čtvrtek 19. ledna 2012

Biblická panna Marie versus panna Marie dle dogmat římskokatolické církve.

Biblická panna Marie versus panna Marie dle dogmat římskokatolické církve.

Mnozí nevěřící, nebo i křesťané mají problém pochopit různorodost pohledů na pannu Marii a její uctívání římskokatolickou církví. Proto jsem se rozhodla podívat se na tuto postavu ze dvou hledisek a to z pohledu jak Marii líčí Bible a co o ní z  Božího Slova známe a z pohledu katechismu. Tento článek bude asi provokovat, ale je nutné to vidět z obou stran v jednom čase.

Vysvětlení pro ty, kteří by chtěli hledat uvedené biblické odkazy přímo v Bibli a zjistit, že je to skutečně tak a neví jak je vyhledat, tak je vždy uvedeno první jméno knihy z které se čerpá např. Jan (Janovo evangelium), poté číslo kapitoly např. 1 a pak verše buď jeden např. 12 nebo více veršů 1-12 (takže všechny verše od 1 do 12) pak takový zápis vypadá následovně Jan 1,12 nebo Jan 1,1-12.

CO JE TO KATECHISMUS římskokatolické církve: je oficiální systematicky uspořádaný souhrn římskokatolické nauky o víře i mravech, samotný text je bohatě opoznámkován a propojen s prameny, z nichž byl katechismus sestaven, tj. s Biblí, církevními Otci a ekumenickými koncily. 1)

CO O SOBĚ ŘÍKÁ PÍSMO:
Nejdříve si ujasněme, co je to Bible a co sama o sobě říká. „Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. (1 Petrova 1,20-21) Ježíš říká: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (Jan 17,17) “Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12)
A co říká o sobě Ježíš “Ježíš jim řekl: „Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal. Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte“. (Jan 8,42-45)

1) JE MARIE BEZ DĚDIČNÉHO HŘÍCHU?

BIBLE Marie byla židovka a jako každý z nás vyrůstala s dědičným hříchem. Písmo nám praví „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“ (Římanům 3,23). Jak již víme, Bůh je pravda a není v Něm žádné tmy, pokud říká všichni, tak myslí všichni nevyjímaje naši biblickou Marii, a ona si toho byla velmi dobře vědoma, protože po narození Ježíše šla do chrámu dát oběť jak je psáno v Mojžíšově zákoně. „ A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána, ….. a aby dali oběť podle toho, co bylo řečeno v Pánově zákoně, „párek hrdliček nebo holoubata“ (Lukáš 2,22 a 24)a co se vlastně o tomto mluví v Mojžíšově zákoně? „Jestliže její prostředky nestačí na ovci, vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno jako zápalnou oběť a druhé jako oběť za hřích. Kněz za ni vykoná obřad smíření a bude čistá.“ (3.Mojžíšova 12,8) Maria řekla: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení” (Lukáš 1, 46-48). Je-li bez hříchu již nepotřebuje Spasitele, když by si byla vědomá toho, že byla bez dědičného hříchu. Spasitele potřebují jen hříšní lidé

KATECHISMUS o tom však praví, že Marie byla bez dědičného hříchu a nedopustila se žádného hříchu za celý svůj život. „Paragraf 508: Z Evina potomstva Bůh vyvolil Pannu Marii, aby byla matkou jeho Syna. Jako „plná milosti“ je „nejvznešenějším plodem vykoupení“: od prvního okamžiku svého početí je zcela uchráněna poskvrny prvotního hříchu a během svého života se nedopustila žádného osobního hříchu” Co tím tedy Katechismus říká? BŮH JE LHÁŘ. Proč?Protože On tvrdí, že „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“  (Římanům 3,23)” neřekl zde mimo Marie, dokonce i Marie popírá svoji bezhříšnost tím, že jde za Bohem do chrámu, aby ji očistil od hříchu. Bůh i biblická Marie dogma o její bezhříšností od jejího početí popírá.

