POSVĚCENÍ DUCHA, DUŠE A TĚLA - John G. Lake (4.kapitola)

KAPITOLA 4
POSVĚCENÍ DUCHA, DUŠE A TĚLA

„Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. “ (1. Tes. 5:23, 24).

Většina z nás má potíže při četbě Písma rozpoznat rozdíl mezi tělem a duší a je to zcela přirozený problém. O člověku se všeobecně mluví jako o dualitě těla a duše. Přesto, Písmo se nedívá na člověka jako na duální bytost, ale jako na trojedinou bytost, podobně jako na Boha samotného. Proto apoštol říká: „Modlím se, aby Bůh zachoval celého vašeho ducha, duši a tělo bez úhony do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“

V běžné verzi naši anglické Bible existuje velmi malý rozdíl mezi duší a duchem. Vyjádřit v jiném jazyce  obecné pravdy, které vyučujeme je jedna z nejtěžších věcí na světě. Pavel ve svém dopisu k Efezským vytvořil sedmnáct různých slov, které vyjadřují drobný rozdíl mezi duchem a duší. Pavel prohlašuje v knize Židům o možném rozdělení duše a ducha. Říká:„Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. “(Žd. 4:12).

LIDSKÝ DUCH

Milovaní, duch člověka je tou nejméně známou oblastí v životě u většiny lidí. Můj úsudek je, že duch leží ladem u většiny lidí, dokud není obživen Božím živým duchem a není zúrodněn skutečným duchem Ježíše Krista. Avšak, když se lidského ducha dotkne Boží duch, tak nastává obživení. Lidský duch je zaktivizován a začíná v něm působit. Nejen že začíná rozpoznávat věci tohoto života, ale dosahuje až za život v přítomnosti a stává se prostředkem, kterým se dotýkáme Boha samotného a kterým poznáváme a chápeme nebeské věci. Podle mého názoru je lidský duch tím nejúžasnějším Božím nástrojem na světě. Toto prohlašuje o lidském duchu kniha Job:„Avšak je to duch člověku daný , dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.“ (Job 32:8).

V člověku je duch a Božské vnuknutí Všemohoucího mu dává rozum. Když nějaká duše přichází
k Bohu a vydává Mu svůj život, říkáme o ní, že se obrátila. Tím míníme to, že daný člověk prožil změnu – narodil se z Boha – takže běžné zřejmé tělesné věci z jeho života odpadly a jsou pryč a objevily se na něm známky duchovního života. V nejlepším slova smyslu začal chodit s Bohem jako Jeho dítě. Věřím také, že skutečné obrácení je procitnutím lidského ducha, když se u něj vytvoří vědomí Boha-Otce prostřednictvím Ježíše Krista. Proto, aby mohl dosáhnout tohoto vědomého kontaktu s Bohem, je nutné, aby bylo odstraněno všechno, čím by toto vědomí bylo zakryto a čím by bylo zahaleno Boží poznání. Hřích je tou zvláštní věcí v lidském životě, která zahaluje lidské svědomí, tak že není schopen pojmout Boha. Poté, co je odstraněn hřích, opona nad lidskou duší se ztratí a lidský duch hledí do Boží tváře a poznává Boha jako svého Otce prostřednictvím Pána Ježíše Krista. Lidský duch vstupuje do spojení s Bohem a přináší do naší duše vědomí o tom, že Bůh je naše všechno ve všem.

LIDSKÁ DUŠE

Lidská duše, pokud jde o její vlastnosti, je prostředníkem mezi tělem a duchem. Jinými slovy je v ní začleněna veškerá činnost našich mentálních schopností přirozené mysli. Lidská duše je to, co se snaží zachytit a zmocnit se známosti, kterou duch dosáhnul a projevuje toto poznání skrze vnějšího člověka. Lidská duše je vládnoucí silou v lidské přirozenosti. Uvědomuji si jednu věc, kterou bychom se měli naučit a to je tahle: ne duch, ale lidská duše má velkou moc.

Pokud bych to chtěl vystihnout slovy, kterým by lidé porozuměli, mluvil bych o činnosti lidské duše jako o tom, co se běžně nazývá pojmem podvědomí. Při četbě psaných dokumentů od autorů, kteří se zabývají psychologií, byste si povšimli jevů a schopností, které ukazují na to, že se nejedná o duševní schopnosti ve spojení s Bohem, ale o aktivitu lidské duše. Lidská duše je skutečným vlastním já. Když Boží slovo mluví o spáse duše, mluví o tom vskutku z vědeckého pohledu; neboť dokud duše, lidská mysl, není vykoupena Božím duchem sama ze sebe, takový člověk je podle mého názoru doposud nevykoupený.

