Knězem 50 let v Římskokatolické církvi - poznal jsem pravdu

Charles Chiniquy

50 let v katolické církvi 

Narodil jsem se a byl pokřtěn v roce 1803. V 1833 jsem přijal kněžské svěcení a po 25let jsem byl knězem a upřímně můžu říci, že jsem ze srdce miloval římskokatolickou církev. Ona zase milovala mne. Byl jsem ochoten vydat za církev i poslední kapku krve. Tisíckrát bych vydal svůj život za ni, aby její moc a sláva se šířila nejen v Americe, ale i po celém světě. Mou velkou touhou bylo obrácení protestantů a jejich přivedení zpět do římskokatolické církve - jak se všude vyučovalo, že mimo římskokatolickou církev není spásy. Nemohl jsem se vyrovnat s myšlenkou, že velkou část protestantů bude čekat zklamání. 

Velmi jsem miloval Bibli

V římskokatolické církvi byla Bible knihou, která byla uzamčena - avšak nebyla uzamčena pro mě. Její hodnotu jsem poznal už jako malý chlapec, a když jsem se stal knězem, četl jsem ji, abych se stal silným člověkem a uměl bránit zájmy církve. Mou životní výzvou se stalo setkání s protestantským pastorem, když jsem byl v Americe. Vzal jsem si k tomu výtisk spisů církevních otců a denně jsem je studoval spolu s Písmem Svatým, abych se přichystal na velkou vytouženou bitvu s protestanty. Začal jsem se studiem, abych upevnil svou víru v římskokatolickou církev.

Hlas silný jako hrom

Přesto zato vše Bohu děkuji! Kolikrát se stalo, když jsem četl Bibli, tajemný hlas mi říkal: „Cožpak nevidíš, že nauky římskokatolické církve se neshodují s učením Božího Slova, ale pouze s lidskou tradicí?“ Když jsem slyšel tento hlas v tichých nočních hodinách, velmi jsem plakal, avšak hlas neustával. Chtěl jsem žít i umřít v římské církvi. Velmi jsem prosil Boha, aby ten hlas utišil - avšak on stále víc zesiloval. Když jsem četl Boží Slovo, Bůh se mě snažil vést k pokání, ale nedovolil jsem mu to. Přicházel ke mně se světlem své spásy, ale nechtěl jsem jej přijmout.

Neměl jsem nepříjemné pocity, jak katoličtí kněží mívají, jak by někdo mohl připouštět. Kolikrát pláči nad jejich osudem, když vím, podobně jako kdysi já, jsem válčil se samotným Pánem. Mnozí jsou politováníhodní, stejně jako já tehdy. Když vám popisuji takový příběh, pochopte, co to znamená být katolickým knězem a budete se modlit za kněží taky.

Kolonie

V roce 1851 jsem se vydal do Illinois, abych tam pomohl založit francouzskou kolonii. Společně se 75 tisíci francouzsky mluvícími Kanaďany jsme se usadili na překrásných prériích státu Illinois a ve jménu církve římské jsme toto místo zabrali pro sebe. Započalo velké dílo kolonizace a stal jsem se velmi brzy zámožným člověkem. Koupil jsem si tehdy množství biblí a rozdával jsem je všem rodinám. Biskup mi to měl za zlé, ale nic jsem si z toho nedělal. Nikdy mi hlavou neprocházela myšlenka o opuštění katolické církve. Namísto toho jsem velmi toužil vést věřící cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus.

A toho času Chicagský biskup udělal něco, nad čím naše francouzská společnost nemohla zakrývat oči. Byla to tak velký přečin, že jsem v té věci napsal papeži a docílil tím k odstranění biskupa.

Nový biskup vyslal na návštěvu svého kancléře. Řekl mi: „Velmi nás těší, že vy jako kněz jste způsobil odstranění jednoho z předních biskupů, protože ten člověk opravdu nebyl hoden svého úřadu. Ale na mnoha místech si myslí, že jako kněz už nejste v římské církvi. Podezírají vás, že se zabýváte herezemi a protestantismem. Dal byste nám své stanovisko, kterým bychom mohli říci lidem okolo, že jste knězem, farním knězem a zůstáváte loajálním katolíkem?“

Poddán Božímu Slovu

A tak jsem si vzal list papíru. Zdálo se mi, že to bude nejlepší způsob, jak utišit hlas, který ke mně promlouval ve dne v noci a drtil mou víru. Tímto způsobem jsem chtěl přesvědčit i sám sebe, že v římskokatolické církvi následujeme Boží Slovo, nikoliv jen „lidské tradice“. A tak jsem sepsal tato slova: „Eminence! My francouzští Kanaďané z kolonie v Illinois, toužíme žít ve svaté církví, která je apoštolská a římská, mimo níž není spasení, a abychom Vaší Eminenci ujistili, že takto vyjadřujeme poslušnost vaší vládě podle Božího Slova, jak nacházíme v Evangeliu Krista“. Podepsal jsem toto vyjádření a předložil je i farníkům, aby i oni se pod to podepsali.

Dal jsem ten dokument kancléři a zeptal se jej, co si o tom myslí. A ten odpověděl: „Vlastně nám na tom velmi záleželo“. Ujistil mě, že biskup vyjádření přijme a že vše bude dobré.

Vyjádření poslušnosti se líbilo taktéž biskupovi, a tak mi se slzami v očích radostně pověděl: „Raduji se, že jste vyjádřili svou poslušnost, i když jsme se trošku báli, že vy jako kněz a vaši farníci budete konvertovat k protestantismu.“

Drazí přátelé, abych Vám ukázal velikost mé slepoty, musím se stydlivostí vyznat, že i mě velmi potěšila biskupova slova - člověka - a bylo mi úplně jedno, jak se na to dívá Bůh. Biskup mi poslal dopis, v kterém napsal, že jsem jedním z jeho nejlepších kněží. Vrátil jsem se ke svým s velkým rozhodnutím, že tam zůstanu. Přesto Bůh ve svém milosrdenství na mě shlížel s jiným záměrem. Měl jsem pokoj s lidmi, ale stále jsem neměl pokoj s Bohem.

