Svědectví Jehovisty, který našel živého Boha, Ježíše.

Kdo hledá, najde!

 svědectví Karla, který byl Jehovistou


Jejich taktiku můžeme nazvat taktikou pozvolného a nenápadného ovlivňování. Pomalu, ale důsledně působí na vaši psychiku, dokud nejste zcela pod jejich vlivem. Zpočátku k tomu využívají víbivě kyčovitých ilustrací v časopisech. Později vám začnou radit, abyste opustili své přátele, neboť vás stejně po čase opustí. A je to pravda. Nakonec ztratíte všechny. Jejich organizace je propracovaná téměř do všech detialů, a proto je tak účinná. Já sám jsem byl několik roků jedním z nich. Dnes už nejsem. Vděčím za to tomu, jehož moc a síla je mnohem větší - živému Bohu!

Krásné pozvání. Dětství i mládí jsem prožil u babičky v Hradci Králové. O Bohu jsem nic nevěděl, ani jsem netoužil po tom, abych ho poznal. Na základě některých zkušeností jsem měl k němu spíše negativní postoj. Ve svých 14 letech jsem se v Mariánských Lázních setkal s chlapcem, který mi začal vyprávět o Bohu. jednou mě pozval do Kutné Hory ke svým rodičům, kteří patřili ke Svědkům Jehovovým. Tak jsem se dověděl více o jejich učení. Půjčili mi literaturu a pozvali mě do shromáždění. Jezdil jsem tam tajně, neboť členové naší rodiny byli proti. Za rok se situace vyhrotila natolik, že jsem byl nucen od babičky odejít. Přestěhoval jsem se do Kutné Hory, kde jsem navštěvoval shromáždění Jehovistů. Po čase jsem nalézal v jejich učení určité nejasnosti a rozpory. Vůbec jsem například nechápal, proč si smím číst v Bibli jen ty úseky, které jsou zároveň uvedené ve Strážné věži (časopis SJ). vytušil jsem už tehdy, že tato skupina manipuluje s myšlením lidí. Po roce 1989 vydali svou "přepracovanou" Bibli a zároveň nám zakázali číst Bibli ekumenickou.

Rozpory se stupňují. Často jsem přemýšlel, proč Svědkové Jehovovi tvrdí věci, které jsou v Bibli jinak nebo tam nejsou vůbec. Například ústřední verš v Janově evangeliu 3.16 mi ukázal, že každý, kdo věří v Ježíše Krista jako svého osobního Pána a Spasitele, bude spasen. jehovisté naproti tomu tvrdí, že jen oni jsou ti vyvolení. V Bibli jsem si také přečetl, že Ježíš není jen prostředníkem smlouvy s Bohem, který přišel na Zem, ale je živým Bohem. Neustále jsem se modlil za to, abych poznal tohoto živoho Boha, kterého jsem v jejich společenství postrádal.

Našel jsem pravého Boha. V roce 1991 jsem odjel pomáhat na stavbu Sálu království do Ostravy. Stále více jsem toužil po poznání pravdy. Začal jsem i méně navštěvovat společenství Jehovistů. Navíc nemoc, která mě provází od narození, se zhoršovala. Jehovisté tvrdili, že mě Bůh trestá za mou neúčast na jejich společných akcích. Můj zdravotní stav se stal natolik vážný, že bylo nutné provést operaci. Ta dopadla přes všechna očekávání dobře. Vnitřní rozpory ve mně vyvolaly otázku, zda má vůbec ještě cenu žít. Boha jsem nenašel a do shromáždění jsem se už vrátit nechtěl. Rozhodl jsem se ukončit svůj život. Krabička s léky byla na dosah. V tu chvíli se však otevřely dveře a do pokoje vešla sestra. V ruce nesla malý letáček a podala mi ho se slovy: "Našla jsem tento letáček o Bohu na stolku v čekárně a potěšil mě, přestože nejsem věřící. Možná, že pomůže i vám." Po jeho přečtení jsem si už život nechtěl vzít. Poznal jsem, že existuje živý Bůh, který na mě myslí, stará se o všechny mé potřeby a má mě rád takového, jaký jsem. Byl to ten pravý Bůh, po kterém jsem celé roky toužil. Začal jsem jej prosit, aby se mi dal poznat víc. Po návratu z nemocnice jsem ještě jednou zašel do shromáždění Jehovistů, ale opět jsem se jen ujistil, že tam Bůh není. Od té doby jsem se více upnul k Bïbli a k Ježíši Kristu, kterého jsem předtím neznal.