POSVĚCENÍ DUCHA, DUŠE A TĚLA

Posvěcení je přijímáno tak, že se dá použít pro potřeby celé naší přirozenosti; za prvé, pro ducha, za druhé, pro duši a za třetí, pro tělo. Znovu a znovu si opakuji požehnaná slova Johna Wesleyeho, když definoval slovo posvěcení: „Posvěcení znamená mít Ježíšovou mysl a mít veškerou Ježíšovou mysl.“ Nejvyšší úplné posvěcení zahrnuje veškerou Ježíšovou mysl. Křesťané jsou obvykle velmi slabí v této oblasti své přirozenosti. Křesťané vynaložili snad nejméně úsilí na to, aby rozvíjeli svoji mysl v Bohu než v čemkoliv jiném. Bereme obzvlášť na zřetel pouze jednu věc – ducha – a nechápeme tu skutečnost, že Božím záměrem je to, aby věci, které do nás přináší Boží duch, byly použity praktickým způsobem k potřebám do našeho života v přítomnosti.

Jednoho dne jsem byl naprosto udiven nad veškerou moji pochybnost tím, co můj duch přijal. Jedna milá dáma, která nejenom vyznávala, že žije svatým životem, ale která byla také pokřtěna Duchem svatým a která o této věci často mluvila, se provinila tím, že vyřkla jednu z nejohavnějších věcí, kterou jsem kdy slyšel, pokud jde o člověka. V mé duši jsem si řekl: „Tady ta osoba ani neumí rozpoznat vnější náznaky toho, co znamená být posvěcen Božím duchem.“ Nevěřím tomu, že by v jejím životě o tom existoval jakýkoliv důkaz. Jistě, mysl, která může opakovat takovou věc, podává důkaz o tom, že její poznání Boha je velmi povrchní.
Tato věc nám ukazuje na to, že lidé spoléhají na tu skutečnost, že ve svém duchu znají Boha, že byli zachráněni z hříchu a půjdou do nebe až zemřou; přesto ale žijí stále jako ďábel a mluví jako on v přítomném životě. Je to ohavnost. Ukazuje to na ohromný stupeň nevědomosti. Ukazuje to na to,
že daný jedinec nechápe základní principy toho, co obsahuje spasení, o čemž mluvil Ježíš k celému světu – o svaté mysli a o posvěceném duchu.

Avšak je zde naděje, je zde síla – v moci evangelia Ježíše Krista – té moci Boha ke spasení, která působí na lidskou mysl, posvěcuje lidskou duši a činí z lidské mysli mysl Ježíše. Kdo by si mohl představit, že by Ježíšovy rty vyslovily nečistou domněnku, která by nepříjemně působila na ducha někoho jiného? Jeho mysl by nemohla vymyslet takovou věc.

POSVĚCENÍ MYSLI

Jednou v neděli odpoledne jsem kázal v novém divadle a doposud jsem nikdy ve svém životě nekázal za takových okolností. Panovala tam atmosféra, o které by se dalo říct, že byla poznamenána vlivem intelektuálních myslí, které to místo obývaly. Zdálo se jako by celé místo bylo prodchnuto tímto duchem a trvalo mi hodně dlouho, než to můj duch přemohl, tak abych mohl mluvit ve svobodě. V našich rodinách, v našich zaměstnáních, kdekoliv kde jsme, zanecháváme dojem našich myšlenek. Pokud naše myšlenky jsou čisté a svaté jako Ježíš, když lidé vejdou do tohoto ovzduší, okamžitě to zjistí. Před nějakou dobou do našich Uzdravovacích domů přišel jeden bratr, který mi potom řekl: „Když jsem prošel venkovními dveřmi, ucítil jsem to.“ Znal Boha a rozpoznal Boží moc. Posvěcená mysl po sobě zanechává vůni svaté přítomnosti a svatého smýšlení, kamkoliv jde. Neposvěcená mysl po sobě zanechává zápach a skvrnu nečistoty.

Jestli je nějaká oblast, kde jsou křesťané zpravidla slabí, pak je to oblast posvěcení jejich myslí. Křesťané mají dojem, jako by neprocvičovali vládu nad svojí myslí tak, že se zdá, že jejich mysl utíká nazdařbůh tak právě, jako mysl světa. Znakem skutečného křesťanství je čistota, svatost lidských myšlenek a pokud váš druh křesťanství ve vašich myslích nepřináší skutečnou svatost, skutečnou čistotu, skutečnou mírnost a skutečnou pravdu, potom je to ubohý druh křesťanství. Okamžitě ho vyměňte.

Pro neposvěcenou mysl existuje ulehčení. Poddejte vaši mysl Pánu Ježíši Kristu, aby byla znovu zformována pomocí Ducha svatého tak, aby se stala čistým „kanálem“ svaté přirozenosti. Jistě, že my všichni, kteří prohlašujeme, že známe živého Boha a vyznáváme, že jsme s Ním ve spojení, bychom měli tomuto světu prezentovat tento postoj a svatost mysli, která nepotřebuje žádné doporučení. Lidé to ví, cítí to. Ví, že je to mysl Ježíše.

VÝSLEDEK PŮSOBENÍ MYSLI V ČLOVĚKU

Víte, že hříchy, které souvisí s násilím v životech lidí mají původ v mysli? Lidský život bude mít
takový ráz jako jsou jeho myšlenky. Pokud přemýšlí o zlém, bude zlý. Pokud přemýšlí o svatosti, bude
svatý. Jeho vnější život bude takový jako je jeho vnitřní impuls.Ježíš řekl: „Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ (Marek 7:21-23).

