Neposkvrněné Srdce Panny Marie

Neposkvrněné Srdce Panny Marie je předmětem kultu Římskokatolické a Řeckokatolické církve 

Podle učení o Neposkvrněném Početí Panny Marie byla Maria jako Bohem vyvolená matka Vykupitele Ježíše Krista uchráněna dědičného hříchu. Vzhledem k tomu, že v křesťanské teologii je dědičný hřích chápán jako příčina hříšnosti každého člověka, katolické učení z toho dovozuje, že Maria byla uchráněná jakéhokoliv hříchu osobního. Ve světle této nauky se Panna Maria jeví jako prototyp bezhříšného člověka. Srdce jako symbol jejího nitra je prosté zla. Vůle Mariina byla plně sjednocená s vůli Boha jako nejvyššího dobra.
Významný šiřitel úcty k Srdci Ježíšovu sv. Jan Eudes se stejnou měrou zasazoval o úctu k Srdci Mariinu. Teologicky oba kulty spolu úzce souvisejí. Během druhé poloviny 17. století se zásluhou zmíněného světce svátek rychle rozšířil po Francii. Na počátku 19. století byl svátek Neposkvrněného Srdce Mariina schválen papežem Piem VII. jako svátek bez obecné závaznosti. Až Pius XII. ho v roce 1944 předepsal závazně pro celou církev. Tehdy se slavil 22. srpna. V novém římském kalendáři zůstal svátek jako nezávazná památka a byl přeložen na sobotu po Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

http://cs.wikipedia.org/wiki/Neposkvrn%C4%9Bn%C3%A9_Srdce_Panny_Marie 

Zkoumejte duchy: Nejnovější Poselství z Medžugorje, 2. října 2013 - Co říká na to Bůh?

Nejnovější Poselství z Medžugorje, 2. října 2013 - Zjevení Panny Marie pro Mirjanu Soldo

„Drahé děti, miluji vás mateřskou láskou a s mateřskou trpělivostí čekám na vaši lásku a jednotu. Prosím, abyste byly společenství Božích dětí, mých dětí. Prosím, abyste jako společenství radostně ožily ve víře a lásce mého Syna. Děti moje, shromažďuji vás jako svoje apoštoly a učím vás, jak druhé seznamovat s láskou mého Syna, abyste jim tak přinášely radostnou zvěst, která je můj Syn. Dejte mi svoje otevřená, očištěná srdce a láskou k mému Synu je já naplním. Jeho láska dá smysl vašemu životu a já budu chodit s vámi. Budu s vámi do setkání s Nebeským Otcem. Děti moje, spasí se jenom ti, kteří s láskou a vírou kráčejí k Nebeskému Otci. Ne bojte se, jsem s vámi. Doufejte ve své pastýře, jako důvěřoval můj Syn, když je vyvolil, a modlete se, aby měli sílu a lásku, aby vás vedli. Děkuji vám! “ 

http://www.medjugorje.ws/cs/#latest-message 

Jak se na toto poselství dívá Boží SLOVO? 

"Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, jsou-li od Boha: neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků."  

1Jan 4,1 (KMS) 

Lukášovo evangelium 16,19-31

"Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘ Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Mají Mojžíše - zákon a Proroky, ať poslouchají je ... není třeba posílat mrtvé.

"Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti." 

5.Mojžíšova 18,10-12

Panna Marie ZEMŘELA - tedy jakékoliv zprávy z říše mrtvých ja nám zapovězeno Bohem!!  

"Řeknou vám: „Dotazujte se duchů zemřelých a jasnovidců, kteří sípají a mumlají.“ Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých?"  Izajáš 8,19 

Boží SLOVO jasně mluví o tom, že nemáme nic přijímat od mrtvých, tedy ať se to zjeví i jako Marie (ta je mrtvá).

Nyní rozeberme to, co nám tento anděl světla v obrazu Marie předal:

1) „Drahé děti, miluji vás mateřskou láskou a s mateřskou trpělivostí čekám na vaši lásku a jednotu.

