Svědci Jehovovi dokument - jaká je pravda?

Svědci Jehovovi dokument - jaká je pravda?

Kdo se zajímáte více o Svědky Jehovovy a máte pro ně srdce a chce jim sloužit, aby poznali Ježíše jako skutečného Boha, měli by jste si vědět i tuto pravdu o jejich organizaci.

Osobní svědectví - Bůh jedná a činí zázraky

"Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. " Židům 13,8

Musím se s vámi všemi podělit o radost, kterou mám. V pátek 15.6.2012 jsme se dva služebníci Ježíše Krista modlili, jako Jan s Petrem ve skutcích 3 kapitoly za mrzáka u Krásné brány, za jednu mladou paní, která měla skoliózu páteře a o 2cm kratší pravou nohu, nosila speciální obuv s vyvýšenou podrážkou. Trpěla velkými bolestmi zad. Paní je nevěřící. Nabídli jsme ji modlitbu a ona ji neodmítla, takže jsme na ni vložili ruce a přikázali páteři a obratlům ve jménu Ježíš, aby se daly do pořádku, tak jak správně mají být, asi po dvou minutách nám paní oznámila, že už necítí žádnou bolest, přikázali jsme tedy noze ve jménu Ježíš, aby dorostla a ona to učinila. Paní je nyní úplně zdravá, procházela se bosá, aby měla jistotu, že její noha je skutečně stejně dlouhá jako ta zdravá, prohýbala se, aby dosvědčila, že ji žádný pohyb nyní nebolí, dostala od nás Nový zákon a upozornili jsme ji, že ten kdo ji uzdravil byl Boží Syn Ježíš a my jsme jen nehodní služebníci Boží a udělali jen to co nám bylo nakázáno (Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.‘“ Lukáš 17,10)

Proto chvalme Hospodina našeho, který ve svém Synu Ježíši Kristu své Slovo plní a potvrzuje, že je pravdivé

CO ZNAMENÁ VĚŘIT? To znamená,

MÍT K TOMU, CO ŘEKL JEŽÍŠ, TAKOVOU

DŮVĚRU, ŽE HO VEZMEME ZA SLOVO

PROSTĚ PROTO, ŽE TO ŘEKL ON!!!!

MĚJTE VÍRU BOŽÍ!

Amen pravím vám, že kdo by řekl této hoře: "Zvedni se a vrhni se do moře" A NEZAPOCHYBOVAL BY ve svém srdci, ale věřil by, že co říká se děje, bude to mít. Proto vám pravím. VĚŘTE, ŽE JSTE VŠECHNO, ZA COKOLIV SE MODLÍTE A OČŽÁDÁTE, PŘIJALI A BUDETE TO MÍT." Marek 11,22-24

Ježíš řekl: "Kdybste měli víru jako zrnko hořčice, řekl by této moruši: "Vykořeň se a přesaď se do moře", a poslechla by vás. Lukáš 17,6

Ježíš řekl: "Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření....... Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypíji-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. NA NEMOCNÉ BUDOU VZKLÁDAT RUCE

A UZDRAVÍ JE." Marek 16,15-18

A aby toho ten den nebylo málo, tak se jeden potulný pes porval s tím mojím a poranil mu levé oko, na které skoro neviděl. Vzkádáním rukou a v moci Ježíšova jména do druhého dne byl úplně vpořádku bez jakékoliv známky prodělaného zápasu.

"On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci" Žalm 103,3

"Jeho zraněním jste byli uzdraveni" 1.Petrova 1,24b

Bůh je skutečně velký, chvályhodný, radujme se jásejme protože platí co Ježíš řekl:

Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci. A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já to učiním.“  Jan 14,12-14

 citace jsou ze studijní Bible KMS

Lže Ježíš, nebo z Něj dělá lháře církev?

Lže Ježíš, nebo z Něj dělá lháře církev?

Katechismus  říká:
paragraf 104

Církev neustále nachází v Písmu svatém svou potravu a svou sílu: vždyťv něm nepřijímá jen pouhé lidské slovo, ale Boží slovo, jímž skutečně je. „V posvátných knihách totiž Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi.“ 

paragraf 135

„Písmo svaté obsahuje Boží slovo, a protože je inspirováno, je to opravdu slovo Boží.“

paragraf 2653

“Církev „naléhavě a důrazně vybízí všechny věřící …, aby častým čtením Písma svatého získali ‘nesmírně cenné poznání Ježíše Krista’ … Četba Písma svatého má být provázeno modlitbou, aby se stala rozhovorem mezi Bohem a člověkem. Neboť ‘jeho oslovujeme, když se modlíme; jemu nasloucháme, když čteme božské výroky’,“

 

Vidíme, že samotná římskokatolická církev nás učí, abychom věřili Božímu Slovu, abychom Písmo četli a věřili Mu, protože je skutečné Boží Slovo. Proto necháppu, jak může tato církev toto Boží Slovo popírat v následujících verších a pokud Ho nepopírá jak tvrdí, tak dělá z Ježíše, Božího Syna, lháře.

 

Matouš 24,23-27

"Tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, nebo: ‚Je zde!‘, nevěřte. Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou ukazovat veliká znamení a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené. Hle, všechno jsem vám řekl předem. Řeknou-li vám tedy: ‚Hle, je v pustině‘, nevycházejte; ‚hle, v úkrytech‘, nevěřte! Neboť jako když blesk vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude i příchod Syna člověka."