Židé měli problém, když viděli Ježíše a Jeho učedníky jak jí a pijí z talířů, které nebyli podle tradice očištěny. Ježíš jim pak udělil velikou lekci, která se týkala vnitřního života. Řekl: „Ze srdce vychází zlé věci.“ To, co vchází do člověka skrze ústa nemůže člověka poskvrnit. Naše mysli potřebují zůstávat v Ježíši, potřebují být chráněny prostřednictvím Boží moci a je nutné, aby byly naplněny Ježíšovým Duchem svatým, tak abychom mohly odrážet Jeho krásu a ukazovat Jeho lásku. Měli bychom projevovat Jeho mírnost a Jeho prokazatelnou moc. Není úžasné si uvědomit to, že lidé mohou do své přirozenosti přijmout moc Ducha živého Ježíše, ve které je očisťující moc, která dokáže vyhnat z lidské bytosti každou formu zla, každou smyslnou věc v mysli a v přirozenosti, aby se člověk stal tím, čím byl Ježíš? Přítok svatého života do našich těl musí vypůsobit svatost jak v těle, tak i v duši. Nemůžeme mít nádherné myšlenky, nemůžeme mít svaté myšlenky, aniž by nezanechali otisk v naší přirozenosti a na našem těle.

SVATÝ FRANTIŠEK Z ASSISI

Když měl Sv. František z Assisi krátce před smrtí, řekl svým přátelům: „Až budu mrtvý, otevřete mé tělo a všimnete si otisknutého kříže Ježíše v mase na mém srdci.“ Po celý jeho dlouhý život svatého Božího muže, rozjímal o Ježíšovém kříži tak, až nabyl pevné jistoty, že v jeho těle na srdci byl otisknutý kříž. Poté, co zemřel, otevřeli jeho tělo a zjistili, že jim řekl pravdu. Tuto skutečnost potvrdili největší duchovní autority tehdejší doby.  Tato stejná nebeská moc, která je v nás, rozpouští nemoc a obnovuje postižené tkáně. Naše těla jsou očišťována duchovní mocí, která přechází z naše ducha prostřednictvím duše do našeho těla.
Když začneme uvažovat o Pánu Ježíši na Hoře proměnění a začneme přemýšlet o vyzařující slávě, která procházela skrze Jeho tělo, nejen prostřednictvím osvícení Jeho Ducha, ale skrze svatou slávu, která prostoupila Jeho tělo tak, až zbělal a třpytil se, až Jeho tvář zářila jako světlo, pak teprve porozumíme proměňující nebeské moci.

Tato oslňující Boží čistota je to, co moje duše žádá. Tato oslňující moc, která je zřejmá v čistotě
mého ducha, moji mysli a mého těla je to, po čem skutečně toužím.

NEČISTÁ NEMOC

Když něco nečistého ve formě nemoci se objeví na vašem či mém těle, vnímáme to, jako by nás
zašpinilo něco nečistého, co se nás dotklo a v Ježíšově jménu se do popředí dostává náš duch a
vyhání tento ďábelský stav. Prostřednictvím Ducha Boha živého stojíme proti té nemoci; věříme, že Duch svatý Boží bude proudit skrze ducha, duši a tělo a vyléčí a uzdraví určitou věc. 

Jednou mě přišel navštívit jakýsi starý baptistický bratr se svoji ženou. Když jsme tak seděli a rozmlouvali, řekl jsem: „Bratře, hřích a nemoc, obojí jsou nečisté. Jedno z toho je důkazem nečisté mysli, to druhé svědčí o nečistotě těla. A spása, kterou měl Ježíš na mysli, znamená učinit člověka čistého v jeho duchu, duši a na jeho těle. „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. “ (1.Tes. 5:23-24).

Existuje proud života, kterému Bůh dává svolení, aby proudil z vaši a moji přirozenosti ke všem lidem kolem vás. Tento požehnaný proud bude, ať už sladký a čistý jako ten, který vytéká od Božího trůnu nebo bude zašpiněný a páchnoucí podle stavu vaší přirozenosti. A cena drahé krve Ježíš Krista pro vás a pro mne je ta, že prostřednictvím tohoto proudu života, který z nás vytéká, jsme učiněni svatými; tímto stejným svatým proudem života, který je zdrojem květů stromu života. Jeden z nejkrásnějších obrazů, které Boží slovo obsahuje, je popsán ve Zjevení 22:1. „A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova..“

Pokud se svým životem nejste uspokojeni, pokud jste doposud nepoznali svatou povahu, kterou
Ježíš očekává od skutečného křesťana, potom toto volání Ducha přijde do vaši duše. Duch a
nevěsta říká přijď. Přijďte ke skutečnému životu, který je skryt s Ježíšem v Bohu. „…Já…budu v něm pramenem vody tryskající k věčnému životu“ (Jan 4:14).