 S kým máme být v jednotě? Kdo nás skutečně miluje? Co říká Písmo?

V jednotě máme být s Ježíšem. Ježíš se za to také modlil: "A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal (ve jménu Ježíš ne ve jménu Marie), aby byli jedno, jako jsme jedno my (Já Ježíš a TY Otec)" (KMS) Jan 17,11 

modlitba pokračuje také slovy: "aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že jsi mne poslal ty." Jan 17,21 

NEEXISTUJE ŽÁDNÁ VĚTŠÍ LÁSKA NEŽ JE TA BOŽÍ, TEDY ANI MATEŘSKÁ:

1. Janův  4,9   "V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život." 

2) Prosím, abyste byly společenství Božích dětí, mých dětí.

 Buď jsme Boží děti, nebo děti ďáblovi, ale nikde není, že máme být dětmi Marie.

1. Jan 3,8-10  "Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost a nemiluje svého bratra."
 

 3)Děti moje, shromažďuji vás jako svoje apoštoly a učím vás, jak druhé seznamovat s láskou mého Syna, abyste jim tak přinášely radostnou zvěst, která je můj Syn.

Ten kdo shromažďuje je Ježíš, ne Marie

Jan  10,14  " Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne"

Izajáš  40,11   "Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede.“ 

Ten kdo nás seznamuje s láskou Boží a jak předávat zvěst je Duch Svatý:

Jan  14,26   "Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl." 

Jan  16,13   "Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít." 

Marek  13,11   "Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý."

Skutky apoštolů  1,8   "ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

.

4) Dejte mi svoje otevřená, očištěná srdce a láskou k mému Synu je já naplním. 

Římanům  8,9  "Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Ježíše, ten není jeho."

Kdo nás má tedy naplnit? Marie nebo Duch Svatý?

Římanům  5,5   "A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán."

5) a já budu chodit s vámi. Budu s vámi do setkání s Nebeským Otcem.

Copak je Marie všudypřítomná? Je to jen Bůh, jak tedy může být s námi všemi všude? Zde se toto zjevení prohlásilo za Boha.

Matouš  28,20   "......A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “

6) Děti moje, spasí se jenom ti, kteří s láskou a vírou kráčejí k Nebeskému Otci.

Spása není víra v Boha, ale odevzdání se Ježíši, toto je jiné evangelium než hlásal Pavel.

List Jakubův  2,19  "Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho."

 

Římanům 10,8-13"‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen (zachráněn). Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘." 

1. Korintským 15, 1-8 "Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně"

KDO BY HLÁSAL NĚCO JINÉHO (JAKO TOTO ZJEVENÍ) TAK JE PROKLET

Galatským 1,3-9 "Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen. Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet"

7) Ne bojte se, jsem s vámi.

 Matouš  28,20   " ......A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “ 

  

Jan 14,16" a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky" 

CO DODAT?

Izajáš  42,8   "Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám."

Jeremjáš  2,11   "Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku." 

1. Petrův  1,13   "Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista"

BUĎ LŽE BOŽÍ SLOVO NEBO ZJEVENÍ, KTERÉ PŘEDALO TOTO POSELSTVÍ A PAK NENÍ POSLÁNO OD BOHA, KTERÝ NIKDY NEJDE PROTI SVÉMU SLOVU.

Žalmy  148:6   "on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine."

Matouš  5:18   "Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona (z Božího Slova), dokud se všechno nestane"

Kdo přijde do nebe?

Kdo se vlastně dostane do nebe?

 

"Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ 

Janovo evangelium 3 kapitola 16-21 verš 

"Milostí tedy jste spaseni (zachráněni) skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit."

Efezským 2,8-9

"‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen (zachráněn). Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘." 

Římanům 10,8-13

"Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha."

Jan 1,12-13

"Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života."

