římskokatolický kněz, který nalezl Ježíše Krista

Jak Joseph Zachello poznal skutečného Ježíše - obrácený kněz

Narodil jsem se v Benátkách 22. března 1917. Když mi bylo deset let, dali mě do římskokatolického semináře v Piacenze, kde jsem 22. prosince 1939 po 12 letech studií přijal kněžské svěcení.

Po dvou měsících jsem byl přeložen kardinálem R. Rossim do Ameriky jako zástupce v nové farnosti, kde se hovořilo italsky – Cabrininy Matky Boží v Chicagu. Čtyři roky jsem sloužil v Chicagu a později jsem působil v New Yorku. Nikdy jsem se nepozastavoval nad tím, jestli je má víra v souladu s učením Bible. Jedinou mou touhou a ambicemi bylo být v souladu s papežovou vůlí.

Jednou v neděli v červnu 1944 jsem pustil rádio a narazil na protestantskou stanici, kde jsem slyšel jednoho pastora kázat. Už jsem si říkal, že přeladím - nesmím přece poslouchat protestantské kázání - ale něco mě zaujalo, díky čemuž jsem poslouchal dále. Má teologie byla otřesena v základech díky jedné biblické pasáži: "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen". Určitě nebylo hříchem proti Duchu Svatému věřit, že jsem spasen!

Ještě jsem se neobrátil, přesto na mou mysl přišly pochybnosti ohledně římského náboženství. Biblické nauky mě začaly zajímat více, než dogmata a papežovy dekrety. Obyčejní lidé mi dávali denně od pěti do třiceti dolarů za dvacetiminutový obřad zvaný mše. Byli vyučováni, že i takový dar uvolní jejich blízké z očistce. Kolikrát jsem se díval na velký krucifix u oltáře, a zdálo se mi, jak mi Ježíš říká, "Falešnými sliby loudíš peníze od chudých a upracovaných lidí. Vyučuješ proti mé nauce. Duše věřících nejdou na místo utrpení, protože jsem řekl: "Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu." "Ano," praví Duch, "ať si odpočinou od své námahy; vždyť jejich skutky jdou s nimi." (Zjevení Janovo 14:13). Není zapotřebí připomínat oběti kříže, Má oběť byla vykonána. Mé dílo spasení je dokonalé, Bůh to potvrdil, když mě vzkřísil z mrtvých. "Neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti." (Židům 10:14). Jestliže vy kněží i papež, máte moc uvolňovat duše z očistce skrze mše a odpustky, proč čekáte na peněžní dary? Když vidíte psa, který spadl do ohniště, nečekáte na to, až jeho majitel vám dá pět dolarů!"

Nemohl jsem vystát krucifix při oltáři. Když jsem vyučoval, že papež je náměstkem Ježíše Krista, Petrův nástupce, neotřesitelná skála, na které Ježíš Kristus postavil svou církev, zdálo se mi, jakby jakýsi hlas hřímal: "Viděl jsi v Římě papeže: přepychový palác, gardisty, lidi líbající jeho nohy. Opravdu si myslíš, že On mě zastupuje? Já přišel sloužit, abych lidem umýval nohy. Neměl jsem místo, kde bych hlavu složil. Podívej se na ten kříž. Opravdu si myslíš, že Bůh postavil svou církev na člověku, když Písmo jasně říká, že jediným zástupcem Krista na Zemi je Duch Svatý a ne žádný člověk (Jan 14,26 "Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.")?… Tou skálou byl Ježíš Kristus (1. Korintským 10:4 "a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus."). Jestliže římskokatolická církev je postavená na člověku, tak to není Má církev."

