Proč odcházím z Církve Adventistů Sedmého Dne - svědectví jednoho člena CASD

Církvi adventistů s.d.
Londýnská 30
Praha 2 Vinohrady
120 00
2012

Milé sestry a bratři,


Obracím se na vás ve věci, o které jsem si nikdy nemyslel, že by mohla nastat. Vstupoval jsem před lety do církve adventistů s. d. s vědomím, že má to nejlepší biblické poznání, jaké může být. Věděl jsem, že je to lidské společenství s lidskými chybami, ale nepovažoval jsem to (a stále nepovažuji) za problém. Vždyť jsme jenom lidé, spasení milostí.

Opravdový problém nastal cca před několika lety, kdy jsem ke svému naprostému úžasu a nesmírnému překvapení zjistil, že „biblická pravda“ adventistů má ve skutečnosti k pravdě velice daleko. Někdy dokonce stojí přímo proti bibli. A nejedná se přitom o žádná podružná témata.


Pokusím se je zde nastínit:


1. Vyšetřující soud.
Zjistil jsem, že v nebi v r. 1844 nezačal probíhat žádný vyšetřující soud. Dan 8,14 nemá souvislost se Dnem smíření (a tedy ani s vyšetřovacím soudem), protože neexistuje žádné prokazatelné teologické propojení mezi Lv 16. kap a Dan 8,14. Dále: v knize Daniel je vždy jedno zvíře či prvek (stříbro, zlato) symbolem jednoho království. V 8. kapitole knihy Daniel se mluví o beranu a kozlu, jsou zde pouze dvě zvířata, dvě království, Médo-Persie a Řecko. Není zde žádné další zvíře, které by symbolizovalo následující (římskou) říši a maličký roh nevyrůstá z římské říše, jak adventisté učí, nýbrž z řecké. Jedná se o proroctví o Antiochu IV. Epifanovi, který se v obrovském rozsahu pokusil zničit židovský národ, ne o pohanský a posléze katolický Řím.

V Novém zákoně vidíme, že Kristus vešel do svatyně svatých ihned po svém nanebevstoupení a ne až v r. 1844. (Žd 6,19-20) a naše hříchy jsou nám definitivně odpuštěny a smazány již nyní, když je vyznáváme, a ne až v průběhu nějakého vyšetřovacího soudu (1J 1,9; Ef 2,13.14; Žd 8,12).
Toto učení navzdory zvětšujícímu se nátlaku v periodikách CASD většina členů nevnímá, jako důležité-viz.např.výsledky ankety „Sborový řád a církevní praxe“,na tož ,aby je členové znali.

2. Sobota
Při nezaujaté četbě Nového zákona jsem zjistil, že nikde nepřikazuje svěcení sobotního dne. Apoštol Pavel chodil v sobotu do synagogy, protože chtěl oslovit Židy. Ale pokud se chtěl setkat s křesťany v Troadě a lámat s nimi chléb, sešli se první den v týdnu (Sk 20,7). V Kol 2,16.17 apoštol Pavel mluví o svátcích, novoluních a sobotách, a všechny tyto svátky označuje jako pouhý stín toho, co přišlo v Kristu – to navíc mimo jiné také znamená, že všechny tyto sváteční dny mají stejný význam. Světí
adventisté novoluní nebo židovské svátky? Ne. Jsou to pro ně pouze židovské svátky. Stejným způsobem je tedy podle tohoto textu nezbytné přistupovat i k sobotě. Tento postoj zastává i Pavel v listě do Říma, kde píše: „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení…“ (Ř 14,5,6). Nebiblický je i důraz, který kladou adventisté na sobotu jako pečeť pravého Božího lidu. Boží slovo totiž říká, že pečetí pro den vykoupení je Duch svatý (Ef 1,13-14; 4,30).

Okázalost ze sobotou vzbuzuje mezi lidmi pouze pýchu ve vztahu k jinověrcům.


3. Zákon – Desatero
Jedná se o nesmírně složité a důležité téma. Ve stručnosti řeknu pouze toto: křesťan už není pod zákonem, zákonem je pro něj Kristus (1 Kor 9,21). Křesťan umírá zákonu a žije Kristu (Ř 7,4). A Kristus svůj zákon, svá přikázání lásky (1J 3,21- 24), vyhlásil v kázání na hoře, vyhlásil ho svým životem a svou obětí. Starý zákon, zákon Mojžíšův, byl přidán jen do příchodu Krista (Gal 3,19), s Kristem skončil, a s ním i Desatero, které je nedílnou součástí Mojžíšova zákona. Nastala nová doba, kdy jsme inspirováni Kristovým životem, jeho slovem a Duchem svatým.

4. Ellen Gould Whiteová
Po studiích necenzurovaných materiálů z mnoha pramenů ohledně historie naší církve a osoby Ellen Gould Whiteové nemohu věřit v její prorocké pověření. Pokud pod její jménem vyšlo pěkné vyjádření ve většině případů se ukázalo,že bylo opsané od autorů její doby a to i celé odstavce.Docházelo tak a stále dochází k plagiátorství.Církev o tom ví-odůvodnění,že v její době nebyl zákon na ochranu autorských děl mi připadá nepoctivé.Dále nemohu souhlasit s ohledem na poctivou biblickou exegezi s mnoha jejími výklady bible.

Byla nemocná, trpěla epilepsií, která u ní probouzela záchvaty, mylně považované za prorocká vytržení. Četl jsem vyjádření lékařů, kteří ji ošetřovali. Trpěla i jinými problémy: Dále, ačkoli dnes adventisté tvrdí, že její rady přinášely církvi vždy pouze užitek, mám k dispozici materiály o škodách ve výši desítek tisíc dolarů, které její rozhodnutí přinesly. Nebudu zde popisovat, jak se podepsali lidé na duších těch, kteří již v církvi nejsou tím,jak „mlátili“ostatní okolo jejími citáty.


