Debóřina píseň - jak to s námi skutečně je?

Debóřina píseň V době Soudců nezažíval Izrael právě dobré časy. Zemi v té době často atakovali cizí nájezdníci. Bůh ale ve své milosti neustále pozvedal obdarované vůdce, kteří pomáhali sjednocovat lid a bránit se před útoky nepřátel. Jedním z těchto vůdců, kterým se říkalo „soudci“, byla i prorokyně Debóra. Za doby jejího soudcování poslal kenaanský král Jabín své vojsko vedené velitelem Síserou, aby Izrael krutě utlačoval a pobíjel jeho vojáky. Bůh svým Duchem pomazal Debóru a zmocnil jí k tomu, aby se Síserovi postavila na odpor. Debóra ale nebyla žádná „Johanka z Arku“, aby si na sebe dokázala obléknout vojenskou zbroj a bojovat ve válce po boku mužů. Namísto toho použila své vyjednávací schopnosti, aby izraelské muže zburcovala k tomu, aby se lidé všech izraelských kmenů spojili a společně vytáhli do boje pod Bárakovým vedením. Débora povolala každý izraelský kmen jednotlivě. Vyzývala jednotlivé kmeny k jednotě a k tomu, aby společně dosáhli toho, čeho by každý sám nikdy nedocílil – aby totiž společnými silami odrazili Síserův nápor. Některé kmeny ale její povolání k boji odmítly. Je zajímavé sledovat, jak izraelské kmeny na její volání k jednotné akci reagovaly. Tento starý příběh je ve skutečnosti dobrým zrcadlem pro současnou církev. Dan a jeho námořní obchody Když Debóra hodnotila Izrael po svém slavném vítězství, položila si radikální řečnickou otázku: „Proč Dan zůstal na svých lodích?“ (Soudců 5:17). Příslušníci Danova kmene byli obchodníci, kteří pro Izrael zajišťovali veškeré námořní obchody. Přiváželi do země zboží ze všech vzdálených koutů země. Když jejich lodě právě kotvily v přístavu, proměnily se v obchody a lidé přicházeli a nakupovali přímo na palubách. Když se Debóra chystala do boje, možná se to eběhlo nějak takto: Dan si právě na palubě u pokladny spokojeně přepočítával svou denní tržbu – jeho obchod měl za sebou úspěšný den – když vtom ho někdo vyrušil. Podíval se, co se děje, a spatřil, jak k němu chvatně přibíhá posel, unavený po dlouhé cestě, a přináší mu následující zprávu: Drahý Dane, Jabín, král kenaanský, poslal velitele Síseru, aby zničil Izrael. Bojujeme proti němu ze všech sil, ale potřebujeme pomoc. Všechny izraelské kmeny se teď musí spojit, aby odrazily nápor nepřítele. Přijď a pomoz nám – HNED TEĎ. Mnozí Izraelci, Tví bratři, krvácejí a umírají v bojích. Neváhej prosím a přijď nám urychleně pomoci! S pozdravem, Debóra (soudkyně Izraele) Obchodníka Dana tato zpráva hluboce zasáhla v srdci. Okamžitě vyskočil, aby se podíval směrem k pevnině, jestli nespatří probíhající bitvu na vlastní oči. Možná dokonce zaslechl řinčení zbroje a pláč jeho umírajících bratří. Stejně rychle jej ale přepadly i jiné myšlenky. Začaly se mu rojit hlavou znepokojující pochybnosti: Může si dovolit odejít do bitvy a nechat na lodi ležet své peníze – aniž by je dopočítal? Kdyby náhle odešel do boje, co se stane s jeho loděmi a s jeho obchodem? Neriskoval by tím celý příští osud svého vzkvétajícího podnikání? Vzpomněl si ale ještě na jednu věc: Kenaanci patřili mezi jeho zákazníky! Pomyslel si: ‚Neměl bych si to u nich rozházet. Zachovám si neutrální pozici.‘ Navíc ho napadlo: ‚Co když někdo potopí mé lodě, zatímco budu bojovat v armádě?‘ Když dobře zvážil všechna pro a proti, rozhodl se, jak se zachová. V rychlosti nacpal poslíčkovi do kapes pytlík s penězi a odpověděl mu: „Velmi rád bych pomohl. Bohužel nemůžu přijít osobně, ale posílám namísto toho finanční příspěvek. Řekni Debóře, že jsem v duchu s ní.“ Jak gentlemanské – nechat bojovat ženu, ale sám zůstat doma! Dan pokračoval v počítání svých peněz, zatímco jeho bratři pozvedali korouhev v boji po boku Debóry a Baráka. ‚Ať za Izrael zemřou jiní‘, pomyslel si, ‚já se přece musím věnovat svým obchodům.