Bůh Otec versus Ježíš Boží Syn

Bůh Otec						Ježíš Syn živého Boha
je	sedící na trůnu	nesedí	tam sám	Ž 11,4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin je v nebesích na svém trůnu, jeho oči vidí, jeho pohled zkoumá lidské syny.		sedí po pravici Boží	„Hle, vidím nebesa rozevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.“ Sk 7.,26
je	nesmrtelný	nemůže	umřít	1 Tm 6,16 On jediný má nesmrtelnost		umřel	Zj 1,18 Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků
je	jen Božský	nemá	lidskou DNA	Dt 23,19 Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka		má lidskou DNA	Syn člověka 53x v NZ;
je	vševědoucí	není nic	co by nevěděl	Žd 4,13 A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté.		neví kdy se vrátí	Mk 13,32 „O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.
je	Duch	nemá	nesmrtelné tělo	J 4,24 Bůh je duch		oblékl nesmrtelné tělo	1 Kor 15 Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt byla pohlcena ve vítězství.‘
je	bez počátku	nemá	počátek	Ž 93,2 Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti!		je počátek	Kol 1,12-19  On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo, neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost
je	od věčnosti	není	zrozený	Ž 93,2 Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti!		je zrozený, zplozený	Žd 1,5 Neboť kterému z andělů kdy řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil‘? A opět: ‚Já mu budu otcem a on mi bude synem‘?
je	nejvyšší	není	nikomu podřízen	Iz 63,16 Ty, Hospodine, jsi náš otec, tvé jméno je od věčnosti: Náš vykupitel.		je v podřízenosti Bohu	1 Kor 15,28 A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem
je	jediný	není	další Bůh	Iz 45,21 Vždyť není jiného Boha kromě mě. Jiný Bůh, spravedlivý a zachraňující, mimo mě není.		Otec je Jeho Bůh	J 20,17 řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu
je	být, stát , stane se היה (HYH)	není	prvorozený	Ex 3,14 Bůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM (Bude, bylo, je). A pokračoval: Toto řekneš synům Izraele: JSEM mě poslal k vám.		je prvorozený všeho stvoření	Kol 1,12-19  On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo, neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost
je	Zachránce	není	Mesiáš	1 Tim 1,2 Pavel, apoštol Krista Ježíše podle příkazu Boha, našeho Zachránce, a Krista Ježíše, naší naděje,		je Mesiáš	Lk 2,26 Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. (v KJV s obnoveným jménem יהוה's Messiah.) Sk 5,31 toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů.
je	naším Bohem	není	k Němu přímý přístup	Ex 26,3 Upevníš oponu na sponky a vneseš tam za oponu truhlu svědectví. Opona bude pro vás oddělovat svatyni od nejsvětějšího místa. ...kde se budu s vámi setkávat, abych tam k tobě mluvil. Ex 29,42-46		je prostředníkem	1 Tim 2,5-6 Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,  který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.
je	Bohem	nestal se	člověkem	Dt 23,19 Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka		neprohlásil o sobě že je Bůh	LK 18,19 Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh. Mk 10,18 Mk 14,61-62 „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“  Ježíš řekl: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky. “
je	Zjevující	není	třeba Mu zjevovat	Zj 1,1 Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát		dostává zjevení od Boha	Zj 1,1 Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát

Můžete se modlit k Marii a jít do nebe?

 Můžete se modlit k Marii a jít do nebe?  

Ř 8:34 :

Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

1Tm 2:5-6 :

Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.

Sobota z pohledu těch, co slavili sobotu jako den odpočinku

Sobota pro adventisty na základě Bible

Při nezaujaté četbě Nového zákona jsme zjistili, že nikde nepřikazuje svěcení sobotního dne. Apoštol Pavel chodil v sobotu do synagogy, protože chtěl oslovit Židy. Ale pokud se chtěl setkat s křesťany v Troadě a lámat s nimi chléb, sešli se první den v týdnu (Sk 20,7). 

První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do půlnoci.

V Kol 2,16.17 apoštol Pavel mluví o svátcích, novoluních a sobotách, a všechny tyto svátky označuje jako pouhý stín toho, co přišlo v Kristu – to navíc mimo jiné také znamená, že všechny tyto sváteční dny mají stejný význam. 

Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. 