Co se týká jejích proroctví, za všechny jmenuji jedno: proroctví v Camdenu, které potvrdilo v r. 1851 tehdejší nauku adventistů sedmého dne o zavřených dveřích. Adventisté té doby tvrdili, že v r. 1844 byly navždy zavřeny dveře milosti všem neadventistům. Této teorie se později v tichosti vzdali, ale alarmující je, že Ellen Whiteová tvrdila, že Bůh jí ve vidění ukázal, že svět je totálně zkažený, propadlý zkáze a nikdo už nemá nikdy šanci být obrácen a zachráněn. Nevěřím, že Bůh bible by dal svému lidu takové poselství.


Při různých rozhodnutích v církvi,ale i v církevním řádu jsem poznal,že není pravdou,že E.G.W. neměla a nemá rozhodující vliv na učení církve. Opak je pravdou. Její glorifikace způsobuje rozkol v mnoha dnešních sborech.


5. Čisté a nečisté
Ve Sk 15,29 je psáno: „Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva…“ Nikde se zde nemluví o čistém a nečistém mase, nikde jinde na jiných místech Nového zákona se nedočteme o praktických radách pro křesťanské hospodyňky z pohanů, z čeho mají vařit. Čisté maso se v Novém zákoně neřeší. Předpisy o čistém a nečistém jsou součástí zákona, který skončil smrtí Ježíše Krista. Zdůvodnění církve,proč jsme si z výčtu příkazů knih SZ vybrali pouze čisté a nečisté považuji za hloupé. Nemluvě o tom, že v konečném důsledku není nikdo z členů to schopen dodržovat.


6. Desátek
Desátek byl předepsán ve Starém zákoně na podporu kněží. V Novém zákoně se nemluví o desetině příjmu, ale o dobrovolných darech. Nikde není definována přesná výše dobrovolných darů. To neznamená, že by členové církve neměli svoji společenství podporovat, jsme k tomu vyzývání Božím slovem a je to správné. Ale z Božího slova se nedá odvodit desátkový systém pro křesťany.
Dalo by se dál psát o nebiblických přihlouplých dogmatech (jazz, kultura, tanec, podmiňování křtu atd.)



To všechno jsou nesmírně důležité otázky, které mají přímý vliv na praktický křesťanský život. Jako příklad mohu uvést učení o očišťování v nebeské svatyni a otázku, kterou položilo už mnoho kazatelů: „Máte jistotu spasení?“ Proč se nikdy nezvednou všechny ruce? Proč tolik adventistů váhá? Protože nikdo neví, kdy jeho jméno přijde na řadu. Učení o vyšetřovacím soudu olupuje adventisty o klid, pokoj a radost ze spasení o přirozenou motivaci dělat něco z vděčnosti.


Paradoxem vzhledem k tomuto váhání je postoj adventistů k ostatním církvím. Vědomí toho jediného správného poznání a biblických zásad, poslušnost zákonu, zachovávání pravé soboty a přítomnost prorockého ducha vede adventisty k pocitu výlučnosti a nadřazenosti vůči ostatním církvím. Stále se zdá být daleko stav, kdy pro nás křesťané z jiných denominací budou bratry a sestrami. Spíše to jsou pro nás lidé, které musíme evangelizovat a předat jim pravé poznání, protože jinak budou ztracení.

Velkou bolestí církve adventistů je víra a nevíra v Ellen Whiteovou, která rozděluje sbory. Někteří lidé tuší, že s Ellen Whiteovou a jejími knihami není něco v pořádku, jiní v ní vidí Boží prorokyni. Tyto dvě skupiny nikdy nenajdou společnou řeč, budou vždy stát proti sobě a generovat spory, které budou ničit církev. Stačí se zamyslet nad tím, jak se v církvi řeší aktuální téma nařízeného rozdávání Velkého sporu Ellen Whiteové.


Přes nadějnost dobrých teologů v naší církvi a jejich ujišťování, že jsme církví reformovanou a reformující se jsem v CASD zjistil, že církvi není ochota se posunout byť i o krok. Pod nástupem nového vedení GK a týmu řídících církev se naopak přitvrzuje k silnému fundamentalismu a sektářství.

Mnozí ve vedení církve na Evropském kontinentu,ale i zejména v Českém sdružení jsou si vědomi této závažné situace,žel fungující systém řízení z hora nedovoluje mnohým“kteří vědí“,aby si“ vypustili sami rybník.“


V Církvi adventistů s. d. už proběhlo několik pokusů napravit její teologii a posunout ji blíž bibli. Asi nejznámější je vystoupení Dr. Desmonda Forda a spolu s ním 100 kazatelů, které vyvrcholilo v Glacier View v Koloradu v r. 1980. Dr. Ford připravil rozsáhlou kritickou studii o vyšetřujícím soudu. Jeho pohled přijat nebyl a církev se rozhodla dále pokračovat v nastoupených kolejích.
V Českém sdružení proběhla teologická konference, jejímž tématem mělo být „Teologické napětí v Církvi adventistů s. d.“ Doufal jsem a spolu se mnou i více lidí, že to snad bude cesta, jak se může malinko pohnout nebiblická teologie Církve adventistů. Jenže církev zdá se odmítla reagovat na příspěvky lidí ke konferenci zaslaných dopředu. Přes velkou odvážnost většiny řečníků,poctivý přístup stále nejsme schopni vystoupit ze stínu spisů E.G.W. a teologii určuje ve sborech selský výklad“bible se všemi jeho negativními důsledky. Přes velkou snahu poctivých teologů církve, zůstává většina extrémistických členů v klidu, protože jsou si vědomi toho, že myšlenky konference jen stěží překročí hranice sborů a jejich moc v podobě strašení je den ode dne silnější.