Podíváme-li se do historie této církve, zjistíme, že jako dogma byla tato idea vyhlášena „ex cathedra“ papežem Piem IX. dne 8. prosince 1854 bulou Ineffabilis Deus, do té doby byly brána jako biblická Marie i se svými hříchy.2)
Dále toto dogma říká „Mariino uchránění od prvotního hříchu jistě nebylo nutnou podmínkou vtělení Božího Syna. Podle katolické nauky nicméně bylo vhodné, aby Bůh přišel na svět do čistého, svatého příbytku, protože vedle jeho svatosti neobstojí nic poskvrněného.”2)

Ježíš mluvil o těch, co Ho přijmou, že  „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.”( Jan 14,23) takže v každém člověku se usídlí Bůh Otec a Ježíš, jsou snad naše těla také bez poskvrny, aby Bůh vešel do čistého? My svůj dědičný hřích máme, a za svůj život před přijetím Ježíše za svého Pána a Spasitele 3) jsme jistě zhřešili, což je lidská přirozenost, tak v takovémto těle si Bůh jistě nemohl udělat příbytek. Ale my jsme se omyli krví Ježíše, který zemřel za naše hříchy 4)  a v tu chvíli jsme se stali svatými,5) aby Bůh v nás mohl přebývat.

Podíváme-li se do Písma kde apoštol Pavel praví: A proto, jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak také smrt přešla na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12).

ZÁVĚR

Co nám znova katechismus tímto říká? BŮH JE LHÁŘ. Proč?Protože On tvrdí pravý opak.
Budeme-li věřit Bohu, tak vidíme, že biblická matka Ježíše byla stejná jako my, narodila se s dědičným hříchem, nebyla ji učiněna žádná výjimka a ona si toho byla velice dobře vědoma.

Nesnižujeme tímto její podíl na Božím díle, kdy si ji Bůh vyvolil, aby mohla porodit Ježíše Krista, naopak jsme si toho vědomi a ctíme si ji za to.

2) JE MARIE CELÁ SVATÁ?

KATECHISMUS Paragraf 2677: Když prosíme Marii, aby se za nás přimlouvala, uznáváme, že jsme ubozí hříšníci, a obracíme se k „Matce milosrdenství“, která je celá svatá. Paragraf 2030:...Církev mu (křesťanovi) dává příklad svatosti,její vzor a pramen poznává v nejsvětější Panně Marii..

BIBLE říká jednoznačně: Zjevení 15,4: Kdo by se nebál tebe, Pane, a neoslavoval tvé jméno? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se klanět před tebou,.. Izajáš 6,3: " Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy." 1 Samuelova 2,2: Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. Izajáš 42,8: Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

ZÁVĚR:
Katolické vyučování dle Katechismu, že Marie je "celá svatá" je velmi závažné tvrzení. Boží Slovo, Bible
prohlašuje, "Svatý, Svatý, Svatý, je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy." (Izajáš 6:3). Proto nazývat Marii jako celou svatou a jako zdroj svatosti, je rouhání a zcela proti Písmům. Toto neuctivé vyučování je pokusem o krádež základní božské slávy. Důvod, proč potřebujeme být spaseni před Bohem, který je Svatý, je v slovech Písma, " Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh." (1 Samuelova 2:2)
NEBO je tu jiné vysvětlení a to, že BŮH JE LHÁŘ.

3) MĚLA MARIE VÍCE DĚTÍ?

KATECHISMUS říká Paragraf 499: Prohloubení víry v panenské mateřství přivedlo církev k vyznávání skutečného a trvalého Mariina panenství i při porodu Božího Syna, který se stal člověkem. Vždyť Kristovo narození „její panenskou čistotu neporušilo, nýbrž posvětilo“. Liturgie církve slaví Marii jako „Aeiparthenos“, vždy Pannu. Paragraf 500: Na to se někdy namítá, že Písmo mluví o Ježíšových bratřích a sestrách. Církev tato místa vždy chápala tak, že se tím neoznačují další děti Panny Marie: vždyť Jakub a Josef, „Ježíšovi příbuzní“ (Mt 13,55), jsou syny Marie, Kristovy učednice, která je příznačně označena jako „druhá Marie“ (Mt 28,1). Jde o Ježíšovy nejbližší příbuzné podle způsobu vyjadřování, které nebylo ve Starém zákoně nijak neobvyklé. Paragraf 501: Ježíš je jediným Mariiným synem. Avšak Mariino duchovní mateřství se vztahuje na všechny lidi, které on přišel spasit: „Zrodila syna, kterého Bůh ustanovil za prvního z mnoha bratří (srov. Řím 8,29), totiž věřících, při jejichž zrození a vychování ona spolupracuje svou mateřskou láskou.“

Shrnutí: Marie zůstala pannou, neměla děti, a jmenovaní bratři a sestry v Písmu jsou vlastně příbuzní, jak se občas ve starém zákoně označovalo. A my věřící jsme bratry a sestry v Kristu.

