sobota 27. července 2013

Temnotu překonáš jen Boží láskou

Jak bojovat proti temnotě? Láskou Boží




Římanům 13,10 "Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona"

1. Jan 4,7-12 

"Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle."

středa 17. července 2013

Nebezpečná učení: ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV OPUSTILA EVANGELIUM; TRIDENTSKÝ KONCIL V ČEŠTINĚ

Nebezpečná učení: ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV OPUSTILA EVANGELIUM; TRIDENTSKÝ KONCIL V ČEŠTINĚ

Římský katolicismus se zrodil počátkem čtvrtého století, když císař Konstantin zasnoubil křesťanství s pohanstvím. Tak se otevřela široká cesta pro invazi pohanských praktik a pověr. Abychom však byli fér, musíme přiznat, že k fatálnímu zpohanštění římskokatolického učení nedošlo najednou, ale jednalo se spíše o postupný proces hromadění bludů. Zajímavou vlastností římského katolicismu je totiž princip kumulace bludů v čase. Tento princip spočívá ve skutečnosti, že Římskokatolická církev nikdy neruší bludy, které se již jednou staly součástí jejího oficiálního učení, ale naopak další bludy přijímá. Z tohoto principu kumulace bludů vyplývá, že stav učení dnešní Římskokatolické církve je mnohem horší, než jaký byl například v době Karla IV.

Otázkou ovšem je, kdy se vlastně učení Římskokatolické církve dostalo do zásadního konfliktu s pravdou Božího Slova - Bible. Věřím, že se milníkem, kdy se oficiální učení Římskokatolické církve dostalo do zásadního rozporu se samotným jádrem křesťanství - tedy Evangeliem, stal Tridentský koncil, který se konal v letech 1545-1563. Tridentský koncil totiž, ve svých článcích o ospravedlnění, přijal falešné evangelium a křesťany věřící pravému Evangeliu proklel.


Níže je jako příklad uvedeno několik kánonů (článků) Tridentského koncilu, které se týkají ospravedlnění. Kurzívou jsou pod každým článkem uvedeny verše z Bible, které kánonům Tridentského koncilu odporují. Takových veršů lze nalézt mnohem více než je zde uvedeno. Proto bych rád čtenáře povzbudil k samostatnému studiu Bible.


Tridentský koncil; Kánon 9:
Jestliže kdokoliv říká, že hříšník je ospravedlněn pouhou vírou v tom smyslu, že nic dalšího není požadováno ke spolupráci, aby se získala ospravedlňující milost a že není žádným způsobem třeba, aby byl nakloněn aktivitou své vůle; AŤ JE PROKLET.

Slova Bible:
Ř 3,20
Vždyť ze skutků zákona 'nebude před ním nikdo ospravedlněn', neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
Ř 3,24
jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
Ř 3,28
Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. Ř 4,3
Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.'
Ř 5,1
Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,
Ef 2,8
Milostí tedy jste spaseni skrze víru.
Tt 3,5
On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.



Tridentský koncil; Kánon 12:

Jestliže kdokoliv říká, že ospravedlňující víra je pouhou důvěrou v Boží milost odpouštějící hříchy pro Kristovu zásluhu, nebo že jsme ospravedlněni pouze vírou. AŤ JE PROKLET.

Slova Bible:
J 1,12
Těm pak kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
J 3,36
Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.
1 J 5,13
Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.
Ř 3,28
Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
Ř 4,3
Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.'
Žd 7,25-27
Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.
2 Tm 1,12
Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.



Tridentský koncil; Kánon 14:
Jestliže kdokoliv říká, že člověk je opravdu zproštěn hříchů a ospravedlněn, protože pevně věří, že jich je zproštěn a je ospravedlněn nebo, že nikdo není opravdu zproštěn hříchů a ospravedlněn nežli ten, který věří, že je ospravedlněn; a že ospravedlnění je provedeno pouhou důvěrou; AŤ JE PROKLET.

