Křest v Duchu Svatém

Křest v Duchu Svatém

Napsal uživatel Reinhard Bonnke

Křest v Duchu Svatém nám ukazuje na Ježíše. Bůh poslal Jana Křtitele, aby ohlásil Přicházejícího. Nikdo ale netušil, o kom to Jan mluví. Jan ho tedy musel popsat – jinak by ho lidé nepoznali. Řekl: To je ten, který křtí v Duchu Svatém (Jan 1:33). Jeho poznávacím znamením mělo být to, že bude křtít v Duchu Svatém. To neměl činit nikdo jiný. Jen Ježíš měl křtít Duchem Svatým a ohněm. Nikdo jiný nemůže nikomu předat plnost Ducha Svatého. Je to výsadní právo samotného Boha. Je tomu tak z toho důvodu, že křest není pouze přicházející moc, ale je to sám Bůh, Duch Svatý. Nikdo nemůže dát Boha, jako by to byl nějaký předmět. Křtitelem v Duchu je Ježíš. Pokud církev káže Ježíše, musí až do skonání věků kázat i to, že Ježíš Kristus lidi křtí v Duchu. Ježíš, který nekřtí Duchem Svatým a ohněm, není biblický. Nikdo nemá právo kázat jiného Ježíše. Biblický Ježíš, který křtí v Duchu Svatém, je tentýž, včera, dnes i na věky (Židům 13:8). Je to věrný Bůh – věrný sám sobě, věrný nám i svým zaslíbením. Když apoštoly vlekli před shromáždění nadutých náboženských představitelů, bylo na apoštolech znát, že na nich spočinul Duch Svatý. Jejich neochvějné svědectví i jejich důvěra vyvolávaly údiv. Duch je víc než jakési vzedmutí věřících duší. Projeví se i řečí našeho těla – poznamená naši osobnost, naše způsoby, hlas, oči. Projeví se ovocem Ducha a postoji, které by lidé sami od sebe nečekali. Na druhé straně nic neodpuzuje tolik jako předstírání svatouškovství. Ježíš od svých učedníků očekává, že budou svědky - ne to, že povedou spory. Mají být svědky Jeho vzkříšení. Jejich životodárné poselství skutečně proměňuje lidské životy. Pokud bychom ovšem svou zvěst předkládali k věření s chladným a lhostejným srdcem, ničeho bychom nedosáhli. Učedníci hlásali své poselství jako důležitou a slavnou skutečnost. Byli to lidé vášniví, nikoli lhostejní. Byli to svědkové, plni nadšení z toho, co hlásali; sami byli příkladem své zvěsti – plní nového života. Ježíš jim řekl, aby neodcházeli z Jeruzaléma: Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem Svatým, až uplyne těchto několik dní. Dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky (Skutky 1,4.5.8). Ježíši na tom, který měl přijít – na Duchu Svatém – velmi záleželo. Co Duch Páně s učedníky udělal? Zapálil je, aby hořeli jako pochodně. Duch byl – a dosud je – klíčem k účinnému svědectví. Ježíš řekl: Beze mě nemůžete učinit nic (Jan 15,5). Potřebujeme být spojeni s vinným kmenem,z nějž čerpáme život. Život z Ducha je tajemstvím nových učedníků. Bez Ducha Svatého můžeme učinit ledacos; nic z toho ale nebude mít trvalý účinek. Proto je příchod Ducha Svatého tak důležitý. Neodcházejte z Jeruzaléma, ale čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení (Skutky 1:4). Kristus vystou- pil na nebesa a požádal Otce, aby splnil své zaslíbení a poslal Ducha Svatého. Ten skutečně do deseti dnů přišel. A nepřišel nijak potichu. Svůj příchod oznámil skrze 120 učedníků. Projevil se skrze shromážděné věřící, kteří mluvili v jazycích a prorokovali. Pro učedníky a apoštoly to byl úžasný den. Duch Svatý je