‘ Dan zůstal ve své lodi soběstřednosti, sebelásky a chamtivosti. Koho reprezentuje Dan v dnešní době? To je otázka, na kterou si musí každý z nás zodpovědět sám. Dan je jistě křesťanem, který patří do Boží rodiny, zná Boží zaslíbení a slyší Boží povolání do služby, které je na jeho životě. Na toto povolání ale neodpovídá a raději se dál věnuje svým obchodům, i když Bůh chce, aby „nejprve hledal Boží království“. Zvuk cinkajících mincí v jeho pokladně, názory nevěřících lidí a mínění jeho příbuzných a přátel jej natolik ohlušují, že neslyší volání živého Boha. Vydělávat peníze nebo změnit historii? Rychlý posel doufal, že od Zabulóna a Neftalího obdrží lepší odpověď na Debóřin dopis než od Dana. Když k nim dorazil, právě společně pracovali na poli. Oba už se těšili na konec pracovního dne, kdy se vrátí do svých rodin k jejich manželkám a dětem. Náhle je ale vyrušil rychlý posel a museli zvážit, jak zareagují na Debóřino povolání do služby. Co teď mají dělat? Ti dva ani na chvilku nezaváhali. Neměli na výběr a věděli, že mohou udělat jen jedinou věc! „Chvála Pánu“, zvolali, „že Bůh povolal Debóru, aby nás vedla. Konečně budeme moci ukončit Jabínův útlak. Díky Bohu za Debóru! Budeme bojovat v její armádě. Vyřiď jí, že právě vyrážíme a že s námi může jistě počítat.“ Zabulón a Neftalí opustili své srpy a vyměnili je za meče. Ještě doma objali své děti, políbili své plačící manželky a rychle se vrhli do víru bitvy. „Zabulón je lid, který dokázal nasadit svůj život, rovněž Neftalí na výšinách pole“ (Soudců 5:18). Izrael v této válce rychle zvítězil. Toto vítězství ale Danovi přineslo zahanbení namísto slávy. Izrael bojoval pod vedením Debóry a i známý poslední úder celé této války zasadila nepříteli žena. Byla to Jáel, Cheberova žena, která spícímu Síserovi vrazila do spánku stanový kolík a ukončila tím útlak kenaanské armády. Když později soudkyně Debóra projížděla celou zemi, dorazila i do přístavu, aby navštívila Dana. Položila mu otázku na tělo: „Proč jsi zůstal na svých lodích?“ Dan jí na to ale nedokázal odpovědět. Jen tak seděl, hleděl tupě k zemi a nervózně si mezi prsty pohrával s jednou ze svých mincí. Nedokázal se této Boží ženě, pomazané Duchem Svatým, ani podívat do očí. Její otázka ho pronásledovala po zbytek života. Stejná otázka jednou zazní i před Božím trůnem, až se tam všichni shromáždíme spolu s Danem, abychom vydali počet ze svých životů. Zabulón a Neftalí neměli stejný talent na obchodování jako Dan. Dan vydělával peníze, ale Zabolón s Neftalím přepisovali historii! Odvážně bojovali za Izrael a zvítězili v úchvatné bitvě, o které se i po třech tisíciletích dodnes mluví. Riskovali přitom úplně všechno, včetně svých životů. Neváhali vstoupit do války a s nasazením bojovat v předních liniích. I v dnešní době Bůh povolává lidi do služby. Někteří Boží povolání slyší, stejně jako ho slyšeli Zabulón a Neftalí. Jiní se ale podobají Danovi. Do církví chodí oba typy lidí. „Danovci“ považují své obchody za důležitější než práci na Božím díle a své zahrádky za důležitější než bělající se pole sklizně. Svou vlastní domácnost mají na přednějším místě než zaplňování nebe ztracenými a namísto toho, aby investovali do záchrany duší, si raději hromadí peníze sami pro sebe. „Oženil jsem se, a proto nemohu přijít“ (Lukáš 14:20). Zebulón na čas odešel od své rodiny, aby zachránil království. Ježíš prohlásil: „Kdo ztratí svůj život kvůli mně, nalezne jej“ (Matouš 10:39). Na jiném místě nás vyzývá: „Buď věrný až na smrt, a dám ti věnec života“ (Zjevení 2:10). Taková vytrvalost je ušlechtilá před Bohem. Bůh oceňuje, když jsme ochotni vzdát se kvůli Němu všeho, čeho si na zemi ceníme. Pán nás za to jednou osobně ocení a nasadí nám na hlavu třpytící se korunu života. K „Danovcům“ se Pán vyjádřil stroze: „Kdo nalezne svůj život, ztratí jej“ (Matouš 10:39). Vždyť je to žena! Po bitvě se začalo oslavovat. Prorokyně Debóra s generálem Bárakem zpívali vítěznou píseň, ve které postupně vyjmenovávali všechny izraelské kmeny a jejich postoje. Jejich píseň je plná ironických veršů. Po Danovi, Zabulónovi a Neftalím se píseň zmiňuje o kmeni Rúben: „Rúbenovy oddíly měly velká zpytování mínění“ (Soudců 5:16). Rúbenovci byli přemýšliví lidé. Zakládali si na tom, jak jsou rozumní a rozvážní. Byli to vzdělaní učenci a schopní řečníci. Jednoho dne k nim přiběhl zpocený a zaprášený posel a zalykavě na ně vykřikl: „Honem! Přináším naléhavý vzkaz od soudkyně Debóry!