V našem prostředí díky nátlaku radikálů je slovo teolog divné vnímáno, jako sprosté slovo a to je velká škoda. Potvrdilo se mi tušení, které jsem do té doby měl: církve se nemění a nereformuje. Luther nezměnil církev – církev ho exkomunikovala a on přivedl na svět reformaci. Wesley nezměnil anglikánskou církev – musel odejít a s ním vznikli metodisté.

Tento dopis zasílám, jako otevřený, protože bych se tak rád vyhnul pokud možno všem spekulacím a diskreditaci, které zažili mnohé osoby, které v tichosti opustili církev.

Adventisté mají ve svých řadách mnoho upřímných, poctivých, laskavých, milosrdných a milujících lidí. Poznal jsem a určitě budu mít mezi nimi mnoho dobrých přátel, kteří jsou ochotni přemýšlet, nedívat se skrz prsty na jiné věřící, žel píší teď o učení CASD. Služba některých adventistů tomuto světu je určitě dobrá a pokud není hnacím motorem pouze apokalypsa,tak je i užitečná a věřím, že přesahuje na věčnost.

Přesto všechno jsem zjistil, že nadále nemůžu být poctivým adventistou sedmého dne. Nemá to nic společného s žádnými vztahy, s porozuměním nebo neporozuměním, které je mezi adventisty, nic takového. Patřím k malému procentu těch, kteří nesouhlasí s učením církve. Učení je problém, ne lidé, ti si zasluhují úctu za svoji víru, poslušnost, vytrvalost a věrnost. Jednoduše jsem poznal, že pravda je jinde, je mnohem prostší a jednodušší a přináší do života radost a pokoj. Učení církve vede k zaměření se na náboženské povinnosti, vedoucí k vyčerpání, dále vede k pýše a nadřazenosti a olupuje o radost ze spasení. Pravda v Ježíši Kristu přináší plné a okamžité odpuštění a vědomí Božího přijetí. Děkuji Bohu za toto poznání, chválím ho, že jsem ho mohl hlouběji poznat a najít svobodu v Kristu.

Vystupuji proto z Církve adventistů s. d. a žádám o vyškrtnutí ze seznamu členů sboru.


Mertlík Petr


zde originál dopisu

Sobota z pohledu těch, co slavili sobotu jako den odpočinku

Sobota pro adventisty na základě Bible

Při nezaujaté četbě Nového zákona jsme zjistili, že nikde nepřikazuje svěcení sobotního dne. Apoštol Pavel chodil v sobotu do synagogy, protože chtěl oslovit Židy. Ale pokud se chtěl setkat s křesťany v Troadě a lámat s nimi chléb, sešli se první den v týdnu (Sk 20,7). 

První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do půlnoci.

V Kol 2,16.17 apoštol Pavel mluví o svátcích, novoluních a sobotách, a všechny tyto svátky označuje jako pouhý stín toho, co přišlo v Kristu – to navíc mimo jiné také znamená, že všechny tyto sváteční dny mají stejný význam. 

Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. 

Světí adventisté novoluní nebo židovské svátky? Ne. Jsou to pro ně pouze židovské svátky. Stejným způsobem je tedy podle tohoto textu nezbytné přistupovat i k sobotě. Tento postoj zastává i Pavel v listě do Říma, kde píše: „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení…“ (Ř 14,5,6). 

Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu.

Nebiblický je i důraz, který kladou adventisté na sobotu jako pečeť pravého Božího lidu. Boží slovo totiž říká, že pečetí pro den vykoupení je Duch svatý (Ef 1,13-14; 4,30).

V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví k chvále jeho slávy. 

A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení.

http://www.cestaviry.cz/?p=11 

Který den je pravý sobotní den, v sobotu či v něděli? Mají křesťané dodržovat sobotní den?

---

Otázka: Který den je pravý sobotní den, v sobotu či v něděli? Mají křesťané dodržovat sobotní den?

Odpověď: Často slýcháme, že „Bůh nařídil sobotní odpočinek už v Edenu“, a to kvůli spojitosti mezi stvořením a sobotou ve druhé knize Mojžíšově 20:11. Přestože Boží odpočinutí sedmého dne (Genesis 2:3) předznamenávalo budoucí předpisy o sobotě, nemáme žádný biblický záznam, dokazující to, že by Izraelci sobotní den slavili před vyjitím z Egypta. V Písmu nenajdeme jediný náznak toho, že od Adama po Mojžíše se zachovávala sobota.

Z Božího slova je jasně patrné, že dodržování soboty bylo zvláštní úmluvou mezi Bohem a Izraelem: „Ať synové Izraele zachovávají sobotu; ať sobotu dodržují jako věčnou smlouvu po všechna svá pokolení. Je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, ale sedmého dne odpočinul a nabral dech“ (Exodus 31:16-17).

V Deuteronomiu 5 Mojžíš znovu nastoluje desatero přikázání dalšímu pokolení Izraelitů. Poté, co ve verších 12-14 nařizuje dodržovat sobotu, Mojžíš připomíná, proč byl Izraelskému národu sobotní odpočinek dán: „Pamatuj, že jsi byl v egyptské zemi otrokem a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. To proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal, abys dodržoval sobotní den“ (Deuteronomium 5:15).