 

Ježíš tvrdí, že kdokoliv bude tvrdit, že zde je mesiáš, tak lže. Ježíš říká, že když ON přijde skutečně, bude  ZDE přítomen, tak to každý uvidí, bude to jako blesk z nebe, takový bude Jeho příchod.

 

Katechismus paragraf 1183 

"Svatostánek v kostelích má být umístěn „na velmi vznešeném místě s největší poctou“. Jeho „ušlechtilý vzhled, umístění a bezpečnost“ mají napomáhat adoraci Pána, který je skutečně přítomen v Nejsvětější svátosti oltářní. Posvátné křižmo (myron), jehož pomazání je svátostným znamením pečeti-daru Ducha svatého, se tradičně uchovává a uctívá na bezpečném místě v kostele."

- paragraf 1379

„Svatá zásoba“ (svatostánek) byla především určena k tomu, aby se v ní důstojně uchovávala eucharistie a aby mohla být donášena nemocným a nepřítomným mimo mši svatou. Tím, že církev prohloubila víru ve skutečnou přítomnost Krista v eucharistii, si uvědomila význam tiché adorace Pána, přítomného pod eucharistickými způsobami. Proto má být svatostánek umístěn na zvláště důstojném místě kostela a má být vybudován takovým způsobem, aby zdůrazňoval a ukazoval pravdu, že Kristus je skutečně přítomen v Nejsvětější svátosti.“

- paragraf 1376

"Kristova eucharistická přítomnost začíná ve chvíli proměňování a trvá, dokud existují eucharistické způsoby. Kristus je celý a celistvý přítomen v každé způsobě a v každé její části: proto lámání chleba nerozděluje Krista."

 

Církev tedy tvrdí, že Ježíš je skutečně přítomen ve svatostánku "v úkrytu" a to v Eucharistii. Církev učí, že v kulaté bílé oplatce, hostii, je Kristus obsažen fyzicky, svou duší i božstvím. Vysvětluje to jako transsubstanciaci chleba a vína v tělo a krev Krista. Oficiální učení je takovéto paragraf 1413: „Skrze proměňování nastává přepodstatnění chleba a vína v tělo a krev Krista. Pod posvěcenými způsobami chleba a vína je přítomen sám Kristus, živý a oslavený, opravdu skutečně a podstatně, jeho tělo a jeho krev, s jeho duší a s jeho božstvím.“ 

Teorie „transsubstanciace“ oficiálně prohlášena za dogma víry, nezbytné pro spasení, na Lateránském koncilu za vlády papeže Innocenta III roku 1215. 


„Tridentský koncil shrnuje katolickou víru prohlášením: ‚Protože Kristus, náš Vykupitel, řekl, že to, co obětoval pod způsobou chleba, je opravdu jeho tělo, bylo v Boží církvi vždy přesvědčení — a tento posvátný koncil to znovu prohlašuje — že konsekrací (proměňováním) chleba a vína nastává změna celé podstaty chleba v podstatu těla Krista, našeho Pána, a celé podstaty vína v podstatu jeho krve. Tuto změnu tedy katolická církev vhodně a přiléhavě nazývá přepodstatnění.‘“ 

Transsubstanciace – co to znamená?

Katolická církev stále tvrdí, že transsubstanciace spočívá v proměně chleba a vína v duši a božství Pána Ježíše Krista. Tyto materie (chleba a víno) jsou podle tohoto prohlášení proměněny v pravé a opravdové tělo a krev Pána. Hostie ve formě chleba údajně obsahuje Pánovo identické tělo, duši a božství. Po proměňování v nich nezůstane nic z původní podstaty chleba a vína. Vše v nich – mimo vzhledu – je proměněno v Krista, Jeho Božskou přirozenost se vší Jeho dokonalostí a Jeho lidství se všemi jeho složkami (duše, tělo, krev, kosti, maso, nervy, svaly, žíly a šlachy).
Myšlenky obsažené v tomto učení vedly katolického kněze Johna O’Briena k vyjádření svých myšlenek o tom, 3-27a lidským nástrojem, skrze který byl Kristus jedenkrát  chleba a vína nastává změna celé podstaty chleba v podstatu těla Krista, našeho Pána, a celé podstaty vína v podstatu jeho krve. Tuto změnu tedy katolická církev vhodně a přiléhavě nazývá přepodstatnění.‘, kněz přináší Krista dolů z nebes a zpřítomňuje Jej na našich oltářích ve věčnou oběť za hříchy lidí - ne jednou, ale tisíckrát! Kněz hovoří a hle! Kristus, věčný a všemohoucný Bůh, sklání svou hlavu v pokorné oddanosti kněžskému příkazu.“
 

Kdo nám skutečně lže? Ježíš? Církev?

 

 Matouš 24,23-27

"Tehdy, když by vám někdo řekl: ‚Hle, zde je Kristus!‘, nebo: ‚Je zde!‘, nevěřte. Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou ukazovat veliká znamení a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené. Hle, všechno jsem vám řekl předem. Řeknou-li vám tedy: ‚Hle, je v pustině‘, nevycházejte; ‚hle, v úkrytech‘, nevěřte! Neboť jako když blesk vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude i příchod Syna člověka."