Po mém odchodu šel biskup do své kanceláře, kde telegraficky vzkázal dalším biskupům informace o mém prohlášení poslušnosti a požádal je o jejich názor. Jednomyslně mu odpověděli ještě téhož dne: „Cožpak vaše Eminence nevidí, že Chiniquy je maskující se protestant a že z vaší eminence dělá protestanta? Neboť nikoliv vaší Eminenci slibuje poslušnost, ale Božímu Slovu. Jestli Vaše Eminence uzná takový akt poslušnosti, znamená to, že vaše Eminence je sama protestantem“.

Biblická poslušnost - ano, uctívání - ne

Po deseti dnech jsem obdržel pozvánku od biskupa. Když jsem k němu přišel, ptal se mě, jestli mám u sebe dopis, který mi nedávno doručil. Když jsem mu ukázal ten list a on ověřil jeho autentičnost, odešel s ním ke kamnům a hodil jej dovnitř. Byl jsem zaražen tím, co udělal. Běžel jsem ke kamnům, abych zachránil dopis, ale bylo už pozdě: shořel.

Zeptal jsem se biskupa: „Jak je možné mi vytrhnout dopis z ruky, který mi patřil, a zničit jej bez mého souhlasu?“ Na to mi odpověděl: „Jsem zde představeným a nemám povinnost se k tomu vyjadřovat.“

„ To je pravda, že vaše Eminence je mým představeným a já jsem jen obyčejným knězem. Ale za tím vším je ještě velký Bůh, který stojí jak nad vaší Eminencí i nade mnou. Ten Bůh mi dal zákony, z kterých nikdy neslevím, jen proto, abych se zalíbil člověku. Před Boží tváří, nelíbí se mi váš postoj, Eminence.“

„No, no… Přišel jste si tu ze mě střílet?“, řekl biskup.

„Ne, vaše Eminence“, odpověděl jsem. „Chtěl bych ale vědět, proč jste mě tu pozval. Proto, abyste mě tu urážel?“
„Ale prosím vás,“ odpověděl, „Pozval jsem vás, protože jste mi dal dokument, který jak dobře víte, není prohlášením o poslušnosti.“

Zeptal jsem se: „A jak by takové prohlášení mělo vypadat?“

Na to mi bylo řečeno: „Především je zapotřebí vynechat některá slova: ‚podle Božího Slova, jak nacházíme v Evangeliu Krista‘. Kněz musí slíbit bezpodmínečnou poslušnost mému vedení. Znamená to, že kněz udělá vše, co řeknu.“

Zavčas jsem se vzpamatoval a řekl jsem: „Vaše Eminence, to, co ode mě očekáváte, to není akt poslušnosti, ale uctívání, a toto nemohu vaší Eminenci slíbit.“

„V tomto případě,“ odpověděl, „pokud mi nemůže kněz poskytnout prohlášení o poslušnosti, nemůžete zůstat knězem římskokatolické církve.“

Pozvedl jsem ruce k Bohu a řekl: „Nechť Bůh všemohoucí je oslaven na věky věků.“ Vzal jsem si klobouk a rychle odešel od biskupa.

Vydal jsem se do hotelu, kde jsem si pronajal pokoj. Vstoupil jsem dovnitř a zamknul dveře na klíč. Padl jsem na kolena, abych před Boží tváří uvažoval nad tím, co jsem vlastně udělal. Poprvé jsem poznal, že římskokatolická církev není církví Krista. Pochopil jsem tu hrozivou pravdu. Nebylo to z úst protestantů, ani jejich církví - ale z úst samotné církve římské! Viděl jsem, že už v té církvi nemůžu déle zůstat, protože nemohu se písemně zřeknout Božího Slova. Pochopil jsem, že jsem udělal správně. Přesto, přátelé, jakou temnotou jsem byl tehdy zahalen - a z této temnoty jsem volal: "Bože můj, Bože, proč mou duši zahalila taková temnota?"

Plačíc jsem volal k Bohu, aby mi ukázal cestu, přesto jsem nějaký čas neslyšel odpověď. Odešel jsem z církve římské, byl připraven opustit všech poct a váženosti, své bratří a sestry, vše, co mi bylo vzácné. Musel jsem se na vlastní oči přesvědčit, jak papež, biskupové i kněží z kazatelen vůči mé osobě vystupují. Měl jsem se přesvědčit, že mi budou chtít odebrat i lidskou počestnost a i dobré jméno - možná i život. Mezi mnou a katolickou církvi začala válka na život a na smrt. Rozhlížel jsem se okolo, jestli nenajdu nějakou duši, která by mě podepřela, avšak nezůstal mi ani jeden přítel. Viděl jsem, že mí nejbližší mě budou muset proklít a považovat za ubohého zrádce. Musel jsem se přesvědčit, že zavrhnou mě i ti, o které jsem se tolik strachoval a staral. Musel jsem rovněž odejít milovaného kraje, kde žilo mnoho mých přátel.

Velmi jsem toužil si připomenout, jestli nemám nějaké známé mezi protestanty, ale většinu svého života jsem zasvětil kázáním a psaním kritiky na jejich adresu a nemohl jsem tak počítat s jejich přátelstvím. Pochopil jsem, že do bitvy musím jít sám. Bylo to příliš hodně na mou loďku, a kdyby Bůh nezasáhnul a neučinil zázrak v té černé chvíli, jistojistě bych to nezvládnul. Neměl jsem už žádnou sílu, abych odešel z toho hotelového pokoje, kde mi nikdo nepodá ani ruku, nikdo se neusměje, kde uvidím jen ty, kdo mě považují za zrádce.

Radost ze spasení

Chvílemi se zdálo, že Bůh je velmi daleko. Náhle mi v mysli přišla myšlenka: „Máš přece Evangelium: čti a najdeš světlo“. Padl jsem na kolena a v slzách jsem otevřel Bibli. Vlastně jsem ji já neotevřel, ale Bůh, když můj pohled padl na list Korintským 7:23: „Byli jste draze vykoupeni; nestávejte se lidskými otroky.“ S těmito slovy přišlo ke mně světlo a pochopil jsem to velké tajemství spasení, jak jen je člověk schopen jej pochopit. Pověděl jsem si: „Jestliže mě Ježíš získal, tak poté, co mě získal, to mě i spasil. Tak jsem tedy spasen. Ježíš je mým Bohem. Všechno Boží dílo je dokonalé. Jsem tedy spasen dokonalým způsobem - Ježíš by nezachraňoval polovičatě. Jsem spasen krví Beránka, jsem spasen skrze smrt Ježíše“. Slova mi zněly v uších jako nejsladší hudba. Pociťoval jsem tak nevýslovnou radost, jakoby ve mně vytryskl pramen života, jak by na mou duši padly paprsky nového světla. Řekl jsem si: „Nejsem už více spasen podle toho, jak jsem si myslel, skrze přímluvu Marie. Nejsem spasen skrze očistec, odpustky, zpovědi, pokání. Jsem spasen jedině skrze Ježíše“. Všechny falešné nauky Římu odešly z mé mysli tak, jak mizí věž po zničení jejích základů.