Duch lásky Otcovy i Synovy: Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán (Římanům 5:5). Tato láska naplnila věřící a začala skrze ně působit. Stali se tím, co z nich učinil Duch. Tento křest byl pro ně jako pro jednotlivce, ne „pro celou církev“. I jiní – jako třeba dům Kornéliův – přijali Ducha sami za sebe. V Novém zákoně nenajdeme nic, co by naznačovalo, že nepotřebujeme totéž, co měli apoštolové. Oni nikdy neříkali, že to, co mají, je jen pro ně. Naopak, Petr říká zcela jasně: Dostanete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh (Skutky 2:38-39). Učedníci potřebovali, aby je Duch Svatý zmocnil. Bylo nutné, aby kázali evangelium v Duchu Svatém a aby Nejvyšší jejich kázání potvrzoval. Jsme snad lepší než oni? Můžeme konat Boží dílo bez zmocnění, kterého se dostalo jim? Nepochybně potřebujeme vše, co nám Bůh může dát – a svět potřebuje lidi, kteří budou takto Bohem vystrojeni. Více než půl miliardy lidí na světě dnes toto vystrojení zná a raduje se z něj. Snad nás překvapí, uvědomíme-li si, že Ježíš opustil tento svět, aby mohl přijít Duch Svatý. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde (Jan 16,7). Duch Svatý k nám přichází tajemně, ale přesto přirozeně. Po vzkříšení se otřesení a vystrašení učedníci skrývali, neboť se báli, co by se jim mohlo stát. Rozhodně potřebovali křest a vystrojení mocí z výsosti – a my jsme na tom stejně. A Bůh nám dá, co potřebujeme: Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši (Filipským 4:19). Svět se nezměnil – není tomu tak, že bychom dnes už Ducha Svatého nepotřebovali. Nemáme nic, co by mohlo moc Ducha nahradit – žádnou metodu, žádný plán, žádný jiný přístup. Je to Duch, který vykoná Boží dílo. Svět stále potřebuje záchranu, potřebuje být přesvědčen - a to je bez Ducha nemožné! Duch Svatý není pocit bázně, vznášející se kolem starých náboženských nemovitostí. Duch Svatý se může projevit pouze skrze Duchem naplněné lidi. Věřícím je řečeno: Naplňujte se Duchem (Efezským 5:18). Bůh by nám to neřekl, kdybychom se mohli bez Ducha obejít. Ježíš nás vyzval, abychom prosili o Ducha; abychom hledali a tloukli – a slíbil, že Otec dá Ducha těm, kteří ho prosí (Lukáš 11:9-13). To neznamená, že jen tak mezi řečí poprosíme. Potřebujeme být vůči Bohu neustále otevření – musíme prosit, hledat, tlouct! Bůh odmění ty, kdo jsou připraveni přijmout Jeho požehnání. Dal nám své Slovo – a my musíme uchopit Jeho zaslíbení. Máme-li být naplněni, musíme učinit to, k čemu nás vyzývá Ježíš: Prosit! To neznamená, že jen tak ledabyle poprosíme. Prosby, tlučení a hledání se musí stát naším životním stylem. Duch Svatý přichází, kdy se mu zlíbí – přichází ovšem k těm, kdo jsou připraveni. Ducha Svatého nedostaneme jako kávu z automatu – zmáčkneš tlačítko a už ji máš. Na druhé straně Bůh neočekává, že budeme neustále prosit a prosit a nikdy nic nedostaneme. Kdo hledá, nalézá (Lukáš 11:10). Lidé poznají, když přijde to, co hledali. Křest v Duchu Svatém přijímáme vírou, jeho dokladem jsou ale znamení, která ho doprovázejí. Mluví v jazycích všichni ti, kteří přijímají Ducha Svatého? Obecnou odpovědí je jednoznačné „ano“ – či spíše bylo by, kdyby všechno na světě bylo