Světí adventisté novoluní nebo židovské svátky? Ne. Jsou to pro ně pouze židovské svátky. Stejným způsobem je tedy podle tohoto textu nezbytné přistupovat i k sobotě. Tento postoj zastává i Pavel v listě do Říma, kde píše: „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení…“ (Ř 14,5,6). 

Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu.

Nebiblický je i důraz, který kladou adventisté na sobotu jako pečeť pravého Božího lidu. Boží slovo totiž říká, že pečetí pro den vykoupení je Duch svatý (Ef 1,13-14; 4,30).

V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví k chvále jeho slávy. 

A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení.

http://www.cestaviry.cz/?p=11 

Který den je pravý sobotní den, v sobotu či v něděli? Mají křesťané dodržovat sobotní den?

---

Otázka: Který den je pravý sobotní den, v sobotu či v něděli? Mají křesťané dodržovat sobotní den?

Odpověď: Často slýcháme, že „Bůh nařídil sobotní odpočinek už v Edenu“, a to kvůli spojitosti mezi stvořením a sobotou ve druhé knize Mojžíšově 20:11. Přestože Boží odpočinutí sedmého dne (Genesis 2:3) předznamenávalo budoucí předpisy o sobotě, nemáme žádný biblický záznam, dokazující to, že by Izraelci sobotní den slavili před vyjitím z Egypta. V Písmu nenajdeme jediný náznak toho, že od Adama po Mojžíše se zachovávala sobota.

Z Božího slova je jasně patrné, že dodržování soboty bylo zvláštní úmluvou mezi Bohem a Izraelem: „Ať synové Izraele zachovávají sobotu; ať sobotu dodržují jako věčnou smlouvu po všechna svá pokolení. Je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, ale sedmého dne odpočinul a nabral dech“ (Exodus 31:16-17).

V Deuteronomiu 5 Mojžíš znovu nastoluje desatero přikázání dalšímu pokolení Izraelitů. Poté, co ve verších 12-14 nařizuje dodržovat sobotu, Mojžíš připomíná, proč byl Izraelskému národu sobotní odpočinek dán: „Pamatuj, že jsi byl v egyptské zemi otrokem a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. To proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal, abys dodržoval sobotní den“ (Deuteronomium 5:15).

Důvodem, proč Bůh Izraelcům nařídil ctít sobotu, nebylo připomínat si stvoření, ale připomínat si egyptské otroctví a Hospodinovo vysvobození z něj. Povšimněme si požadavků, které se měly v sobotu dodržovat: člověk nesměl vycházet z domu (Exodus 16:29), dělat si oheň (Exodus 35:3) a nesměl nikoho nutit k práci (Deuteronomium 5:14). Člověk, který by sobotní zákon porušil, měl být usmrcen (Exodus 31:15; Numeri 15:23-35).

Prostudování novozákonních pasáží nám ukazuje čtyři důležité body:
1) vždy, když se ve své vzkříšené podobě objevil Ježíš a zmiňuje se den v týdnu, je to vždy první den týdne (Matouš 28:1, 9, 10; Marek 16:9; Lukáš 24:1, 13, 15; Jan 20:19, 26).
2) Jediná příležitost, kdy je od knihy Skutků až po Zjevení zmíněna sobota, je při zvěstování evangelia židům, což se navíc odehrává většinou v synagoze (Skutky, kapitoly 13-18). Pavel napsal: „Židům jsem se stal židem, abych židy získal“ (1. Korintským 9:20). Pavel nechodil do synagogy proto, aby měl společenství s věřícími a aby je povzbuzoval, ale aby usvědčoval ztracené a přivedl je ke spasení. 
3) Od chvíle, kdy Pavel prohlásil „od teď půjdu k pohanům“ (Skutky 18:6), se už sobotní den nezmiňuje. 
A 4) místo dodržování sobotního dne nám zbytek Nového zákona naznačuje spíše opak (včetně jediné výjimky, zmíněné v bodě 3, viz Koloským 2:16).

Podíváme-li se blíže na bod 4, zjistíme, že pro novozákonního věřícího neexistuje závazek dodržovat sobotní den, a také vidíme, že koncept neděle jako „křesťanského sobotního (sedmého) dne“ je rovněž nebiblický. Jak bylo uvedeno, od chvíle, kdy se Pavel začal zaměřovat na pohany, je sobota zmíněna pouze jednou: „Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám. Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu.“ (Koloským 2:16-17). Židovská sobota byla naplněna na kříži, kde Ježíš Kristus „zrušil nepřátelský úpis a jeho předpisy“ (Koloským 2:14).