Podívejme se na to z pohledu Písma:

BIBLE říká (Matouš 1,25) "Ale nepoznal ji, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.” Co znamená nepoznal ji? Podívejme se opět do Písma I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ (1 Mojžíšova 4,1) POZNAT = MÍT SEXUÁLNÍ STYK. Je-li tedy uvedeno, že Josef Marii nepoznal dokud neporodila, tak s ní do té doby nespal, ale poté již ano. Jinak by bylo uvedeno, že ji Josef nikdy nepoznal, aby mohla být pravda, že Marie zůstala do smrti pannou. Pokud tedy je v Bibli uvedeno, že Josef s Marií měl pak normální manželský život, tak nám znova katechismus tvrdí, že v Písmu BŮH JE LHÁŘ, když tvrdí něco jiného.

Pakliže Bible mluví pravdu, protože jak již víme Bůh je Pravda a není v Něm žádné lži, tak když je uvedeno dále v Písmu, že Ježíš měl bratry a sestry, bude pravdivé i to: (Lukáš  2:7)  “I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.” Prvorozený  znamená, že byl první a byli i další. Bůh svého Syna Ježíše nazval jednorozeným (Jan 1,18) “Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.” a toto jasně vysvětluje ve verši (Jan 1,16) kdy říká Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.” I Písmo vysvětluje slovo prvorozený následovně (1. Samuelova  8:2) “Jméno jeho prvorozeného syna bylo Jóel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě.”
Nyní přicházíme k Ježíšovým sourozencům: (Matouš 13,55-56) Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“  Pokud by to byli jen příbuzní jak tvrdí katechismus, tak by následující verše asi zněly: (Matouš 12,48-50) “On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji příbuzní (bratři)?“ Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji příbuzní (bratři). Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj příbuzný (bratr), má příbuzná (sestra) i matka.“
Nerozlišuje Nový zákon tato dvě slova – příbuzný a bratr, sestra? Podívejme se znovu do Písma: (Lukáš  1:36) “Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.” (Jan  18:26) “Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: „Což jsem tě s ním neviděl v zahradě?“ Je zvláštní, že není použit stejný výraz, místo “tvá příbuzná”, ale tvá sestra, či “příbuzný toho”, ale bratr toho. Je to tím, že to byli skutečně jen příbuzní. Apoštol Pavel zmínil, že se setkal s apoštolem Petrem a bratrem Pána Ježíše Jakubem (Galatským 1,18-19) Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny, jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, Pánova bratra.” Proč by tvrdil, že jde o bratra Ježíše, pokud by to tak nebylo? Stačilo napsat a příbuzným Pána …. To proto, že velice dobře věděl, že se jedná o bratra Ježíše.

ZÁVĚR:
Máme zde zase dvě vysvětlení, a to buď se katechismus mýlí a staví na lidských rozhodnutích, že něco tak je nebo není. Nebo Bible lže a proto BŮH JE LHÁŘ. Biblická Marie měla děti a byly to její vlastní děti a to také znamená, že nezůstala pannou.

4) JE MARIE PROSTŘEDNÍKEM MEZI NÁMI A BOHEM?

KATECHISMUS: tvrdí v Paragrafu 969: Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice. A v Paragrafu 2674: Ježíš, jediný prostředník, je cesta naší modlitby; Maria, jeho Matka i naše Matka, zcela průzračná je jeho obrazem: " ona ukazuje cestu" a je "znamením" a Paragraf 2675 “Vzhledem k této mimořádné Mariině spolupráci na působení Ducha svatého církve rozvíjely modlitbu k svaté Matce Boží tím, že ji soustřeďovaly na osobu Krista, jak se projevuje ve svých tajemstvích…….”..
Z toho pochopení je jasné, že Marie je také prostřednicí mezi člověkem a Bohem. Ježíš není ten jediný, ale jeden z mnoha, když tam budeme počítat i ostatní svaté….

BIBLE říká: (1 Timoteovi 2,5)”Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš. (1 Janův 2,1) ”A kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. (Římanům  8:34) „Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!” (Židům 7,24-25) “Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.  (Židům 13,6) "Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?" (Jan 14,6) "Ježíš mu odpověděl: “Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.” 

