28.10. 1:50
Já děkuji za odpověď. Zatím odepisuji jen několika vyjádřeními, jak já chápu církev. Nemám zatím moc času na odpověď, i když bych toho měla hodně co říci.
Dostávám se velmi pozdě k odpovědi. tak snad příště. s pozdravem Rút
Moje odpovědi najdete vždy modře = autor tohoto blogu Kdohledanalezne
Počátky církve
Kořen církve nelze hledat jinde než ve společenství apoštolů a učedníků kolem Ježíše. Už samotné řecké označení – ekklesia (z toho pocházející lat. ecclesia, it. chiesa, fr. église) – znamená svolání, shromáždění. Ve Starém zákoně označuje shromáždění Izraele, které se sešlo před Bohem. V této tradici pokračovali první křesťané, když se scházeli k četbě z Božího slova a k „lámání chleba“ (což je starokřesťanský výraz pro eucharistii) podle Ježíšova přání při poslední večeři: „To konejte na mou památku!“ (Lk 22, 19). Aby tato společenství odlišili od židovských shromáždění, přidávali ekklesia kýriaké (shromáždění Páně), a tak specifikovali, že centrem jejich setkání je Pán – Ježíš Kristus. Z přízviska kýriaké pocházejí něm. Kirche, angl. Church a také i české církev.
ἦσαν δὲ προσκαρτεροῦντες τῇ διδαχῇ τῶν ἀποστόλων καὶ τῇ κοινωνίᾳ καὶ τῇ κλάσει τοῦ ἄρτου καὶ ταῖς προσευχαῖς. Skutky 2,42 řecký originál
"Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se." Sk 2,42
Ať se snažím, seč se snažím v originálním textu pro lámání chleba nevidím výraz "Euhcaristie" řecky se píše ευχαριστία
Ve Skutcích 20,7, kde se píše o lámání chleba výraz Eucharistie není, proto Eucharistie z originálních textů neznamená lámání chleba "První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci."
Církev jako společenství křesťanů nevznikla jako lidské přání vytvořit nějako instituci, ale svůj původ staví výhradně na Kristu. Pochopení jeho osoby a jeho poslání je klíčem k pochopení podstaty a poslání církve. Ježíš zcela záměrně vytváří společenství dvanácti apoštolů, které je jádrem mnohem širší skupiny učedníků a těch, kteří Ježíše provázeli. Těchto „Dvanáct“ se mělo stát základními kameny společenství, které shromáždí lidi ze všech národů (srv. Mt 28, 19-20). Ale původ církve má ještě druhý zdroj – je jí Ježíšova oběť na kříži za spásu světa. Ježíšova poslušnost Otci a láska k člověku až k sebeobětování vyvrcholily událostí kříže. „Až budu ze země povýšen, potáhnu všechny lidi k sobě“ (Jan 12, 32) – těmito slovy Ježíš předpovídá nejen okolnosti své smrti, ale i důsledek ukřižování: Kristovo ukřižování není zánik, ale vylití milosti, která člověku přináší vysvobození od hříchů a posilu pro uskutečnění požadavku lásky k Bohu a k člověku. Společenství apoštolů si je dobře vědomo, že právě jemu Ježíš svěřil pokračování svého úkolu a péči o všechny, kdo uvěří v něj uvěří.
Ježíš poslal i jiných 70 (Lukáš 10,1) a při vylití Ducha svatého tam bylo s 12 apoštoly dalších asi 108 lidí (Skutky 1,15) prvotní církev. Církev je postavená jak správně říkáš na jediném Bohu Ježíši Kristu, On je tou skálou i hlavou Jeho církve, s tím souhlasím.
Z Ježíšova poslání apoštolů „Jděte ke všem národům…Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“ (Mt 28, 19-20) vysvítá univerzálnost misií: poslání se tedy netýká pouze Dvanácti, ale i jejich pokračovatelů.
S tímto nemohu zcela souhlasit, protože Písmo praví, že nás všechny Ježíš vysílá ke všem národům uzdravovat nemocné, vyhánět démony a to bez vyjímky: "A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Marek 16,15-18
Tak také bylo v prvotní církvi pochopeno. Apoštolové si po Mistrově příkladu vybírají své nástupce a „vkládají na ně ruce“ (srv. 2Tim 1,6). Písemná svědectví z prvních křesťanských staletí dále popisují předávání „apoštolské moci“ vkládáním rukou na své nástupce. Tento obřad bychom dnes označili jako biskupské svěcení. „Episkopoi“ – biskupové, čili „ti kdo dohlížejí a jsou představenými“ jsou pokračováním apoštolského sboru a vykonávají úkol kázání evangelia po celém světě. Biskup spolu s křesťany na určitém území tvoří místní církev. O tom svědčí i list sv. Ignáce, biskupa z Antiochie, který píše kolem roku 107 křesťanům do Efezu: „Sluší se, abyste byli jednoho smýšlení s biskupe, jak to i děláte. Vždyť vaše slovutné kněžstvo, hodné Boha, žije s biskupem v takové harmonii jako struny na kytaře. Vaše jednomyslnost láskyplný soulad opěvuje Krista. Jestliže já jsem se v krátké době spřátelil s vaším biskupem, tím spíše blahořečím vám, kteří jste s nim spojeni jako církev s Ježíšem Kristem a jako Ježíš Kristus s Otcem, aby vše bylo v harmonické jednotě. Nikdo se nedej na bludnou cestu! Kdo se nedrží oltáře, připravuje se o Boží chléb. Má-li totiž takovou moc modlitba jednoho či dvou lidí, čím spíše modlitba biskupa s celou křesťanskou obcí!“
Pokud máš pravdu, tak by biskupové neměli neposlouchat Boží Slovo a to co řekl apoštol Pavel, který předával své následovnictví dál, přesto dělají pravý opak, proč?
"Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit,ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný.Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné;nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu.Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah.Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu.Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné.Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu. Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše."1.Timoteova 3,1-13
Anonymní 28. října 2012 1:52