Ten, který zvítězil nad naším
hříchem a naší smrtí je živý, mocný, věčný, laskavý, má pro nás porozumění –
protože sám byl člověkem Ježíš Kristus … přimlouvá se za nás, miluje nás, nikdy nás neopustí
a nikdy se nás nezřekne.
(Pokud ho neopustíme my.)
(ČSP) Filipským 4:4
"Radujte se v Pánu vždycky, znovu řeknu: radujte se!"
"Radujte se v Pánu vždycky, znovu řeknu: radujte se!"
•
Radujte se, protože už se ničeho
nemusíš bát, tvůj život je zajištěn – a i kdyby někdo zabil tvé tělo, duši
zabít nemůže. – Co se ti může stát?
·
(ČSP) 1 Tesalonickým 5:16–20
16Vždycky se radujte. 17 Neustále se modlete. 18 Ve všem vzdávejte díky, neboť toto je pro vás Boží vůle v Kristu Ježíši. 19 Ducha neuhašujte. 20 Proroctvími nepohrdejte.
16Vždycky se radujte. 17 Neustále se modlete. 18 Ve všem vzdávejte díky, neboť toto je pro vás Boží vůle v Kristu Ježíši. 19 Ducha neuhašujte. 20 Proroctvími nepohrdejte.
•
„Vždycky se radujte se a
neustále se modlete.“ → Tento verš je důkazem,
že modlitba a radost patří k sobě. (Neustále se radovat a neustále se modlit →
nezbývá čas pro smutek.)
•
Pokud se máš vždycky radovat a
neustále se modlit – má to jediné řešení → musíš se modlit s radostí.
•
„Ale vždyť se tak často modlíme za
tak tíživé věci“ … „tak zápasíme“ …
„modlitba je spíše trápení“ - myslím že ne.
Ano, modlitba je trápení, pokud
nemáme naději – a pokud nemáme naději, nemáme víru – a pokud nemáme víru,
zbytečně se namáháme.
Ale pokud se modlíme s vírou – pak
modlitba už je součástí vítězství – modlitba víry je radostná, protože už sama
tato modlitba je vítězstvím – je vstupem do bezpečí Boží přítomnosti a předání
věcí Bohu – je radostná, protože je vyjádřením víry a naděje.
Ø
Radujme se, když se modlíme,
protože naše modlitba dělá něco dobrého … zvětšuje hranice a vliv Božího
království … uplatňuje Boží vůli … vytěsňuje satana … přináší život na pustá
místa …
?
Je modlitba na straně trápení –
nebo je součástí naší naděje?
Někteří
vám řeknou: „Musíte plakat za město, pokud jste ještě neplakali, nevíte, co to
je se opravdově modlit.“ My se ale nemodlíme kvůli lidem – jim na odiv, aby pak
přiřkli úspěch našim slzám – my se radujeme z nesmírné Boží milosti ve kterou
jsme uvěřili. Protože On již zvítězil.
A kdo se vytrvale a radostně modlí, věří, že
všechno, co dostává, je dobré a má to od Boha.
•
Proto: „Ve všem (!) vzdávejte
díky“ = „to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši“ 1.Tes 5,18
•
Jiný, též přesný doslovný překlad,
zní: „Za všech okolností děkujte.“ (Ekum., B21)
Ø
Naše vděčnost Bohu nezáleží na
pozemských okolnostech – nám stačí ta věčná nebeská okolnost, že vítěz je již
na trůnu, že plujeme na bezpečné lodi, jejíž příď už je v přístavu, je zdroj
nekončící radosti.