dokonalé. Bůh není svázán pravidly. Dělá to, co může udělat – podle naší víry. Říci, že lidé mohou být pokřtěni v Duchu bez jazyků, příliš neodpovídá Novému zákonu. Ve všech případech je totiž zřejmé, že pokřtění v Duchu jazyky mluvili. Pokud se lidé ovšem jazyků bojí, pokud přijali učení, jež je zmátlo, či existují-li jiné – pravděpodobně podvědomé – příčiny, může být Duch Svatý uhašován. Pak nedělá to, co by normálně dělal – mám na mysli znamení. Někteří věří, že přijmou Ducha Svatého; nevěří však, že přijmou i znamení. Dostane se jim tedy podle jejich víry. Klíčovou otázkou pro tyto lidi pak je, podle čeho si mohou být jisti, že byli naplněni Duchem, není-li zde znamení, totiž nemluví-li v jazycích? Je velmi důležité, abychom měli jistotu, že jsme byli naplněni Duchem – vždyť máme vyjít a čelit bezbožnému světu. V jistotě, že jsme naplněni, můžeme vykročit: Víme, že Duch je s námi. Učedníci tuto jistotu měli. Obejdeme se bez ní? Oni věděli, že Duch je s nimi, a proto vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními (Marek 16,20). Službu Ducha Svatého doprovázejí znamení – pokud věříme. Mluvit jazyky nezačneme, pokud to nezkusíme. Mluvit v jazycích se ovšem nemůžete „naučit“. Není na to nějaká technika nebo metoda. Duch Svatý nepřichází z vůle člověka; přijde-li, jde o svrchované Boží jednání. Dar Ducha není nějaké přirozené obdarování – je to Bůh sám, je to Duch. Není to moc či oheň – je to osoba. Je příliš úžasný na to, abychom si mysleli, že ho můžeme rozdávat v jakési namyšlené sebejistotě. Můžeme si ovšem navzájem pomáhat modlitbou a vzkládáním rukou, stejně jako to činili apoštolové v Samaří či Pavel v Efezu. Musíme být pokorní a otevření. Tak se to naučil Petr v Kornéliově domě – zatímco ještě mluvil, Duch padl na všechny přítomné. Nezapomínejte, že do našich životů nevstupuje pouze moc, ale sám Všemohoucí Bůh v osobě Ducha Svatého. Nově se mu v modlitbě vydejte a očekávejte, že Bůh naplní svá zaslíbení. Dnes padá oheň podobně, jako padl na věřící v 2. kapitole Skutků. I dnes je vůlí Otcovou, aby ohnivé jazyky spočinuly na hlavách všech znovuzrozených křesťanů. Reinhard Bonnke Chcete-li být pokřtěni v Duchu Svatém, můžete o to Ježíše poprosit v následující modlitbě. Nejprve si pečlivě přečtěte níže uvedené verše a rozjímejte nad nimi, aby ve Vás povstala pevná víra a očekávání na křest v Duchu Svatém. Potom se modlete následující modlitbu a až jí dokončíte, začněte ve víře promlouvat slova, která Vám budou přicházet - Duch Svatý Vám pomůže promlouvat v jiných jazycích. Drahý Pane Ježíši, ty jsi ten, který křtí v Duchu Svatém. Prosím Tě, abys mě teď naplnil svým Svatým Duchem - pokřti mě v Duchu - jak jsi zaslíbil v Janovi 14:16-19 a ve Skutcích 1:4-8. Ať prožiju to, co prožili první učedníci na den Letnic a milióny křesťanů v dnešní době. Právě teď se otevírám Duchu Svatému, aby mohl skrze mě proudit tak jak je to zaslíbeno v Písmu. Prosím, použij si můj hlas. Pane Ježíši, ať ve mě roste ovoce Ducha a ať je můj život svědectvím o Tobě. Ať jsi oslaven skrze každé slovo, které vyjde z mých úst. Vezmi si celý můj život. Plně se Ti odevzdávám. Amen. http://www.bonnke.net/cfan/cs/taufehg