Tato myšlenka je v Novém zákoně opakována více než jednou: „Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru. Kdo drží svátek, drží ho Pánu“ (Římanům 14:5-6a). „Teď jste ale Boha poznali (lépe řečeno: Bůh poznal vás). Proč se tedy znovu obracíte k těm chabým a ubohým principům a chcete jim znovu otročit? Dbáte na dny, měsíce, období a roky!“ (Galatským 4:9-10).

Někteří lidé se domnívají, že mandát císaře Konstantina z r. 321 „změnil“ sobotní den ze soboty na neděli. Kterého dne se k uctívání scházela raná církev? Písmo se nikde nezmiňuje o sobotních shromážděních věřících, ať už ke společenství nebo k uctívání. Jsou zde ale některé pasáže, které se jasně zmiňují o prvním dnu týdne. Ve Skutcích 20:7 se například píše, že „prvního dne týdne (prvního dne po sobotě) jsme se sešli k lámání chleba.“ V 1. Korintským 16:2 píše Pavel korintským věřícím: „Prvního dne v týdnu ať každý z vás dá stranou, kolik si může dovolit.“ Protože Pavel o sbírce mluví v 2. Korintským 9:12 jako o „službě“, musela se sbírka týkat nedělní bohoslužby v křesťanském shromáždění. Historicky to byla neděle, a ne sobota, kdy se křesťané běžně shromažďovali v církvi – a tato praxe se datuje už od prvního století našeho letopočtu.

Sobotní den byl dán Izraeli, ne církvi. Sobotní den (odpočinek) nebyl změněn, je v sobotu a ne v neděli. Ale je součástí starozákonních předpisů, a křesťané jsou od otroctví zákona svobodní (Galatským 4:1-26; (Římanům 6:14). Po křesťanech se dodržování soboty – ať už ji chápeme jako sobotu či neděli – nevyžaduje. První den týdne, neděle, Pánův den (Zjevení 1:10) je oslavou nového stvoření, spolu s Kristem jako naší vzkříšenou hlavou. Nejsme zavázáni dodržovat starozákonní sobotu – odpočívat, ale jsme osvobozeni, abychom mohli následovat vzkříšeného Krista – sloužit. Apoštol Pavel řekl, že je na každém křesťanovi, zda bude dodržovat sobotní odpočinek: „Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru“ (Římanům 14:5). Boha máme uctívat každý den, nejen v sobotu či neděli.

 čerpáno z  http://www.gotquestions.org/Cesky/sabes-sabat-sobota.html 

Proč Sobota není závazná pro Kristovu církev?

Proč sobota není závazná pro Kristovu církev

Pavel Škoda, B.Th.

Pokusím se zde shrnout velmi stručně důvody, které vidím jako zásadní pro odmítnutí závaznosti
zachovávání soboty v křesťanské církvi.

Prvním důležitým poznatkem je zjištění, že až do Exodu se v Písmu, konkrétně v knize Genesis, o sobotě jako předepsaném dni odpočinku pro člověka vůbec nemluví. Zastánci soboty jako hlavní argument pro její univerzální platnost uvádí Boží odpočinutí sedmý den po stvoření (Gn 2,2.3). V tomto textu se však podstatné jméno šabbat (sobota) vůbec nevyskytuje. Je zde pouze sloveso šabat, které znamená odpočinout. Dále je třeba si všimnout, že sedmý den po stvoření, kdy Bůh začal odpočívat, není zakončen jako předchozích šest dní frází „byl večer a bylo jitro den...“, a to znamená, že toto Boží odpočinutí stále trvá a není tedy omezeno na 24 hodin.

Vzhledem k tomuto Božímu odpočinku pak nenacházíme žádný příkaz ba ani náznak o tom, že by zde existovala nějaká jeho souvislost s činností, resp. nečinností člověka (Adama a Evy).

Sobota dále není zmíněna ve spojitosti s žádným z patriarchů a není zmíněna ani při ustanovení
smlouvy Hospodina s Noem, ani později s Abrahamem. Události knihy Genesis zahrnují minimálně období 2500 let, a proto je zřejmé, že zachovávání soboty sedmého dne nemůže mít univerzální platnost pro celé lidstvo.