 Jan 5,23-24

Ježíše můžeš přijmout vírou v modlitbě, třeba hned teď. (Modlitba je rozhovor s Bohem). Bůh tě zná. Není důležité, jak krásná volíš slova, ale záleží na jejich upřímnosti. Zde je příklad, jak se můžeš modlit:

„Pane Ježíši, potřebuji tě. Děkuji ti za to, že jsi zemřel na kříži za mé hříchy. Odpusť mi prosím, že jsem Tě celý život ignoroval/a, a že jsem učinil/a mnoho špatných věcí. Nejsem dokonalý člověk a upřímně lituji svých vin. Otvírám ti proto dveře svého života a přijímám tě jako svého Spasitele a Pána. Já už nemůžu - ty však můžeš...Prosím pomoz mi a veď me na cestě životem - dej mi sílu jít naplno za Tebou. Děkuji ti, že mi odpouštíš všechny mé hříchy. Ujmi se vedení mého života a změň mě, abych byl takovým, jakým mě chceš mít.“

 

Vyjadřuje tato modlitba to, co by sis přál? Jestli ano, můžeš se tak teď modlit a Ježíš, jak zaslíbil, vstoupí do tvého života.

 

 Jak navázat vztah s Bohem

Pokání - proces dennodenního návratu k Bohu...

Pokání - proces dennodenního návratu k Bohu...

Osobně se domnívám, že neexistuje vakuovaná víra, víra, která se vznáší někde na obláčku, čímž  je izolovaná od našeho dennodenního světa. Naopak, naše víra se v dennodenním světě nějak projevuje, projevuje se skutky. Každý náš skutek, vše co kdy vykonáme, totiž pramení v tom, komu či čemu v té dané chvíli věříme. Zhřešíme - li, pak zhřešíme proto, že něčemu či někomu důvěřujeme více, než Ježíši Kristu, protože kdybychom věřili a důvěřovali Ježíši více než tomu něčemu či někomu, pak bychom nezhřešili. V okamžiku hříchu tedy není naším pánem, králem, vlastníkem a panovníkem Ježíš Kristus, ale někdo zcela jiný. Pak ovšem Ježíš není naším spasitelem, protože mzdou hříchu je smrt - a když jsme ve smrti, pak nemůžeme říkat, že jsme v Ježíši Kristu, neboť Ježíš Kristus je Život a Život je protiklad smrti. Pak se musíme ke Ježíši Kristu vrátit  - a proces návratu nazýváme pokání. Čímž se dostáváme k postoji celníka - Pane, slituj se nade mnou, hříšným.
Neboť jsme - li ve smrti, protože jsme zhřešili, pak se musíme k Ježíši Kristu vrátit. Pak se musíme ze smrti opět vrátit do života. A proces návratu nazýváme pokáním - čímž se opět dostáváme k postoji celníka: Smiluj se nade mnou, hříšným. Neboť pokání, to není jenom jakási změna smýšlení. To učí učitelé pozitivního myšlení - negativní myšlení ti komplikuje život, míjíš se  se svým cílem, a tak své negativní smýšlení změň na pozitivní a od té chvíli bude všechno OK. Nikoliv. Pokání sice je také změnou smýšlení, změnou postoje k hříchu, ale né pouze to. Změna postoje znamená, že zvracíme z hříchu, který nám před obrácením chutnal. Je nám odporný, nepříjemný, smrdí nám jako pozvracené a pokaděné šaty, které toužíme ze sebe svléci. Když už si nelibujeme ve všelikém smilstvu sexu, alkoholu, okultismu, adrenalinu, násilí, peněz, sobectví, ale naopak, je nám toto vše odporné. Jsme jako neplavci ve vodě - voda (hřích)je pro nás nepřátelský živel a my toužíme dostat se na břeh.  Tento postoj Bible podle mého názoru nazývá: vyznáním hříchu. Vyznávat hřích znamená pojmenovávat tento hřích stejně jako Bůh. Mít k němu stejný postoj, být stejně zhnusený, šokovaný, znechucený, jako má postoj Bůh. Vidět hřích stejně jako jej vidí Bůh. Vyznávat hřích, to neznamená zajistit si alibi, jak si to představují ateisté, nebo třeba i onen "dobrý křesťan" MUDR Barták, že si budu žít jak chci a jednou za určitou dobu se z toho vyzpovídám knězi a všechno bude OK.  Ale vyznávat hříchy v pokání znamená změnit postoj k tomu, to, v čem jsme si před obrácením libovali, dnes abychom z toho zvraceli.