•
Záleží jen na tom, kde máme své
srdce – jestli tady u Boha, nebo tam ve světě. (Mimochodem, pro
tebe je u Boha tady nebo tam? :-)
Kolem Božího trůnu nikdy neutichá chvála:
·
(ČSP) Zjevení Janovo 4:4–11
4 Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů a na hlavách zlaté věnce. 5 Z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to jest sedm duchů Božích. 6 A před trůnem bylo něco jako skelné moře, podobné křišťálu. Uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu. 7 První bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná býku, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu. 8 Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“9 A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků, 10 padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají: 11 „Hoden jsi, Pane a Bože náš, [Svatý,] přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“
4 Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů a na hlavách zlaté věnce. 5 Z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to jest sedm duchů Božích. 6 A před trůnem bylo něco jako skelné moře, podobné křišťálu. Uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu. 7 První bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná býku, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu. 8 Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“9 A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků, 10 padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají: 11 „Hoden jsi, Pane a Bože náš, [Svatý,] přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“
•
Tady,
v Božím království, zní chvála neustále!
Další souvislost:
• „Za všech okolností děkujte … Ducha neuhašujte.“
·
(ČSP) Jan 15:26
26 „Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví.
26 „Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví.
(ČSP) Jan 16:14
14 → On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.
14 → On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.
Ø
Naše chvála a hořící plamen Ducha
svatého jsou jedno.
•
Člověk plný Ducha svatého chválí
Boha – jako první křesťané o letnicích, kdy se jim Duch svatý jako jazyky ohně
usadil nad hlavou a jejich vlastní jazyky začaly plápolat chválou.
▪
Čteme: „Mluvili, jak jim Duch
svatý dával promlouvat“ a „všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky
veliké věci Boží.“ Skutky 2,4b a 11b
Ale souvislost mezi chválou a naplňováním Duchem svatým je i opačná.
• Také ten, kdo otevře ústa, aby chválil Boha, bude plněn Duchem svatým. Vyznávání Ježíše Krista za svého Pána, jsme tímto vyznáním úst zahrnuti do Božího království.
·
(ČSP) Žalm 81:11
11 Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. Otevři ústa a naplním je!
11 Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. Otevři ústa a naplním je!
•
Když budeme se srdce chválit Boha,
děkovat mu, zpívat mu srdcem, Duch Boží nás naplní – On sám chce naplnit naše
ústa chválou Boha.
·
(ČSP) Efezským 5:18–20
18 A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem, 19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v[duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce ho20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.
18 A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem, 19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v[duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce ho20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.
Svět ví, jak se opít vínem.
My víme, jak se plnit Duchem
svatým.
• Jak to, že svět se nestydí za
opíjení se. Ale křesťané se stydí vyznávat Krista a vyjadřovat chválu Bohu?
Vyjadřování
chvály a vděčnosti je vyjadřováním Pravdy: On je hoden chvály, On je svatý, On
je Bůh, On je dobrý, On je spravedlivý soudce, On je milosrdný a laskavý, On
již dal svého Syna za nás …
My k tomu,
abychom chválili Boha, nepotřebujeme pozemské věci.
Chválou
Boha nehodnotíme, neoceňujeme z naší lidské pozice – to by bylo zvrácené:
„Bože,
podívej se na to počasí! Co nám to děláš? – Tak za to tě tedy nechválím.“
Někteří
lidé hledají ve svém pozemském životě důvod pro Boží chválu – i zde takové
důvody jsou. Ale ty vyšší a věčné důvody k Jeho chvále jsou v nebi.
Proto:
·
(ČEP) Abakuk 3:17–18
17 I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, 18 já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása.
17 I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, 18 já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása.
My svou
chválou Bohu přiznáváme, to kým je, jaký je ve věčnosti, vyjadřujeme mu věčnou
vděčnost a lásku. Uctíváme ho.
Ø
Ve vlastní soběstřednosti příliš
mnoho spojujeme modlitbu s prosbou – a vděčnost s vyslyšením našich proseb –
mnohem více bychom měli mít modlitbu spojenou s chválou Věčného Boha sedícího
na trůnu celého stvoření a našeho Spasitele.
•
Věčně budeme vděční za jeho skutek
lásky v Kristu a odstranění našich ohavných hříchů a dar věčného života.
ČSP - český studijní překlad
Jiří Kostelník, AC Kopřivnice
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosíme o respektování názorů ostatních diskutujících a dodržování pravidel slušného chování.
(Upozorňuji: tento blog neprezentuje učení žádné křesťanské denominace, ale Boží Slovo.)