 

 Ježíš nám řekl Jan 16,7-11

"Ale říkám vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Neboť neodejdu-li, Zastánce k vám nepřijde; odejdu-li, pošlu ho k vám.  A on, až přijde, přinese světu důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o soudu:  o hříchu, že nevěří ve mne, o spravedlnosti, že odcházím k Otci a již mne neuvidíte, a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen.“

                      

"..... o spravedlnosti, že odcházím k Otci a již mne neuvidíte,"

 Vidíme Ježíše Krista? Vidíme Eucharisti? Vidíme Jeho tělo? Ano, vidíme i když jasně Ježíš řekl JIŽ MNE NEUVIDÍTE, až přijde Ducha svatý a ten přišel o Letnicích a od té doby se Ježíš ještě neukázal, protože řekl, přijde On Duch svatý a mne již neuvidíte.

Dosvědčili to i andělé: 

Skutky 1,8-11

"ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“

Jaký bude Jeho příchod?

Lukáš 17,22-24

"Učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. A budou vám říkat: ‚Hle, zde je‘ nebo ‚hle, tam!‘ Nechoďte a neběhejte za nimi. Neboť jako blýskající se blesk září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka ve svém dni."

 

KOMU TEDY VĚŘIT? JEŽÍŠI NEBO CÍRKVI, KTERÁ TVRDÍ PRAVÝ OPAK?

 

 verše jsou citovány ze studijní Bible KMS 

EUCHARISTIE: kapitola č.4 - Spojitost s "Marií"

Kapitola 4. - SPOJITOST S "MARIÍ"

Poté, co čteme Starý i Nový Zákon, dočítáme se jednu zajímavou skutečnost. Křesťanství je zcela o Ježíši Kristu. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“  Jan 3,16. Křesťanství je zcela o víře v Ježíše Krista samotného. Jsou to Písma, kdo vydávají svědectví o pravém Ježíši. Ježíš k tomuto řekl jasné stanovisko:

"Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život." Jan 5,39

Celá Bible nás vede k tomu, abychom vydávali svědectví a zaměřovali se na jediného Spasitele tohoto světa.

Filip našel Natanaela a řekl mu: "Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně a proroci - Ježíše, syna Josefova z Nazaretu!" Jan 1,45

Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak (Ježíš) vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.

Přidávání věcí k Božímu Slovu nebo převracení Jeho Slova, může mít zničující důsledky. Také následování těch, kteří tak jednají, je velmi nebezpečné. V poslední kapitole Bible čteme následující varování:

Každého, kdo slyší prorocká slova této knihy, ujišťuji: Kdokoli k nim něco přidá, Bůh mu přidá ran v této knize zapsaných. Kdokoli z prorockých slov této knihy něco odejme, Bůh odejme jeho díl z knihy života a ze svatého města a z dobrých věcí v této knize zapsaných. Zjevení 22,18-19

Podle Bible záleží na tom, zdali budete následovat falešného krista na základě nebiblických zdrojů a svou věčnost budete trávit v odloučení od pravého Krista v pekle…

Katolická „Marie“ odkazuje k Eucharistickému Kristu

Článek, publikován Zenitem 17.4.2003. poskytuje zprávy o tom, jak papež Jan Pavel II vyzýval katolíky aby se opětovně zaměřili na Eucharistii a Eucharistické uctívání tak, jak je psáno v encyklice „Ecclesia de Eucharistia“. Toho stejného dne, Zenit, vyslal další zprávu s názvem „Marie má místo v poslední encyklice: Papež ji popisuje jako ‚Ženu Eucharistie‘“.

Článek začíná následujícím způsobem: „Poslední kapitola encykliky Jana Pavla ‚Ecclesia de Eucharistia‘ je zaměřen na Pannu Marii – je překvapivé, že dokument je původně zaměřen na téma Požehnané svátosti.“ A dále následuje tvrzení z papežovy 14 encykliky: „Jestliže Církev a Eucharistie jsou neoddělitelně spojeny, to stejné by mohlo být řečeno o Marii a Eucharistii.“

Následuje tak základ katolické církve, který není nikde nalezen v Písmech. Zenit cituje papeže:

Souvztažnost mezi Pannou Marii a Eucharistií je vysvětlen s odkazem k „Eucharistické víře“, kterou Marie sama už praktikovala „dokonce dřív, než byl úřad Eucharistie založen. Tím, že ve skutečnosti nabídla své panenské lůno pro vtělení Božího Slova.“

Článek byl uzavřen dalším tvrzením papeže:

„Marie je přítomna s Církví jako Matka Církve, společně s každou naší oslavou Eucharistie. V Nejsvětější Marii, v které je Eucharistické tajemství zjeveno, mnohem více, než v komkoliv jiném, jako tajemství světla.“

Přemýšlejme o důsledcích tohoto tvrzení! Podle hlavy římskokatolické církve, když kněz posvěcuje hostii během mše, nejen že se zjevuje jen „Ježíš“, ale i matka tohoto „Ježíše“ se zjevuje. Samozřejmě ti, kdo četli Bibli, vědí, že jedině Bůh je všudypřítomný.