Kdo se tedy přimlouvá? Je to Marie? Pokud věříme, že je jen jediný Bůh, tak platí i že je jen jediný prostředník. Písmo nás nabádá, co dělat, když nevíme, jak se modlit, na koho se obrátit: (Římanům  8:26) „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“ (Římanům  8:27) Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.“

Nikde v celém Novém zákoně nenajdeme zmínku, že by se apoštolové modlili k Marii, či nás nabádali takto se modlit, ani  neučili, že oni až budou v nebi u Boha se budou za nás přimlouvat, ať směřujeme modlitby k nim. Vždy poukazovali, že se máme modlit, jak nás učil Ježíš a to ve jménu Jeho. (Jan 16,23) „Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.” Ježíš jasně říkal, modlit se v Jeho jménu, ale nebude to On kdo bude prosit za nás, protože nás Otec miluje, tak proto máme my prosit ve jménu Ježíše Krista. (Jan 16,26-27) V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.”

ZÁVĚR
Máme zde zase dvě možnosti, buď uvěříme, že Bible mluví jasně a pravdivě a katechismus se mýlí, nebo je tu druhá možnost, že BŮH JE LHÁŘ, když tvrdí ve svém Slovu něco jiného, než učení římskokatolické církve.

5) BYLA MARIE BOHORODIČKOU?

KATECHISMUS říká v paragrafu 495: „Maria, nazývaná v evangeliích „Ježíšovou matkou“ (Jan 2,1; 19,25), ještě před narozením svého Syna je z vnuknutí Ducha svatého pozdravena jako „matka mého Pána“ (Lk 1,43). Vždyť ten, kterého počala z Ducha svatého a který se stal skutečně jejím synem, není nikdo jiný než věčný Syn Otce, druhá osoba Nejsvětější Trojice. Církev vyznává, že Maria je skutečně Bohorodička („Theotokos“).” A v paragrafu 466 říká: “Nestoriánský blud viděl v Kristu lidskou osobu spojenou s božskou osobou Božího Syna. Proti tomu svatý Cyril z Alexandrie a třetí ekumenický koncil shromážděný v Efesu v roce 431 vyznal, že „Slovo tím, že se ve své osobě spojilo s tělem, oduševněným rozumovou duší, se stalo člověkem“. Kristovo lidství nemá jiný subjekt než božskou osobu Božího Syna, který je přijal za vlastní ve chvíli svého početí. Proto efezský koncil prohlásil v roce 431, že Maria se opravdu stala Boží matkou pro lidské početí Božího Syna ve svém lůně; „Matka Boží ? ne proto, že by Boží Slovo přijalo od ní svou božskou přirozenost, nýbrž proto, že z ní má svaté tělo, vybavené rozumovou duší, a poněvadž je s ním Slovo spojeno ve své osobě, říká se, že se Slovo narodilo podle těla.“

BIBLE říká o Ježíši následující: "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.  To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.” (Jan 1,1-3) “A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.” (Jan 1,14) Ježíš o sobě říká, že je Syn člověka, to přesně znamená, že je celý člověk, jako je celý Bůh. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.” (Jan 5,26-27) toto označení najdeme i v dalších verších např. (Matouš 9,6) “Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ Ve všech evangeliích o sobě říká, že je Syn člověka a to 55x6)


On nepopírá svojí lidskost, musel se stát jedním z nás, být zcela člověk a to splnil tím, že byl narozen z ženy, tedy z Marie. Kdyby tu byl jen jako Bůh, tak nebylo potřeba, aby se rodil z ženy, Bůh se mohl zhmotnit, ale bylo potřeba, aby byl člověkem a za nás lidi nesl naše hříchy na kříž.Proto musel být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě, a mohl tak smířit hříchy lidu. Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.” (Židům 2,17-18) Bez Jeho lidství by se to nepovedlo, musel zemřít za náš hřích zástupně člověk, avšak bez hříchu a to dokázal jen tím, že byl počat z Ducha svatého a neulpěl na něm dědičný hřích „To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.” (Židům 7,26-27) “Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu” (Židům 4,14-15) Pokud by byl jen Bůh a ne zcela take člověkem, nemohl by být pokoušen, protože je psáno: "Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší." (Jakub 1,13)

No a co by znamenalo, kdyby Marie byla Bohorodičkou, tedy, že by porodila Boha?

Musela by být dříve než Bůh před stvořením světa, pokud věříme v trojjedinost Boha, tzn. Bůh Otec=Boží Syn Ježíš=Duch svatý=Bůh Otec, pak by Marie porodila samotného Boha, protože je v Bibli řečeno:"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.  To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.” (Jan 1,1-3) “A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.” Slovo je Bůh, Slovo se stalo tělem, Bůh se stal tělem. Kdyby Marie skutečně porodila Boha ,to by musela být dřív než On a musela by být sama  bohem. Což jak víme nebyla a není. Ona porodila Mesiáše, spasitele, ale jako člověka, jak o sobě Ježíš sám říkal, Syna člověka.