Slova Bible:
Sk 16,31a
Oni mu řekli: "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen"
Ř 4,3
Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.'
Ř 5,1
Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,



Tridentský koncil; Kánon 24:
Jestliže kdokoliv říká, že obdržená spravedlnost není chráněna a zvyšována před Bohem skrze dobré skutky, ale říká, že dobré skutky jsou pouze ovocem a znamením, že bylo získáno ospravedlnění, ale nikoliv příčinou jeho zvýšení; AŤ JE PROKLET

Slova Bible:
Ga 3,1-3
Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil - vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se vás zeptat na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?
Ga 5,1-4
Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho. Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje. Znovu dosvědčuji každému, kdo se dá obřezat, že je zavázán zachovávat celý zákon. Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.



Tridentský koncil; Kánon 30:

Jestliže kdokoliv říká, že po té, co byla obdržena ospravedlňující milost je každému kajícímu se hříšníku odpuštěna vina a dluh věčného trestu je vymazán v tom smyslu, že nezůstává žádný dluh časného trestu ani na tomto světě ani potom v Očistci, předtím než se otevře (pro něj) vstup do nebeského království; AŤ JE PROKLET.

Slova Bible:
Ř 5,1
Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,
Ko 2,13
Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil.
Ko 2,14
Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.



Tridentský koncil; Kánon 33:

Jestliže kdokoliv hovoří v tom smyslu, že katolické učení o ospravedlnění přijaté tímto svatým koncilem v tomto výnosu, sláva Boží, nebo zásluhy Pána Ježíše Krista jsou jakýmkoliv způsobem zlehčovány a nikoliv tak, že pravda naší víry a sláva Boží a Ježíše Krista jsou slavně ukázány; AŤ JE PROKLET.

Zde Tridentský koncil proklíná všechny, kteří s ním vyjadřují nesouhlas. Zajímavé je ovšem použití slova pro prokletí "anathema"(v latinském textu). Stejným slovem totiž Boží Slovo (v řečtině) proklíná hlasatele falešného evangelia, takového, jaké hlásá Tridentský koncil!

Slova Bible:
Ga 1,6-9
Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak.Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

To ovšem znamená, že zde neexistuje žádná střední cesta! Každý si musí vybrat, zda bude věřit falešnému evangeliu, které oficiálně učí Římskokatolická církev, nebo zda bude věřit pravému Evangeliu Bible, které zaslibuje záchranu od věčného zavržení!
Na tomto místě se hodí připomenout, že křesťanské/reformované učení v žádném případě neodtrhává spasitelnou víru od skutků. Existují totiž římští katolíci, kteří se snaží vytrhnout z kontextu Bible několik veršů z Jakubova listu a postavit je jakoby proti celé Bibli. Takto manipulovat s Božím Slovem nelze. Jakubova epištola samozřejmě nepopírá ospravedlnění z pouhého rozhodnutí Boží milosti. Naopak nás učí, že spasitelná víra se projevuje dříve či později skutky a ve skutcích dochází dokonalosti.

Jk 2,18:
Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.

Učí nás tedy, že skutky jsou projevem živé, tedy spasitelné víry. To je v souladu s ostatním biblickým učením podle kterého je spasitelná víra projevující se skutky pouhým důsledkem Boží spasitelné milosti. Je to v souladu i s obyčejnou lidskou zkušeností. Pokud uvěříte informaci, že vaše banka zítra zkrachuje, tak to vyvolá skutek - poběžíte si rychle vyzvednout své úspory. Pokud nic neuděláte, tak jste informaci o krachu banky neuvěřili. Vlastností spasitelné víry tedy je, že se projevuje skutky. Naopak nikde v Bibli nenajdeme tvrzení, že bychom si spasení, byť jen z nepatrné části, mohli svými skutky odpracovat nebo odspolupracovat. To by pak totiž spása již nebyla pouhou Boží milostí, ale byla by mzdou. Spásu by bylo možné si zčásti koupit, ať už za peníze nebo za skutky, v duchu hesla: "Když zazvoní pokladnička, letí duše do nebíčka." Ježíšův kříž by tak pozbyl významu!

Krásně nám vztah spasitelné milosti, víry a skutků osvětluje následující biblická pasáž:

Ef 2,8-10
Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.