Pocítil jsem takovou radost a pokoj, jakou se nemohli radovat ani Boží andělé. Má bídná hříšná duše byla obmyta krví Beránka. Radostně jsem zvolal: „Drahý Ježíši, cítím to a já vím: Ty jsi mě zachránil! Ty jsi Darem Božím, přijímám Tě. Vezmi mé srdce, nechť navždy zůstane Tvým. Zůstaň se mnou, abys mě očistil a upevnil, zůstaň se mnou a buď mou cestou, světlem a mým životem. Dovol, abych směl v Tobě zůstávat na věky. Drahý Ježíši, nezachraň jenom mě, ale zachraň i další, které jsi mi svěřil. Dovol, abych jim směl poukázat na Dar, který jsi mi dal. Aby mohli přijmout Tebe a pocítili to stejné naplnění Tebou a radost, kterou smím cítit já“.

Povědět druhým o radosti ze spásy

Poté, co jsem nalezl světlo a velké tajemství naší spásy, tak jednoduchým, pěkným a delikátním způsobem, otevřel jsem svou duši a přijal tuto spásu jako dar. S tímto darem jsem byl bohatým. Spasení, příteli, je dar. Můžeme jej pouze přijmout, zamilovat si a milovat jeho Dárce. Přitiskl jsem Evangelium ke svým ústům a slíbil, že nikdy nebudu nic jiného kázat, než Ježíše.

Chcete jít za mnou přes Rudé moře?

V sobotu ráno jsem přijel do kolonie. Všichni velmi zvědaví, ptali se, co se stalo. Když se shromáždili v kostele, pověděl jsem jim o Daru. Ukázal jsem jim to, co Bůh ukázal mě: dar v osobě Jeho Syna Ježíše, a skrze Něj odpuštění hříchů a dar života věčného. I tehdy, když jsem neviděl, jestli chtějí tento dar přijmout, pověděl jsem:

„Nyní vás musím, přátelé, opustit. Navždy opouštím římskokatolickou církev. Přijal jsem Ježíšův dar, ale velmi moc si vás vážím, než bych vám nutil své přesvědčení. Jestliže považujete, že uděláte lépe, když půjdete za papežem, než za Ježíšem Kristem, a kvůli spáse raději budete volat o přímluvu jméno Marie, než přímo Ježíše, dejte mi o tom vědět tím, že se postavíte.“

K mému největšímu překvapení všichni přítomni zůstali sedět na místech, a celý kostel zaplnily zvuky pláče a vzlykání. Velmi jsem se divil, že mě někdo nevyzval, abych odešel, ale nikdo tak neučinil. Když jsem se tak na ně díval, zpozoroval jsem v nich změnu, zázračnou změnu, kterou nejde normálně vysvětlit. S radostí jsem zvolal: „Ten stejný Bůh, který včera zachránil mě, může dnes zachránit i vás. I vy můžete projít skrze Rudé moře a vejít Zaslíbené země. Můžete stejně jako já přijmout ten velký dar, a díky němu můžete být šťastní a naplnění. Zeptám se vás jinak: Jestliže si myslíte, že je lepší jít za Ježíšem Kristem, než za papežem, a vzývat jméno samotného Ježíše, a ne Marie, a doufat v krev Ježíše, která byla prolita na Kříži za vaše hříchy, a netrváte na mytickém římském očistci, kde je řečeno, že můžeme být spaseni i po smrti, jestli uvažujete o tom, že je lepší, abych vám kázal to čisté Kristovo evangelium, než jak by vám kázal jiný kněz učení Říma, dejte mi prosím vědět, že mě považujete za svého tím, když povstanete ze svého místa.“

Všichni bez výjimky, povstali z místa se slzami v očích a požádali mě, abych zůstal s nimi.

Dar, velký, nevýslovný Dar, se ukázal jejich očím v celé své kráse - a uznali jej za bezplatný. Přijali jej - a žádná slova nedokážou popsat radost, která zavládla celým shromážděním. Podobně jako já, v tomto Daru nalezli naplnění a štěstí. Po půl roce bylo obrácených dvakrát tolik a v dalším roce nás bylo okolo čtyř tisíců. Nyní je nás už dvacet tisíc - těch, kdo vyprali svůj šat a měli jej vybělený skrze krev Beránka.

Mám naději, že i vy společně se mnou budete blahořečit milosrdného a chvály hodného Spasitele, když slyšíte o věcech, které On mé duši učinil.

Charles Chiniquy,
obrácený kněz

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Tato událost se roznesla velmi rychle po celé Americe, i do Francie i Anglie se lidé mohli doslechnout o tom, jak Chiniquy, kanadský katolický kněz, opustil římskokatolickou církev. Kdekoliv, kde toto svědectví bylo vydáváno, jméno Ježíše bylo oslaveno.

Charles Chiniquy je jednou z nejbarvitějších postav mezi bývalými kněžími, kteří došli k biblické víře. Kromě toho, že už dávno odešel k Pánu, spisy a svědectví tohoto současného Mojžíše dodnes neztratily na své síle.

http://www.prokrestany.cz/svedectvi/9.htm 

Svědectví římskokatolického kněze jak poznal Ježíše

Jose Borras, obrácený kněz

Z kláštera k Boží službě 

"Otče, vyhlaste válku těm protestantům! Strašně se tu roztahují", oznámila řeholnice Dolores, poté co jsem já, mladý kněz a učitel, v neděli vysluhoval mši a kázal. "Svádějí prostý lid. Přilákali k heretikům ty nejlepší lidi!", dodala.

Tak moc jsem toužil chránit Kristovo evangelium, že jsem se rozhodl rozpoutat válku s protestanty. Věděl jsem o nich jen to, že jsou zlí a že jejich učení je plné bludů a herezí. Jednou jeden učeň přinesl na hodinu náboženství jakousi tlustou knihu.