Protiřečí si samí římskokatolíci v tom, že prohlašují „Katolíci a pravoslavní Marii též označují podle formulace Efezského koncilu (431) Bohorodičkou ( Theotokos). To, že Maria je bohorodičkou je jedním ze 4 mariánských dogmat v katolické církvi. Sv. Cyril Alexandrijský, patriarcha Alexandrie, protestoval proti takovému chápání Ježíše, protože popíralo jednotu Boha a člověka v osobě Krista. Učil, že Maria neporodila stejného člověka jako jiní lidé, ale Syna Božího, který se stal člověkem: „Máme ji nazývat Bohorodičkou? Nepochybně, protože počala a porodila Boha-Slovo, které se stalo člověkem. ……………Toto pojmenování Marie nemělo nikdy označovat, že by byla souvěčná s Bohem, že by existovala dříve než Bůh a nebo že by byla zdrojem Ježíšova božství.”7)

V BIBLI je psáno, že porodí syna.Kdyby měla porodit Boha, Písmo by nelhalo, bylo by to tam napsáno.Písmo ale říká: Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. (Lukáš 1,31), Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘. (Matouš 1,21-23) Ježíš byl plně jako Bůh až po naplnění Duchem svatým, do té doby byl jen člověkem “Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.” (Lukáš 2,40) a Bůh při křtu Duchem svatým se k němu"a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, já jsem tě dnes zplodil.”přiznal slovy “8) (Lukáš 3,22) DNES, ZNAMENALO PŘESNĚ TEN OKAMŽIK, KDY NA NĚJ SESTOUPIL DUCH SVATÝ.

ZÁVĚR:
Máme tu zase dvě možnosti, buď uvěříme Písmu, tedy Bohu, který tvrdí, že Ježíš Byl cele člověk = Syn člověka a po naplnění Duchem svatým cele Bůh. Proto není možné, aby Marie byla Bohorodičkou, byla tou, kdo porodila Krista neboli Mesiáše, porodila člověka.
Nebo musíme říci, že učení katolické církve je pravé a tedy BŮH JE LHÁŘ. Pak tedy neplatí ani to, co Ježíš říká: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (Jan 17,17) 

Ježíš však tvrdí, že lhářem není Bůh, ale ďábel: "On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte“. (Jan 8,44-45)

Je teď na každém z nás, zda budeme my věřící věřit Božímu Slovu, nebo lidským naukám. Každý je zodpovědný sám za sebe.
„Řekl jim: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: ‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“ A ještě řekl: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svou tradici!” (Marek 7,6-9)
„Každý bude odpovídat sám za sebe.” (Galatským 6,5)

Na portálu www.vira.cz , který je katolický je psáno: První otázka je, proč se vlastně ve vyznání víry mluví o tom, že je Ježíš z Marie narozen, když například všechny další události jeho života v Credu nejsou zmiňovány. Tam je ohromný skok; následuje: "trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován ..." a tak dále. Proč je tu tedy právě toto jmenováno? Není to pro ukojení naší zvědavosti nebo proto, že u každého člověka se uvádí místo a datum narození. Ježíšovo narození z Marie stojí jako určitý protipól k výrazu Ježíš - Syn Boží. Ježíš Syn Boží nám fixuje božský původ Ježíšův, narození z Marie nám fixuje Ježíšovo lidství. Pohled na Ježíšovo božství a lidství musí být jednotný, oboje musíme vidět současně.

Hned tu ale máme obtíž, když je tu dále zdůrazněno Mariino panenství, které nám při propagaci křesťanství vlastně dělá potíže, když musíme vysvětlovat "nevysvětlitelné". Z hlediska biologického (i když to není biologická otázka!) se dnes ví, že za určitých okolností může dojít k rýhování vajíčka, i když není spojeno se samčí buňkou, což je známo v říši zvířecí. Z toho plyne, že pravda víry nás nenutí k tomu, abychom zavřeli oči, uši a říkali "nevidím, neslyším". Je nutné si uvědomit, že v přírodě je možné mnohem více, než s čím se běžně setkáváme a nemusí jít vždy jen o zázraky!