Nové společenství. Na jaře 1996 jsem šel po náměstí v Ostravě a zahlédl jsem několik lidí, kteří zpívali a radostně vydávali svědectví o Bohu. Nakonec vyzvali přítomné k přijetí Pána Ježíše. Věděl jsem, že ho chci přijmout, ale neměl jsem hned odvahu přistoupit k nim blíže. Byl jsem šťastný, když se modlili do mikrofonu. Touto modlitbou jsem i já mohl pozvat Ježíše do svého srdce jako Pána a SPasitele. Dali mi několik letáčků, ale potom odešli a já jsem s nimi ztratil kontakt. Prosil jsem tedy Pána Ježíše, abych se s nimi mohl opět sejít. A Pán mou prosbu vyslyšel. Bylo to před Vánocemi, když jsem se vracel unavený z práce domů. Těsně před autobusovou zastávkou jsem se najednou otočil a zamířil zpět na náměstí. Zpočátku jsem tam nic zajímavého neviděl, ale po chvíli jsem si všiml malé skupinky lidí, kteří rozdávali čaj. Poznal jsem v nich "mé" křesťany. V tu chvíli jsem byl šťastný, že jsem je opět objevil. Domluvili jsme si schůzku počátkem ledna, ale nemohl jsem pak přijít. Bez nových přátel a pod vlivem dřívějších kontaktů jsem se dostal do krize. Pomysll jsem opět na sebevraždu. V rozhodující chvíli, stejně jako už jednou, zasáhl Bůh. Zazvonil telefon a ozval se bratr, kterého jsem měl v lednu navštívit. od té doby pro mě Pán Ježíš udělal mnoho dalších věcí. Ulehčil mi mou nemoc, díky křesťanskému společenství jsem získal nové přátele. Za to všechno jsem mu vděčný.

Milý příteli. Přeji ti, aby ti mé svědectví pomohlo najít správný směr, kterým se máš vydat. Abys i ty poznal toho, který je LÁSKA, a přijal jej za svého Pána a Spasitele.           Petr Kolář

Více zde: http://apostol.webnode.cz/kdo-hleda-najde/

Co je to znovuzrození?

Co je to znovuzrození?

Umřít a znovu se narodit, jako semeno padlé do půdy....

• Ježíš říká: Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. (J 3,3)

Ježíš vysvětluje učiteli náboženství Nikodémovi, že pokud chce poznat Boha, musí se nejprve znovu narodit. A my jsme na tom stejně jako Nikodém – proto také potřebujeme dobře porozumět, co tím Ježíš myslí, když mluví o znovuzrození. Znovuzrození je Božím dílem v člověku. Místo hříšného srdce dá Bůh člověku srdce nové, které miluje Boha, a které se prokazuje novým způsobem života.

Nikodém totiž Ježíši řekl:

• „Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ (J 3,4)

To je dobrá a logická námitka. Nikodém dobře věděl, že je tady problém hříchu. Jako učitel náboženství o tom nepochybně často učil. Rozuměl tomu, že každý člověk je hříšník a jako takový se nikdo nemůže ukázat před svatým Bohem.

Nikodém jistě znal mnoho věcí o Bohu, ale neznal Boha samotného. Neměl s Bohem žádný osobní vztah. A přesně o tom s ním Ježíš v tu chvíli mluvil. Proto se Nikodém ptá, jak se může něco takového stát. Ježíš mu řekl: Ty, učitel Izraele, tohle nevíš?

Co učíš lidi celou tu dobu? Jak jim pomáháš dostat se do Božího království? Nikodém neměl na takové otázky žádnou odpověď. Neměl co říct, protože učil lidi o svém náboženství, ale nemohl naučit lidi o vztahu s Bohem, protože sám žádný vztah s Bohem neměl. Náboženství vás naučí mnoho vnějších věcí – možná vás naučí opakovat nějaké modlitby, nebo klekat před sochami ze zlata nebo z kamene, zapalovat svíčky nebo pálit kadidlo, možná vás naučí zametat před sebou cestu, abyste nezašlápli mravence a nepokazili si karmu, …

• Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní. (Ko 2,22-23)

Můžete vycvičit psa a naučit ho žrát salát, ale nic to neznamená pro jeho přirozenost. Stále bude milovat maso, a když si bude moci vybrat, nikdy si dobrovolně salát nevybere. Stejně tak náboženství neznamená nic pro ovládání vášní, pro změnu lidského nitra. Srdce zůstane stále stejné a je to právě lidské srdce, které je zdrojem našeho hříchu, původcem naší vzpoury proti Bohu.