Řekl: "Otče, tady je protestantská bible. Nějaká paní mi ji dala a máma se ji bojí mít doma, protože je to hřích. Spálíte ji?"

Odpověděl jsem: "A jak rád ji spálím! Je potřeba jednou provždy skoncovat s tou protestantskou propagandou!"

Po vytrhnutí několika prvních stránek, jsem změnil názor. Chci bojovat s protestanty, ale neznám jejich bludy. Abych poznal, v čem tkví jejich hereze, musel jsem se blíže podívat na jejich Bibli.

Po studiu několika delších pasáží Nového Zákona a porovnání s mou Biblí jsem došel k závěru, že se v podstatě ničím neliší. Bylo mi z toho trapně. Nechápal jsem, kde se berou rozdíly mezi katolíky a protestanty, když jejich bible vypadají úplně stejně. Pomyslel jsem si, že protestanti očividně nečtou svou Bibli a jestli ano, tak se jejího učení nedrží.

Rozhodl jsem se tedy osobně podívat na život a zvyky protestantů.  

Vydal jsem se do jedné protestantské rodiny a představil jsem se tam jako učitel, který chce lépe pochopit jejich učení, abych věrněji dokázal podat to, na čem závisí protestantismus. Byl jsem zaskočen tím, jak mě srdečně přijali. Udivilo mě, že znají Bibli lépe než já. Styděl jsem se. Mluvili o Ježíši s takovým zapálením, jako já - kněz, jsem nikdy neslyšel.

Odpověděli mi na několik otázek a doporučili rozhovor s jejich pastorem, baptistou. Na druhý den jsem se s ním setkal a hned jsem mu řekl: "Prosím, neobracejte mě, protože ztrácíte čas. Věřím, že katolická církev je jedinou pravou církví. Chtěl bych jen vědět, proč nejste katolíkem."

Nabídl mi setkání jednou týdně, kde bychom společně studovali Nový Zákon, a kde bychom mohli klidně hovořit o pohledech, jak to kdo vidíme. Souhlasil jsem. Na všechny mé otázky pastor citoval Nový Zákon. Mými argumenty byly zase papežské dokumenty a definice koncilů. Přesto že jsem nechtěl uznat jeho pravdu, v duchu jsem věděl, že slova Evangelia mají větší moc, než koncilní sněmy, a slova apoštola Petra a Pavla mají větší váhu než učení papežů. Díky těmto rozmluvám jsem začal pozorněji a hlouběji objevovat Nový Zákon a hledal argumenty proti učení protestantů. Chtěl jsem nejen dokázat, že se pastor mýlí, ale také jej získat pro katolickou církev. Avšak po další rozmluvě jsem odcházel s pocitem poraženého.

Dlouhý čas to ve mně vřelo. Četl jsem Nový Zákon a prosil Boha o upevnění víry a rozprášení pochybností, abych nesklouznul do bludů. Přesto však čím více jsem se modlil, tím větší jsem cítil zmatek. Cožpak by katolická církev nemohla být církví Ježíše Krista? Cožpak bych se mýlil ve své víře? A jestli ano, tak co mám dělat? Slyšel jsem, že pod vlivem Bible, někteří kněží a řeholníci se stali protestanty, ale já tak nemůžu postupovat! Já a protestantem? Heretikem? Zrádcem víry? Nikdy! Co by řekli rodiče, učitelé a známí? Jedenáct let učení na kněze by bylo k ničemu! Jak bych si vydělával na živobytí? 

Nechtěl jsem nikdy měnit svou víru, litoval jsem rozhodnutí setkat se s pastorem a namlouval jsem si, že je to on, kdo se mýlí. Pilně jsem četl Nový Zákon, hledal potvrzení pro své pohledy, přesto jsem čím dál tím zřetelněji viděl, že nemám pravdu. Bál jsem se jednak opustit církev a rozhodl jsem se v ní zůstat, i kdybych už nevěřil jejímu učení.

Jednou v neděli přišla sestra Dolores a řekla mi:

"Pročpak, otče, nekážete proti protestantům. Vždyť jste mi to slíbil. Každý den k nim odchází stále více lidí."

Odpověděl jsem ji: "Sestro, zkoumal jsem protestantské doktríny a vidím, že nejsou takoví zlí, jak se o nich mluví. Opírají se o Bibli, a my nemůžeme jít kázat proti Božímu Slovu."

"Mýlíte se, otče, jsou velmi zlí. Vlci v ovčí kůži. Nepřátelé ovčince. Nenávidí Marii. Podkopávají víru v papeže. Musíme se za to postavit."

"Někteří kněží, kteří chtěli válčit s protestanty, sami se obrátili na protestantismus, když nestranně, ve světle Písma Svatého našli zcela jasné učení."

"Co mi to tu, otče, povídáte. Oni se neobrátili, ale vykolejili. Přešli na protestantismus, protože neměli v hlavě vše v pořádku, anebo se chtěli oženit. Otče, můžete se bez obav zabývat zkoumáním jejich nauky, protože jsem si jista, že k protestantům nepřejdete. Máte v hlavě vše v pořádku a vím, že nebudete místo po Kristu toužit po ženách."
"Taky si to myslím, sestro. Uvidím, co se dá dělat. Jestliže dojdu k přesvědčení, že se mýlí, rozpoutám proti nim válku. Ale jestliže zjistím, že mají pravdu, stanu se jedním z nich."

Usmála se a řekla: "S klidnou hlavou, otče, nestanete se protestantem."

A znovu jsem si vzal Nový Zákon a četl jej celý znovu. Z celého srdce jsem prosil Boha o Jeho moudrost a Jeho vedení, abych došel k jasnému a pravdivému závěru. Věděl jsem, že mi nic jiného nezbývá.

Po třech měsících jsem opustil katolickou církev. Nemohl jsem více praktikovat a věřit v učení, o jehož pravdivosti jsem nebyl z hloubi srdce přesvědčen. Zvážil jsem všechny možné následky, ale rozhodl jsem se jít přímo za Ježíšem Kristem.

Nejdůležitější v mém životě bylo setkání se s Ježíšem Kristem a poznání, že On je můj Spasitel. Nestačí být dobrým katolíkem. Je nezbytné, abychom se narodili nanovo v Kristu Ježíši. Vydávám o tom svědectví. Když Ježíš vstoupil do mého srdce, osvobodil mě nejen od hříchů, ale i těžkého břemene, pod kterým jsem byl v řádu.