Důvodem, proč Bůh Izraelcům nařídil ctít sobotu, nebylo připomínat si stvoření, ale připomínat si egyptské otroctví a Hospodinovo vysvobození z něj. Povšimněme si požadavků, které se měly v sobotu dodržovat: člověk nesměl vycházet z domu (Exodus 16:29), dělat si oheň (Exodus 35:3) a nesměl nikoho nutit k práci (Deuteronomium 5:14). Člověk, který by sobotní zákon porušil, měl být usmrcen (Exodus 31:15; Numeri 15:23-35).

Prostudování novozákonních pasáží nám ukazuje čtyři důležité body:
1) vždy, když se ve své vzkříšené podobě objevil Ježíš a zmiňuje se den v týdnu, je to vždy první den týdne (Matouš 28:1, 9, 10; Marek 16:9; Lukáš 24:1, 13, 15; Jan 20:19, 26).
2) Jediná příležitost, kdy je od knihy Skutků až po Zjevení zmíněna sobota, je při zvěstování evangelia židům, což se navíc odehrává většinou v synagoze (Skutky, kapitoly 13-18). Pavel napsal: „Židům jsem se stal židem, abych židy získal“ (1. Korintským 9:20). Pavel nechodil do synagogy proto, aby měl společenství s věřícími a aby je povzbuzoval, ale aby usvědčoval ztracené a přivedl je ke spasení. 
3) Od chvíle, kdy Pavel prohlásil „od teď půjdu k pohanům“ (Skutky 18:6), se už sobotní den nezmiňuje. 
A 4) místo dodržování sobotního dne nám zbytek Nového zákona naznačuje spíše opak (včetně jediné výjimky, zmíněné v bodě 3, viz Koloským 2:16).

Podíváme-li se blíže na bod 4, zjistíme, že pro novozákonního věřícího neexistuje závazek dodržovat sobotní den, a také vidíme, že koncept neděle jako „křesťanského sobotního (sedmého) dne“ je rovněž nebiblický. Jak bylo uvedeno, od chvíle, kdy se Pavel začal zaměřovat na pohany, je sobota zmíněna pouze jednou: „Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám. Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu.“ (Koloským 2:16-17). Židovská sobota byla naplněna na kříži, kde Ježíš Kristus „zrušil nepřátelský úpis a jeho předpisy“ (Koloským 2:14).

Tato myšlenka je v Novém zákoně opakována více než jednou: „Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru. Kdo drží svátek, drží ho Pánu“ (Římanům 14:5-6a). „Teď jste ale Boha poznali (lépe řečeno: Bůh poznal vás). Proč se tedy znovu obracíte k těm chabým a ubohým principům a chcete jim znovu otročit? Dbáte na dny, měsíce, období a roky!“ (Galatským 4:9-10).

Někteří lidé se domnívají, že mandát císaře Konstantina z r. 321 „změnil“ sobotní den ze soboty na neděli. Kterého dne se k uctívání scházela raná církev? Písmo se nikde nezmiňuje o sobotních shromážděních věřících, ať už ke společenství nebo k uctívání. Jsou zde ale některé pasáže, které se jasně zmiňují o prvním dnu týdne. Ve Skutcích 20:7 se například píše, že „prvního dne týdne (prvního dne po sobotě) jsme se sešli k lámání chleba.“ V 1. Korintským 16:2 píše Pavel korintským věřícím: „Prvního dne v týdnu ať každý z vás dá stranou, kolik si může dovolit.“ Protože Pavel o sbírce mluví v 2. Korintským 9:12 jako o „službě“, musela se sbírka týkat nedělní bohoslužby v křesťanském shromáždění. Historicky to byla neděle, a ne sobota, kdy se křesťané běžně shromažďovali v církvi – a tato praxe se datuje už od prvního století našeho letopočtu.

Sobotní den byl dán Izraeli, ne církvi. Sobotní den (odpočinek) nebyl změněn, je v sobotu a ne v neděli. Ale je součástí starozákonních předpisů, a křesťané jsou od otroctví zákona svobodní (Galatským 4:1-26; (Římanům 6:14). Po křesťanech se dodržování soboty – ať už ji chápeme jako sobotu či neděli – nevyžaduje. První den týdne, neděle, Pánův den (Zjevení 1:10) je oslavou nového stvoření, spolu s Kristem jako naší vzkříšenou hlavou. Nejsme zavázáni dodržovat starozákonní sobotu – odpočívat, ale jsme osvobozeni, abychom mohli následovat vzkříšeného Krista – sloužit. Apoštol Pavel řekl, že je na každém křesťanovi, zda bude dodržovat sobotní odpočinek: „Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru“ (Římanům 14:5). Boha máme uctívat každý den, nejen v sobotu či neděli.

 čerpáno z  http://www.gotquestions.org/Cesky/sabes-sabat-sobota.html 

Proč Sobota není závazná pro Kristovu církev?

Proč sobota není závazná pro Kristovu církev

Pavel Škoda, B.Th.

Pokusím se zde shrnout velmi stručně důvody, které vidím jako zásadní pro odmítnutí závaznosti
zachovávání soboty v křesťanské církvi.

Prvním důležitým poznatkem je zjištění, že až do Exodu se v Písmu, konkrétně v knize Genesis, o sobotě jako předepsaném dni odpočinku pro člověka vůbec nemluví. Zastánci soboty jako hlavní argument pro její univerzální platnost uvádí Boží odpočinutí sedmý den po stvoření (Gn 2,2.3). V tomto textu se však podstatné jméno šabbat (sobota) vůbec nevyskytuje. Je zde pouze sloveso šabat, které znamená odpočinout. Dále je třeba si všimnout, že sedmý den po stvoření, kdy Bůh začal odpočívat, není zakončen jako předchozích šest dní frází „byl večer a bylo jitro den...“, a to znamená, že toto Boží odpočinutí stále trvá a není tedy omezeno na 24 hodin.

