Kdo uvěří, bude i uzdravovat

Kdo uvěří, bude i uzdravovat

   Marek 16, 15-20: A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře.“ Potom, když jim to pověděl, byl Pán Ježíš vzat vzhůru do nebe a posadil se po pravici Boží. Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s nimi a potvrzoval to slovo znameními, která je doprovázela. Amen.

   To je nádherné zaslíbení z úst Ježíše, když se po svém vzkříšení ukázal 11 zbývajícím „apoštolům“. Zaslíbení neplatilo pouze pro těchto několik učedníků, ale platí i dnes pro každého, kdo uvěří! Mohu potvrdit pravdivost Ježíšových slov. Mluvím novými jazyky, když je potřeba, tak vyháním démony a když se modlím a vzkládám na nemocné ruce, tak jsou uzdraveni. Otrávit se mne ještě nikdo tuším nepokoušel a  smrtelně jedovaté hady tady nemáme.

   Všimněte si prosím pořadí, co máme dělat. Máme jít do celého světa a přinášet lidem dobrou zprávu Božího království. Ježíš bude naše slova potvrzovat znameními a zázraky. Co udělali učedníci? Vyšli a vyhlásili všude evangelium. Co se stalo? Pán pracoval s nimi a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela. Autorita k vyhánění démonů, uzdravování nemocí apod. není pro nějaké předvádění se, ale pro pomoc nemocným a démonizovaným, pro šíření dobré zprávy potvrzované Božími znameními a zázraky!

A jak víme, že se to bude dít? "Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním" Jan 14,12-14 

    Vzkládání rukou

   Lukáš 4, 40-41: Když zapadalo slunce, všichni, kteří měli nemocné různými chorobami, přiváděli je k němu; on pak na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je. Od mnohých vycházeli i démoni, kteří křičeli a říkali: „Ty jsi Boží Syn!“ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.

   Zdá se, že vkládání rukou na nemocné byl Ježíšův nejčastější způsob uzdravování.

Uzdravení všech skrze apoštoly

   Skutky apoštolské 5, 14-16: A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen, takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde. Scházelo se také množství lidí z měst okolo Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni.

   Na tomto místě vidíme podobnou situaci, jako v popisu Ježíšovy služby. Z Petra (podobně jako z Ježíše) vychází Boží zázračná moc, a uzdravováni jsou všichni nemocní.

    Uzdravení ochrnutého Eneáše

Skutky apoštolské 9, 32-34: I stalo se, když Petr procházel všechna ta místa, že sestoupil také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě. Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a byl již osm let upoutaný na lůžko. Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel si!“ A on hned vstal.

   Jak prosté to je, když někdo skutečně poslouchá a slouží v moci Ducha svatého.

Uzdravení chromého od narození

   Skutky apoštolské 3, 1-8: Petr a Jan vystupovali o třetí hodině odpoledne -- hodině modlitby -- do chrámu. Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý již od lůna své matky ; každý den ho kladli ke dveřím chrámu, kterým se říkalo ‚Krásné‘, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu. Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o almužnu. Petr s Janem se na něj upřeně zadíval a řekl: „Pohleď na nás!“ Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane. Petr však řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Uchopil ho za pravou ruku a pozdvihl jej. Ihned se zpevnily jeho nohy a klouby. Postavil se, vyskakoval a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal a chválil Boha.

   Ježíšovi učedníci jednali podobně jako jejich Mistr. Petr s autoritou přikázal chromému muži: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Pomohl mu vstát, a ten, který byl chromý již od narození, vstal, chodil a skákal. To je úžasné, že? Někdo, kdo nikdy neudělal jediný krok, a nyní chodí a skáče (bylo mu již přes 40 let - Skutky 4, 22). Nevím, jak vy, ale mně nějakou dobu trvalo, než jsem se naučil chodit, nebo dokonce skákat. Jednoduše řečeno, pro Boha není nic nemožné. Aneb jak stojí ve v. Jeremjáš 32, 27: Hle, já jsem , Bůh veškerého těla. Cožpak je pro mě nějaká věc nesnadná? Z tohoto příběhu mohou čerpat víru a naději jakkoli postižení lidé - i od narození!!!

   Upozorňuji na skutečnost, že onen chromý muž zde žebral každý den, a že se s ním Petr s Janem (a nejspíš i další učedníci) museli setkat vícekrát. Avšak teprve v tento konkrétní den přinesli tomuto muži v Ježíšově jménu uzdravení. Domnívám se, že je to příklad toho, že se nechali vést Duchem svatým, a že podobně jako Ježíš dělali pouze to, co jim Bůh ukázal (řekl).

Proč mohl Ježíš uzdravovat?

   Skutky apoštolské 10, 38: Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním.

   Zde znovu vidíme důvod, proč Ježíš mohl uzdravovat, vyhánět démony, a dělat další zázraky. Důvodem bylo zmocnění od Boha - „pomazání“ Duchem svatým a jeho mocí.

    Dary Ducha svatého

   1. Korintským 12, 4-12 - Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch; jsou rozdíly v službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému slovo poznání podle téhož Ducha; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce. Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus.