Děkuji Bohu za všechny, kteří hledali odpočinek a nalezli jej. Ten stejný Bůh, který na cestě z Damašku proměnil život Saula, velkého pronásledovatele církve a který v klášterní cele proměnil 

život otce Jose Borrasa, má tu moc proměnit i Tvůj život - ať už se nacházíš kdekoliv.

Jose Borras, obrácený kněz

Španěl Jose Borras obrátil se ve svém rodném kraji. Po 30 let pracoval jako rektor a učitel španělského baptistického semináře teologie v Alcobendas (Madrid), a kázal evangelium po mnoha zemích (byl v 27). Dnes již v důchodě, nepřestal činně sloužit Pánu. Napsal dvě knížky a dvě další zredigoval. Pracuje na přípravě biblických studií pro věřící.

Adresa: J. Borras, Vincente Muzas 15-4.0B, 28043 Madrid, Španělsko.

Zkoumejte duchy: Nejnovější Poselství z Medžugorje, 25. srpna 2013

Pojďme prozkoumat s Božím Slovem (jak nás nabádá) -

"Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, jsou-li od Boha: neboť do světa vyšlo mnoho falešných proroků."  

1Jan 4,1 (KMS)

Nejnovější Poselství z Medžugorje, 25. srpna 2013

„Drahé děti! I dnes mi Nejvyšší dává milost, abych byla s vámi a abych vás vedla k obrácení. Každým dnem já zasévám a vyzývám vás k obrácení, abyste byly modlitba, mír, láska, obilí, které umírajíc rodí stonásobně. Nepřeji si, abyste se vy, drahé děti, kály za to, co jste mohly, ale nechtěly. Proto, drahé děti, znovu s nadšením řekněte: „Chci být znamení pro druhé“. Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu. “

Hned z počátu se podívejme, co Písmo praví o tom, zda mrtví mohou a mají se vracet na Zem nám zvěstovat Boží poselství:

Lukášovo evangelium 16,19-31
"Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘ Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Mají Mojžíše - zákon a Proroky, ať poslouchají je ... není třeba posílat mrtvé.

1) I dnes mi Nejvyšší dává milost, abych byla s vámi a abych vás vedla k obrácení.Každým dnem já zasévám a vyzývám vás k obrácení,
  Ježíš řekl, kdo má jít a vést ostatní k obrácení a nechtěl k tomu použít mrtvé - jeho učedníky, tedy i nás:
"A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Marek 16,15-18

2) abyste byly modlitba, mír, láska, obilí, které umírajíc rodí stonásobně.

Kým máme být? Jako Ježíš, ne jako modlitba, ne jako láska či obilí, ale cele Ježíš:
"Kdo říká, že v něm (v Ježíši) zůstává, musí žít tak, jak žil on (Ježíš)" 1 Jan 2,6
Činit skutky jako Ježíš:
"Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci" Jan 14,12 


Koho oslavuje tato výzva? Marii! Koho by měla oslavovat?  ....

Bůh, jelikož je Spravedlivý, by nikdy neporušil, co sám zakázal, abychom nedělali, sám by nás nedostával do pokušení (Bůh nikdy nikoho nepokouší) a posílal nám svá poselství po mrtvém člověku. Ať se zjevení panny Marie zda sebekrásnější, popírá samo o sobě Boží Slovo.

"Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh." 3. Mojžíšova 19,31

"Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší." Jakub 1,13

"Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody " 5. Mojžíšova 18,10-12 


Zjevení panny Marie tedy porušuje Boží zákaz, a lidé kteří toto zjevení poslouchají a jemu věří, věří satanovi, protože je to on, kdo se takto lidem zjevuje, a Ježíš na to říká: "Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži." Jan 8,44

"Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já (Ježíš) jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti." Jan 10,10 

 

římskokatolický kněz, který nalezl Ježíše Krista

Jak Joseph Zachello poznal skutečného Ježíše - obrácený kněz

Narodil jsem se v Benátkách 22. března 1917. Když mi bylo deset let, dali mě do římskokatolického semináře v Piacenze, kde jsem 22. prosince 1939 po 12 letech studií přijal kněžské svěcení.

Po dvou měsících jsem byl přeložen kardinálem R. Rossim do Ameriky jako zástupce v nové farnosti, kde se hovořilo italsky – Cabrininy Matky Boží v Chicagu. Čtyři roky jsem sloužil v Chicagu a později jsem působil v New Yorku. Nikdy jsem se nepozastavoval nad tím, jestli je má víra v souladu s učením Bible. Jedinou mou touhou a ambicemi bylo být v souladu s papežovou vůlí.

Jednou v neděli v červnu 1944 jsem pustil rádio a narazil na protestantskou stanici, kde jsem slyšel jednoho pastora kázat. Už jsem si říkal, že přeladím - nesmím přece poslouchat protestantské kázání - ale něco mě zaujalo, díky čemuž jsem poslouchal dále. Má teologie byla otřesena v základech díky jedné biblické pasáži: "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen". Určitě nebylo hříchem proti Duchu Svatému věřit, že jsem spasen!

Ještě jsem se neobrátil, přesto na mou mysl přišly pochybnosti ohledně římského náboženství. Biblické nauky mě začaly zajímat více, než dogmata a papežovy dekrety. Obyčejní lidé mi dávali denně od pěti do třiceti dolarů za dvacetiminutový obřad zvaný mše. Byli vyučováni, že i takový dar uvolní jejich blízké z očistce. Kolikrát jsem se díval na velký krucifix u oltáře, a zdálo se mi, jak mi Ježíš říká, "Falešnými sliby loudíš peníze od chudých a upracovaných lidí. Vyučuješ proti mé nauce. Duše věřících nejdou na místo utrpení, protože jsem řekl: "Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu." "Ano," praví Duch, "ať si odpočinou od své námahy; vždyť jejich skutky jdou s nimi." (Zjevení Janovo 14:13). Není zapotřebí připomínat oběti kříže, Má oběť byla vykonána. Mé dílo spasení je dokonalé, Bůh to potvrdil, když mě vzkřísil z mrtvých. "Neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti." (Židům 10:14). Jestliže vy kněží i papež, máte moc uvolňovat duše z očistce skrze mše a odpustky, proč čekáte na peněžní dary? Když vidíte psa, který spadl do ohniště, nečekáte na to, až jeho majitel vám dá pět dolarů!"