Je zdokumentováno, že se žena prohlašující za matku Ježíše, se zjevuje na mnoha místech po celém světě. Zatímco se autor dotkl tohoto tématu v předchozí knize Nové víno a Babylonská ratolest, mnohem blíže k tomuto tématu je napsáno v knize Zprávy z nebes, jejímž autorem je Jim Tetlow. Tato kniha odhaluje, že zjevení „Marie“ v rámci katolické církve, není Marií Bible.

Ti, kdo následují tato zjevení, jsou si vědomi toho, že spojení s „Marií-Matkou Eucharistie“ je velmi důležité. Zbytek této kapitoly se bude zabývat dokumentací, která je rovněž k nalezení v dodatku A, která je k nalezení v knize Zprávy z nebes, kterou napsal Jim Tetlow.

Pokoj skrze eucharistickou oddanost

Po celém světě, zjevení Marie zdůrazňují důležitost eucharistie. S rostoucím počtem mariánských zjevení jsme svědky odpovídajícího nárůstu eucharistické oddanosti. Není to překvapující u těch, kteří jsou oddáni „Požehnané Matce.“ Ti, kteří následují její zprávy, jsou si vědomi zajímavé předpovědi, kterou učinil katolický svatý Jan Bosco v roce 1862.

Nastane chaos v Církvi. Poklid nenastane, dokud papež neuspěje v zakotvení loďky Petra mezi dva pilíře eucharistie a oddanosti Naší Paní. Toto se stane přibližně rok před koncem 20 století. 

Například stále více v posledních letech, zjevení povzbuzovala k vytvoření skupin Neustálé eucharistické adorace. Těchto skupin jsou tisíce po celém světě. Jejich účelem je uctívat, chválit a modlit se neustále k Ježíši v eucharistii.

Období eucharistie a mariánství

Samozřejmě, že mariánská zjevení stále zvýrazňovala velkou důležitost eucharistie. Zvláště Královna Nebes opakovaně hovořila, že eucharistie jednou proměněná knězem se stává doslovným tělem, krví a duší a božstvím Ježíše, a proto je hodna uctívání a chvály. Například, „Marie“ se zaměřila mnohokrát na přítomnost svého Syna v eucharistii i na nyní známém místě zjevení Kateřiny Laboure v Rue du Bac, Paříži v roce 1830.

Mariánští teologové soustavně tvrdí, že zjevení v Paříži v roce 1830 Kateřine Laboure, počalo věk Marie. Toto téma zjevení o eucharistii mělo za následek zvyšující se počet zjevení v devatenáctém, dvacátém i nyní v jedenadvacátém století. Ve skutečnosti každé dnešní populární zjevení zdůrazňuje důležitost eucharistie. „Marie“ důrazně povzbuzuje všechny věřící k přijímání požehnané svátosti tak často, jak je to jen možné, aby se tím přijímala milost potřebná pro spasení. Také upozorňuje na důležitost role, kterou bude Eucharistický Ježíš v posledních dnech mít.

Ve spojení s těmito zprávami bylo zaznamenáno mnoho „eucharistických zázraků.“ Tyto zázraky zahrnovaly krvácející a pulsující hostie, hostie, které se nerozkládaly, hostie, které hovořily a hostie, které se proměnily v obraz muže – Ježíše. Zkoumání v některých místech zjevení se potvrdila, že krev vycházející ze zázračné hostie je skutečná. Tyto zázraky jsou předkládány jako důkaz, že zjevení byla pravdivá, když hovořila o skutečné přítomnosti Krista v posvěcené hostii.

Naše Paní z Fatimy zvýrazňuje důležitost eucharistie

Ti, kteří se zastávají mariánských zjevení jsou spojeni ve své víře, že to, co zjevení mají po celá staletí společné – je odkazování k důležitosti eucharistie. Například Dr.Thomas W.Petrisko ve své knize Matka Tajemství prozkoumává zajímavá propojení mezi klíčovými mariánskými zjeveními a eucharistickou důležitostí. Níže je uveden souhrn toho, co bylo ve zjeveních ve Fatimě:

Zjevení Požehnané Panny Marie v portugalské Fatimě v roce 1917, třem pastýřským dětem je nejvíce vzpomínané pro neuvěřitelné znamení a tajemství, která tam byla předána. Dokonce musí být řečeno, že Nebesa skutečně zaznamenala událost, která je významnou tím, že přiměla věřící k tomu, aby věřili ve skutečnou přítomnost Ježíše Krista v eucharistii…. V roce 1916 jeden rok předtím, než se Panna Marie prvně zjevila, děti obdržely zjevení anděla, který držel kalich ve své levé ruce. Na hostii, položené na kalichu, bylo několik kapek krve, které stékaly do kalichu. Odložením kalichu ve vzduchu, anděl poklekl vedle dětí a řekl jim, aby opakovaly třikrát následující modlitbu: „O Nejsvětější trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý…Obětuji Ti nejcennější tělo, krev, duší a božství Ježíše Krista, přítomného ve všech svatostáncích světa k odpuštění hříchů…“ 

Eucharistie je centrem dění v Medjugorji

Je nevyvratitelné, že silná oddanost eucharistii se nachází na místech Fatimského zjevení. Nicméně zdůrazňování Královny Nebes v Medjugorji je pravděpodobně mnohem větší. Naše Paní z Medjugorje čas po čase řekne vizionářům, aby chválili a uctívali Ježíše v eucharistii a často se účastnili svatého přijímání. Medjugorská vizionářka Vicka Ivankovič nám řekla, jak „Požehnaná Matka“ ji vysvětlovala věci ohledně přítomnosti Krista v eucharistii:

Požehnaná Matka říká, že během každé mše, Ježíš přichází v osobě v hmatatelné formě. Můžeme vzít Ježíše, ve fyzické formě, do našeho těla. Toto je naše cesta k přijetí Ježíše do našeho srdce. Ježíš se v nás stává živým skrze eucharistii.