První zmínku o sobotě nacházíme až v Ex 16. kapitole, kde je na praktickém příkladě s manou Izraelcům vysvětlen princip zachovávání soboty. To byl nezbytný krok před samotným přijetím smlouvy na hoře Sinaj, protože, jak si ukážeme dále, sobota (a její správné pochopení) má v konceptu této smlouvy klíčový význam. Celá otázka soboty souvisí totiž především s pochopením konceptu starozákonních smluv.

Každá starozákonní smlouva dodržovala jistou formu, která byla tvořena 

1) slibem od silnější strany vůči straně slabší,
2) závazkem, který má plnit slabší strana,
3) ve středu smlouvy se pak nacházelo její znamení, které určila silnější strana, a které bylo pro danou smlouvu vždy unikátní. Nakonec ve smlouvě vždy nacházíme
4) výčet pozitivních konsekvencí, když bude smlouva dodržena (požehnání), a
5) negativních, pokud bude porušena (zlořečení).

Sobota měla pro uzavření Sinajské smlouvy takový význam právě proto, že byla ustanovena jako její znamení:
Promluv k Izraelcům: Dbejte na mé dny odpočinku [soboty]; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji. Budete dbát na den odpočinku; má být pro vás svatý. Kdo jej znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v něm dělal nějakou práci, bude vyobcován ze společenství svého lidu. Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít. Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu. To je provždy platné znamení mezi mnou a syny Izraele. (Ex 31,13-17)

Podobně jako znamením smlouvy s Noem byla duha, znamením smlouvy s Abrahamem obřízka
a znamením Nové smlouvy je křest a večeře Páně, byla za znamení Sinajské smlouvy ustanovena sobota.  

Znamení pak má jednu důležitou vlastnost: váže se výhradně k dané smlouvě a nemá smysl ani platnost pro nikoho, na koho se smlouva nevztahuje. Sinajská smlouva se vztahuje právě a pouze na Izraelský národ, na potomky Abrahama, které Bůh vyvedl z Egypta. Proto v opakování Desatera v knize Deuteronomium čteme:Tuto smlouvu Hospodin neuzavřel s našimi otci, ale s námi, kteří tu dnes jsme, s námi všemi, kteří žijeme. (Dt 5,3)

Sinajská smlouva tedy nebyla uzavřena s otci (Abrahamem, Izákem a Jákobem), ale až s generací jejich potomků, které Bůh zachránil z Egypta. V Písmu se pak o této smlouvě dočteme, že vstoupit do ní smí jen ten, kdo je potomkem Abrahama, a tedy patří do smlouvy, kterou s ním Bůh uzavřel. Znamením této smlouvy byla, jak víme, obřízka. Nelze tedy oddělit obřízku a sobotu, protože sobotu má povinnost (dokonce pod trestem smrti) zachovávat pouze a právě ten, kdo je obřezán (a je tedy pokrevním Abrahamovým potomkem).

Kdo obřezán není, stojí mimo Sinajskou smlouvu, a nevztahuje se na něj proto ani povinnost zachovávat sobotu. Proto také novozákonní církev na Jeruzalémském sněmu (Sk 15. kap.) řešila vzhledem ke konvertitům z pohanům především otázku obřízky, protože z odpovědi plynul automaticky vztah křesťanů k celému zákonu včetně zachovávání soboty. Jak sněm rozhodl je také známé, obřízka nebyla pro křesťany z pohanů stanovena jako závazná, a tedy logicky v rozhodnutí koncilu ani žádnou zmínku o sobotě nenacházíme.

Sobota je umístěna uprostřed Desatera, jako jeho čtvrté přikázání, a Desatero samotné je jádrem či
základem celé Tóry (většina, ne-li všechny ostatní zákony Tóry, jsou vlastně rozvedením principů Desatera do praxe Izraelského národa). Jako znamení smlouvy je tedy sobota umístěna přesně tam, kde bychom ji dle známých konceptů starozákonních smluv měli čekat, ve středu smlouvy samotné. Proto, jak již bylo ukázáno výše, je se smlouvou a její platností neoddělitelně spjata. I když je Sinajská smlouva ve Starém zákoně označena jako věčná, apoštol Pavel uvádí její platnost na
pravou míru, když poukazuje na nesmyslnost jejího zachovávání po příchodu Mesiáše (Krista):
Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ čímž je míněn Kristus. Chci tím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech... Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene. (Gal 3,16-19)

