ÚPLNÝ SEZNAM 30 takzvaných HEREZÍ MISTRA JANA HUSA na základě Písma svatého
Dle Dr. Sedláka:1) Církev tvoří výhradně a pouze společenství předurčených k věčné spáse;
"Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy." Římanům 8,28-30
2) Bůh předurčil některé lidi k věčné spáse, některé k věčnému zavržení;
"který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy" 2. Timoteova 1,9
"Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé." Jan 3,16-19
3) Předurčenému (předzvěděnému) k věčnému zavržení Bůh nedává žádnou milost;
Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“ Zjevení 21,7-8
4) Předurčený k věčnému zavržení žije trvale v těžkém hříchu;
Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“ Zjevení 21,7-8
5) Kněz žijící ve stavu těžkého hříchu neplatně uděluje svátosti;
-"Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se zase válí v bahništi" 2. Petrova 2,20-22
6) Knížata a představení, jsou-li ve stavu těžkého hříchu, neprávem zastávají svůj úřad a poddaní je nesmějí poslouchat;
"Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Ježíšovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok nebo svobodný. Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní. A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci." Efezským 6,5-10
7) Institucionální církev v čele s papežem není pravou Církví Kristovou;
"‚Všechno podrobil pod jeho (Ježíšovy) nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest." Efezským 1,21-22
"Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Matouš 18,20
8) Tuto církev není třeba poslouchat;
"Boha je třeba poslouchat, ne lidi." Skutky 5,29
9) Institucionální církev má své oprávnění pouze tehdy, když jedná a chová se jako společenství svatých;
"Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah. Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu. Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu. Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše." 1. Timoteovi 3,1-13
"Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči." 1 Jan 2,9-11
"A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu.Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu." 1 Jan 1,5-7
10) Církev má být podřízena světské moci, která má právo ji reformovat;
"Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu." 1. Timoteova 2,1-4
"Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Ježíšovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok nebo svobodný. Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní. A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci." Efezským 6,5-10
11) Kristus neustanovil papežství;
"A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Marek 16,18
"Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Matouš 28,16-20
O papežství není v Písmu ani Slovo, dokonce Kéfas (Petr) byl apoštolem pro židy ne pro pohany, proto jako žid se nikdy nemohl stát papežem. Pro nás pohany Bůh vyvolil apoštola Pavla
Apoštol Pavel píše "Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti – čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní – ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili; naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům. Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také mně k službě mezi pohany." Galatským 2,6-8
V židovské kultuře byl mezi Bohem a člověkem vždy jen kněz a toho již nepotřebovali, protože tím knězem se pro ně stal Ježíš.
"Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše" Židům 3,1
" Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu " Židům 8,1
12) Papežství ustanovil císař Konstantin;
Roku 320 církev jako organizace získává právní subjektivitu, stává se tedy právnickou osbou. To je významné zejména s ohledem na církevní majetek. Protože Constantinovi leží na srdci jednota církve, zasahuje i do doktrinálních otázek a roku 325 svolává do Nikaie první ekumenický koncil (tzv.První nikajský koncil). http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_c%C3%ADrkve Do té doby to byla pronásledovánaá sekta, žádné oficiální náboženství, které by mělo papeže.
13) Papež nemá právo Církvi vládnout a nařizovat jí něco z pozice její hlavy;
"Boha je třeba poslouchat, ne lidi." Skutky 5,29
14) Hostie a víno se po konsekraci nestávají Tělem a Krví Páně;
"Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život." Jan 6,63
blíže zde http://kdohledanalezne.blogspot.cz/2012/06/eucharistie-kapitola-3-biblicky-pohled.html
15) Při konsekraci se podstata hostie a vína nemění, nestává se podstatou Těla a Krve Páně;
blíže zde http://kdohledanalezne.blogspot.cz/2012/06/eucharistie-kapitola-3-biblicky-pohled.html
Apoštol Pavel to řekl jasně, je to připomínka a máme to činit, dokud Ježíš fyzicky znovu nepřijde, je-li v hostii tak již přišel, což víme, není pravda. "Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde." 1 Korintským 11,23-26
16) Hostie a víno se stávají Tělem a Krví Páně pouze v obrazném slova smyslu, latentně;
blíže zde http://kdohledanalezne.blogspot.cz/2012/06/eucharistie-kapitola-3-biblicky-pohled.html "Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde." 1 Korintským 11,23-26
17) K obrazné proměně hostie a vína v Tělo a Krev Páně je třeba, aby celebrující kněz nebyl ve stavu těžkého hříchu;
"A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu." 1 Jan 1,5-6