Nemohl jsem vystát krucifix při oltáři. Když jsem vyučoval, že papež je náměstkem Ježíše Krista, Petrův nástupce, neotřesitelná skála, na které Ježíš Kristus postavil svou církev, zdálo se mi, jakby jakýsi hlas hřímal: "Viděl jsi v Římě papeže: přepychový palác, gardisty, lidi líbající jeho nohy. Opravdu si myslíš, že On mě zastupuje? Já přišel sloužit, abych lidem umýval nohy. Neměl jsem místo, kde bych hlavu složil. Podívej se na ten kříž. Opravdu si myslíš, že Bůh postavil svou církev na člověku, když Písmo jasně říká, že jediným zástupcem Krista na Zemi je Duch Svatý a ne žádný člověk (Jan 14,26 "Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.")?… Tou skálou byl Ježíš Kristus (1. Korintským 10:4 "a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus."). Jestliže římskokatolická církev je postavená na člověku, tak to není Má církev."

Kázal jsem, že Bible není dostatečným měřítkem víry, a také, že k pochopení Písma Svatého je zapotřebí tradice a církevních dogmat. K tomu mi vnitřní hlas říkal: "Kážeš vše proti učení Písma, kážeš absurdnosti. Jestliže je křesťanům k pochopení Bible zapotřebí papež, tak co je potřebné k pochopení papeže? Potupil jsem tradice, neboť každý může pochopit to, co je zapotřebí k spáse. "Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu." (Jan 20:31)

Pobízel jsem farníky, aby se obraceli v modlitbách k Marii a svatým - místo pouze k Ježíši Kristu. Přesto se mě vnitřní hlas ptal: "Kdo Tě spasil na kříži? Kdo zaplatil za tvé hříchy a prolil při tom svou krev? Marie nebo já, Ježíš? A Ty, stejně jako mnoho dalších kněží věříš škapulířům, novénám, růžencům, obrazům a svíčkám - nevyhazujete je z kostelů, protože tvrdíte, že prostému lidu je zapotřebí prostých věcí, které by jim připomínaly Boha. Tak je držíte v kostelech, protože je to pro vás celkem dobrý zdroj příjmů. Ale já ve Svém kostele nechci kupčení. Mí věrní mají vzdávat chválu pouze Mě - v Duchu a v pravdě. Znič všechny bůžky a farníky uč modlit se a obracet se jen ke Mně."

Nejhorší pochybnosti přicházely ve zpovědnici. Lidé klekali a vyznávali své hříchy. Já jsem jim znamením kříže potvrzoval, že mám moc jim odpouštět. Já hříšník a člověk jsem zaujímal místo Boží, když jsem si přivlastňoval Jeho práva. Ten strašný hlas promluvil tehdy do hloubi mého srdce: "Okrádáš Boha, protože Jemu náleží veškerá chvála. Jestliže hříšníci chtějí získat odpuštění hříchů, musí se obrátit k Bohu, ne k Tobě. Porušili Boží zákon. A proto se musí zpovídat před Bohem, a jedině Boha žádat o odpuštění. Žádný člověk nemůže odpouštět hříchy - jedině Ježíš to může učinit a jedině On odpouští."

"Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů." (Matouš 1:21) "V nikom jiném není spásy - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!" (Skutky apoštolské 4:12) "Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého." (1 Janův 2:1)

Není tu žádné zmínky o zpovídání ani o proceduře zpovědi, v které bychom měli vyznávat knězi hříchy a přijímat od něj rozhřešení.

Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv. (Jan 3:36) Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý - odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.(1 Janův 1:9) Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. (Římanům 3:28) Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista.(Římanům 5:1) Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar. (Efezským 2:8) "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům!" (Skutky apoštolské 16:31) "Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků" (Římanům 4:5-6)

"Je to díky milosti, ne díky skutkům, jinak by milost už nebyla milost. Kdyby to bylo díky skutkům, nebylo by to milostí - jinak by skutek už nebyl skutek." (Římanům 11:6, viz také Galatským 3:11; 2 Timoteovi 1:9; Titovi 3:5; Lukáš 17:10; 1 Korintským 15:10; 2 Korintským 3:5; Jan 3:16; Skutky apoštolské 13:39; Galatským 2:16; Filipským 3:9).

Dobré skutky nejsou v žádném případě cestou ke spáse, ani jeho příčinou, jsou namísto toho důkazem a ovocem pravého spasení. Římskokatolická církev vyžaduje skutky a knězem vykonané svátosti, aby věřící mohl přijmout Boží milost, a tak drží své věrné v poddanosti kněžím i papeži, aby nadále měli nadvládu nad celými národy.

Nemohl jsem déle setrvat v římskokatolické církvi, neboť jsem nemohl sloužit dvěma pánům současně: papeži a Ježíši Kristu. Nemohl jsem také věřit v dvě protichůdné nauky: tradice a Bible. Musel jsem si vybrat mezi Kristem a papežem, stejně jako mezi Biblí a tradicí. Díky Boží milosti jsem si vybral Ježíše Krista a Bibli. V roce 1944 jsem odložil římské kněžství i římské náboženství a Duch Svatý mě vyučoval jak zvěstovat evangelium katolíkům a povzbuzovat věřící, aby jim beze strachu mohli vydávat svědectví.

Joseph Zachello, obrácený kněz

Joseph Zachello se narodil na severu Itálie a obrátil ve Spojených Státech. Působil jako autor knížek a článků v časopise The Converted Catholic Magazine (Magazín obrácených katolíků). Toužil ukazovat katolíkům skutečné učení jejich církve ve víře, že skutečně svědomití a pobožní katolíci se rozhodnou zodpovědně postavit za pravdu Písma Svatého. Bratr Zachello již odešel k Pánu.

http://www.prokrestany.cz/svedectvi/18.htm 

Kdo věří Bibli (Písmu svatému) budiž proklet! Takto proklíná následovníky Ježíše římskokatolická církev

Nebezpečná učení: ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV OPUSTILA EVANGELIUM; TRIDENTSKÝ KONCIL V ČEŠTINĚ

Římský katolicismus se zrodil počátkem čtvrtého století, když císař Konstantin zasnoubil křesťanství s pohanstvím. Tak se otevřela široká cesta pro invazi pohanských praktik a pověr. Abychom však byli fér, musíme přiznat, že k fatálnímu zpohanštění římskokatolického učení nedošlo najednou, ale jednalo se spíše o postupný proces hromadění bludů. Zajímavou vlastností římského katolicismu je totiž princip kumulace bludů v čase. Tento princip spočívá ve skutečnosti, že Římskokatolická církev nikdy neruší bludy, které se již jednou staly součástí jejího oficiálního učení, ale naopak další bludy přijímá. Z tohoto principu kumulace bludů vyplývá, že stav učení dnešní Římskokatolické církve je mnohem horší, než jaký byl například v době Karla IV.

