ÚPLNÝ SEZNAM 30 takzvaných HEREZÍ MISTRA JANA HUSA

ÚPLNÝ SEZNAM 30 takzvaných HEREZÍ MISTRA JANA HUSA

Dle Dr. Sedláka:

1) Církev tvoří výhradně a pouze společenství předurčených k věčné spáse; 
"Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy." Římanům 8,28-30

2) Bůh předurčil některé lidi k věčné spáse, některé k věčnému zavržení;
"který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy" 2. Timoteova 1,9


3) Předurčenému (předzvěděnému) k věčnému zavržení Bůh nedává žádnou milost;

4) Předurčený k věčnému zavržení žije trvale v těžkém hříchu;

5) Kněz žijící ve stavu těžkého hříchu neplatně uděluje svátosti; 
-"Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se zase válí v bahništi"2. Petrova 2,20-22


6) Knížata a představení, jsou-li ve stavu těžkého hříchu, neprávem zastávají svůj úřad a poddaní je nesmějí poslouchat;

7) Institucionální církev v čele s papežem není pravou Církví Kristovou;
"‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest." Efezským 1,21-22 


8) Tuto církev není třeba poslouchat;
"Boha je třeba poslouchat, ne lidi." Skutky 5,29


9) Institucionální církev má své oprávnění pouze tehdy, když jedná a chová se jako společenství svatých;

10) Církev má být podřízena světské moci, která má právo ji reformovat;

11) Kristus neustanovil papežství;

12) Papežství ustanovil císař Konstantin;

13) Papež nemá právo Církvi vládnout a nařizovat jí něco z pozice její hlavy;
"Boha je třeba poslouchat, ne lidi." Skutky 5,29

14) Hostie a víno se po konsekraci nestávají Tělem a Krví Páně;
"Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život." Jan 6,63
blíže zde http://kdohledanalezne.blogspot.cz/2012/06/eucharistie-kapitola-3-biblicky-pohled.html


15) Při konsekraci se podstata hostie a vína nemění, nestává se podstatou Těla a Krve Páně;
blíže zde http://kdohledanalezne.blogspot.cz/2012/06/eucharistie-kapitola-3-biblicky-pohled.html


16) Hostie a víno se stávají Tělem a Krví Páně pouze v obrazném slova smyslu, latentně;
blíže zde http://kdohledanalezne.blogspot.cz/2012/06/eucharistie-kapitola-3-biblicky-pohled.html


17) K obrazné proměně hostie a vína v Tělo a Krev Páně je třeba, aby celebrující kněz nebyl ve stavu těžkého hříchu;

18) Dobré skutky, vykonané ve stavu těžkého hříchu, jsou hříšné;
 "Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘ " Židům 10,26-27
 

19) Kněz ve zpovědnici neuděluje rozhřešení, pouze ohlašuje Boží odpuštění;
 „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Marek 2,7

20) Rozhřešení není platné, pokud zpovědník je ve stavu těžkého hříchu;

21) Skutečnou hlavou Církve je Kristus, nikoli papež;
  "protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil" Efezským 5,23

22) Institucionální církev nemá práva vyučovat lid, pokud kněží žijí ve stavu smrtelného hříchu;

23) Papež nemá právo vládnout světsky, mít svůj stát;

24) Církev nemá mít žádný majetek;

25) Papež ani biskup nemají právo hlásat odpustky;

26) Odpustky nemají moc odpouštět časné tresty za hříchy;
 „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Marek 2,7

27) Pravá církev Kristova je neviditelné společenství predestinovaných k věčné spáse a žijících ve stavu milosti;

28) Pravá Církev Kristova není totožná s církví papeže, biskupů a kněží;

29) Církev nepotřebuje úctu svatých, jejich obrazy a sochy;
 "On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Lukáš 10,27


30) Církvi nemá právo ukládat kanonické tresty.

Zde jsou uvedeny všechny hereze Jana Husa, mnou byly dodány jen verše, které potvrzují některá z herezí. A zase jsme u toho, kdo věří Písmu, kdo věří Bohu, co řekl, tak je podle ŘK heretik a musí být vyloučen, vydán k popravě v dřívějších dobách jako Jan Hus.

Po vystudování se Jan Hus zapsal na theologickou fakultu, nechal se posvětit a roku 1402 začal kázat v Betlémské kapli. Ve svých kázáních kritizoval církev, hlavně za prodávání odpustků a nezřízený život duchovenstva a taky sociální systém.


Roku 1415 svolal Zikmund (liška ryšavá) koncil do Kostnice, kde se mělo řešit trojpapežství. Byl tam pozván i Hus a taky přišel, i když věděl, že tam není pod ochranou krále. V Kostnici byl zatčen a upálen.

Kostnice ležícího na poloostrově vybíhajícím do Bodamského jezera splnila přání církevního koncilu, který zasedal v tomto městě tehdy druhý ze čtyř roků svého trvání, a nechala upálit Jana Husa, jehož koncil uznal za bludaře a vyloučil ze svátostného společenství římské církve. (Zajímavé je, že se skutečně jednalo o římskou církev, ne o církev našeho Pána Ježíše Krista, proto si klaďme otázku,  komu patříme, zda  Římů či Ježíši Kristu?)


Mistr Jan Hus (1371- 1415) se veřejně zastával učení Viklefa a zároveň vystupoval proti odpustkům, které dal vybírat papež Jan XXIII. na křížovou výpravu proti králi Ladislavu Neapolskému. Na Husa byla uvalena klatba a za přispění falešných záruk císaře Zikmunda byl vylákán na Kostnický sněm, kde se mu mělo dostat slyšení. (Mimochodem, v Kostnici bylo schváleno také sedm reformačních dekretů, přičemž šestý dekret ustanovil, že papež může vybírat desátky z kostelů a od církevních osob - takzvaný „papežský desátek“.)



Hus ale žil v nebezpečné době, kdy za kacíře mohl být prohlášen kdokoliv, kdo se znelíbil církvi. Jeden soudobý inkvizitor se mohl oprávněně vychloubat:  „Ukažte mi dva řádky kteréhokoli autora a já dokážu, že je kacíř a dám ho upálit.“

Husova obhajoba tak byla jiţ od počátku marná; církev totiţ nechtěla slyšet jeho názory a jako kacíře se jej snažila odklidit z cesty. Kostnický koncil prohlásil Husa za kacíře a nechal jej 6. července 1415 upálit. Popel z Mistra Jana Husa byl vysypán do Rýna a v moři se později smísil s popelem jeho milovaného „evangelického doktora“ Viklefa