Další námitkou zastánců soboty je poukázání na skutečnost, že sobota je součástí Desatera, a tedy by se mělo jednat o morální zákon, který proto musí mít univerzální platnost (na rozdíl od zákonů ceremoniálních). Především je třeba si uvědomit, že biblický text nikde nerozlišuje mezi zákony morálními a ceremoniálními, obětními, civilními aj. Jako čtenáři (a tedy vykladači) Písma můžeme tyto kategorie podle jistých charakteristik rozpoznávat, ale tyto námi rozpoznané kategorie nejsou vlastními kategoriemi samotných zákonů. Každý zákon napsaný v Tóře, bez ohledu na to jaké má charakteristiky, je nedílnou součástí Mojžíšova zákona.

Když Mojžíš přišel nazpět, vypravoval lidu všechna slova Hospodinova a předložil mu všechna právní ustanovení. Všechen lid odpověděl jako jedněmi ústy. Řekli: „Budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ (Ex 24,3) Dále je třeba poznamenat, že Desatero, i když bylo samotným Bohem napsáno na kamenné desky, bylo následně z kamenných desek přepsáno do Tóry a tvoří její nedílnou součást. Celá Tóra byla tedy sepsána Mojžíšem a byla nazvána "Kniha zákona". Byla to tato Kniha zákona, ze které Mojžíš předčítal lidu při kodifikaci a uzavření smlouvy (Ex 24,3-8).
Když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim: Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh. (Žd 9,18-20)

Proto židé dodnes rozpoznávají Tóru a všech jejích 613 zákonů jako stejně závazné. I kdybychom však chtěli uvažovat o dělení zákonů Tóry na morální a ceremoniální, je zřejmé, že z principu sobota morálním zákonem být nemůže, protože v případě porušení morálního zákona zůstává vždy jedna strana poškozena (nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš apod.). Na příkladu Krista a jeho učedníků však můžeme vidět, že pokud například člověk poruší sobotu, aby činil dobré, není zde žádná poškozená strana,a tedy se nejedná o nemorální čin. Vlastně se jedná o pravý opak, tedy o morálně kladné jednání. Zákon o dodržování soboty tak je paradoxně možné naplnit i jeho porušením.

Je třeba také upozornit, že sobota je uvedena spolu s morálními zákony pouze jednou (na obou místech, kde je zapsána formulace Desatera), ale ve spojení s ceremoniálními zákony je uváděna mnohokrát (Lv 23. kap., kde je uvedena mezi vyjmenovanými svátky Hospodina; Lv 24,8; Nu 15,32; 28,19; 2.Kr 4,23; 1.Par 9,32; Iz 66,23; Ez 46,1.4.12; Oz 2,11; Am 5,8; Kol 2,16).

Dostáváme se však k další otázce, a sice k platnosti Desatera v době Nové smlouvy. Pro mnohé to je zřejmě překvapení, ale z výše uvedeného jednoznačně plyne, že Desatero v Nové smlouvě již závazné není. Znamená to tedy, že je dovoleno zabíjet, smilnit, loupit atd.? Naprosto ne! Nová smlouva přichází s mnohem náročnějším konceptem, protože Desatero neanuluje, ale naopak ho naplňuje, rozvádí, a tím klade na Kristovy následovníky mnohem větší zodpovědnost a nároky, než jaké měla Tóra. 

Kristus říká:
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. (Mt 5,17) Výraz "naplnit" nemůžeme vykládat jako "zachovat platnost", protože v prorocích nejsou kodifikovány žádné zákony, a tedy není co zachovávat. "Naplnit" je tedy třeba chápat ve významu jednak završení všeho, co v prorocích i zákoně ukazuje na Krista, v jeho díle, smrti a zmrtvýchvstání, a jednak ve významu reinterpretace všeho, co se nachází v zákoně a prorocích, skrze Kristovo učení a osobu do podmínek Nové smlouvy.