Závěr

Dnešní oficiální učení Římskokatolické církve nám předkládá jiné evangelium, než Boží Slovo. Stojíme před volbou, zda věřit evangeliu podle Říma nebo Evangeliu podle Bible.

Spolehněme se tedy raději na Boží Slovo, které na otázku: "Co mám dělat abych byl spasen?", odpovídá (viz Sk 16,31a) slovy:

Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen


Spoléhejme se tedy v otázce naší spásy pouze a jedině na dílo Pána Ježíše Krista, buďme poslušni Božího Slova a s vděčností za své spasení čiňme dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Boží milost přeje čtenářům

reformovaný
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=6147&mode=thread&order=0&thold=0 

neděle 14. července 2013

ÚPLNÝ SEZNAM 30 takzvaných HEREZÍ MISTRA JANA HUSA na základě Písma svatého

ÚPLNÝ SEZNAM 30 takzvaných HEREZÍ MISTRA JANA HUSA na základě Písma svatého
Dle Dr. Sedláka:

1) Církev tvoří výhradně a pouze společenství předurčených k věčné spáse; 
"Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy." Římanům 8,28-30

2) Bůh předurčil některé lidi k věčné spáse, některé k věčnému zavržení;
"který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy" 2. Timoteova 1,9 
"Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé." Jan 3,16-19

3) Předurčenému (předzvěděnému) k věčnému zavržení Bůh nedává žádnou milost;
Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“  Zjevení 21,7-8

4) Předurčený k věčnému zavržení žije trvale v těžkém hříchu;
Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“  Zjevení 21,7-8

5) Kněz žijící ve stavu těžkého hříchu neplatně uděluje svátosti; 
-"Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se zase válí v bahništi" 2. Petrova 2,20-22

6) Knížata a představení, jsou-li ve stavu těžkého hříchu, neprávem zastávají svůj úřad a poddaní je nesmějí poslouchat;
"Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Ježíšovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok nebo svobodný. Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní. A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci." Efezským 6,5-10


7) Institucionální církev v čele s papežem není pravou Církví Kristovou;
"‚Všechno podrobil pod jeho (Ježíšovy) nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest." Efezským 1,21-22 
"Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Matouš 18,20

8) Tuto církev není třeba poslouchat;
"Boha je třeba poslouchat, ne lidi." Skutky 5,29

9) Institucionální církev má své oprávnění pouze tehdy, když jedná a chová se jako společenství svatých;
"Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah. Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu. Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu. Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše." 1. Timoteovi 3,1-13
"Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči." 1 Jan 2,9-11 
"A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu.Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu." 1 Jan 1,5-7


10) Církev má být podřízena světské moci, která má právo ji reformovat;
"Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu." 1. Timoteova 2,1-4
"Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Ježíšovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok nebo svobodný. Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní. A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci." Efezským 6,5-10

11) Kristus neustanovil papežství;
"A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Marek 16,18
"Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Matouš 28,16-20
O papežství není v Písmu ani Slovo, dokonce Kéfas (Petr) byl apoštolem pro židy ne pro pohany, proto jako žid se nikdy nemohl stát papežem. Pro nás pohany Bůh vyvolil apoštola Pavla
Apoštol Pavel píše "Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti – čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní – ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili; naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům. Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také mně k službě mezi pohany." Galatským 2,6-8

V židovské kultuře byl mezi Bohem a člověkem vždy jen kněz a toho již nepotřebovali, protože tím knězem se pro ně stal Ježíš.
"Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše" Židům 3,1

" Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu " Židům 8,1

12) Papežství ustanovil císař Konstantin;

Roku 320 církev jako organizace získává právní subjektivitu, stává se tedy právnickou osbou. To je významné zejména s ohledem na církevní majetek. Protože Constantinovi leží na srdci jednota církve, zasahuje i do doktrinálních otázek a roku 325 svolává do Nikaie první ekumenický koncil (tzv.První nikajský koncil). http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_c%C3%ADrkve Do té doby to byla pronásledovánaá sekta, žádné oficiální náboženství, které by mělo papeže.