Vzhledem k tomuto Božímu odpočinku pak nenacházíme žádný příkaz ba ani náznak o tom, že by zde existovala nějaká jeho souvislost s činností, resp. nečinností člověka (Adama a Evy).

Sobota dále není zmíněna ve spojitosti s žádným z patriarchů a není zmíněna ani při ustanovení
smlouvy Hospodina s Noem, ani později s Abrahamem. Události knihy Genesis zahrnují minimálně období 2500 let, a proto je zřejmé, že zachovávání soboty sedmého dne nemůže mít univerzální platnost pro celé lidstvo.

První zmínku o sobotě nacházíme až v Ex 16. kapitole, kde je na praktickém příkladě s manou Izraelcům vysvětlen princip zachovávání soboty. To byl nezbytný krok před samotným přijetím smlouvy na hoře Sinaj, protože, jak si ukážeme dále, sobota (a její správné pochopení) má v konceptu této smlouvy klíčový význam. Celá otázka soboty souvisí totiž především s pochopením konceptu starozákonních smluv.

Každá starozákonní smlouva dodržovala jistou formu, která byla tvořena 

1) slibem od silnější strany vůči straně slabší,
2) závazkem, který má plnit slabší strana,
3) ve středu smlouvy se pak nacházelo její znamení, které určila silnější strana, a které bylo pro danou smlouvu vždy unikátní. Nakonec ve smlouvě vždy nacházíme
4) výčet pozitivních konsekvencí, když bude smlouva dodržena (požehnání), a
5) negativních, pokud bude porušena (zlořečení).

Sobota měla pro uzavření Sinajské smlouvy takový význam právě proto, že byla ustanovena jako její znamení:
Promluv k Izraelcům: Dbejte na mé dny odpočinku [soboty]; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji. Budete dbát na den odpočinku; má být pro vás svatý. Kdo jej znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v něm dělal nějakou práci, bude vyobcován ze společenství svého lidu. Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít. Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu. To je provždy platné znamení mezi mnou a syny Izraele. (Ex 31,13-17)

Podobně jako znamením smlouvy s Noem byla duha, znamením smlouvy s Abrahamem obřízka
a znamením Nové smlouvy je křest a večeře Páně, byla za znamení Sinajské smlouvy ustanovena sobota.  

Znamení pak má jednu důležitou vlastnost: váže se výhradně k dané smlouvě a nemá smysl ani platnost pro nikoho, na koho se smlouva nevztahuje. Sinajská smlouva se vztahuje právě a pouze na Izraelský národ, na potomky Abrahama, které Bůh vyvedl z Egypta. Proto v opakování Desatera v knize Deuteronomium čteme:Tuto smlouvu Hospodin neuzavřel s našimi otci, ale s námi, kteří tu dnes jsme, s námi všemi, kteří žijeme. (Dt 5,3)

Sinajská smlouva tedy nebyla uzavřena s otci (Abrahamem, Izákem a Jákobem), ale až s generací jejich potomků, které Bůh zachránil z Egypta. V Písmu se pak o této smlouvě dočteme, že vstoupit do ní smí jen ten, kdo je potomkem Abrahama, a tedy patří do smlouvy, kterou s ním Bůh uzavřel. Znamením této smlouvy byla, jak víme, obřízka. Nelze tedy oddělit obřízku a sobotu, protože sobotu má povinnost (dokonce pod trestem smrti) zachovávat pouze a právě ten, kdo je obřezán (a je tedy pokrevním Abrahamovým potomkem).

Kdo obřezán není, stojí mimo Sinajskou smlouvu, a nevztahuje se na něj proto ani povinnost zachovávat sobotu. Proto také novozákonní církev na Jeruzalémském sněmu (Sk 15. kap.) řešila vzhledem ke konvertitům z pohanům především otázku obřízky, protože z odpovědi plynul automaticky vztah křesťanů k celému zákonu včetně zachovávání soboty. Jak sněm rozhodl je také známé, obřízka nebyla pro křesťany z pohanů stanovena jako závazná, a tedy logicky v rozhodnutí koncilu ani žádnou zmínku o sobotě nenacházíme.

Sobota je umístěna uprostřed Desatera, jako jeho čtvrté přikázání, a Desatero samotné je jádrem či
základem celé Tóry (většina, ne-li všechny ostatní zákony Tóry, jsou vlastně rozvedením principů Desatera do praxe Izraelského národa). Jako znamení smlouvy je tedy sobota umístěna přesně tam, kde bychom ji dle známých konceptů starozákonních smluv měli čekat, ve středu smlouvy samotné. Proto, jak již bylo ukázáno výše, je se smlouvou a její platností neoddělitelně spjata. I když je Sinajská smlouva ve Starém zákoně označena jako věčná, apoštol Pavel uvádí její platnost na
pravou míru, když poukazuje na nesmyslnost jejího zachovávání po příchodu Mesiáše (Krista):
Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ čímž je míněn Kristus. Chci tím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech... Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene. (Gal 3,16-19)

Další námitkou zastánců soboty je poukázání na skutečnost, že sobota je součástí Desatera, a tedy by se mělo jednat o morální zákon, který proto musí mít univerzální platnost (na rozdíl od zákonů ceremoniálních). Především je třeba si uvědomit, že biblický text nikde nerozlišuje mezi zákony morálními a ceremoniálními, obětními, civilními aj. Jako čtenáři (a tedy vykladači) Písma můžeme tyto kategorie podle jistých charakteristik rozpoznávat, ale tyto námi rozpoznané kategorie nejsou vlastními kategoriemi samotných zákonů. Každý zákon napsaný v Tóře, bez ohledu na to jaké má charakteristiky, je nedílnou součástí Mojžíšova zákona.