Pisatelé Nového zákona zmiňují na mnoha místech přikázání Desatera, avšak nikoli jako závazné příkazy, ale jako didaktické pomůcky, které křesťanům osvětlují, co to znamená následovat v plnosti Krista. Apoštol Pavel přirovnává zákon k učiteli (pedagogovi, řecky paidagogos), který vede člověka ke Kristu: Zákon byl naším vychovatelem [paidagogos] ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Ale když přišla víra, nejsme již pod vychovatelem. Skrze víru jste všichni Božími syny v Kristu Ježíši. (Ga 3,24-26)

Stejně tak jako vychovatel či pedagog učí dítě, pouze dokud nedospěje a není schopno samostatného života, je i zákon zbytečný tam, kde působí Boží Duch na svědomí a srdce obráceného křesťana. Takový člověk se pak řídí dobrovolně a svědomitě mnohem náročnějším Kristovým zákonem lásky:
A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.
Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. (1J 3,21- 24)

To, co bylo výše řečeno o platnosti zákona, a tedy i Desatera v době Nové smlouvy, se proto týká i platnosti čtvrtého přikázání o zachovávání soboty. Proto Kristus říká: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. (Mt 11,28-30) Pravý odpočinek již křesťan nenachází v povinném zachovávání sobotního dne od západu do západu slunce, ale v plném spočinutí v Kristu.

Neděle tak v Novém zákoně a křesťanské praxi neplní úlohu nějaké "nové soboty", ale stává se pouze vhodným dnem bohoslužebných shromáždění křesťanské církve, jako upomínka na Kristovo vzkříšení první den v týdnu. Pro tuto skutečnost svědčí několik zmínek o neděli v Novém zákoně (Sk 2,1; Sk 20,7; 1.Kor 16,2; Zj 1,10)


Zájemce o detailnější rozbor diskutované problematiky odkazuji na svoji studii "Sobota nebo neděle?"

http://biblickestudie.cz/studie/sobota_nedele.pdf
Další články a studie k tématu jsou dostupné na www.biblickestudie.cz

Rabin Yitzhak Kaduri, Mesiašom je Ježiš

MAJÍ SVĚDKOVÉ JEHOVOVI DOVOLENO STUDOVAT SAMOTNOU BIBLI?

MAJÍ SVĚDKOVÉ JEHOVOVI DOVOLENO STUDOVAT SAMOTNOU BIBLI?

„Studuji se svědky Jehovovými a přečetl jsem si na vašich webových stránkách, že svědkové  Jehovovi nemají dovoleno studovat Bibli sami bez literatury Strážné věže. Ale bratři od svědků Jehovových, se kterými studuji, mě často povzbuzují, abych Bibli studoval a četl, kdykoli mám možnost, i kdybych byl sám. A tak proč by mě povzbuzovali, abych studoval a četl Bibli sám, kdyby něco skrývali? Dokonce i na shromážděních nemluvíme jen o Písmu, jsme nabádáni bratrem, který nás vyučuje, abychom si vyhledali biblické texty, a ten bratr prochází biblické texty dopodrobna, aby se nic nevynechalo. Všichni jsme povzbuzováni, abychom sami četli Bibli, a to celou, od Genesis až po Zjevení, rád bych věděl, kdo vám dal o svědcích Jehovových tu mylnou informaci, kterou máte na svých webových stránkách.“

NAŠE ODPOVĚĎ:
Milý příteli,

Chápeme vaše rozpaky nad naším tvrzením, že svědkové Jehovovi nemají dovoleno studovat Bibli sami bez literatury Strážné věže. Je pravdou, že jsou často povzbuzováni, aby si četli Bibli sami, avšak „čtení“ Bible není totéž jako „studování“ a „vykládání“ si Bible bez pomoci. Uvažujme o tom, co o nezávislém čtení, studiu a zkoumání Bible řekla organizace Strážná věž:

„Tudíž Bible je knihou organizace a náleží křesťanskému sboru jakožto organizaci, nikoli jednotlivcům, bez ohledu na to, jak upřímně snad věří, že dokáží Bibli vykládat. Z tohoto důvodu nemůžeme Bibli řádně porozumět, pokud nemáme na paměti Jehovovu viditelnou organizaci.“ —Strážná věž, 1. října 1967, str. 587 (angl.)

Jestliže svědkové Jehovovi věří, že Bible nenáleží „jednotlivcům,“ ale pouze organizaci Strážná věž, a že „Bibli nemůžeme řádně porozumět, pokud nemáme na paměti Jehovovu viditelnou organizaci,“ jak potom mohou věřit, že mohou „studovat“ a „vykládat“ Bibli sami bez literatury Strážné věže?