Otázkou ovšem je, kdy se vlastně učení Římskokatolické církve dostalo do zásadního konfliktu s pravdou Božího Slova - Bible. Věřím, že se milníkem, kdy se oficiální učení Římskokatolické církve dostalo do zásadního rozporu se samotným jádrem křesťanství - tedy Evangeliem, stal Tridentský koncil, který se konal v letech 1545-1563. Tridentský koncil totiž, ve svých článcích o ospravedlnění, přijal falešné evangelium a křesťany věřící pravému Evangeliu proklel.

Níže je jako příklad uvedeno několik kánonů (článků) Tridentského koncilu, které se týkají ospravedlnění. Kurzívou jsou pod každým článkem uvedeny verše z Bible, které kánonům Tridentského koncilu odporují. Takových veršů lze nalézt mnohem více než je zde uvedeno. Proto bych rád čtenáře povzbudil k samostatnému studiu Bible.

Tridentský koncil; Kánon 9:
Jestliže kdokoliv říká, že hříšník je ospravedlněn pouhou vírou v tom smyslu, že nic dalšího není požadováno ke spolupráci, aby se získala ospravedlňující milost a že není žádným způsobem třeba, aby byl nakloněn aktivitou své vůle; AŤ JE PROKLET.

Slova Bible:
Ř 3,20
Vždyť ze skutků zákona 'nebude před ním nikdo ospravedlněn', neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
Ř 3,24
jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
Ř 3,28
Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. Ř 4,3
Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.'
Ř 5,1
Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,
Ef 2,8
Milostí tedy jste spaseni skrze víru.
Tt 3,5
On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.

Tridentský koncil; Kánon 12:
Jestliže kdokoliv říká, že ospravedlňující víra je pouhou důvěrou v Boží milost odpouštějící hříchy pro Kristovu zásluhu, nebo že jsme ospravedlněni pouze vírou. AŤ JE PROKLET.

Slova Bible:
J 1,12
Těm pak kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
J 3,36
Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.
1 J 5,13
Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.
Ř 3,28
Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
Ř 4,3
Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.'
Žd 7,25-27
Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.
2 Tm 1,12
Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.

Tridentský koncil; Kánon 14:Jestliže kdokoliv říká, že člověk je opravdu zproštěn hříchů a ospravedlněn, protože pevně věří, že jich je zproštěn a je ospravedlněn nebo, že nikdo není opravdu zproštěn hříchů a ospravedlněn nežli ten, který věří, že je ospravedlněn; a že ospravedlnění je provedeno pouhou důvěrou; AŤ JE PROKLET.

Slova Bible:
Sk 16,31a
Oni mu řekli: "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen"
Ř 4,3
Co říká Písmo? 'Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.'
Ř 5,1
Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,

Tridentský koncil; Kánon 24: Jestliže kdokoliv říká, že obdržená spravedlnost není chráněna a zvyšována před Bohem skrze dobré skutky, ale říká, že dobré skutky jsou pouze ovocem a znamením, že bylo získáno ospravedlnění, ale nikoliv příčinou jeho zvýšení; AŤ JE PROKLET

Slova Bible:
Ga 3,1-3
Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil - vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se vás zeptat na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?
Ga 5,1-4
Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho. Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje. Znovu dosvědčuji každému, kdo se dá obřezat, že je zavázán zachovávat celý zákon. Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.

Tridentský koncil; Kánon 30:
Jestliže kdokoliv říká, že po té, co byla obdržena ospravedlňující milost je každému kajícímu se hříšníku odpuštěna vina a dluh věčného trestu je vymazán v tom smyslu, že nezůstává žádný dluh časného trestu ani na tomto světě ani potom v Očistci, předtím než se otevře (pro něj) vstup do nebeského království; AŤ JE PROKLET.

Slova Bible:
Ř 5,1
Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,
Ko 2,13
Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil.
Ko 2,14
Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.

Tridentský koncil; Kánon 33:
Jestliže kdokoliv hovoří v tom smyslu, že katolické učení o ospravedlnění přijaté tímto svatým koncilem v tomto výnosu, sláva Boží, nebo zásluhy Pána Ježíše Krista jsou jakýmkoliv způsobem zlehčovány a nikoliv tak, že pravda naší víry a sláva Boží a Ježíše Krista jsou slavně ukázány; AŤ JE PROKLET.

Zde Tridentský koncil proklíná všechny, kteří s ním vyjadřují nesouhlas. Zajímavé je ovšem použití slova pro prokletí "anathema"(v latinském textu). Stejným slovem totiž Boží Slovo (v řečtině) proklíná hlasatele falešného evangelia, takového, jaké hlásá Tridentský koncil!

Slova Bible:
Ga 1,6-9
Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak.Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

To ovšem znamená, že zde neexistuje žádná střední cesta! Každý si musí vybrat, zda bude věřit falešnému evangeliu, které oficiálně učí Římskokatolická církev, nebo zda bude věřit pravému Evangeliu Bible, které zaslibuje záchranu od věčného zavržení!

Na tomto místě se hodí připomenout, že křesťanské/reformované učení v žádném případě neodtrhává spasitelnou víru od skutků. Existují totiž římští katolíci, kteří se snaží vytrhnout z kontextu Bible několik veršů z Jakubova listu a postavit je jakoby proti celé Bibli. Takto manipulovat s Božím Slovem nelze. Jakubova epištola samozřejmě nepopírá ospravedlnění z pouhého rozhodnutí Boží milosti. Naopak nás učí, že spasitelná víra se projevuje dříve či později skutky a ve skutcích dochází dokonalosti.

Jk 2,18:
Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.