Kázal jsem, že Bible není dostatečným měřítkem víry, a také, že k pochopení Písma Svatého je zapotřebí tradice a církevních dogmat. K tomu mi vnitřní hlas říkal: "Kážeš vše proti učení Písma, kážeš absurdnosti. Jestliže je křesťanům k pochopení Bible zapotřebí papež, tak co je potřebné k pochopení papeže? Potupil jsem tradice, neboť každý může pochopit to, co je zapotřebí k spáse. "Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu." (Jan 20:31)

Pobízel jsem farníky, aby se obraceli v modlitbách k Marii a svatým - místo pouze k Ježíši Kristu. Přesto se mě vnitřní hlas ptal: "Kdo Tě spasil na kříži? Kdo zaplatil za tvé hříchy a prolil při tom svou krev? Marie nebo já, Ježíš? A Ty, stejně jako mnoho dalších kněží věříš škapulířům, novénám, růžencům, obrazům a svíčkám - nevyhazujete je z kostelů, protože tvrdíte, že prostému lidu je zapotřebí prostých věcí, které by jim připomínaly Boha. Tak je držíte v kostelech, protože je to pro vás celkem dobrý zdroj příjmů. Ale já ve Svém kostele nechci kupčení. Mí věrní mají vzdávat chválu pouze Mě - v Duchu a v pravdě. Znič všechny bůžky a farníky uč modlit se a obracet se jen ke Mně."

Nejhorší pochybnosti přicházely ve zpovědnici. Lidé klekali a vyznávali své hříchy. Já jsem jim znamením kříže potvrzoval, že mám moc jim odpouštět. Já hříšník a člověk jsem zaujímal místo Boží, když jsem si přivlastňoval Jeho práva. Ten strašný hlas promluvil tehdy do hloubi mého srdce: "Okrádáš Boha, protože Jemu náleží veškerá chvála. Jestliže hříšníci chtějí získat odpuštění hříchů, musí se obrátit k Bohu, ne k Tobě. Porušili Boží zákon. A proto se musí zpovídat před Bohem, a jedině Boha žádat o odpuštění. Žádný člověk nemůže odpouštět hříchy - jedině Ježíš to může učinit a jedině On odpouští."

"Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů." (Matouš 1:21) "V nikom jiném není spásy - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!" (Skutky apoštolské 4:12) "Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého." (1 Janův 2:1)

Není tu žádné zmínky o zpovídání ani o proceduře zpovědi, v které bychom měli vyznávat knězi hříchy a přijímat od něj rozhřešení.

Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv. (Jan 3:36) Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý - odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.(1 Janův 1:9) Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. (Římanům 3:28) Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista.(Římanům 5:1) Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar. (Efezským 2:8) "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům!" (Skutky apoštolské 16:31) "Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků" (Římanům 4:5-6)

"Je to díky milosti, ne díky skutkům, jinak by milost už nebyla milost. Kdyby to bylo díky skutkům, nebylo by to milostí - jinak by skutek už nebyl skutek." (Římanům 11:6, viz také Galatským 3:11; 2 Timoteovi 1:9; Titovi 3:5; Lukáš 17:10; 1 Korintským 15:10; 2 Korintským 3:5; Jan 3:16; Skutky apoštolské 13:39; Galatským 2:16; Filipským 3:9).

Dobré skutky nejsou v žádném případě cestou ke spáse, ani jeho příčinou, jsou namísto toho důkazem a ovocem pravého spasení. Římskokatolická církev vyžaduje skutky a knězem vykonané svátosti, aby věřící mohl přijmout Boží milost, a tak drží své věrné v poddanosti kněžím i papeži, aby nadále měli nadvládu nad celými národy.

Nemohl jsem déle setrvat v římskokatolické církvi, neboť jsem nemohl sloužit dvěma pánům současně: papeži a Ježíši Kristu. Nemohl jsem také věřit v dvě protichůdné nauky: tradice a Bible. Musel jsem si vybrat mezi Kristem a papežem, stejně jako mezi Biblí a tradicí. Díky Boží milosti jsem si vybral Ježíše Krista a Bibli. V roce 1944 jsem odložil římské kněžství i římské náboženství a Duch Svatý mě vyučoval jak zvěstovat evangelium katolíkům a povzbuzovat věřící, aby jim beze strachu mohli vydávat svědectví.

Joseph Zachello, obrácený kněz

Joseph Zachello se narodil na severu Itálie a obrátil ve Spojených Státech. Působil jako autor knížek a článků v časopise The Converted Catholic Magazine (Magazín obrácených katolíků). Toužil ukazovat katolíkům skutečné učení jejich církve ve víře, že skutečně svědomití a pobožní katolíci se rozhodnou zodpovědně postavit za pravdu Písma Svatého. Bratr Zachello již odešel k Pánu.

http://www.prokrestany.cz/svedectvi/18.htm