„Všichni potřebujeme pomoc, abychom porozuměli Bibli, a biblické vedení, které potřebujeme, nemůžeme nalézt mimo organizaci ‘věrného a rozvážného otroka.’“—Strážná věž, 15. února 1981, str. 19 (angl.)

Proč by Strážná věž říkala, že „potřebujeme pomoc, abychom porozuměli Bibli“ a že „biblické vedení, které potřebujeme, nemůžeme nalézt mimo“ její organizaci, kdyby svědkové Jehovovi věřili, že si můžete „studovat“ a „vykládat“ Bibli sám bez literatury Strážné věže?

„Schvaluje ‘věrný a rozvážný otrok’ [organizace Strážná věž], aby se skupiny svědků Jehovových scházely k nezávislému zkoumání Písma a společně o něm diskutovaly?—Mat. 24:45, 47. Ne, neschvaluje. Přesto v různých částech světa někteří členové naší organizace vytvořili skupiny, kde nezávisle zkoumají biblické náměty. Někteří se společně věnují nezávislému studiu biblické hebrejštiny a řečtiny, aby ověřovali přesnost Překladu nového světa. …Pořádají také konference a vydávají literaturu, v níž uvádějí své poznatky, a doplňují to, co je předkládáno na našich křesťanských shromážděních a v naší literatuře. …‘Věrný a rozvážný otrok’ tedy neschvaluje žádnou literaturu, shromáždění ani webové stránky, které nejsou připravovány nebo organizovány pod jeho vedením…Těm, kteří chtějí ještě více prohloubit své znalosti Bible, doporučujeme využít knihy Hlubší pochopení Písma, „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné“ a další naše publikace….“—Naše služba Království, září 2007, str. 3

Když jsou svědkové Jehovovi odrazováni od „nezávislého zkoumání biblických námětů,“ není to snad totéž, jako by byli odrazováni od studia samotné Bible? Proč by Strážná věž odrazovala svědky Jehovovy od „literatury, shromáždění a webových stránek, které nejsou připravovány“ jejími vůdci, kdyby neměla co skrývat?

„Říkají, že stačí jen číst Bibli, buď sami nebo v malých skupinkách doma. Je však zvláštní, že se na základě tohoto „čtení Bible“ přiklonili k mylným naukám, které duchovenstvo křesťanstva zaujímalo ve svých komentářích před 100 lety.“—Strážná věž, 1. září 1982, str. 27 

Proč by Strážná věž varovala před čtením „jen…Bible…sami nebo v malých skupinkách doma,“ kdyby svědkové Jehovovi věřili, že je v pořádku číst samotnou Bibli bez používání literatury Strážné věže? Kdyby Společnost Strážná věž poctivě vykládala Bibli v kontextu, proč by varovala své čtenáře, že ti, kdo čtou samotnou Bibli, skončí u toho, že budou věřit tzv. „odpadlickým“ naukám křesťanstva? Nedává to do vaší mysli varovný signál, že Strážná věž překrucuje Písmo, aby vyhovovalo jejímu učení?

„Kromě toho, jsme skutečně zjistili nejen, že lidé nemohou chápat Boží plán, když čtou samotnou Bibli, ale také vidíme, že když kdokoli odloží BIBLICKÉ STUDIE, poté, co je používal, poté, co byl s nimi obeznámen, poté, co je po dobu 10 let četl—když je tedy odloží a bude ignorovat a přidrží se samotné Bible, ačkoli již rozuměl Bibli po dobu 10 let, naše zkušenost ukazuje, že během 2 let bude v temnotě.“ —Strážná věž, 15. září 1910, str. 298, (angl.)

Nežasnete nad tím, že Strážná věž nejenže musela varovat své čtenáře před čtením „samotné“ Bible bez jejího vedení ve svých nedávných publikacích z let 1981 – 2007, ale že varování před přidržením se „samotné Bible“ se táhne již od jejích publikací z roku 1910?  