13) Papež nemá právo Církvi vládnout a nařizovat jí něco z pozice její hlavy;
"Boha je třeba poslouchat, ne lidi." Skutky 5,29

14) Hostie a víno se po konsekraci nestávají Tělem a Krví Páně;
"Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život." Jan 6,63
blíže zde http://kdohledanalezne.blogspot.cz/2012/06/eucharistie-kapitola-3-biblicky-pohled.html

15) Při konsekraci se podstata hostie a vína nemění, nestává se podstatou Těla a Krve Páně;
blíže zde http://kdohledanalezne.blogspot.cz/2012/06/eucharistie-kapitola-3-biblicky-pohled.html

Apoštol Pavel to řekl jasně, je to připomínka a máme to činit, dokud Ježíš fyzicky znovu nepřijde, je-li v hostii tak již přišel, což víme, není pravda. "Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde." 1 Korintským 11,23-26


16) Hostie a víno se stávají Tělem a Krví Páně pouze v obrazném slova smyslu, latentně;
blíže zde http://kdohledanalezne.blogspot.cz/2012/06/eucharistie-kapitola-3-biblicky-pohled.html "Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde." 1 Korintským 11,23-26

17) K obrazné proměně hostie a vína v Tělo a Krev Páně je třeba, aby celebrující kněz nebyl ve stavu těžkého hříchu;
"A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu." 1 Jan 1,5-6

18) Dobré skutky, vykonané ve stavu těžkého hříchu, jsou hříšné;
 "Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘ " Židům 10,26-27

19) Kněz ve zpovědnici neuděluje rozhřešení, pouze ohlašuje Boží odpuštění;
 Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Marek 2,7

20) Rozhřešení není platné, pokud zpovědník je ve stavu těžkého hříchu;
"A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu." 1 Jan 1,5-6


21) Skutečnou hlavou Církve je Kristus, nikoli papež; 
"Sílu svého mocného působení prokázal přece na Ježíši Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím. ‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest." Efezkým 1,20-23
  "protože muž je hlavou ženy, jako Ježíš Kristus je hlavou církve, těla, které spasil" Efezským 5,23 

22) Institucionální církev nemá práva vyučovat lid, pokud kněží žijí ve stavu smrtelného hříchu;

"A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu." 1 Jan 1,5-6

23) Papež nemá právo vládnout světsky, mít svůj stát;
"Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem." Matouš 20,25-27
24) Církev nemá mít žádný majetek;
"Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce." Matouš 6,19-21
25) Papež ani biskup nemají právo hlásat odpustky;
„Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Marek 2,7


26) Odpustky nemají moc odpouštět časné tresty za hříchy;
 „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Marek 2,7
"Já (Hospodin), já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. " Izajáš 43,25
"Pojďte, projednejme to spolu , praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země. Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč.“ Tak promluvila Hospodinova ústa." Izajáš 1,18-20
"Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda." Jan 17,17
"...............Bůh, který nemůže lhát" Titovi 1,2b
"Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe." 1.Tesalomnickým 5,24
"Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou. A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané. V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova." Židům 6,18-20


27) Pravá církev Kristova je neviditelné společenství predestinovaných k věčné spáse a žijících ve stavu milosti;
"Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Matouš 18,20
"Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Ježíše Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno. To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ. "Efezským 4,15-17
28) Pravá Církev Kristova není totožná s církví papeže, biskupů a kněží;
"Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah. Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu. Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu. Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše."1. Timoteova 3, 1-13
29) Církev nepotřebuje úctu svatých, jejich obrazy a sochy;
 "On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Lukáš 10,27


30) Církvi nemá právo ukládat kanonické tresty.
"Vždyť víme, kdo řekl: ‚Já budu trestat, má je odplata.‘ A jinde: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘Je hrozné upadnout do ruky živého Boha." Židům 10,30-31

Zde jsou uvedeny všechny hereze Jana Husa, mnou byly dodány jen verše, které potvrzují některá z herezí. A zase jsme u toho, kdo věří Písmu, kdo věří Bohu, co řekl, tak je podle ŘK heretik a musí být vyloučen, vydán k popravě v dřívějších dobách jako Jan Hus.