Proč tedy narození z panny? Za prvé: Je nutné si uvědomit, že Ježíš není kombinace Boha a člověka tak, že by to byla polovina jednoho a polovina druhého. Narození z panny tu není proto, aby bylo umožněno Ježíšovo božství. Bůh není omezen ve svém činu na jednu jedinou alternativu. Sice nám to usnadňuje pochopení, ale nesmíme se dostat do situace, kdy bychom řekli: "Na rovině biologické chybí mužský prvek, tak ho tam dodáme tím, že Bůh je otec." Kdybychom to takto udělali, mohlo by to vést k výše zmíněnému chybnému chápání Ježíše jako kombinace Boha a člověka. Jestliže Bůh chtěl, aby nový počátek v lidstvu byl člověk, pak to musel být člověk plně, a jestliže ten počátek měl být dobrý a bez hříchu, pak to musel být někdo, kdo vychází z Boha. Tedy člověk, který se narodí ze ženy, ale má svůj původ v Bohu.

Přivedení takového člověka na svět je mimo lidské možnosti. Jako nelze z radioaktivního materiálu vytvořit něco nekontaminovaného. A my všichni lidé jsme "kontaminováni" hříchem. Je tedy třeba vytvořit nový počátek. První způsob je uveden v Genezi: potopa, ale zde nedošlo k úplnému vykořenění hříchu. Tudy tedy Bůh nechce jít, musel by vyhubit všechny. Postupné zlepšování lidí je také ztracená záležitost, pořád jsme nějak zasaženi hříchem. Boží nový počátek je proto zasazen uprostřed lidstva Boží intervencí. Duch Boží je ten, který tvoří všechno nové. Ježíš je z Marie, tedy jedním z nás, ale zároveň z nového počátku.

Za druhé: Farizeové měli představu, že kdyby všichni členové Izraele zachovali předpisy Zákona, zvláště o sabbatu, do puntíku, pak by musel přijít Mesiáš. To je do krajnosti dovedená snaha vyrobit si záchranu, byť s Boží pomocí, vlastními silami. Na druhé straně stojí Maria, která "nemá muže", je tedy naprosto bezmocná. Maria tedy nemá vůbec nic, co by ji opravňovalo myslet, že bude matkou Mesiáše. Nemá skutečně nic a do tohoto lidského "nic" je darován Mesiáš. K tomu je třeba doplnit obraz Izraele, jako snoubenky Hospodinovy. Sem patří Maria jako matka. K plnému porozumění postavě Panny Marie je nutná znalost Starého zákona.

Shrnutí: Je třeba vědět, že Ježíšovo narození z Panny je sice biologicky popsatelná skutečnost, ale na druhé straně je to záležitost především teologická. Ježíš - zachránce, plně Boží Syn a plně člověk, je darovaný Otcem, nikoliv produkt lidského konání. Mariino panenství zdůrazňuje lidskou bezmocnost, záchrana lidstva je Boží dar.

Každý si tedy udělejme svůj úsudek o tom zda věřit či nevěřit Božímu Slovu.




Odkazy
1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Katechismus_katolick%C3%A9_c%C3%ADrkve
2) http://cs.wikipedia.org/wiki/Dogma_o_neposkvrn%C4%9Bn%C3%A9m_po%C4%8Det%C3%AD_Panny_Marie (Pospíšil Ctirad)
3)  (Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.  Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Římanům 10,9-11 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.  Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.” Jan 1,12-13)
4) „On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů” Koloským 1,13-14
5)  “Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.” Koloským 3,12
6) V Matoušovi 8:20; 9:6; 10:23; 11:19; 12:8; 12:40; 13:37; 13:41; 16:27; 17:9; 17:12; 17:22; 18:11; 19:28; 20:19; 20:28; 24:37; 24:44; 25:31; 26:24 a 26:45; v Markovi 2:28; 8:31; 8:38; 9:9; 9:31; 10:33; 10:45; 14:21 a 14:41; v Lukášovi 5:24; 6:5; 7:34; 9:22; 9:26; 9:44; 9:56; 9:58; 11:30; 12:8; 12:40; 17:24; 18:8; 19:10; 22:22; 22:69 a 24:7; v Janovi 3:13; 3:14; 5:27; 6:27; 12:23; 12:34 a 13:31.
7)  http://cs.wikipedia.org/wiki/Panna_Maria#Bohorodi.C4.8Dka a http://cs.wikipedia.org/wiki/Theotokos
8) poznámka v Bibli pod čarou


středa 18. ledna 2012

Telefonní číslo na Boha


Telefonní číslo na Boha

Je tu stále naděje dřív než přijde smrt.