Jenomže my nejsme schopni vyznat všechny naše hříchy. Jednoduše proto, že je  ani neznáme. Třeba proto, že ze špatného pochopení Bible činíme něco, co Bůh odsuzuje. Nejsme - li schopni vyznávat hříchy, pak máme velký problém. Ono je sice pravda, že nám Bůh odpouští všechny hříchy, ale Bible sama toto podmiňuje právě vyznáním hříchů. Jestliže nejsme schopni vyznat všechny hříchy, pak nevyznané hříchy by zůstali na nás a my bychom byli stále pod smrti. Říká se, že když osvěcuje Duch Svatý, že ukazuje jednotlivé hříchy, když však nás obviňuje satan, že prý nám říká obecné věci . jsi hříšník, nic nedokážeš, nestojíš za nic. Já osobně nevím, kde to ten dotyčný vzal, osobně jsem to v Bibli nenašel. Naopak, celník v podobenství o farizeovi a celníkovi mluví obecně. Tvoří kontrast k farizeovi, který hovoří konkrétně - udělal jsem to, to, to, to a nejsem  takový a onaký. Celník mluví obecně: Odpusť mi Pane, slituj se nade mnou, hříšným. Přesto, nebo právě proto, je celník přijímán, je celník veden Duchem Svatým. Ano, ono je důležité vyznávat své hříchy konkrétně, ale je smrtelně, smrtelně důležité vyznávat i svou obecnou hříšnost.
Pokání znamená plný prožitek hrůzy smrti a ztracení i zatracení - když si člověk uvědomí hloubku svého pádu, lituje svých hříchů, přijímá za nich plnou zodpovědnost (t.j. nevymlouvá se na osud, nebo na druhého, který za to či ono podle nás může). Pokání znamená poznání, že v okamžiku hříchu nejsme spasení, že v okamžiku hříchu Ježíš Kristus není náš Pán, Vlastník a Spasitel a uvědomění si celé strašlivé závažnosti této skutečnosti. Pane, slituj se nade mnou, hříšným, a to ne proto, že mám na to nějaký smluvní nárok, ale pouze pro Své Milosrdenství. A máme zaslíbení, že přes takovýto postoj se navracíme zpět k Bohu. Pokání znamená lítost nad svými hříchy,   ale také odhodlání se svou hříšnosti bojovat, nespokojovat se svou situací, byť tento boj může připomínat útok dona Quichota proti větrným mlýnům.

Když píšu či mluvím o pokání, nemohu nezmínit slavnou hru od Shakespeara - Hamlet. Připomínám scénu, kde se král marně snaží činit pokání. Říká tam: Copak mohu říkat - pane odpusť mi mou sprostou vraždu, když si držím stále to, pro co jsem vraždil? Svou korunu, svou ženu? Tady na světě snad mohu lidi oklamat, ale toho nahoře, toho nahoře neoklamu...

 http://bohu-a.svetu.cz/993-pokani-proces-denodenniho-navratu-k-bohu.html

Může se křesťan modlit k někomu jinému než Bohu?

Leviticus 19:31 "Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh."

Vztah k Bohu - modlitba? Jak na to?

Jak je to s modlitbami k Marii a k tisícům svatým? Dostáváme se nyní k velmi kontroverznímu tématu, které bylo již v minulosti mnohokrát řešeno a rozebíráno nepřeberným počtem nejrůznějších lidí. Pravdou je, že největší křesťanská církev v ČR (katolická) oficiálně tento druh modlitby doporučuje a snaží se jí nejrůznějšími způsoby a cestami propagovat a rozšiřovat tak tuto formu "zbožnosti" mezi široké lidové vrstvy.