Po vystudování se Jan Hus zapsal na theologickou fakultu, nechal se posvětit a roku 1402 začal kázat v Betlémské kapli. Ve svých kázáních kritizoval církev, hlavně za prodávání odpustků a nezřízený život duchovenstva a taky sociální systém.


Roku 1415 svolal Zikmund (liška ryšavá) koncil do Kostnice, kde se mělo řešit trojpapežství. Byl tam pozván i Hus a taky přišel, i když věděl, že tam není pod ochranou krále. V Kostnici byl zatčen a upálen.

Kostnice ležícího na poloostrově vybíhajícím do Bodamského jezera splnila přání církevního koncilu, který zasedal v tomto městě tehdy druhý ze čtyř roků svého trvání, a nechala upálit Jana Husa, jehož koncil uznal za bludaře a vyloučil ze svátostného společenství římské církve. (Zajímavé je, že se skutečně jednalo o římskou církev, ne o církev našeho Pána Ježíše Krista, proto si klaďme otázku,  komu patříme, zda  Římů či Ježíši Kristu?)


Mistr Jan Hus (1371- 1415) se veřejně zastával učení Viklefa a zároveň vystupoval proti odpustkům, které dal vybírat papež Jan XXIII. na křížovou výpravu proti králi Ladislavu Neapolskému. Na Husa byla uvalena klatba a za přispění falešných záruk císaře Zikmunda byl vylákán na Kostnický sněm, kde se mu mělo dostat slyšení. (Mimochodem, v Kostnici bylo schváleno také sedm reformačních dekretů, přičemž šestý dekret ustanovil, že papež může vybírat desátky z kostelů a od církevních osob - takzvaný „papežský desátek“.)


Hus ale žil v nebezpečné době, kdy za kacíře mohl být prohlášen kdokoliv, kdo se znelíbil církvi. Jeden soudobý inkvizitor se mohl oprávněně vychloubat:  „Ukažte mi dva řádky kteréhokoli autora a já dokážu, že je kacíř a dám ho upálit.“

Husova obhajoba tak byla jiţ od počátku marná; církev totiţ nechtěla slyšet jeho názory a jako kacíře se jej snažila odklidit z cesty. Kostnický koncil prohlásil Husa za kacíře a nechal jej 6. července 1415 upálit. Popel z Mistra Jana Husa byl vysypán do Rýna a v moři se později smísil s popelem jeho milovaného „evangelického doktora“ Viklefa

čtvrtek 4. července 2013

Jan Hus, katolík, který vzal Boží Slovo vážně, vydala ho Římskokatolická církev upálit, aby umlčela pravdu

Stát na Boží Slově stálo Husa život, raději chtěl nechat umučit své tělo, než zabít svoji duši ....

Jan Hus kázání v Betlémské kapli



Byl to kacíř? Rád by uznal svoji chybu, kdyby byl usvědčen Písmem Svatým:


Jak církev reaguje na citace z Bible? 
Rozhodl se neodvolat Boží pravdu, a proto byl upálen.
Nevolil mezi odvolání a upálením, ale mezi lží a pravdou a vybral si pravdu.




Jak by jsi byl na tom Ty?

Matouš  10:28    A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. 

pondělí 1. července 2013

Jak nás věřící vidí ti ostatní = poznáte je po jejich ovoci.



Jak nás věřící vidí ti ostatní = poznáte je po jejich ovoci.



Nikdy se mi nechtělo věřit v Boha, protože to co mi „Boží velvyslanci“ ukazovali o Bohu, bylo pro mne odstrašující. Díky Bohu, že mě vzal vážně, když můj argument, že v takového boha, kterého mi ukazovali tehdejší křesťané, nechci věřit. On ve své milosti a lásce ke mně mi ukázal, že je jiný a já již 20 let patřím svému Pánu Ježíši. 
A proč to píši?

Protože se dostávám do situace, kdy vnímám nás křesťany, nebo alespoň ty, co si tak říkají, a tak prezentují Boha zde na zemi a začíná mi to připomínat dobu, kdy jsme nechtěla v takového Boha věřit. Jen pár příkladů. Končí bohoslužby, věřící postupně vychází z kostela (modlitebny či jiné budovy) a začínají přecházet cestu asi 10 metrů od přechodu pro chodce. Nebo stojí se svým vozem na území, kde není povoleno parkovat. Nebo se rozhodnou si zaplatit nabídnutý účet bez stvrzenky s nižší cenou, kdy nemusí platit DPH… kolik křesťanů neodolá?

