Může se křesťan modlit k někomu jinému než Bohu?
Leviticus 19:31 "Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh."
Vztah k Bohu - modlitba? Jak na to?
Jak je to s modlitbami k Marii a k tisícům svatým? Dostáváme se nyní k velmi kontroverznímu tématu, které bylo již v minulosti mnohokrát řešeno a rozebíráno nepřeberným počtem nejrůznějších lidí. Pravdou je, že největší křesťanská církev v ČR (katolická) oficiálně tento druh modlitby doporučuje a snaží se jí nejrůznějšími způsoby a cestami propagovat a rozšiřovat tak tuto formu "zbožnosti" mezi široké lidové vrstvy.
Naneštěstí znám jen velmi málo aktivních křesťanů z této církve, kteří
by tomuto tlaku odolali a nepoddali se mu. Osobně si reálné a opravdové -
(biblické) Marie velmi vážím a mám ji rád - její čistota, poslušnost,
pokora a vydanost Bohu může být nám všem vzorem - na tomto světě určitě
nebylo svatější ženy než jí, o čemž nám svědčí např. i její odpověď
andělovi na jím zvěstované poselství: "Jsem služebnice Páně. At se mi stane podle tvého slova."
Ve Starém zákoně i v celých dějinách židovského národa nenajdeme ani
jednu zmínku o tom, že by starozákonní proroci, kněží či normální a
obyčejní pravověrní Židé, vytvářeli obecenství (modlitby, chvály,
prosby, díky atd). - s někým jiným než s Hospodinem - s naším Bohem. A
když už k nějakému modlářství u určité části tehdejšího židovského
obyvatelstva došlo, jednalo se o odpadnutí od Boha, které mělo pro Židy a
jejich pospolitost zpravidla fatální dopad a v podstatě celý starý
zákon (dále jen SZ) je prošpikovaný pasážemi o takových nevěrnostech
vyvoleného národa. Naprosto stejný postoj k modlářství plyne i z Nového
zákona (dále jen NZ) - kdy Ježíš jako Boží syn pro svou nekonečnou lásku
k nám přišel, aby nás vykoupil z hříchu. K tomu je dobré pro začátek
připomenout i provázanost SZ s NZ ->
Jedním z velmi důležitých poselství, se kterým Pán Ježíš přichází je, když prohlašuje (Mat. 5:17-18):
"Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane."
Je bláhové domnívat se, že by princip uplatňovaný po tisíciletí v SZ -
byl najednou zcela překroucen a zpřevrácen a všemocný a nekonečně
milující Bůh by měl zájem, aby lidé najednou volali více k matce jeho
Syna než k Němu samotnému, nebo k tisícům "svatým" přímluvcům. Nikde v
celém Novém zákoně (dále už jen NZ) nenajdeme ani náznak toho, že by
někdo z tehdejších apoštolů nebo dokonce sám Pán Ježíš doporučoval
modlit se či eufemisticky, jak někteří prohlašují, "přimlouvat se" k již
zemřelým osobám (a zcela nepochopitelně tak navíc odmítají označovat
toto "modlení se" modlením).
Nyní bych chtěl jen velmi stručně připomenout některé pasáže z Božího
slova, které jsou v příkrém rozporu s touto modlitební praxí. Ač můžeme
tzv. kristocentrismus (tedy plné zaměření se na osobu
Ježíše Krista) vypozorovat z celého kontextu NZ, snad nejzřetelněji se
tato tendence projevuje v listech apoštola národů, nebo někdy také
pohanů - Pavla. Opravdu si naprosto nedokážu představit, že by se tento
člověk snad nejvíce oddaný Kristu sám modlil nebo dokonce ještě vybízel
ostatní věřící k modlitbám k Marii či ke svatým, nebo by dokonce chtěl a
toužil po tom, aby se věřící po jeho smrti modlili namísto k Pánu, k
vykupiteli - k němu samému.
"Život, to je pro mne Ježíš Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Ježíšem Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu." (Filipským 1:21-26)
Apoštol Pavel ale rozhodně nebyl jediným, kdo by horlil pro Pána a vedl
JEN ke vztahu s Ním. I apoštol Petr jasně vyzývá k tomu, abychom šli
čistě za Kristem. Např. 1. Petrův 5:7 - 8 Petr v jednom ze svých dvou
biblických listů křesťanům jasně nařizuje, abychom veškerou svou starost
vložili na Něj a navrch přidává varování, abychom byli ostražití,
protože ví, že se ďábel bude pokoušet křestany nejrůzněji svést ze
správné cesty a od Pána.