Ti, kteří navštívili Medjugorji nebo zkoumali zprávy Naší Paní, jsou přesvědčeni, že zjevení vyučují, že eucharistie je zdrojem a středem katolického života. Například, již zesnulý otec Josef A. Pelletier, A.A, významný teolog, napsal ve své knize, Královna pokoje navštívila Medjugorjii, že centrem Medjugorijských zjevení je primárně eucharistie:

Jak stále čím dal více informací vychází na povrch, stalo se zcela jasným, že eucharistie je centrem dění v Medjugorji a právě toto začalo, když že Naše Paní řekla šesti vizionářkám o eucharistii a její důležitosti s pokud co možná největší frekvencí. Toto pomáhá porozumět, proč je ve farnostech kladen takový důraz na mši a veřejné uctívání požehnané svátosti.

Naše Paní z Medjugorje vede k eucharistii

Otec René Laurentin ve své knize, Ukazuje se Panna Marie v Medjugorji?, se shoduje s otcem Pelletierem o Medjugorji a eucharistii. Otec Laurentin píše:

Naše Paní z Medjugorje vede ke Kristu. Když na otázku, která modlitba je nejlepší, odpověděla: „Je to mše a nikdy nevyčerpáte z její velikosti. Proto byste měli být pokorní a připravení.“ V Medjugorji Panna vede k eucharistii. Růženec a zjevení vedou ke mši. Marie se několikrát ukázala s Kristem, jako děťátkem (při prvním zjevení na Vánoce 1983) nebo při Jeho umučení. Když nám ukazuje Krista, stále říká, „Dělejte to, co vám říká.“ (Jan 2:5)

Je samozřejmostí, že nejdůležitější částí mše je obětování, kde Kristus je obětován v eucharistii. Naše Paní z Medjugorje nejenže která povzbuzuje věřící, aby chodili na mši a účastnili se požehnané svátosti pokud možno, co nejčastěji, ale také propaguje chválení a uctívání posvěcené hostie.

Drahé děti, jsem zvláště vděčná, že tu jste dnes večer. Neustále uctívejte nejsvětější svátost oltářní. Vězte, že jsem stále přítomna, kdekoliv věřící ji uctívají.

Drahé děti, dnes vás vyzývám k tomu, abyste vešli k větší lásce s nejsvětější svátosti oltářní. Uctívejte Jej, malé děti, ve svých farnostech a tímto způsobem budete jednotní na celém světě.

Zdůrazňování eucharistie v Garbandalu

Zprávy podané zjevením Marie, která se zjevila ve španělském Garbandalu, je ozvěnou tomu, co podala v Medjugorji.

Musíme platit svou účastí na požehnané svátosti. Mnoho obětí musí být učiněno. Mnoho pokání musí být vykonáno. Ale nejdříve musíme být dobrými… Jestliže takto nečiníme, čeká nás trest..

Ve své knize, Matka Tajemství, Dr.Thomas W.Petrisko píše následující věci týkající se důležitosti eucharistie ve španělském Garbandalu:

Zatímco je zaznamenán domnělý způsob prorockého slova v Garbandalu, zprávou je převážně, jak interpretují mnozí experti, učení o eucharistii. Tento názor je rozšířen tím faktem, že vizionáři byli fotografováni během přijímání, a když přijímali hostii od anděla, která pak byla vidět na jejich jazycích.

Ted a Maureen Flynnovi ve své knize, Bouře soudu, souhlasí s tím, co v Garbandalu je dominantím – eucharistické téma:

Další pozoruhodnou událostí v Garbandalu je zdůraznění eucharistie. Zjevil se anděl držící zlatý kalich. Anděl řekl dětem, aby mysleli na Jediného, kterého budou přijímat. Naučil je recitovat vyznání víry po kterém měli přijímat svaté přijímání. Také je naučil jak recitovat poděkování – Duše Kristova. Tento přímý zásah se objevoval pravidelně, právě když kněz, který obvykle přicházel ze sousední vesnice Cosio, nemohl do Garbandalu přijít. 

Všude „Marie“ zdůrazňuje eucharistii

Zjevení z každého koutu světa vyjadřuje skutečnost, že toto je hlavním tématem. Eucharistie má moc k proměnění světa. Eucharistie by měla být uctívána. Eucharistická adorace přinese pokoj a jednotu. Zprávy původem z různých míst jako je Amsterdam v Nizozemí, Akity v Japonsku, Římu v Itálii, Naju v Korei, v New Yorském Bayside a maďarské Budapešti obsahují tyto stejné informace. To, co následuje je ukázka nespočtu zpráv ze zjevení, které zdůrazňují velkou důležitost eucharistie.

Naše Paní se zjevila osobně Marise Rossi v Římě. V červnu 1993 řekla, že Její zprávy o eucharistii budou publikovány. Naše Paní řekla: „JÁ JSEM MATKA EUCHARISTIE“ a chtěla rozšířit silnou oddanost této svátosti po celém světě.