Když Mojžíš přišel nazpět, vypravoval lidu všechna slova Hospodinova a předložil mu všechna právní ustanovení. Všechen lid odpověděl jako jedněmi ústy. Řekli: „Budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ (Ex 24,3) Dále je třeba poznamenat, že Desatero, i když bylo samotným Bohem napsáno na kamenné desky, bylo následně z kamenných desek přepsáno do Tóry a tvoří její nedílnou součást. Celá Tóra byla tedy sepsána Mojžíšem a byla nazvána "Kniha zákona". Byla to tato Kniha zákona, ze které Mojžíš předčítal lidu při kodifikaci a uzavření smlouvy (Ex 24,3-8).
Když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim: Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh. (Žd 9,18-20)

Proto židé dodnes rozpoznávají Tóru a všech jejích 613 zákonů jako stejně závazné. I kdybychom však chtěli uvažovat o dělení zákonů Tóry na morální a ceremoniální, je zřejmé, že z principu sobota morálním zákonem být nemůže, protože v případě porušení morálního zákona zůstává vždy jedna strana poškozena (nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš apod.). Na příkladu Krista a jeho učedníků však můžeme vidět, že pokud například člověk poruší sobotu, aby činil dobré, není zde žádná poškozená strana,a tedy se nejedná o nemorální čin. Vlastně se jedná o pravý opak, tedy o morálně kladné jednání. Zákon o dodržování soboty tak je paradoxně možné naplnit i jeho porušením.

Je třeba také upozornit, že sobota je uvedena spolu s morálními zákony pouze jednou (na obou místech, kde je zapsána formulace Desatera), ale ve spojení s ceremoniálními zákony je uváděna mnohokrát (Lv 23. kap., kde je uvedena mezi vyjmenovanými svátky Hospodina; Lv 24,8; Nu 15,32; 28,19; 2.Kr 4,23; 1.Par 9,32; Iz 66,23; Ez 46,1.4.12; Oz 2,11; Am 5,8; Kol 2,16).

Dostáváme se však k další otázce, a sice k platnosti Desatera v době Nové smlouvy. Pro mnohé to je zřejmě překvapení, ale z výše uvedeného jednoznačně plyne, že Desatero v Nové smlouvě již závazné není. Znamená to tedy, že je dovoleno zabíjet, smilnit, loupit atd.? Naprosto ne! Nová smlouva přichází s mnohem náročnějším konceptem, protože Desatero neanuluje, ale naopak ho naplňuje, rozvádí, a tím klade na Kristovy následovníky mnohem větší zodpovědnost a nároky, než jaké měla Tóra. 

Kristus říká:
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. (Mt 5,17) Výraz "naplnit" nemůžeme vykládat jako "zachovat platnost", protože v prorocích nejsou kodifikovány žádné zákony, a tedy není co zachovávat. "Naplnit" je tedy třeba chápat ve významu jednak završení všeho, co v prorocích i zákoně ukazuje na Krista, v jeho díle, smrti a zmrtvýchvstání, a jednak ve významu reinterpretace všeho, co se nachází v zákoně a prorocích, skrze Kristovo učení a osobu do podmínek Nové smlouvy.

Pisatelé Nového zákona zmiňují na mnoha místech přikázání Desatera, avšak nikoli jako závazné příkazy, ale jako didaktické pomůcky, které křesťanům osvětlují, co to znamená následovat v plnosti Krista. Apoštol Pavel přirovnává zákon k učiteli (pedagogovi, řecky paidagogos), který vede člověka ke Kristu: Zákon byl naším vychovatelem [paidagogos] ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Ale když přišla víra, nejsme již pod vychovatelem. Skrze víru jste všichni Božími syny v Kristu Ježíši. (Ga 3,24-26)

Stejně tak jako vychovatel či pedagog učí dítě, pouze dokud nedospěje a není schopno samostatného života, je i zákon zbytečný tam, kde působí Boží Duch na svědomí a srdce obráceného křesťana. Takový člověk se pak řídí dobrovolně a svědomitě mnohem náročnějším Kristovým zákonem lásky:
A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.
Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. (1J 3,21- 24)

To, co bylo výše řečeno o platnosti zákona, a tedy i Desatera v době Nové smlouvy, se proto týká i platnosti čtvrtého přikázání o zachovávání soboty. Proto Kristus říká: Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží. (Mt 11,28-30) Pravý odpočinek již křesťan nenachází v povinném zachovávání sobotního dne od západu do západu slunce, ale v plném spočinutí v Kristu.

Neděle tak v Novém zákoně a křesťanské praxi neplní úlohu nějaké "nové soboty", ale stává se pouze vhodným dnem bohoslužebných shromáždění křesťanské církve, jako upomínka na Kristovo vzkříšení první den v týdnu. Pro tuto skutečnost svědčí několik zmínek o neděli v Novém zákoně (Sk 2,1; Sk 20,7; 1.Kor 16,2; Zj 1,10)


Zájemce o detailnější rozbor diskutované problematiky odkazuji na svoji studii "Sobota nebo neděle?"

http://biblickestudie.cz/studie/sobota_nedele.pdf
Další články a studie k tématu jsou dostupné na www.biblickestudie.cz

4. Přikázání - den odpočinku

4. Přikázání

"Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý." Ex 20, 8-11


K poslechu série kázání o 4. přikázání od pastora p. Bohuslava Wojnara - je velmi důležité poslechnout všechny díly, jde o biblický náhled na svěcení Soboty - neboli den odpočinku

(klikni si na odkaz (zelená barva) a zaposlouchej se a modli se ať Ti Duch svatý ukáže danou pravdu o Sobotě, chceš-li to hlasitěji na konci je odkaz na stránky sboru, kde pastor Wojnar káže a když si to najdeš na té stránce, tak je to hlasitější :)

1. Čtvrté přikázání I.