"VŠECHNU 'svou starost vložte na něj', neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako 'lev řvoucí' a hledá, koho by pohltil."
Stejně tak i sám Ježíš po otázce učedníků, jak se modlit, vybízí
učedníky, aby se modlili k Otci. Nikde tedy v Božím slově nenajdeme
nějakou jeho výzvu k tomu, abychom se modlili k mrtvým lidem, protože
sám Pan Ježíš věděl, komu na nás nejvíce záleží a kdo je jediný a
všemohoucí Bůh. Proto i z tohoto kontextu vyplývá - Modleme se k Bohu, k
stvořiteli, který stvořil vše - co je na této Zemi i na Nebi - tedy i
ostatní lidi - ať už byli sebevíc svatí, vždy zůstali hříšnými a
podléhali Božím zákonům.
Stejně tak Pavel praví (1 Korintským 3:7) ..."a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst.". Jinými slovy i zde je ukazováno na tendenci nepřisuzovat nikomu žádné extra velebení...
Lukáš 11,1-2 "Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když
přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako
tomu učil své učedníky i Jan." Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte:
Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království...atd. Nebo Matouš
6:9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno
tvé jméno"..atd...
Proč jsou potom někteří lidé vedeni k tomu, aby převážnou většinu svého
času (a jsou i takoví, kteří téměř všechen čas!!!) vyhrazeného pro
Pána, věnovali modlitbě k někomu jinému, když je to proti a v rozporu s
Božím slovem? Všimněme si, že v Lukášovi říká jeden z dvanácti učedníků
- Pane, nauč nás modlit se... - modlitba není zcela nejsnazší
záležitostí k naučení - je totiž hlavně o tom, jaký máme vztah s Bohem a
jak na tom s Ním zrovna jsme. Než se člověk naučí modlit správně a
dlouho, tak aby prohluboval svůj vztah k Bohu a mohl v Něm růst, může to
dát pořádně zabrat, ale stojí to za to. Zažívat, jak Bůh jedná, jak se
nás dotýká a jak nás i ostatní proměnuje je totiž to nejlepší a
nejkrásnější, co člověk v životě může zažívat.
Pokud se ale nemodlíme k Pánu, nemůže nás ani proměňovat, ani se nás
dotýkat a už vůbec s ním nemůžeme rozvíjet vztah, který je pro zmíněné
záležitosti nezbytný. Slovy Jana Zlatoústého:
"Modlitba je světlem duše, je to pravé poznání Boha, prostřednice
mezi Bohem a lidmi. Duch, modlitbou povznesený k nebesům, objímá Pána
nevýslovnými objetími. Jako nemluvně křičí s pláčem ke své matce, tak si
duch žádá božské mléko. Domáhá se splnění vlastních přání a dostává
dary, lepší než je celá viditelná příroda. Neboť modlitba stojí před
Bohem jako úctyhodná vyjednavatelka. Obveseluje ducha, uklidňuje jeho
city. Ale když říkám "MODLITBA", nemysli, že to jsou slova. Je to touha
po Bohu, nevýslovná zbožná oddanost nezískaná od lidí, nýbrž vyvolaná
Boží milostí. Apoštol o ní říká: "Vždyť ani nevíme, oč se máme vhodně
modlit. A tu Duch sám se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze
vyjádřit." Jestliže Pán uštědří někomu takovou snažnou modlitbu, je to
nezcizitelné bohatství a nebeský pokrm, nasycující ducha. Kdo jej
ochutnal, vzplane věčnou touhou po Pánu jako nejžhavějším ohněm, který
rozplameňuje ducha."
Ježíš nám dal příslib, že každý, kdo bude hledat, ten najde, kdo bude
tlouci, tomu bude otevřeno - proto se ptám, proč rozmělňovat a
nerozvíjet svůj vztah s Bohem, aby nás Pán mohl proměňovat a my v Něm
mohli růst? Proč se nevydat tímto směrem? To ale nejde jinak než skrze
Něj (viz. např. Koloským 2). Modlitby k Marii, svatým a v podstatě ke
komukoliv jinému, totiž vedou k tomu, že dotyčný/a duchovně zakrňuje, ve
skutečnosti takové "modlení" odvádí od Pána.