Během proměňování jsem náhle viděla světlo přicházející z kalichu. Když jsem šla ke svatému přijímání a vrátila se na své místo, svatá hostie se začala pohybovat na mém jazyku a slyšela jsem hlas Paní, „Nyní jsi se setkala s Pánem.“

Musíš pevně věřit, že Ježíš je skutečně přítomný v hostii jako člověk a jako Bůh! Musíš věřít, že se skutečně setkáváš s Ním a že jsi spojena s Ním v eucharistii.

Můj Syn bude stále v eucharistii. Náležitě určena a vysvěcena ruka pravého představitele, vašeho kněze, bude vždy schopna přinést vám tělo a krev mého Syna v eucharistii. Přichází jak fyzicky, tak i duchovně…

Říkáš správně modlitbu Služebníka eucharistie? Potom se modlete společně. „Nejsvětější srdce Ježíše, skutečně přítomné ve svaté eucharistii, zasvěcuji své tělo a duši zcela a jedině tvému Srdci, které je obětováno na každém oltáři světa, vzdává chválu Otci a prosí za příchod Jeho Království.“

V těchto dnech uslyšíte mnoho o eucharistickém fenoménu. Budete obnoveni v uctívání mého božského Syna v požehnané svátosti a brzy přijde čas, kdy svatyně se navrátí na své vhodné a náležité místo v církvi.

Zjevila jsem obrazy svaté eucharistie různými způsoby tak, že různými způsoby všechny mé děti mohly pochopit důležitost svaté eucharistie. Náhle se stala sálajícími plameny lásky, napravující a přibližující toho, kdo uctívá Pána, který je v požehnané svátosti.

Eucharistická vláda Ježíše

Zjevení Marie vysvětlují, že kulminace jejích zjevení bude velmi blízko příchodu eucharistické vládě Ježíše. Otci Gobbimu, hlavě mariánského hnutí kněží, prohlašovala, že eucharistický Ježíš brzy promění celé lidstvo!

Dnes vám říkám, abyste otevřeli své dveře Ježíši Kristu, který právě přichází. Já jsem Matka druhého příchodu a dveřmi, které otevírají nový věk. Toto období se bude shodovat s největším triumfem eucharistické vlády Ježíše. Proto vás vyzývám, v tento mimořádný rok, abyste všude učinili vzkvétající kult adorace, odškodňování za hřích a lásky nejsvětější eucharistii… Kéž eucharistie se stane středem vaší modlitby a vašeho života..

Ve skutečnosti přicházející slavná vláda Kristova se shoduje s největším závojem eucharistické vlády prostřed vás. Eucharistický Ježíš uvolní všechnu svou moc lásky, která bude proměňovat duše církve a celého lidstva.

Slavná vláda Kristova bude ve shodě s triumfem eucharistické vlády Krista. Ježíš se projeví mezi vámi všemi v tajemství eucharistické přítomnosti. 

Ustanovení pojítka

Mnoho expertů souhlasí, že triumf „Mariina“ Neposkvrněného srdce prorokovaný ve Fatimě bude přímo spojen s neustálým uctíváním požehnané svátosti. Otec Martin Lucia, píšící žurnál Immaculata, vysvětluje, že mariánská zjevení budou vítězně kulminovat v eucharistické vládě Ježíše.

Zpráva ze všech mariánských zjevení, jak z minulých, tak i současných, je o tom, že triumf Neposkvrněného srdce Marie bude kulminovat s eucharistickou vládou svatého srdce Ježíše. Eucharistická vláda přijde skrze neustálé uctívání Ježíše v požehnané svátosti.

Není překvapující, že sám papež se zmiňuje o zjeveních ve své encyklice, Matka vykupitelka:

Zbožnost křesťanského lidu si vždy právem uvědomovala hluboké city k Požehnané Panně s eucharistickým kultem. Tuto skutečnost zjišťujeme jak v západní, tak i východní liturgii, v tradici řeholí, spiritualitě současných a mládežnických hnutí, a v pastorační službě mariánských svatyň. Marie vede věřící k eucharistii.

Eucharistické zázraky

Je samozřejmostí, že Marie Bible nikdy neodkazovala k eucharistii. Nikdy neinstruovala Kristovy následovníky k uctívání eucharistie. Nicméně tento přehled zpráv daný „Matkou eucharistie“ po celém světě, ukazuje, že zjevení prohlašující přímo následovníkům, aby se soustředili na Kristovu skutečnou přítomnost v eucharistii. A potvrzení toho, že tyto zprávy jsou od „Marie“, se získává na základě skutečností eucharistických zázraků, jako jsou krvácející hostie.