Rozhovor dvou dětí (neznámý autor):
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
- No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...

Každý z nás se na tento svět narodil oddělen od vztahu s Bohem a tak nás provázejí celým životem následující  otázky typu „Kdo jsem? Proč jsem tady? Kam jdu?“ Neumíme sami říci, kdo jsme. To se dozvídáme teprve ve vztahu s rodiči.

Obraz o sobě

Náš obraz o sobě samých je závislý více méně na tom, jak působíme na druhé, případně jak si myslíme, že na ně působíme. A protože jsme stále konfrontováni s reklamou, dospěli jsme k přesvědčením, že krásní, úspěšní lidé požívají větší vážnosti a proto se snažíme vypadat atraktivně a úspěšně. Mnoho lidí vlastně nejsou ani sami sebou, jelikož se pasují do role, kterou si myslí, že okolí od nich vyžaduje a tak se pokouší svoji identitu a úctu postavit na výkonech, na tom co dokážou. Dostali se do spárů perfekcionismu. Nic není dobré, Pořád se snaží vylézt na žebřík a nikdy nejsou nahoře. Běží jako křeček v kolečku, a přece zůstávají pořád na místě.
To, jak vnímáme sami sebe, má rozhodující vliv na naše pocity a naše chování. Když se někdo považuje z hloupého, bezvýznamného, bez nějakých vloh, projeví se to negativně na jeho chování. Takovéto sebehodnocení vede k dalším chybám, posiluje to přesvědčení, že břídil. Odmítnutí sama sebe vede k přesvědčení, že ho nikdo nemůže mít rád (i kdyby opravdu měl, tak to nepřijímá) tím pádem ani Bůh.
Vnímání vlastní hodnoty je závislé na reakci druhých, proto je tak těžké snášet napomínání nebo kritiku. V tom tkví příčina mnoha duševních poruch. Člověk hledá svoji identitu v očích druhých a jejich očekávání i hodnocení ho blokují, takže nemůže být tím, kým skutečně ve své podstatě je. Aby kompenzoval tento nedostatek, hledá si nějaký idol, který napodobuje, nebo se snaží přidat ke skupině, které pak podřizuje všechno. Bible tomu říká modlářství, protože uctívá lidi nebo věci, zatímco takové uctívání náleží jenom Bohu.