Naneštěstí znám jen velmi málo aktivních křesťanů z této církve, kteří by tomuto tlaku odolali a nepoddali se mu. Osobně si reálné a opravdové - (biblické) Marie velmi vážím a mám ji rád - její čistota, poslušnost, pokora a vydanost Bohu může být nám všem vzorem - na tomto světě určitě nebylo svatější ženy než jí, o čemž nám svědčí např. i její odpověď andělovi na jím zvěstované poselství: "Jsem služebnice Páně. At se mi stane podle tvého slova."

Ve Starém zákoně i v celých dějinách židovského národa nenajdeme ani jednu zmínku o tom, že by starozákonní proroci, kněží či normální a obyčejní pravověrní Židé, vytvářeli obecenství (modlitby, chvály, prosby, díky atd). - s někým jiným než s Hospodinem - s naším Bohem. A když už k nějakému modlářství u určité části tehdejšího židovského obyvatelstva došlo, jednalo se o odpadnutí od Boha, které mělo pro Židy a jejich pospolitost zpravidla fatální dopad a v podstatě celý starý zákon (dále jen SZ) je prošpikovaný pasážemi o takových nevěrnostech vyvoleného národa. Naprosto stejný postoj k modlářství plyne i z Nového zákona (dále jen NZ) - kdy Ježíš jako Boží syn pro svou nekonečnou lásku k nám přišel, aby nás vykoupil z hříchu. K tomu je dobré pro začátek připomenout i provázanost SZ s NZ ->

Jedním z velmi důležitých poselství, se kterým Pán Ježíš přichází je, když prohlašuje (Mat. 5:17-18):

"Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane."

Je bláhové domnívat se, že by princip uplatňovaný po tisíciletí v SZ - byl najednou zcela překroucen a zpřevrácen a všemocný a nekonečně milující Bůh by měl zájem, aby lidé najednou volali více k matce jeho Syna než k Němu samotnému, nebo k tisícům "svatým" přímluvcům. Nikde v celém Novém zákoně (dále už jen NZ) nenajdeme ani náznak toho, že by někdo z tehdejších apoštolů nebo dokonce sám Pán Ježíš doporučoval modlit se či eufemisticky, jak někteří prohlašují, "přimlouvat se" k již zemřelým osobám (a zcela nepochopitelně tak navíc odmítají označovat toto "modlení se" modlením).

Nyní bych chtěl jen velmi stručně připomenout některé pasáže z Božího slova, které jsou v příkrém rozporu s touto modlitební praxí. Ač můžeme tzv. kristocentrismus (tedy plné zaměření se na osobu Ježíše Krista) vypozorovat z celého kontextu NZ, snad nejzřetelněji se tato tendence projevuje v listech apoštola národů, nebo někdy také pohanů - Pavla. Opravdu si naprosto nedokážu představit, že by se tento člověk snad nejvíce oddaný Kristu sám modlil nebo dokonce ještě vybízel ostatní věřící k modlitbám k Marii či ke svatým, nebo by dokonce chtěl a toužil po tom, aby se věřící po jeho smrti modlili namísto k Pánu, k vykupiteli - k němu samému.

"Život, to je pro mne Ježíš Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Ježíšem Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu." (Filipským 1:21-26)

Apoštol Pavel ale rozhodně nebyl jediným, kdo by horlil pro Pána a vedl JEN ke vztahu s Ním. I apoštol Petr jasně vyzývá k tomu, abychom šli čistě za Kristem. Např. 1. Petrův 5:7 - 8 Petr v jednom ze svých dvou biblických listů křesťanům jasně nařizuje, abychom veškerou svou starost vložili na Něj a navrch přidává varování, abychom byli ostražití, protože ví, že se ďábel bude pokoušet křestany nejrůzněji svést ze správné cesty a od Pána.

"VŠECHNU 'svou starost vložte na něj', neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako 'lev řvoucí' a hledá, koho by pohltil."