“ Rúben od něj ihned převzal dopis a přečetl si jej. Rozhodl se, že svolá mimořádnou poradu „Rady moudrých“. Společně se pak Debóřiným dopisem zabývali a neopomněli mu věnovat stejnou vážnost, jakou věnovali každé jiné otázce, kterou se kdy zabývali. Setkání rady bylo zahájeno četbou zápisu z jejího předchozího setkání. Po nějaké době se výbor moudrých myslitelů dostal k otázce Debóřina dopisu. Když si jej společně přečetli, poznali, že na něj nemohou odpovědět rychle. Věděli, že se jedná o příliš zásadní rozhodnutí, které nemohou učinit v časovém presu. Nemohli si dovolit přijmout nějaké neuvážené rozhodnutí, kterého by později litovali. Proto se se svou obvyklou opatrností rozhodli, že se na to raději vyspí a sejdou se znovu příští den, kdy vše znovu proberou, až budou svěží a odpočatí. Dalšího dne prozkoumali Debóřinu žádost ze všech možných úhlů. Nakonec došli k jednomyslnému závěru (který se také objevil v zápisu z rady): „V této záležitosti se musí něco podniknout!“ Nemohli ale zbrkle vstoupit do bitvy, aniž by nejprve dali hlavy dohromady a připravili dobrý bojový plán. Jeho přípravě obětavě zasvětili celý příští den. Rada chtěla mít dostatečnou záruku toho, že bitva, do které bude investovat, skončí vítězstvím. Věděli, že příprava jejich prvotřídní armády sice zabere určitý čas, ale chtěli jít do boje co nejlépe připraveni. V průběhu svého zasedání si dali přestávku na kávu a šli si trochu protáhnout záda. Ve svých srdcích cítili silný pocit uspokojení z dosavadní dobře vykonané práce na tomto projektu. Během přestávky zaslechli Rúbenovci vzdálený hluk bojů a zahlédli na nebi kouř vycházející z hořících vesnic. Uviděli dokonce i jednoho krvácejícího raněného Izraelce. To jim jen potvrdilo, že je moudré, že už na tomto projektu tak intenzivně pracují a že již brzy budou připraveni svému lidu pomoci. Vrátili se k přípravám bitvy a k promýšlení bojových strategií. Mezitím válka běžela na plné obrátky. Radu moudrých však znepokojovala jedna záležitost. Zařadili jí proto na program svého pravidelného zasedání hned příštího dne. Museli prodiskutovat jedno ožehavé téma: Debóru! Vždyť to byla žena! Jak se mají postavit k problematice toho, zda si Bůh může k vedení povolat ženu? Dalo se takové povolání nějak podložit Písmem? Vedla do té doby žena někdy muže – tedy s výjimkou Evy, která vedla Adama do hříchu? Skutečnost, že Izraelskému vojsku velela Debóra, byla pro tento koncil překážkou k tomu, aby mohli do bitvy aktivně vstoupit. Jejich poznání jim nedovolovalo uznat Boží povolání na jejím životě. Neexistoval totiž žádný precedent, který by opodstatňoval skutečnost, že by žena směla stát v autoritě a vést lid jako soudkyně. Rada neměla jistotu, zda Bůh může požehnat mužům, kteří se v bitvě řídí pokyny ženy. Nakonec dospěli k jasnému závěru: Jejich povinností je odmítnout se podobné bitvy zúčastnit. Šlo o princip. Nezní nám něco z toho povědomě? Lidem se v dnešní době často nelíbí, jak jsou některé věci nastaveny. Nelíbí se jim vedoucí a metody jejich práce, načasování evangelizací nebo konkrétní osobnosti. Objevují se i intelektuální námitky: „Kázat evangelium? Musíme přece uplatnit naše vzdělání! Nežijeme již v době Pavla a Petra. Zachraňovat duše? Probuzenecké hnutí? Tyto věci fungovaly za starých časů, ale dnes potřebujeme změnit přístup.