Ne každý kdo mi říká Pane, Pane vejde do Božího království

Ne každý kdo mi říká Pane, Pane vejde do Božího království

Jak to ten Ježíš skutečně myslel?
"Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘ Matouš 7,22-23

Podíváme-li se o pár kapitol dále, tak nám to Ježíš více přiblížil
"Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ Matouš 25,41-46

Co to vlastně pro nás znamená?

V každém člověku máme vidět Ježíše, a tak mu také posloužit. A žel Bohu musíme konstatovat, že jak církve, tak i jako jednotlivci mnozí z nás v tomto často selháváme. Na ulici potkáme bezdomovce, nejenže nás nenapadne se ho zeptat, zda něco nepotřebuje, neoblečeme ho, nenabídneme teplé jídlo, nerozdáváme Boží lásku skutkem, ale odvrátíme se, jen aby nás neoslovil a my mu nemuseli dát nějakou "almužnu" či ho dokonce odmítnout. Přesto právě v něm jsme odmítli Ježíše. Je nás jen troška, možná jen pár lidí, kteří mají Boží srdce a tomuto člověku nejen nabídnou pomoc-ošatí ho, nakrmí ho a zajímají se o něj jako o člověka. A ti ostatní? Spoléhají na to, že se o tyto lidi postará stát, neziskové organizace, možná nějaká charita, tak proč by se oni starali? Vždyť dávají peníze na chudé do církve, tak si upokojují své svědomí, ale nemohou nijak obejít slova "Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘  

Bezdomovci jsou jedna skupina lidí, jsou tu ještě sirotci a vdovy, utlačovaní a chudí lidé, ani ty nemáme odmítat, ale pomáhat jim, almužnou, dary, jídlem, Boží láskou.

"Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá." Jakub 2,14-17

"Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci." Lukáš 6,30-33


Sodoma byla zničena z důvodu toho, že měli hojnost, ale nepodali ruku chudému, jejich hojnost a pýcha v přehlížení chudých je dovedla do zvrácenosti a tak páchali, co bylo zlé v Hospodinových očích "Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. Povyšovaly se, páchaly přede mnou ohavnost, a tak jsem je odstranil, jak jsem uznal za vhodné." Ezechiel 16,49-50 

Jako církve žijeme v sytosti chleba, máme sebejistý klid, povyšujeme se nad těmi, kterým máme podat pomocnou ruku, neposilujeme ubožáky, kam tedy spějeme? Mohu jen konstatovat, že členové mnohých církví jsou nazí, pohodlní, přecitlivělí, žijí v bezpečí "křesťanské lásky ve sboru" a spokojeni sami se sebou. Podobáme se těm, co žili v Sodomě (a když pak vycházejí najevo skandály o pedofilii a homosexualitě služebníků Božích, jsme její kopií) .... "Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím cizoložníky a čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů.“ Malachiáš 3,5

Kdyby k nám do církve  přišlo opravdové probuzení (za které se často modlíme), byli by jste skutečně nadšení nebo by jste odešli, protože spousta z těch lidí by byli bezdomovci, ztracené existence, alkoholici a podobně. Nebudou nám příjemně vonět, budou cítit alkoholem nebo něčím jiným velmi nepříjemným? Jsme na to připraveni? Protože kvůli těmto lidem Ježíš umřel. Přišel najít ztracené.

My musíme přestat posuzovat lidi podle zevnějšku, ale být ochotni poznat to, co je uvnitř. Buďme ochotní odhlédnout od toho, jak lidé vypadají, a zjistit, jací opravdu jsou. Když vykročíme ze zóny svého pohodlí a někdo jiný se tak díky tomu cítí příjemně, je to způsob, jak lidem ukázat Boží lásku.

Nebuďme solí, uprostřed solného pole = v církvi, ale vyjděme ven, do světa a buďme solí, buďme světlem v temnotě.

Naše rodné prostředí není církev; JE TO SVĚT - ne ten pohodlný "křesťanský klub", ale nebezpečný oceán. Narodili jsme se, abychom vzkvétali v protivenství a nepřátelství zlomeného světa. Jako rybám se daří lépe ve vodě, tak nám se daří lépe ve ztraceném světě, protože jsme byli, tak jako ty ryby stvořeni, abychom zůstali  ve svém rodném prostředí. Když vytáhneme rybu z vody, zemře. když vytrhneme květinu z půdy, zemře. Když oddělíte církev ("křesťana") od světa, zemře! ryby se nikdy necítí mokré, protože jejich domovem je voda. A přesto má tolik křesťanů na své rodné prostředí obrovskou alergickou reakci. Jsme jako ryby, které se válí na suchu na pláži! Směšná přestava, vím, ale nicméně je přesná a výstižná. 

Bible církev často vykresluje v nepřátelském prostředí. Mluví o nás jako o soli ve zkaženém světě,  o světle v temnotě, o ovcích mezi vlky, o cizincích vzdálených od své vlasti. My jsme církev, jediná část nebe, která má prosperovat ve světě otráveném peklem, Jsme Boží velvyslanci, jsme Boží revoluční armáda, vyslaná k tomu, aby začala Revoluci lásky - ta revoluce musí začít ve vás a ve mně dnes!

Jak to máme udělat prakticky? 
1) každý z nás má doma plno oblečení které nenosí, ať jsou to svetry, bundy či dokonce boty nebo deky, když je nemám já, zeptám se známých zda nemá něco,co by oželeli. V každém městě jsou bezdomovci, nabídněte jim teplé oblečení, prokažte jim Boží lásku skutkem
2) Hodně z nás umí vařit, uvařme trochu více polévky, dejte do jídlonosiče a dejme těm,co žijí na ulici, k tomu kus chleba.... kdo neumí vařit, tak jim kupme nějaké teplé jídlo, vždyť párek v rohlíku stojí jen 15,- Kč
3) Určitě každý z nás zná osamnělé staré lidi, navštivme je, nabídněme pomoc, či si jen s nimi popovídejme.
4) Určitě každý z nás zná i nějakou svobodnou matku, která taktak vyjde s penězi, stará se o děti, tak ji nabídněme pomoc,  může být materiální či finanční.
.... atd. jsou tu velké možnosti, je jich plno, proto otevřme oči a začněme sloužit Ježíši v těchto lidech

Tak co,půjdete do toho se mnou? Připojíte se do Revoluce Boží lásky v činech?

"Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘" Matouš 25,34-40