Například ve venezuelské Betanii, místě známého mariánského zjevení, byly krvácející hostie dokonce chemicky analyzovány. Analyzovaný vzorek obsahoval lidskou krev. Zde je souhrn eucharistických zázraků zaznamenaných v knize Cenacle Formation Manual and Pratet Book. Tato kniha je distribuována eucharistickým apoštolátem božského milosrdenství a zaznamenává mnoho eucharistických zázraků:

Všechny zázraky, se dějí po několik set let. Ale zázrak, který nastal během mše v Betanii našel své místo na svátku Neposkvrněného Početí v roce 1991. Proměněná hostie, skutečné maso Našeho Pána, začalo krvácet. Po pozdějším rozboru lékařského týmu se došlo k závěru, že materiál extrahovaný z hostie byla krev lidského původu. Místní biskup toto prohlásil za znamení transsubstanciace a řekl, „Bůh se pokouší nám ukázat, že naše víra v proměněnou hostii je autentická.“

Mnoho dalších mimořádných událostí se událo v Betanii, spolu s nespočtem domnělých zjevení Požehnané Matky, kde bylo několik tisíc lidí svědky několikanásobných fyzických a duchovních uzdravení, to byla mystička Marie Esperanza, která dostala dar stigmat, možnost být na dvou místech a levitace během modlitby. Biskup sám byl svědkem fenoménu a napsal pastýřský list poté, co pečlivě toto studoval a musel prohlásit, že zjevení jsou autentická a nadpřirozeného charakteru.

Mnoho dalších příkladů může být citováno. Například v německém Stichu, potřísněná hostie v monstranci byla chemicky analyzována v Poliklinickém institutu univerzity v Curychu. Nikdo z institutu nepochyboval, o zdroji tohoto potřísnění. Toto bylo analyzováno několika různými metodami chemické identifikace a v každém případě bylo shledáno, že je to stejné – potřísnění bylo lidskou krví. 

Zjevení „Ježíše“ k potvrzení Eucharistického Krista

Jestliže zjevení „Marie“ nepřesvědčí skeptiky a zázraky nejsou dostatečné k tomu, aby přesvědčily cyniky, potom je zde ještě silnější potvrzení věřícím. Zjevení samotného „Ježíše“ se objevuje také. Ano, zjevení „Ježíše“ jsou také hlášena po celém světě, ačkoliv v mnohem menší frekvenci a také podávají upozornění na pravou přítomnost Ježíše v Eucharistii.

V kostele Sv.Ondřeje v kanadském Edmontu bylo krátce po přijímání. Mohl jsem vidět hostii v monstranci a potom byla rychle překryta. Ježíš řekl: „Můj drahý lide, dnes oslavujete Mé ustanovení mé požehnané svátosti skrze Mou přítomnost přicházející v chlebě a víně na mši. Věřte, mí věřící, že já jsem skutečně přítomen v posvěceném chlebu a víně. Byli jste svědky mnoha zázraků Mé skutečné krve přicházející k vám z hostie, což je důkazem pro nevěřící. Říkám vám, že každou mší jste svědky zázraku v transsubstanciaci, když chléb a víno jsou proměněny v Mé tělo a krev. Berte jako výhodu tento čas, kdy Mě můžete uctívat v Mé hostii, protože čas, kdy toto privilegium vyprší se blíží. Doporučuji vám všem a povzbuzuji vaše kněží, aby byla učiněna neustálá adorace Mé hostie. Přináším mnoho milosti těm, kdo Mě navštěvují a vzdávají Mi chválu a úctu.

Mnoho zázraků bylo prokázáno vědci a potvrzeno, že se jedná o skutečnou krev. Dokonce v tváři skutečnosti a technického prokázání je zde stále mnoho, kdo nevěří v Mou skutečnou přítomnost. Toto popírání Mé skutečné přítomnosti je nejhorší urážkou a znevažováním Mého daru eucharistie. Protože tito lidé odmítli Mou přítomnost, necítí nezbytnost vyznávat své hříchy. Ti, kdo učí proti Mé skutečné přítomnosti a zamlčují tyto zázraky jsou skutečnými rouhači. Ti, kteří nemiluji mou požehnanou svátost jsou vlažnými, které vyplivnu ze svých úst. 

Proč Eucharistie?

Je mnoho dalších eucharistických zpráv a zdokumentovaných zázraků. Ale je zde otázka, kterou si zde musíme položit. Proč? Proč zjevení Marie povzbuzují věřící k uctívání a adoraci posvěcené hostie? Její mnohé zprávy o eucharistii povzbuzují k utváření mnohých formací tisíců eucharistických modlitebních skupin a skupin neustálé eucharistické adorace po celém světě. Bylo toto jejím cílem? Zřejmě ano. Je ale možné, že má mnohem větší cíle na mysli?

Zjevení Marie je démonického původu, to jsme si vysvětlily v jiných článcích. Ona, neboli přesněji „to“ není Marií Bible, ale spíše satanským podvodníkem. Proč by se měli démoni namáhat, aby svět uctíval a věřil v pravého Ježíše, o kterém je psáno v Bibli? Nebo je spíše možné, že tito přisluhovači budou směrovat lidi k uctívání „jiného Ježíše“ nebo-li falešného krista?

Touto kapitolou jsme představili další kousek celkového puzzle. Je zjevné, že pozornost k Eucharistii iniciuje nejen papež, ale rovněž zjevení, která o sobě tvrdí, že jsou matkou Ježíše. Mohou jejich vize o celosvětovém kroku směrem k Eucharistickému Ježíši skutečně nastat?

další kapitola č.5 - EUCHARISTICKÁ VLÁDA KRISTA

Duch Svatý a Písmo, zázraky a prostá víra - platí i dnes

Smith Wigglesworth byl mužem víry, ve své době (začátek 20století) kázal a Bůh skrze něj uzdravoval (100tisíce uzdravených) a zachaňoval lidské duše od věčného zatracení.