18) Dobré skutky, vykonané ve stavu těžkého hříchu, jsou hříšné;
"Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘ " Židům 10,26-27
19) Kněz ve zpovědnici neuděluje rozhřešení, pouze ohlašuje Boží odpuštění;
„Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Marek 2,7
20) Rozhřešení není platné, pokud zpovědník je ve stavu těžkého hříchu;
"A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu." 1 Jan 1,5-6
21) Skutečnou hlavou Církve je Kristus, nikoli papež;
"Sílu svého mocného působení prokázal přece na Ježíši Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest." Efezkým 1,20-23
"protože muž je hlavou ženy, jako Ježíš Kristus je hlavou církve, těla, které spasil" Efezským 5,23
22) Institucionální církev nemá práva vyučovat lid, pokud kněží žijí ve stavu smrtelného hříchu;
"A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu." 1 Jan 1,5-6
23) Papež nemá právo vládnout světsky, mít svůj stát;
"Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem." Matouš 20,25-27
24) Církev nemá mít žádný majetek;
"Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce." Matouš 6,19-21
25) Papež ani biskup nemají právo hlásat odpustky;
„Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Marek 2,7
26) Odpustky nemají moc odpouštět časné tresty za hříchy;
„Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Marek 2,7
"Já (Hospodin), já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. " Izajáš 43,25
"Pojďte, projednejme to spolu , praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země. Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč.“ Tak promluvila Hospodinova ústa." Izajáš 1,18-20
"Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda." Jan 17,17
"...............Bůh, který nemůže lhát" Titovi 1,2b
"Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe." 1.Tesalomnickým 5,24
"Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou. A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané. V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova." Židům 6,18-20
27) Pravá církev Kristova je neviditelné společenství predestinovaných k věčné spáse a žijících ve stavu milosti;
"Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Matouš 18,20
"Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Ježíše Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno. To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. "Efezským 4,15-17
28) Pravá Církev Kristova není totožná s církví papeže, biskupů a kněží;
"Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah. Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu. Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu. Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše."1. Timoteova 3, 1-13
29) Církev nepotřebuje úctu svatých, jejich obrazy a sochy;
"On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Lukáš 10,27
30) Církvi nemá právo ukládat kanonické tresty.
"Vždyť víme, kdo řekl: ‚Já budu trestat, má je odplata.‘ A jinde: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘Je hrozné upadnout do ruky živého Boha." Židům 10,30-31
Zde jsou uvedeny všechny hereze Jana Husa, mnou byly dodány jen verše, které potvrzují některá z herezí. A zase jsme u toho, kdo věří Písmu, kdo věří Bohu, co řekl, tak je podle ŘK heretik a musí být vyloučen, vydán k popravě v dřívějších dobách jako Jan Hus.
Po vystudování se Jan Hus zapsal na theologickou fakultu, nechal se posvětit a roku 1402 začal kázat v Betlémské kapli. Ve svých kázáních kritizoval církev, hlavně za prodávání odpustků a nezřízený život duchovenstva a taky sociální systém.
Roku 1415 svolal Zikmund (liška ryšavá) koncil do Kostnice, kde se mělo řešit trojpapežství. Byl tam pozván i Hus a taky přišel, i když věděl, že tam není pod ochranou krále. V Kostnici byl zatčen a upálen.
Kostnice ležícího na poloostrově vybíhajícím do Bodamského jezera splnila přání církevního koncilu, který zasedal v tomto městě tehdy druhý ze čtyř roků svého trvání, a nechala upálit Jana Husa, jehož koncil uznal za bludaře a vyloučil ze svátostného společenství římské církve. (Zajímavé je, že se skutečně jednalo o římskou církev, ne o církev našeho Pána Ježíše Krista, proto si klaďme otázku, komu patříme, zda Římů či Ježíši Kristu?)
Mistr Jan Hus (1371- 1415) se veřejně zastával učení Viklefa a zároveň vystupoval proti odpustkům, které dal vybírat papež Jan XXIII. na křížovou výpravu proti králi Ladislavu Neapolskému. Na Husa byla uvalena klatba a za přispění falešných záruk císaře Zikmunda byl vylákán na Kostnický sněm, kde se mu mělo dostat slyšení. (Mimochodem, v Kostnici bylo schváleno také sedm reformačních dekretů, přičemž šestý dekret ustanovil, že papež může vybírat desátky z kostelů a od církevních osob - takzvaný „papežský desátek“.)
Hus ale žil v nebezpečné době, kdy za kacíře mohl být prohlášen kdokoliv, kdo se znelíbil církvi. Jeden soudobý inkvizitor se mohl oprávněně vychloubat: „Ukažte mi dva řádky kteréhokoli autora a já dokážu, že je kacíř a dám ho upálit.“
Husova obhajoba tak byla jiţ od počátku marná; církev totiţ nechtěla slyšet jeho názory a jako kacíře se jej snažila odklidit z cesty. Kostnický koncil prohlásil Husa za kacíře a nechal jej 6. července 1415 upálit. Popel z Mistra Jana Husa byl vysypán do Rýna a v moři se později smísil s popelem jeho milovaného „evangelického doktora“ Viklefa