I když sám moc dobře vím, že modlení se růžence způsobuje příjemné
pocity a člověk se pak cítí mnohem lépe, tak je stejně duchovně otupělý -
bez zápalu pro Krista, pro Ježíše...Naopak se v člověku prohlubuje
sounáležitost s daným náboženstvím, se všemi úkony, obřadností, rituály a
formalismem, které je díky tomu ( že se najednou cítí lépe, zdánlivě
dokonce i blíže Bohu) ochotný často hájit i do krve -> vlastní
zkušenost. Také se dokonce do určité míry zvýší odhodlanost dodržovat
nejrůznější nařízení a regule spjaté s náboženstvím a s křesťanstvím (v
prvé řadě ale ne proto, že chci a proto, že mi Bůh proměnil srdce...,
ale proto, že by se to mělo a dodržování těchto nařízení je spjato s
daným náboženstvím.
Tímto vším je pravý Bůh a Ježíš zanesený něčím nepodstatným a nedůležitým
- není již 100% cílem. Při takovém způsobu zbožnosti však nadále
zůstává jeho účastníkům mnoho dobrého - schopnost obětovat se, věrnost
nebo konání dobrých skutků...toto všechno je jistě dobré - Bůh však chce
v první řadě něco jiného.
Praktikanti modliteb k někomu jinému, než k Bohu, již nejsou schopni
rozlišit (nemají možnost srovnání), zda-li je něco takového opravdu
zdravým projevem zbožnosti. Problémem totiž je, že jediný způsob, jak se
opravdu proměňovat dle Pánovy vůle, je - trávit s NÍM s Ježíšem co nejvíce času
(v modlitbě, ve chválách, ve společenství, při četbě Bible, při
svědectvích atd...) prostě v obecenství s Ním, kdy je dotyčný duchem
přítomný. Velmi důležitou složkou je také pokání, lítost, pokora... -
"malost ducha" před Bohem.
Pravděpodobně zcela nejjasnější a nejpřesvědčivější pasáží, která se
staví proti vyhledávání model a ubírání spirituality jiným směrem než k
Ježíši Kristu je list Koloským, konkrétně 2. - 10. verš 2. kapitoly. Apoštol
Pavel v něm deklaruje, že Ježíš Kristus je hlavou všech mocností a sil.
Opět tu tedy vyvstává otázka - proč bych se měl vlastně modlit k jeho
matce či komukoliv jinému, když on je Pánem a hlavou všeho a jsou v něm
skryty všechny poklady moudrosti a poznání, je v něm vtělena všechna
plnost Božství? Navíc nás apoštol Pavel vybízí, abychom plně poznali
Boží tajemství, jímž je Kristus. Jak bychom ho mohli poznávat jinak než
časem stráveným v modlitbě právě s Ním? Snad modlením se k Marii,
svatým?
Ve 4. a 8. verši nás Pavel navíc dokonce důsledně varuje před těmi,
kteří se nás snaží přesvědčit, že je tomu jinak - před těmi, kteří se
nás snaží svést jen lidskými bájemi, klamným filosofováním či líbivými
řečmi a neřídí se důsledně Božím slovem.
"Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili
a plně poznali Boží tajemství, jímž je Ježíš Kristus; v něm jsou skryty
všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo
neoklamal líbivými řečmi. I když nejsem mezi vámi přítomen, přece jsem
duchem s vámi a raduji se, když vidím vaši kázeň a pevnost vaší víry v Ježíše
Krista. Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm
zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v
ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. Dejte si pozor, aby vás
někdo nesvedl prázdným a klamným filozofováním, založeným na lidských
bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena
všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou
všech mocností a sil."
Závěr
Celá Bible zcela zřetelně ukazuje, že jediný, komu má patřit náš čas,
modlitby, chvály...a prostě všechno naše soustředění - je Bůh a Ježíš
Kristus. Naopak jakékoliv ostatní snahy o vyvyšování kohokoliv jiného je
odsuzováno a potíráno.
Sami si tedy odpovězte na otázku "můžu se modlit k někomu jinému, než k
Bohu?". Zdůrazňuji ,že jakékoliv snahy obhajobu ve stylu "tímto se
modlíme vlastně k Bohu", nebo "prosíme o přímluvy k Bohu", podle našeho
názoru nemohou obstát.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosíme o respektování názorů ostatních diskutujících a dodržování pravidel slušného chování.
(Upozorňuji: tento blog neprezentuje učení žádné křesťanské denominace, ale Boží Slovo.)