Desatero pro 21. století: Čtvrté přikázání - série kázání

2. Čtvrté přikázání II.

 Desatero pro 21. století 2. část

3. Čtvrté přikázání III. Dobrý díl

Desatero pro 21. století 3. část

4. Čtvrté přikázání IV. Nová smlouva

Desatero pro 21. století 4. část 

 Ježíš je nejen prostředníkem Nové smlouvy, on sám je oním Slovem (Logos), on je Tóra Boží, on je Moudrost Boží, skrze koho vše bylo stvořeno. Ježíš je našim Desaterem i Zákonem i naplněním Zákona.  

5. Čtvrté přikázání IV. Pánův den

 Desatero pro 21. století 5. část

Židům 10:24-25
24 a buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. 25 Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

• Jak je důležité se společně scházet?
• Proč se scházet? 
• Kdy se Novozákonní křesťané scházeli, čímž nám dali příklad k následování?

"Nový zákon neposkytuje absolutně žádnou podporu myšlence individuálního křesťanství. Úzké a pravidelné společenství věřících nebylo chápáno jen jako dobrý nápad, ale jako absolutní nezbytnost pro udržování křesťanských hodnot."
                                                                   Tyndale New Testamet Commentary, Donald Guthrie
Exodus 20:8 Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil.

Čtvrté přikázání a křesťan Nové smlouvy. Co máme činit na památku? Co si máme připomínat? Svěcení sabatu v Kristu.

předchozí 3 přikázání                                               následující 5 přikázání

Celé to najdete zde: http://www.kctesin.cz/kazani/15

SOBOTA a E. G. WHITEOVÁ

SOBOTA a E. G. WHITEOVÁ

1. Sobota jako pečeť a neděle jako znamení šelmy?

E. G.  Whiteová ve svých spisech tvrdí:

... sobota čtvrtého přikázání je pečeť živého Boha (Great Controversy [Vítězství lásky Boží], str.640 - r.1888)

Znamení či pečeť Boha je zjevena v zachovávání sedmého dne soboty... Znamení šelmy je jejím opakem - zachovávání prvního dne týdne. (Testimonies, sv.8, str.117 - r.1904)

Písmo jednoznačně říká, že pečetí je Duch svatý a nikoli sobota čtvrtého přikázání:

V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy. (Ef 1,13-14)

A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. (Ef 4,30)

Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil. (2K 1,21-22)

Neděle jako den shromáždění Izraele o Letnicích je uvedena již ve Starém zákoně (Lv 23,11.15.16.21) a podobně i novozákonní církvi byl dán dar Ducha Svatého a tím i její formální ustanovení o Letnicích, tj. v neděli (Sk 2,1).  Neděle tedy nemůže být znamením šelmy. 

Pozn.: Pokud by pečetí následovníků Krista byla sobota, očekávali bychom naopak, že i vylití Ducha mělo proběhnout v sobotní den.

Tvrzení E. G. Whiteové o sobotě jako Boží pečeti tedy stojí v protikladu k Písmu a jako takové je proto nelze akceptovat.

Pozn.: Po konfrontaci s výše uvedenými texty adventisté připouštějí, že pečetí je Duch Svatý, ale dodávají, že sobota je viditelným znamením této pečetě. Podle NZ však k zapečetěné dochází, když člověk uvěří v Krista a je obnoven skrze Ducha Svatého. Je to paralelní stav k vejití do pravého Božího odpočinku (Mt 11,28-30). V Nové smlouvě se pak viditelnou připomínkou Krista stává Večeře Páně.

Podobnost čistě náhodná? Adventisté versus Jehovisté

Podobnosti a shody v učení adventistů a Svědků Jehovových.

znak	adventisté	jehovisté
historický předchůdce	Millerité	Millerité
výpočty konce světa	rok 1844	rok 1914 (poprvé)
vysvětlení neúspěchu	Kristus vešel očistit svatyni v nebesích	Kristus přišel neviditelně na zem očistit chrám
spasení	poslušnost přikázání	poslušnost přikázaní
kdo je Kristus	Michael implicitně	Michael explicitně
co je smrt	spánek	spánek
co je peklo	anihilace	anihilace
kdo je ostatek	adventisté	Jehovisté
Křesťanské církve	svedené ďáblem	svedené ďáblem
budoucnost vykoupených	Život na obnovené zemi	Život na obnovené zemi
autoritativní spisy	Proroctví E. Whiteové	Strážná věž
výlučná pravda	Svěcení soboty	Odmítání transfůze

 

Této  podobnosti jsou  si  adventisté  velmi dobře  vědomi, a proto   se  od   učení  Svědků   Jehovových  různými  publikacemi distancují.  Je  však  nutné  podtknout,  že  alepospoň  formálně adventisté věří  a obhajují Kristovo Božství,  byť v dalším učení nevědomky Božské atributy Kristu upírají.

Přehled některých doktrín popírajících Kristovo Božství a poslání.