   Toto místo je vlastně takovým základním místem týkající se darů Ducha svatého, a je velice důležité pro pochopení určitých principů. Všimněte si, že každému věřícímu je dáván nějaký dar Ducha svatého, ke společnému prospěchu. Dary uzdravení ( – charismata iamatón = množné číslo) jsou zde uvedeny v množném čísle, a tak lze usuzovat, že jich je větší množství – snad pro každou nemoc zvlášť? Praxe ukazuje, že v současné době skutečně mají Ježíšovi učedníci často zvláštní zmocnění pro uzdravení určitých nemocí. Dary uzdravení patří mezi dary Ducha svatého, přičemž není možné posuzovat důležitost jednotlivých darů. V těchto verších je jasně vysvětleno, že každý věřící je součástí Ježíšova těla (církve), a že podobně jako je tomu v každém jiném těle, má každý jinou úlohu a samozřejmě i jiné obdarování. Potvrzení najdete i přímo ve verších 23-31. Je potřeba usilovat o spolupráci mezi „jednotlivými údy“ k naplnění Ježíšových plánů, a ne přemýšlet o tom, čí obdarování je větší či důležitější!!!

    Nemožnost zázraků v prostředí bez víry

   Marek 6, 1-6: Vyšel odtamtud a přišel do své vlasti; jeho učedníci ho doprovázeli. Když nastala sobota, začal učit v synagoze. A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy se dějí skrze jeho ruce! Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim říkal: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.“ A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je. A divil se pro jejich nevěru.

   Kamkoli Ježíš přišel, děly se skrze jeho ruce úžasná uzdravení a zázraky. Avšak s jednou výjimkou, kterou byla jeho domovina (Nazaret – viz. Lukáš 4, 16). Místní Ježíše znali prostě jako mladého tesaře, a pohoršovali se nad ním ( – skandalízó – byl pro ně kámenem úrazu, byli v něm „chyceni do pasti“). Dokonce ani Ježíš v tomto prostředí „nevíry“ nemohl dělat velké zázraky jako jinde, pouze zde uzdravil několik nemocných, …. a divil se jejich nevěře. I na tomto příběhu vidíme klíčovou roli víry.

   Přemýšleli jste někdy o tom, proč se na velkých shromážděních obvykle děje více uzdravení a zázraků než někde v ústraní? Částečně to jistě bude osobností služebníka, ale velmi důležitou roli hraji víra, nebo chcete-li pozitivní očekávání, že Bůh bude jednat. Největší nevíra bývá u  tzv. "věřících", kteří pochybují o Božím Slově a tak dokáží zastavit i proces uzdravování.

   Je to zvláštní. Léčitelé (okultisté) skrze démony uzdravují, kdy je napadne. Pro přijetí uzdravení od Boha je však zjevně zapotřebí víra...

Ježíš celý život prožil tím, že plnil vůli svého Otce (Boží vůli). Nelpěl na tom, že je Boží Syn, nevyhledával pocty, uznání apod., ale jak stojí ve Filipským 2, 6-8: Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. Ježíš na poušti prokázal, že je skutečně v každém ohledu poddán Bohu a plnění jeho vůle.

   Tyto verše korespondují i s výzvou apoštola Pavla:

   Římanům 12, 1: Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu.

   Kdykoli někdo dá sám sebe Bohu plně k dispozici (bez podmínek), Bůh si jej bude moci použít. Výsledný efekt pak bude převyšovat každou představu, protože náš Bůh je Bohem „násobení“ a zázraků.

   Jan 12, 24: Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek.

   Jestliže „služebníci“ nezemřou svým vlastním představám a plánům, výsledek jejich služby bude převážně nebo pouze výsledkem jejich schopností, a tedy ubohý. Pokud se plně vydají Bohu a hledání Jeho plánů, ponese „jejich“ služba ovoce práce Ducha svatého!

   Matouš 13, 23: Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.

   Jediný způsob, jak skutečně nést mnoho ovoce, je „zemřít“ (samozřejmě pouze svým plánům a představám, požadavkům, pýše apod., a dát se plně k dispozici Bohu a Jeho plánům)!

   Shrnutí – závěr
   Při sledování jednotlivých případů uzdravení v nové smlouvě jsme mohli vždy pozorovat klíčovou úlohu víry. Ve většině případů se jednalo přímo o víru nemocného, v několika případech o víru „autority“ nemocného (obvykle otce nebo matky) nebo jen o víru toho, kdo se modlil (Petr a Jan uzdravení chromého) Aneb jak stojí v dopise Židům 11, 6: Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.

   Abychom mohli „žádat s vírou“, musíme znát Boží postoj ohledně nemoci a uzdravení. Ježíš celým svým životem zjevoval Boží charakter, a uzdravování bylo jednou z hlavních součástí jeho služby. Proto vás chci povzbudit: „Přečtěte si ještě jednou celou novou smlouvu, abyste si byli jisti Boží vůlí ohledně uzdravení, a pak se můžete s vírou za uzdravení modlit!“

1Petrova 2,24: On sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním jste byli uzdraveni.
Je zde minulý čas, takže stačí své uzdravení přijmout vírou, protože Jeho rány nás již udravily.

 Zde jsou citovány verše ze studijného překladu Bible KMS

http://www.obohu.cz/biblicke-rozbory/uzdraveni-bozi-moci