Jak se tedy může člověk znovu narodit? Ježíš Nikodémovi řekl:

• Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. (3,5-7)

Ježíš vysvětluje o znovuzrození několik věcí: 

1. Znovuzrození je naprosto nezbytné.

Ježíš o tom mluví stále dokola. V kratičkém rozhovoru s Nikodémem to Ježíš opakuje nejméně čtyřikrát. Člověk nemůže být zachráněn, jestliže se nenarodí znovu. Nové narození je podmínkou vstupu do Božího království. 

2. Jedná se o duchovní záležitost.

Znovuzrození je cele duchovní věcí. Je tady řečeno dvojí – nejprve to, že znovuzrození je Božím dílem. Jedná se o něco, co udělá Bůh v nás. Proroci Starého zákona mluvili o znovuzrození dlouho před tím, než se narodil Ježíš Kristus.

• A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ez 36:26-27)

• Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já jim budu Bohem, neboť se ke mně navrátí celým srdcem. (Jr 24,7)

Znovuzrození dělá Bůh v člověku. Místo hříšného srdce dá člověku srdce nové. Takové srdce, které miluje Boha, které se projeví novým způsobem života.

To druhé, co tím Ježíš říká, je, že člověk sám ze sebe nemůže dosáhnout této změny. Co se narodilo z těla, je tělo. Každý člověk se narodil jako hříšník a to znamená, že nemůže změnit svou přirozenost.

• Copak může člověk změnit barvu své kůže? Copak levhart může změnit svou skvrnitost? Stejně tak hříšné srdce zůstane hříšným. (Jr 13,23)

Znovuzrození je tedy duchovní věcí. Je to něco, co se stane v lidském nitru. Bůh vloží do člověka nové srdce. Tam, kde člověk předtím Boha nenáviděl, tam Ho nyní začne milovat. Této změny nemůžeme dosáhnout žádným lidským způsobem, žádným rituálem, žádnou duchovní zkušeností, žádným rozhodnutím ani odpovědí na výzvu evangelisty nebo modlitbou. Tato věc je zcela závislá na Božím jednání s námi. Ale tato věc má také své důsledky – a to je to poslední, co chci ukázat:

3. Nové srdce se projeví novým jednáním a novým smýšlením o Bohu.

Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. (J 3,8)

Ježíš přirovnává nové narození k větru. Jistě jste již zažili vichřici: vítr ohýbal stromy, rval z nich listí, tloukl okny, ale nikdy jste neviděli samotný vítr. Právě tak, když Bůh dá člověku nové srdce, tak nikdo nevidí, že to Bůh udělal. Ale všichni mohou vidět, jak se člověk začíná měnit – zevnitř. Jako kdybyste psovi implantovali touhu králíka a on už se potom ani nepodívá na maso, ale bude skutečně milovat čerstvý salát.

To je nové narození, to je nová přirozenost. A jenom toto - nový způsob života - je skutečným důkazem nového narození. 

 Jan na jiném místě napsal:

• Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on (Ježíš). (1 J 2,6)

Nikodém na to neměl, co říci. Zmohl se jenom na otázku: Jak se to může stát? (J 3,9)

A Ježíš s ním mluvil o kříži, na němž bude ukřižován. Řekl mu, že to, co musí udělat, je, vyvýšit Mesiáše Ježíše Nazaretského a pokořit se před Ním a věřit v Něj.

Jinými slovy ho vyzval k tomu, aby litoval svých hříchů a své vzpoury proti Bohu a věřil Ježíši. Věřil tomu, že dílo kříže stačí na spasení člověka. Není potřeba nic přidat. Čiňte pokání, litujte svých hříchů a věřte evangeliu – tedy tomu, že Ježíšova smrt na kříži stačí na zahlazení mých vlastních hříchů.

 http://www.cirkevusti.cz/caste-otazky/co-je-znovuzrozen%C3%AD-faq