Poslední kapkou je, když jedu na služební cestu ve služebním autě, a na dálnici se na mne tlačí vozidlo a nutí mne buď zrychlit, když pravý pruh je plný, ať uhnu co nejdříve, nebo mne donutí co nejrychleji uhnout a já pak sleduji zadek auta, kde se hrdě „zlatí, červená, modrá … nebo jiná barva“ velká rybička-znak křesťanů (či kříž, nebo jiná křesťanská nálepka) nebo se na zpětném zrcátku houpe růženec s křížem a na něm (chudáček ukřižovaný) Bůh Ježíš, a na tachometru tohoto vozidla je minimálně 150 km, protože se mi ztrácí z dohledu.

Dal si někdo z nich otázku „Choval by se tak Ježíš sám?“ Nám je řečeno v 1 Janově 2,5-6 „Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.“ Asi si do hloubky neuvědomujeme, že jsem pod drobnohledem nevěřících a hledajících, a zároveň jsme „Boží velvyslanci“ a podle našeho ovoce a lásky mají poznat, že je mezi námi živý Bůh, Ježíš Nazaretský.

Místo toho ignorujeme zákony této země, překračujeme rychlost, nepřecházíme na přechodech, podvádíme stát okrádáním na daních, překračujeme zákazy a podobně, a co je nejhorší, nevnímáme to jako hřích. Pak si říkají o nás „kážou vodu, ale pijí víno“ Neuvědomujeme si, jak působíme na okolí, když si stěžujeme, brbláme, kritizujeme politickou scénu, pomlouváme, nadáváme, je v nás hořkost, závist či dokonce nenávist a jsme nespokojeni …. V tu chvíli je pro ty, co nás sledují, Bůh tak vzdálen, jako ten starý dědeček na obláčku, který se neumí postarat ani o ty, co v Něho věří. Je to jen „sadista“ který si hraje s osudy lidí, někomu pomůže a jiný musí trpět a Bůh si v jeho utrpení ještě hoví (podle toho jak to prezentujeme navenek). Je to Bůh, kterému na lidech vlastně nezáleží a jen vyžaduje za svoji přízeň dodržování nesplnitelných pravidel, příkazů a zákazů. Odpouští nám, a nevyžaduje změnu v našich životech, protože si dále hřešíme stejně s tím, že Bůh nám přece odpustí, když se vyzpovídáme. 

Ti, co v Něj věří, si z Něj moc nedělají, když v malých dávkách, ale přesto překračují hranice, co je a není „čisté – košér“, a tak neprojevují bázeň a lásku k Bohu, takže to s tou Boží spravedlností asi nebude zas tak“ horké“!?! Není to tak? Do toho ta hrozná nauka o očistci z Něj dělá nedostatečně schopného Boha, když si své „hříšky“ odčiníme my sami. Z toho všeho to dělá šílený obraz Ježíše, který za naše hříchy zaplatil nejvyšší cenu z lásky k nám, když my ho reprezentujeme takovým způsobem.

Takto se mi jevil Bůh, než mu patřil můj život a Ježíš se stal středem mého života, po pozvání Ho do svého srdce a života, za svého Pána a Zachránce a nejlepšího Přítele. Kdyby však záleželo na těch, kteří ho reprezentovali, asi nikdy nevěřím v láskyplného Boha.

Píši to proto, že lidé nás sledují, a my máme být těmi, kteří dobře reprezentují Ježíše zde na zemi. Stále totiž platí: „Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci.“ Matouš 7,17-20
Ježíš by měl být a je pro nás nejlepším zrcadlem, proto se učme být jako ON, ať se mu podobáme. 1 Jan 2,5-6 „Kdo však zachovává Ježíšovo slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v Ježíši jsme. Kdo říká, že v Ježíši zůstává, musí žít tak, jak žil Ježíš.“ Ať můžeme říci jako Pavel „nežiji už já, ale žije ve mně Ježíš. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ Gal 2,20.  Nepohrdejme tedy Boží milostí: „Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Ježíšova smrt zbytečná.“ Gal 2,21

Jsme velvyslanci Božího království, chovejme se podle toho, nebo si přiznejme, že Bůh v našich životech není a jde o pouhé náboženství a tradici.

