marie je pouhým člověkem, a zjevení které se zjevuje, není pravá Marie, která znala Boha, věděla, že si nesmí přivlastnit slávu, která patří jen Bohu. Toto zjevení mluví proti Písmu (vtělené SLOVO) proti Ježíši, proto není od Boha.

Ježíš po nás žádá: „A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Marek 16,15-18

„ Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.

Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání.

Kdo říká: ‚Poznal jsem ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy.

Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme.

Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.

Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli.

A přece vám píšu přikázání nové – vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí.

Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě.

Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu.

Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.

Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno.

Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládenci, že jste zvítězili nad Zlým.

Napsal jsem vám, děti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který jest od počátku. Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým.

Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není.

Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa.

A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“

1 List Janův 2,1-17

Proto věřme slovům Božího Slova, zaměřme se přímo na Ježíše, bez mezistupňů, protože jen Boží Slovo, Jen Ježíš je cesta k Pravému Bohu.

"Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. .......... Kdo vidí mne, vidí Otce. ....." 

JAN 14,6-7 a 9

Bohové Nového věku

Bohové Nového Věku - jóga, guru, holot-ropní dýchání ... jen ne Ježíš ... kam nás to může zavést?  

Znáte pozadí jógy? Víš kam tě vede Tvůj Guru? Máš svoji mysl pod kontrolou, nebo rád medituješ? Je pro Tebe snadné vyprázdnit si mysl? Co se děje, když si ji vyprázdníš? Znáš pozadí svého cvičení jógy a meditací?  ....

Zkus se podívat na dokument lidí, kteří si tím prošli a znají i pozadí ....

Chceš se setkat s živým Bohem? A nevíš jak to udělat? Zde je malý návod jak by to šlo: Ježíš je tou cestou a nikdo nemůže k Bohu přijít než skrze Něj
jak-navazat-ztraceny-vztah-s-bohem-zde klikni

Zkoumejte duchy: Nejnovější Poselství z Medžugorje, 2. října 2013 - Co říká na to Bůh?

Nejnovější Poselství z Medžugorje, 2. října 2013 - Zjevení Panny Marie pro Mirjanu Soldo

„Drahé děti, miluji vás mateřskou láskou a s mateřskou trpělivostí čekám na vaši lásku a jednotu. Prosím, abyste byly společenství Božích dětí, mých dětí. Prosím, abyste jako společenství radostně ožily ve víře a lásce mého Syna. Děti moje, shromažďuji vás jako svoje apoštoly a učím vás, jak druhé seznamovat s láskou mého Syna, abyste jim tak přinášely radostnou zvěst, která je můj Syn. Dejte mi svoje otevřená, očištěná srdce a láskou k mému Synu je já naplním. Jeho láska dá smysl vašemu životu a já budu chodit s vámi. Budu s vámi do setkání s Nebeským Otcem. Děti moje, spasí se jenom ti, kteří s láskou a vírou kráčejí k Nebeskému Otci. Ne bojte se, jsem s vámi. Doufejte ve své pastýře, jako důvěřoval můj Syn, když je vyvolil, a modlete se, aby měli sílu a lásku, aby vás vedli. Děkuji vám! “ 

http://www.medjugorje.ws/cs/#latest-message 

Jak se na toto poselství dívá Boží SLOVO? 

"Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, jsou-li od Boha: neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků."  

1Jan 4,1 (KMS) 

Lukášovo evangelium 16,19-31

"Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘ Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Mají Mojžíše - zákon a Proroky, ať poslouchají je ... není třeba posílat mrtvé.

"Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti." 

5.Mojžíšova 18,10-12

Panna Marie ZEMŘELA - tedy jakékoliv zprávy z říše mrtvých ja nám zapovězeno Bohem!!  

"Řeknou vám: „Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají.“ Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých?"  Izajáš 8,19 

Boží SLOVO jasně mluví o tom, že nemáme nic přijímat od mrtvých, tedy ať se to zjeví i jako Marie (ta je mrtvá).

Nyní rozeberme to, co nám tento anděl světla v obrazu Marie předal:

1) „Drahé děti, miluji vás mateřskou láskou a s mateřskou trpělivostí čekám na vaši lásku a jednotu.

 S kým máme být v jednotě? Kdo nás skutečně miluje? Co říká Písmo?

V jednotě máme být s Ježíšem. Ježíš se za to také modlil: "A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal (ve jménu Ježíš ne ve jménu Marie), aby byli jedno, jako jsme jedno my (Já Ježíš a TY Otec)" (KMS) Jan 17,11 

modlitba pokračuje také slovy: "aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty." Jan 17,21 

NEEXISTUJE ŽÁDNÁ VĚTŠÍ LÁSKA NEŽ JE TA BOŽÍ, TEDY ANI MATEŘSKÁ:

1. Janův  4,9   "V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život." 

2) Prosím, abyste byly společenství Božích dětí, mých dětí.

 Buď jsme Boží děti, nebo děti ďáblovi, ale nikde není, že máme být dětmi Marie.

1. Jan 3,8-10  "Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost a nemiluje svého bratra."
 

 3)Děti moje, shromažďuji vás jako svoje apoštoly a učím vás, jak druhé seznamovat s láskou mého Syna, abyste jim tak přinášely radostnou zvěst, která je můj Syn.

Ten kdo shromažďuje je Ježíš, ne Marie

Jan  10,14  " Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne"

Izajáš  40,11   "Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede.“ 

Ten kdo nás seznamuje s láskou Boží a jak předávat zvěst je Duch Svatý:

Jan  14,26   "Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl." 

Jan  16,13   "Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít." 

Marek  13,11   "Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý."

Skutky apoštolů  1,8   "ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

.

4) Dejte mi svoje otevřená, očištěná srdce a láskou k mému Synu je já naplním. 

Římanům  8,9  "Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Ježíše, ten není jeho."

Kdo nás má tedy naplnit? Marie nebo Duch Svatý?

Římanům  5,5   "A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán."

5) a já budu chodit s vámi. Budu s vámi do setkání s Nebeským Otcem.

Copak je Marie všudypřítomná? Je to jen Bůh, jak tedy může být s námi všemi všude? Zde se toto zjevení prohlásilo za Boha.

Matouš  28,20   "......A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “

6) Děti moje, spasí se jenom ti, kteří s láskou a vírou kráčejí k Nebeskému Otci.

Spása není víra v Boha, ale odevzdání se Ježíši, toto je jiné evangelium než hlásal Pavel.

List Jakubův  2,19  "Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho."

 

Římanům 10,8-13"‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen (zachráněn). Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘." 

1. Korintským 15, 1-8 "Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně"

KDO BY HLÁSAL NĚCO JINÉHO (JAKO TOTO ZJEVENÍ) TAK JE PROKLET

Galatským 1,3-9 "Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen. Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet"

7) Ne bojte se, jsem s vámi.

 Matouš  28,20   " ......A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “ 

  

Jan 14,16" a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky" 

CO DODAT?

Izajáš  42,8   "Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám."

Jeremjáš  2,11   "Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku." 

1. Petrův  1,13   "Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista"

BUĎ LŽE BOŽÍ SLOVO NEBO ZJEVENÍ, KTERÉ PŘEDALO TOTO POSELSTVÍ A PAK NENÍ POSLÁNO OD BOHA, KTERÝ NIKDY NEJDE PROTI SVÉMU SLOVU.

Žalmy  148:6   "on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine."

Matouš  5:18   "Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona (z Božího Slova), dokud se všechno nestane"