„Odpůrci příležitostně zpochybňují různé nauky, které přijal Jehovův lid všeobecně za své… Budou hlásat, že člověk nepotřebuje víc než číst Bibli. Ale křesťanstvo čte Bibli už po staletí.“  —Strážná věž, 1. prosince 1983. str. 16

„Nesmíme nikdy ztrácet se zřetele skutečnost, že Bůh vede svou organizaci… Kdyby se někdo odvrátil od Jehovy a od jeho organizace, s opovržením odmítl vedení ‚věrným a rozvážným otrokem‘ a spolehl se jen na osobní čtení a výklad Bible, stal by se podobným osamělému stromu ve vyprahlé zemi.“—Strážná věž, 1. února 1986, str. 27

„Nejsme-li ve styku s tímto sdělovacím prostředkem, kterého používá Bůh, nebudeme činit pokroky na cestě k životu, ať čteme Bibli sebevíc.“—Strážná věž, 1. října 1982, str. 27

Kdyby svědkové Jehovovi věřili, že mohou rozumět samotné Bibli, proč by potom Strážná věž odrazovala svědky Jehovovy od „spoléhání se jen na osobní čtení a výklad Bible“ a říkala jim, že nemohou „činit pokroky“ bez literatury Strážné věže, ať „čtou Bibli“ sebevíc?

Jak vidíme z výše uvedených citací Strážné věže, svědkové Jehovovi mají dovoleno číst si Bibli sami, avšak nemají přitom raději opouštět své studování publikací Strážné věže; ani nemají dovoleno se spoléhat „jen na osobní čtení a výklad“ či být částí skupiny, která „nezávisle zkoumá biblické náměty,“ pokud chtějí zůstat v učení Strážné věže, v takzvané „pravdě.“

Vskutku, dokonce i Strážná věž připouští, že pokud se svědek Jehovův přidrží „samotné Bible,“ skončí u toho, že bude věřit učení takzvaného „odpadlého“ křesťanstva! Chápete, proč vás povzbuzují ke „čtení“ biblických odkazů na shromážděních, dokud pokračujete ve svém „studiu“ s vašimi učiteli od svědků Jehovových ze sálu Království, kteří jsou oprávnění, aby S vámi probírali biblické verše, abyste získal jejich překroucený pohled na biblické učení?

******************* Reakce člověka, který studuje se svědky Jehovovými *******************

„Děkuji vám za odpověď na můj dopis, ALE stále jste neodpověděli na mou otázku. Prosím, řekněte mi vlastními slovy: proč by mě svědkové Jehovovi povzbuzovali, abych si četl a studoval Bibli sám, kdyby měli co skrývat? Rád bych věděl, kdo vám řekl o svědcích Jehovových takové věci. Svědkové Jehovovi jsou jediní, kteří se drží Bible. Káží dobrou zprávu dveře ode dveří. V Bibli je řečeno, že krev patří Bohu. Proto odmítají transfuze krve.  Pouze 144 000 půjde do nebe. V Bibli není řečeno, že každý půjde do nebe anebo do pekla. Pokud to tam je, prosím, řekněte mi, kde se o tom Bible zmiňuje…“

NAŠE DRUHÁ ODPOVĚĎ:
Milý příteli,

povzbuzují vás, abyste studoval Bibli sám, PROTOŽE také studujete S nimi a pomocí jejich publikací—tudíž získáváte jejich PŘEKROUCENÝ názor na to, co Bible učí. Váš e-mail je toho příkladem:

Uvedl jste: „pouze 144 000 půjde do nebe.“ Kde Bible říká, že půjde do nebe POUZE 144 000? Můžeme vám ukázat mnoho veršů, které říkají, že VŠICHNI, kteří věří v Ježíše, jsou „adoptováni“ do Boží rodiny (Jan 1:12; 1. Jan 5:1; Galaťanům 4:4-6), mají Božího Ducha (Římanům 8:14) a jsou znovuzrozeni, aby byli v Božím nebeském království (Jan 3:3; Zjevení 19:1). Přece nám NEMŮŽETE ukázat JEDINÝ biblický verš, který by říkal, že v nebi bude POUZE 144 000.

Nepochybně to vypadá, že odvedli dobrou práci při překrucování vašeho porozumění Bibli. Nyní můžete klidně číst Bibli sám, protože ji čtete skrze jejich růžové brýle Strážné věže!

„Tyto věci jsem vám napsal o těch, kteří vás svádějí. Ale ve vás zůstává to pomazání, které jste přijali od něho, a nepotřebujete, aby vás někdo učil; ale jak vás to pomazání učí o všech věcech (a je pravdivé a není lež) a jak vás naučilo, tak zůstávejte v něm.“—1. Jan 2:26-27, Nová Bible kralická

http://4jehovah.org/cs/1a-otazka-mohu-slouzit-jehovovi-bez-noveho-svetla-od-strazne-veze/#more-2201