“ Lidé, kteří takto uvažují, ale ve skutečnosti nikdy žádný „jiný přístup“ nenajdou. Někteří na nic nečekají a jdou kázat evangelium „tady a teď“. Ježíš řekl: „Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka“ (Jan 6:27). Jiní se více zajímají o svou vlastní svatost a o kvalitu svých duchovních životů než o to, aby zachraňovali lidi z věčné záhuby. Připravují si teologicky propracovaná kázání a s elegancí pózují na pódiích, ale v předních liních skutečné bitvy spočívající v záchraně duší pro věčnost nejsou nikdy k vidění. Někteří lidé sami sebe považují za „cele vydané“ a hluboce se zabývají působením Ducha v nich samých nebo uvnitř jejich církví. Přesto věří tomu, že kdyby k nim do církve přijel evangelista, vyrušil by tím Boží dílo z posledních let. Proto raději evangelisty nepodporují s odůvodněním, že strhávají pozornost jen sami na sebe. Namísto toho si dál užívají svá propracovaná kázání plná vzletných slovíček a nedochází jim, že kolem nich lidé každý den umírají ve svých hříších. Evangelizace – záchrana duší – je ale záchrannou operací, během které jsou z vod hříchu vytahováni tonoucí lidé. Je přitom docela jedno, jestli jim záchranný kruh hodí muž nebo žena! Na dovolené Jak na povolání do boje reagoval Ašer? Nervózní a vyčerpaný posel dorazil až na místo, kde bydlí Ašerovci. Co zjistil? „Ašer se usadil na pobřeží moře.“ Ašer byl na dovolené! „Je mi líto“, řekl kolabujícímu poslovi, „tuhle dovolenou už opravdu potřebuji. Za celý rok jsem si neodpočinul a už mám vše zařízené, takže to nejde zrušit.“ Ašer byl tvrdě pracující zaměstnaný člověk. Myslel si, že služba v církvi je dobrá jen pro lidi, kteří nemají nic jiného na práci. On často pracoval přesčas a do noci zpracovával účetní uzávěrky a již nějakou dobu věděl, že sám sobě dluží trochu oddechu. Potřeboval odjet od všeho pryč, aby ho nějakou dobu nikdo s ničím nezatěžoval. „Jít do bitvy? Teď se to skutečně nehodí!“ „Nicméně“, dodal Ašer, „jsem si jistý tím, že Debóra sežene dostatek jiných dobrovolníků. Vím, že bojování některé lidi baví. Nebojte se, určitě to všechno dobře dopadne.“ Ašer se narovnal na své plážové sedačce a dlouze usrkl ze svého chlazeného nápoje. „Vyřiďte jí, že si jí hluboce vážím a obdivuju jí za její odvahu a statečnost. Je to úžasná žena a my všichni tady jí věříme a jsme rádi, že můžeme tuto složitou záležitost přenechat v jejích schopných rukou. Bůh při ní jistě bude stát. Budeme se za ní modlit a věřit ve vítězství našeho lidu. Popište jí prosím mou situaci a vysvětlete jí, že teď budu muset strávit nějaký čas tady na pláži, abych načerpal nové síly a mohl potom pokračovat ve svém obchodování.“ Jaká byla Ašerova životní filozofie? Spoléhal na to, že za něj jeho práci udělá někdo jiný. „Ašerovci“ říkají: „Jistě se najde někdo, kdo tu práci udělá. My si o víkendu potřebujeme odpočinout daleko od všeho a ode všech. Musíme si užívat naši chatku uprostřed lesa. Byli bychom blázni, kdybychom jí nepoužívali.“ Někteří lidé jsou natolik zaměstnaní, že jakýkoliv požadavek navíc, včetně Božího povolání do služby, považují za zátěž, kterou nedokážou unést. Tvrdí, že nemůžou dělat všechnu svou práci a navíc ještě zachraňovat duše. Potřebují při veškeré své práci také nějaký čas na relaxaci. Občas samozřejmě mohou s něčím vypomoci, ale jen pokud budou mít právě „volno“ a nebudou mít zrovna na práci něco jiného. To byl příběh Debóry. Jsem přesvědčen o tom, že je pro nás silnou výzvou k zamyšlení právě teď, v konzumní době, ve které nyní žijeme. Buďme jako Zabulón a Neftalí a přidejme se k těm, kteří neváhají odpovědět na Boží povolání a vyrazit do boje! Vždyť Pán je s námi. Náš velitel nikdy neprohrál jedinou bitvu. Je čas opustit své sobecké zájmy a přestat se zabývat materiálními statky a vlastním pohodlím. Pracujme na věcech, které nepomíjejí. Budovat Boží věčné království znamená, že naše smrtelné ruce pracují na věcech, které přetrvávají na věčnost. Cokoliv je z víry v Boha, nikdy nezemře. Výběrčí daní Levi okamžitě opustil svou celnici, rybář z Bethesdy ihned následoval Ježíše. Na tyto lidi dodnes nezapomínáme. Teď ale Bůh volá nás. Ježíš říká: „Následuj Mě!“ Reinhard Bonnke http://www.bonnke.net/cfan/cs/debora