Stejně tak i sám Ježíš po otázce učedníků, jak se modlit, vybízí učedníky, aby se modlili k Otci. Nikde tedy v Božím slově nenajdeme nějakou jeho výzvu k tomu, abychom se modlili k mrtvým lidem, protože sám Pan Ježíš věděl, komu na nás nejvíce záleží a kdo je jediný a všemohoucí Bůh. Proto i z tohoto kontextu vyplývá - Modleme se k Bohu, k stvořiteli, který stvořil vše - co je na této Zemi i na Nebi - tedy i ostatní lidi - ať už byli sebevíc svatí, vždy zůstali hříšnými a podléhali Božím zákonům.

Stejně tak Pavel praví (1 Korintským 3:7) ..."a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.". Jinými slovy i zde je ukazováno na tendenci nepřisuzovat nikomu žádné extra velebení...

Lukáš 11,1-2 "Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan." Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království...atd. Nebo Matouš 6:9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno"..atd...

Proč jsou potom někteří lidé vedeni k tomu, aby převážnou většinu svého času (a jsou i takoví, kteří téměř všechen čas!!!) vyhrazeného pro Pána, věnovali modlitbě k někomu jinému, když je to proti a v rozporu s Božím slovem? Všimněme si, že v Lukášovi říká jeden z  dvanácti učedníků - Pane, nauč nás modlit se... - modlitba není zcela nejsnazší záležitostí k naučení - je totiž hlavně o tom, jaký máme vztah s Bohem a jak na tom s Ním zrovna jsme. Než se člověk naučí modlit správně a dlouho, tak aby prohluboval svůj vztah k Bohu a mohl v Něm růst, může to dát pořádně zabrat, ale stojí to za to. Zažívat, jak Bůh jedná, jak se nás dotýká a jak nás i ostatní proměnuje je totiž to nejlepší a nejkrásnější, co člověk v životě může zažívat.

Pokud se ale nemodlíme k Pánu, nemůže nás ani proměňovat, ani se nás dotýkat a už vůbec s ním nemůžeme rozvíjet vztah, který je pro zmíněné záležitosti nezbytný. Slovy Jana Zlatoústého:

"Modlitba je světlem duše, je to pravé poznání Boha, prostřednice mezi Bohem a lidmi. Duch, modlitbou povznesený k nebesům, objímá Pána nevýslovnými objetími. Jako nemluvně křičí s pláčem ke své matce, tak si duch žádá božské mléko. Domáhá se splnění vlastních přání a dostává dary, lepší než je celá viditelná příroda. Neboť modlitba stojí před Bohem jako  úctyhodná vyjednavatelka. Obveseluje ducha, uklidňuje jeho city. Ale když říkám "MODLITBA", nemysli, že to jsou slova. Je to touha po Bohu,  nevýslovná zbožná oddanost nezískaná od lidí, nýbrž vyvolaná Boží milostí. Apoštol o ní říká: "Vždyť ani nevíme, oč se máme vhodně modlit. A tu Duch sám se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit." Jestliže Pán uštědří někomu takovou snažnou modlitbu, je to nezcizitelné bohatství a nebeský pokrm, nasycující ducha. Kdo jej ochutnal, vzplane věčnou touhou po Pánu jako nejžhavějším ohněm, který rozplameňuje ducha."

Ježíš nám dal příslib, že každý, kdo bude hledat, ten najde, kdo bude tlouci, tomu bude otevřeno - proto se ptám, proč rozmělňovat a nerozvíjet svůj vztah s Bohem, aby nás Pán mohl proměňovat a my v Něm mohli růst? Proč se nevydat tímto směrem? To ale nejde jinak než skrze Něj (viz. např. Koloským 2). Modlitby k Marii, svatým a v podstatě ke komukoliv jinému, totiž vedou k tomu, že dotyčný/a duchovně zakrňuje, ve skutečnosti takové "modlení" odvádí od Pána.