Učí nás tedy, že skutky jsou projevem živé, tedy spasitelné víry. To je v souladu s ostatním biblickým učením podle kterého je spasitelná víra projevující se skutky pouhým důsledkem Boží spasitelné milosti. Je to v souladu i s obyčejnou lidskou zkušeností. Pokud uvěříte informaci, že vaše banka zítra zkrachuje, tak to vyvolá skutek - poběžíte si rychle vyzvednout své úspory. Pokud nic neuděláte, tak jste informaci o krachu banky neuvěřili. Vlastností spasitelné víry tedy je, že se projevuje skutky. Naopak nikde v Bibli nenajdeme tvrzení, že bychom si spasení, byť jen z nepatrné části, mohli svými skutky odpracovat nebo odspolupracovat. To by pak totiž spása již nebyla pouhou Boží milostí, ale byla by mzdou. Spásu by bylo možné si zčásti koupit, ať už za peníze nebo za skutky, v duchu hesla: "Když zazvoní pokladnička, letí duše do nebíčka." Ježíšův kříž by tak pozbyl významu!

Krásně nám vztah spasitelné milosti, víry a skutků osvětluje následující biblická pasáž:

Ef 2,8-10
Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Závěr

Dnešní oficiální učení Římskokatolické církve nám předkládá jiné evangelium, než Boží Slovo. Stojíme před volbou, zda věřit evangeliu podle Říma nebo Evangeliu podle Bible.

Spolehněme se tedy raději na Boží Slovo, které na otázku: "Co mám dělat abych byl spasen?", odpovídá (viz Sk 16,31a) slovy:

Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen

Spoléhejme se tedy v otázce naší spásy pouze a jedině na dílo Pána Ježíše Krista, buďme poslušni Božího Slova a s vděčností za své spasení čiňme dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Boží milost přeje čtenářům

reformovaný
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=6147&mode=thread&order=0&thold=0

Jsi učedník (následovník) Ježíše Nazaretského – Božího Syna?

Curry Blake - Jsi učedník (následovník) Ježíše Nazaretského – Božího Syna?

Pokud máte Bibli, tak čtěte se mnou v Matouši 10 kapitole. Jeden z klíčových bodů této služby [JGLM - John G. Lake Ministrie http://www.jglm.org/ český překlad http://www.nove-stvoreni.cz/co-je-jglm ] je, že věříme, že tomu čemu se vydáte, tím se stanete. A na co se díváte nejvíc, takoví budete a co nejvíc slyšíte, takoví budete.

My zdůrazňujeme a neustále se snažíme posilovat Boží Slovo. Je hodně různých aspektů-
většina lidí si o nás myslí, že jsme "uzdravovací služba", když přemýšlí o JGLM, myslí na uzdravení - a i když to je velká část a nemůžu ani říct část, protože to je vše jedno. Slyšel jsem někoho mluvit o spasení a uzdravení nebo spasení nebo vysvobození a neustále mě šlo na mysl - podívej se do Bible, je to stejná věc.

 
Nejde zmínit pouze jedno. Nemůžete mít opravdové spasení bez uzdravení, patří to k tomu. - Můžete toho mít část ale ne celé - nemůžete mít toho plnost [bez uzdravení ... ]. Můžete mít uzdravení bez spasení a spasení bez uzdravení - ale to je částečné. Když jste uzdraveni, tak jste zachráněni ve svém těle - do určité míry. Není to záchrana (spasení) ve smyslu že budete s Ježíšem nebo tak. Podstata všeho co děláme je založena na revoluci v křesťanství. Vše co děláme, čím se zabýváme je přinést pro nás "nové křesťanství", ale ve skutečnosti není nové, protože to je jen o čem mluví Bible.

Ale "církev" se dostala tak daleko od Bible, že ať se podíváte kamkoliv, tak to vypadá všelijak, jen ne tak, jak říká Bible. Ježíš řekl, že vybuduje Církev a brány pekel ji nepřemohou - ale pokud půjdete do téměř jakékoliv "církve", tak uvidíte jak brány pekla ji přemáhají. Lidé jsou nemocní, žijí v hříchu… Upřímně z větší části není žádný rozdíl mezi lidmi v církvi a mimo církev, krom toho, že lidé v církvi můžou mít ... snad mají naději pro budoucnost. Ale co se týká jejich životů ... Právě teď je míra rozvodů v církvi větší než ve světě (podle statistiky). Míra potratů je větší mezi členy "církve" než mezi lidmi na ulici. Přemýšlejte nad tím.
Kdykoliv jsme venku a říkáme, přijďte a buďte zachráněni, k čemu se vlastně mají připojit?

Pokud lidem zmíníte církev, tak o ní většinou přemýšlí dvěma způsoby –

1) něco tak přísného/svázaného, že tak nikdo nedokáže žít"

2) a ten druhý je tak volný, že "proč tam chodit, vždyť již teď takhle žijeme."

To je jako dva příkopy, ve kterých církev jede. Potřebujeme se dostat (nechci říct doprostřed cesty ale alespoň) na cestu. Dnes budeme mluvit o tom, co považuji za první kroky v tom dostat se na cestu.

V raných křesťanských dobách nazývali křesťanství "cestou". Všimli jste si, že všechny kulty vykradly dobré názvy? Ne všichni jsou kulty - třeba Armáda spásy, ale třeba před pár lety jeden začal skupinu "cesta mezinárodnl" (The Way Int.) a je to kult, ale mají skvělé jméno. "Vědecká církev" hrozný kult, ale skvělý název. Svatí posledních dnů- těžko najdete lepší jméno a přesto je to jeden z právě nejrychleji rostoucích kultů v USA. Takže vidíte spoustu skvělých jmen a většinou se za nimi schovávají kulty. Dnes vidíme, co lidé udělali z pravdy a co mysleli dobře, začali dobře, začali s pravdou, ale pak se dostali do příkopu a vybudovali něco, co není
pravda a když pak někde později zmíníte ten název, který je většinou z Bible, tak lidé hned říkají "s tím nechceme mít nic společného, pamatujeme si ještě, co to bylo zač." a ďábel pracuje tímto způsobem a osekává evangelium. "Nechceme mluvit o učednictví, protože víte co se stalo v 70tých letech s tím pastýřstvím a jak to ulítlo", ale ve skutečnosti učednictví není částí evangelia, ale to je evangelium. Bůh nás nikdy neposlal dělat rozhodnutí, poslal nás dělat učedníky a my přesto chceme chodit po světě a dělat rozhodnutí - snažit se, aby lidé udělali rozhodnutí, ale máme dělat učedníky.