Bloudění

                Každý z nás má svoji jedinečnou identitu, kterou se odlišuje od druhých. Není na světě nikdo, kdo by měl stejné otisky prstů. Není to úžasné? Myslíme si, že se sami sebe známe, ale je to pravda? Koho z nás ještě nepřekvapily naše myšlenky, slova, činy …?
                Kdo jsem? Kdo doopravdy jsem? Jsem tím, koho ze sebe dělám, nebo žiji v sebeklamu? Kdo jsem, když mě nikdo nevidí?
                Osamělost není jen samota, ale zkušenost, že se nemůžu nikomu otevřít. Když nikomu nemohu říci, co nás štve, co nás tíží, čeho se bojíme, ani co nás těší, pak jsme k smrti osamělí. Jednou ze základních potřeb člověka je být uznáván, patřit k nějaké skupině. Všichni potřebujeme někoho, kdo si nás váží, kdo nás bere vážně. Tolik si přejeme mít někoho, kdo se od nás neodvrátí, když vyjdou najevo naše slabiny, kdo nás snáší, i když jsme protivní a nemožní. Kdo nás neodpustí, i když si zoufáme sami nad sebou.
                Pokud se hrabeme v sami sobě , nenajdeme tam žádné osvícení, žádné poklady, žádnou živou vodu, kterou bychom mohli ukojit naši žízeň po pokoji a lásce. Člověk nezíská tvář tím, že se bude dívat na sebe do zrcadla, ale tím když se bude dívat na svého Stvořitele, z jehož lásky a moci se opravdu dá smysluplně žít.
                Identita je především otázka vztahu, utváří se při setkání s dalšími lidmi. „Učiňme člověka k našemu obrazu“ je napsáno při popisu stvoření (1.Mojžíšova 1,26). Trojjediný Bůh je osobní Bůh. Stvořil nás, abychom mohli mít mezi sebou vztah. Jsme bytosti, které žijí ze vztahů. Jestliže tuto skutečnost ignorujeme, míjíme smysl života. Na otázky „Kdo jsem? K čemu žiji? Kam jdu?“ může odpovědět pouze ten, kdo mě stvořil. Teprve osobní vztah s Bohem člověka osvobozuje, aby byl tím, k čemu byl stvořen. Chcete-li vědět, kdo jste, potřebujete vědět, jak vás vidí Bůh.
                Bůh není nějaký vzdálený vládce, kterému nezáleží na našem osudu. Náš pocit prázdnoty a nesmyslnosti má jiný důvod. Izajáš (53,6) naříká „Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej (Ježíše) však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“
                Ježíš vyprávěl příběh o marnotratném synovi, který si nechal od otce vyplatit dědictví ještě za života otce a obrátil se k otci zády. „ten pravý život“ myslel si „není tady doma, ale někde venku, kde si mohu dělat co chci.“ Tady je důvod, proč nevíme kdo jsme! Bez otce nemáme jméno, nemáme tvář, nemáme kořeny.
                Když mladík své dědictví prohýřil, jeho rádoby přáteleno opustili a on skončil u prasat. Bez Božích pravidel, bez dobrých pokynů se řítíme do propasti. Ztracený syn se rozhodl, že přizná svou vinu, vrátí se a otce poprosí, aby ho vzal k sobě alespoň%n jako sluhu, který u něj měl plat a ubytování. Po takovém životním selhání se necítil hoden, aby ho mohl přijmout zpět jako syna, Potom Bible líčí úžasný obraz otce. Který svého ztraceného syna vyhlíží, běží mu naprotí, bez výčitek ho vítá a připravuje kvůli němu hostinu. Syn se vrátil do bezpečné, láskyplné náruče svého otce (Lukáš 15,11-32).
                Tento příběh znázorňuje, jak nás vidí Bůh: ztracené, neposlušné děti. U něho je všeho dost. Odhaluje nám svou podstatu – lásku tím, že dal svého Syna Ježíše Krista, aby se stal člověkem, a tak nás zachránil. Jeho smrt na kříži byla cenou za naše hříchy! Jsme pro Něho tak cenní, že dal tu nejvyšší cenu, aby nás nemusel soudit. Naše hodnota není v nás samých, ale je to cena , kterou jsme získali. Nemáme co Bohu dát. To co jsme, jsme jen z Jeho milosti. Jeho zájem a péče o nás není odměna za něco, co jsme udělali, nebo kým jsme.

Bůh nás vidí

                Osvobozující poznání zní: „Ježíš volá každého člověka, jménem. Zve nás z vlastní iniciativy! Už jsme zareagovali? Můžeme jít za Ním, nebo zůstat ve své ulitě, bez tváře. Když se vrátíme domů, když přijmeme Jeho odpuštění, dostaneme novou identitu. Bůh u nás dělá své děti. „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12)
                Teprve až v očích Otce, který stojí před námi, čteme lásku a bezpodmínečné přijetí, může být tím, kým ve své podstatě jsme. Bůh a Otec Ježíše Krista nás miluje. Když v Něho věříme, nemáme co ztratit, protože nás od Boží lásky, která je v Ježíši Kristu, nemůže oddělit. (Římanům 8,38-39).
                Bůh ve svém Slovu říká: „Hospodine, zkoumáš mě a znáš . Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo , kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.” Žalm 139,1-16
                Jistota, že všemohoucí Bůh mě zná, že nejsem nějaké bezejmenné Něco, které vzniklo jen tak náhodou, že nejsem hříčka okolností, to mi dává půdu pod nohama. Vírou v Božího Syna, jsem pro svoje jméno našla nový domov. Je spojen s Ježíšem, jménem, které je nad každé jméno. Moje jméno je zapsáno u boha v knize života, kde ho nemůže nikdo vymazat. Tento zápis je zárukou, že jednou budu smět být u Něho.
                Bůh nám říká „Povolal jsem Tě tvým jménem, jsi můj!“ Izajáš 4,1 Ona nám dává jméno, v Kristu dostáváme novou identitu. Žádná jiná moc nemá na náš život nárok. Když se mu odevzdáme, patříme Jemu.

TELEFONNÍ ČÍSLO NA BOHA

Je to 333 (Jeremiáš 33,3) „Volej ke mně a odpovím ti. Chci ti oznámit veliké a nedostupné věci, které neznáš.”

Jak to vím? Protože sám Bůh říká “Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko.” (Izajáš 55,6)

Chceš-li vědět, jak poznat Boha podívej se na web www.hledamboha.cz a tam najdeš odpověď, nebo napiš na můj email.

Čerpáno z Ethos 12/2011