I když sám moc dobře vím, že modlení se růžence způsobuje příjemné pocity a člověk se pak cítí mnohem lépe, tak je stejně duchovně otupělý - bez zápalu pro Krista, pro Ježíše...Naopak se v člověku prohlubuje sounáležitost s daným náboženstvím, se všemi úkony, obřadností, rituály a formalismem, které je díky tomu ( že se najednou cítí lépe, zdánlivě dokonce i blíže Bohu) ochotný často hájit i do krve -> vlastní zkušenost. Také se dokonce do určité míry zvýší odhodlanost dodržovat nejrůznější nařízení a regule spjaté s náboženstvím a s křesťanstvím (v prvé řadě ale ne proto, že chci a proto, že mi Bůh proměnil srdce..., ale proto, že by se to mělo a dodržování těchto nařízení je spjato s daným náboženstvím.

Tímto vším je pravý Bůh a Ježíš zanesený něčím nepodstatným a nedůležitým - není již 100% cílem. Při takovém způsobu zbožnosti však nadále zůstává jeho účastníkům mnoho dobrého - schopnost obětovat se, věrnost nebo konání dobrých skutků...toto všechno je jistě dobré - Bůh však chce v první řadě něco jiného.

Praktikanti modliteb k někomu jinému, než k Bohu,  již nejsou schopni rozlišit (nemají možnost srovnání), zda-li je něco takového opravdu zdravým projevem zbožnosti. Problémem totiž je, že jediný způsob, jak se opravdu proměňovat dle Pánovy vůle, je - trávit s NÍM s Ježíšem co nejvíce času (v modlitbě, ve chválách, ve společenství, při četbě Bible, při svědectvích atd...) prostě v obecenství s Ním, kdy je dotyčný duchem přítomný. Velmi důležitou složkou je také pokání, lítost, pokora... - "malost ducha" před Bohem.

Pravděpodobně zcela nejjasnější a nejpřesvědčivější pasáží, která se staví proti vyhledávání model a ubírání spirituality jiným směrem než k Ježíši Kristu je list Koloským, konkrétně 2. - 10. verš 2. kapitoly. Apoštol Pavel v něm deklaruje, že Ježíš Kristus je hlavou všech mocností a sil. Opět tu tedy vyvstává otázka - proč bych se měl vlastně modlit k jeho matce či komukoliv jinému, když on je Pánem a hlavou všeho a jsou v něm skryty všechny poklady moudrosti a poznání, je v něm vtělena všechna plnost Božství? Navíc nás apoštol Pavel vybízí, abychom plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus. Jak bychom ho mohli poznávat jinak než časem stráveným v modlitbě právě s Ním? Snad modlením se k Marii, svatým?

Ve 4. a 8. verši nás Pavel navíc dokonce důsledně varuje před těmi, kteří se nás snaží přesvědčit, že je tomu jinak - před těmi, kteří se nás snaží svést jen lidskými bájemi, klamným filosofováním či líbivými řečmi a neřídí se důsledně Božím slovem.

"Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Ježíš Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi. I když nejsem mezi vámi přítomen, přece jsem duchem s vámi a raduji se, když vidím vaši kázeň a pevnost vaší víry v Ježíše  Krista. Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filozofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil."

Závěr

Celá Bible zcela zřetelně ukazuje, že jediný, komu má patřit náš čas, modlitby, chvály...a prostě všechno naše soustředění - je Bůh a Ježíš Kristus. Naopak jakékoliv ostatní snahy o vyvyšování kohokoliv jiného je odsuzováno a potíráno.

Sami si tedy odpovězte na otázku "můžu se modlit k někomu jinému, než k Bohu?". Zdůrazňuji ,že jakékoliv snahy obhajobu ve stylu "tímto se modlíme vlastně k Bohu", nebo "prosíme o přímluvy k Bohu", podle našeho názoru nemohou obstát.

Více zde: http://www.buh-krestanstvi.cz/news/muze-se-krestan-modlit-k-nekomu-jinemu-nez-bohu-/