Atributy Krista a jeho dílo	Biblický pohled	Adventistický pohled
Podstata	Život věčný	Zemřel věčnou smrtí
Původ	Boží Syn	Michael
Oběť	Oběť Melchisedechovská	Oběť levitární
Smíření	Dokonáno na kříži	Stále není dokonáno
Vykoupení	Hřích svatých vložen na Krista	Hřích svatých vložen na satana
Soud	Kristus je soudce	Kristus je obžalovaný
Vláda v tisíciletém království	Na zemi vládne Kristus	Na zemi zůstává satan
Víra v Krista	Dar víry mají pouze svatí	Dar víry mají všichni lidé
Věrnost	Smlouvu s Izraelem zruší satan	Smlouvu s Izraelem zrušíl Kristus
Zákon	Kristus naplnil Zákon	Kristus porušil sobotu

Všichni mají stejný posvátný text, Bibli, a všichni věří v téhož Boha, všichni hlásají slova mladého židovského muže, který působil před dvaceti stoletími a každé z těchto hnutí říká, že má pravdu zrovna ono. A přece se liší.

Adventisté sedmého dne

I když je Adventisté sedmého dne název pro náboženskou sektu, nesmí se opomenout její obrovské odnože, díky kterým se tato sekta velmi podobá spíše nějakému obyčejnému hnutí. Adventistů sedmého dne, jako samostatné sekty je v dnešní době na celém světě něco okolo deseti tisíců.

Adventisté sedmého dne vyrostli na počátku 19. století z jiného adventistického hnutí. Největší zlom v jejich historii však přišel až v pozdějších letech, kdy proběhlo tzv. Velké zklamání, tedy nevyplněné proroctví o druhém příchodu Krista(1836, 1843). Za jednu z největších osobností adventistického hnutí je považována Ellen G. Harmonová (Whiteová), která po roce 1844, na kdy byl opět stanoven druhý neúspěšný příchod Ježíše, prohlásila, že se proroctví vyplnilo, jen ne doslovně. Tvrdila, že Ježíš přece jen vstoupil do své svatyně, ale zatím aby ji očistil. Později se stala vůdkyní tohoto hnutí a sepsala spisy Velký spor a Touha věků, kde vysvětluje učení adventistů, avšak Bible je jedinou adventistickou oficiální autoritou.

Jak už z názvu Adventisté sedmého dne vypovídá, adventisté učí o druhém příchodu Ježíše(advent) a konají bohoslužby sedmého dne v týdnu. Věří, že jsou pravými věřícími, ne však jedinými. Co se týče posmrtného života, věří, že až zemřou, zůstanou v hrobech, kde vyčkají, než si pro ně Kristus přijde. Zdůrazňují také, že spása nepřijde dodržováním zákona, nýbrž skrze víru.

Církev adventistů sedmého dne velmi podporuje zdravou životosprávu. Bojuje proti kouření, požívání alkoholu a doporučuje vyváženou vegetariánskou stravu. Mimo to, vede mnoho zdravotnických středisek a vypomáhá společensky slabším občanům. Prosazuje rovněž široké vzdělání a to také hlavně v křesťanských souvislostech. Řídí několik mateřských, základních i středních škol, v Británii dokonce jednu vysokou školu.



Náboženská společnost Svědkové Jehovovi

Označení Svědkové Jehovovi vychází z biblické knihy proroka Izajáše, Jehovi (43:10): "Jste moji svědkové, pravil Pán . . ." a podobných pasáží. Na celém světě je jich dnes okolo 4 milionů a u nás v české republice jsou Svědkové Jehovovi dokonce státem uznávanou církví.

Za zakladatele Jehovistů je považován Charles Taze Russel rodák z pensylvánského Pittsburghu, velmi ovlivněný proudem The Midnight Cry odštěpeným od Adventistů. Většinu svého života strávil studováním bible a došel k závěru, že po smrti není nic - až do Druhého příchodu pro věřící a začal toto tvrzení šířit. Oficiálně pak byla Náboženská společnost Svědkové Jehovovi založena roku 1892 v USA.

Svědkové Jehovovi vychází z raného křesťanství a alternativního výkladu bible.První konec světa stanovovali na rok 1914, když se ale termín nepotvrdil a to ani v dalších datech 1918, 1925 a 1975, prohlásily Svědkové Jehovovi, že od roku 1914 jsme v tzv. posledních dnech. Věří, že Kristus je od té doby král nebe a bude kralovat se 144 tisíci vyvolenými, ostatní, kteří stojí na straně Boží, tedy na straně Svědků Jehovových, se stanou "lidmi podobným ovcím" a budou navěky žít v ráji na zemi. Zbytek světa bude ale zničen.
Svědkové Jehovovi nevěří v Trojici, Ducha svatého považují za boží činnou sílu, Ježíše ztotožňují s archandělem Michaelem a neslaví Vánoce, Velikonoce, narozeniny ani jmeniny, slaví jen tzv. Památnou slavnost, připomínající poslední večeři Ježíše Krista s jeho učedníky. Známí jsou také tím, že odmítají kouření, alkohol, vojenskou službu, jakoukoli účast na vládě(i účast ve volbách) a hlavně transfúzi krve. Pro všechny případy u sebe nosí každý jehovista prohlášení ve kterém stojí: "V žádném případě si nepřeji, aby mi byly podány krevní transfúze (krev, koncentrát červených krvinek, plazma, bílé krvinky a krevní destičky), i kdyby je lékaři považovali za nezbytnou pro zachování mého života nebo mého zdraví." O této věci se vedou ve společnosti velké spory.

Svědky Jehovovi určitě znáte i z vlastní zkušenosti, stávají na veřejných místech, zvoní u dveří a rozdávají časopisy Strážná věž a Probuďte se! V celém hnutí se prostřednictvím Zprávy kazatelské služby provádí u členů kontrola, kolik knih, brožur, nových exemplářů Strážné věže a Probuďte se! bylo rozdáno a kolik hodin kazatelské služby bylo absolvováno. Je to jedna z nejaktivnějších sekt s velmi přísnou vnitřní organizací.