Ježíš není náboženství, je to láska a stojí o osobní vztah s každým z nás.

Ať se představí sám:

Pokoj s tebou. Jmenuji se Ježíš a chci ti touto cestou říci, že tě miluji a že mi na tobě nesmírně záleží.
Možná, že tomu nyní nevěříš, ale toto je plná pravda: Stvořitel a vládce celého světa a vesmíru tě miluje zcela osobní láskou a má o tebe a o tvůj život velký zájem.

Ano, toužím po přátelství s tebou. Po vzájemném, osobním vztahu mezi tebou a mnou.
Vůbec netušíš, jak dobře tě znám. Netušíš, že o tvém životě, jak vnitřním tak i vnějším, vím úplně všechno. Do nejmenšího detailu. I to je předpoklad, abych tě mohl milovat zcela osobně, zcela konkrétně a to bez jakýchkoliv podmínek. Nikdo na světě ti nemůže rozumět jako já. Nikdo tě nemůže chápat tak jako já. Právě proto, že nikdo na světě tě nezná tak dobře jako já. Největší touhou mého srdce je starat se o tebe a obdarovávat tě v každém okamžiku tím nejlepším, co právě potřebuješ.

Miluji tě, ať si to uvědomuješ nebo neuvědomuješ, ať chceš nebo nechceš. Přestože jsem všemohoucí, jednu věc udělat nemohu. Nemohu tě přestat milovat…

Miluji tě s tvými přednostmi i chybami.

Nemiluji tě pro tvé přednosti, ale s tvými přednostmi.

Nemohu tě přestat milovat pro tvé chyby. Miluji tě i s nimi.

Miluji tě s tvými hříchy i s tvým úsilím, které vynakládáš, bez ohledu na to jestli máš bohatství nebo máš nouzi.

Protože tě dokonale znám, nemusíš si přede mnou dávat žádnou masku, jak to často činíš před lidmi.

Miluji tě, protože můj Otec tě stvořil pro lásku. A vůbec nezáleží na tom, jestli o této lásce víš nebo nevíš, jestli s ní spolupracuješ, či nikoliv.

Nemiluji tě pro tvou dobrotu či dokonalost, ale proto, že dobrý a dokonalý jsem já.

Nedávám ti žádnou podmínku, abych tě mohl milovat. Má láska je bezpodmínečná. Nemůžeš učinit vůbec nic, abych tě miloval více, stejně tak nemůžeš učinit nic, abych tě miloval méně. Miluji tě celou svou mocí a silou všemohoucího Boha. Boha, který stvořil veškerý vesmír, všechno viditelné i neviditelné, který stvořil i tuto planetu Zemi, na které žiješ. Nenalezneš na Zemi ani v celém vesmíru nic většího a dokonalejšího, než je má láska k tobě.

To je základní pravda o tvém životě:

Bůh si tě zamiloval a miluje tě zcela osobní, bezpodmínečnou a neměnnou láskou.

Láskou, která je větší než veškerý viditelný i neviditelný vesmír.

Láskou, která má stejný rozměr jako Bůh, protože Bůh je láska.

Já jsem láska.

Miluji tě, a nikdy tomu nemůže být jinak.

Chceš pozvat Ježíše do svého života? Stačí jen uvěřit ve svém srdci, že je Boží Syn a byl vzkříšen z mrtvých, pozvat ho do svého srdce a života, aby Ti kraloval. řekni to svými slovy, že jsi si vědom svých chyb a nedostatků, a proto potřebuješ, aby to byl právě Ježíš, kdo Tě očistí. Jak se smířit s Bohem je popsáno zde http://kdohledanalezne.blogspot.de/2012/04/jak-navazat-ztraceny-vztah-s-bohem.html