Zde je tajemství tohoto skromného učedníka Ježíše Krista, je to výzva pro nás v dnešní době. Vím, že Bůh plní svá zaslíbení, zažívám to denodenně.

"Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky" Židům 13,8 

"Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním." Jan 14,12-14

 

Snad se někteří zeptají: Měl Smith Wigglesworth nějaké duchovní tajemství? V čem spočívala jeho síla?"
Hlavní dva činitelé v jeho životě byli tito:
1. naprosté spolehnutí na Ducha svatého a
2. důvěra v Boži slovo.
To byl základ jeho duchovní statečnosti, jeho ustavičné smělosti a odvážné rozhodnosti v jednání.
Byl to vynikajícím způsobem muž Slova - stejně tak jako byl vynikajícím způsobem muž Ducha. Pravil: "Knihovny působí nabubřelé hlavy, ale slovo Boží působí široké srdce. Srdce naplněné sladkou vůní lásky Boží, která zvěstuje život a moc Páně." Hlásal: "Víra je z kázání, kázání skrze slovo Boží, ne skrze nějaké výklady nebo čtení.
Víra je základem Božího slova. Duch svatý, který Písmo vdechl, se nazývá Duchem pravdy.
Jestliže přijímáme rozsévané slovo s tichostí, plodí v našem srdci víru, víru v golgotskou
oběť, víru v prolitou krev Ježíšovu, víru v skutečnost, že On nesl všecky naše nemoci a mdloby
a že je dnes naším životem. Slovo Boží je živé a mocné. V jeho pokladu nalezneš život věčný.
Odvážíš-li se důvěřovat tomuto nádhernému knížeti života, pak v něm budeš mít vše, co
potřebuješ."
Často opakoval:"Nikdy jsem nečetl jinou knihu, než Bibli." Prorok Ezechiel dostal příkaz od Pána, aby otevřel ústa a pozřel to, co mu Pán Bůh dává. A viděl, že je k němu vztažená ruka a v ní svitek, kniha. Dostal příkaz, aby ji snědl a šel kázat. A tak prorok otevřel ústa a svitek snědl / Ez. 3. 1 - 2/.
Také Wigglesworth jedl nepřetržitě takový svitek. Stal se životem v jeho nitru, takže šel a v plné moci víry mluvil k těm, k nimž ho Pán poslal. Jeho zet, který s ním často cestoval, o něm řekl: "Byl hlavně mužem Písma. Necítil se oblečený, neměl-li v kapse svou Bibli. Ať už byl na palubě lodí, jimiž často cestoval, nebo u moře, kde čas od času prodléval na zotavené, nebo na svém oblíbeném místečku nedaleko svého domu v parku, měl stále v ruce svůj Nový Zákon. Nikdy neopustil stůl přátel, aniž by přečetl nějaký oddíl z Písma, a jeho výklady byly lepší než nejlepší chod hostiny."
Jeho stálá rada mladým lidem byla:
"Naplňte si hlavu i celé srdce Písmem. Učte se zpaměti biblickým veršům a k nim přesné citáty, abyste při svědectví nebo pouličním shromáždění je mohli snadno nalézt a přesně uvést. Budete-li tak činit, zaséváte do svých srdcí símě, kterému Duch svatý dá vzrůst. Časem ti v pravou chvíli připomene, čemu ses naučil zpaměti. Musíš být tak nasáklý, tak naplněný Božím slovem, že sám budeš živoucí epištolou, poznávaný a čtený všemi lidmi. Věřící jsou jen tehdy silní, zůstává-li v nich slovo Boží. Boží slovo je duch i život pro ty, kdo je v sprostné víře přijímají, a obživuje všecky, kdo uznávají jeho moc. Poznávej svoji Bibli, žij ji, věr jí, poslouchej ji. Opatruj Boží slovo ve svém srdci. Zachrání tvoji duši, obživí tvoje tělo a osvítí tvůj rozum. Slovo Boží je dokonalé, bez vady, spolehlivé, neomylné, časové. Náš postoj vůči němu musí být absolutní poslušnost, o níž nelze pochybovat. Je-li něco v Bibli, pak je to tak, jak to tam je. Nepotřebujeme se už za to modlit. Je to tu proto, abychom to přijali a dle toho jednali. Nečinnost víry je zloděj, který nám loupí požehnaní. Růst se dostavuje jedině skrze činnost, uvedení do praxe toho, co víme a co máme. V tvém životě to má jít od viry k víře."

Stále připomínal a učil, že slovo Boží máme bezpodmínečně poslouchat. Znovu a znovu
uváděl citát:"Poslouchati je lépe než obětovati." 1 Sa 15,22. Poslušnost byla pro něho normálním
důsledkem a ovocem víry. "Proto, že ses odvážil věřit, jednáš v poslušnosti víry." Každý den si vzal čas, aby četl Boží slovo. Odcházel od lidí, aby hledal duchovní občerstvení v obecenství s Bohem. Seznámil se jednou s jedním velmi zbožným kazatelem z něhož v neobyčejné míře vyzařovala Boži přítomnost. Jeho kázáni byla prostá, bez ozdob, ale své posluchače přiváděl do jasného a vědomého spojení s Bohem. Mnohé horlivé duše chtěly poznat tajemství jeho moci, ale on je nechtěl prozradit.Ale když se modlil, dal mu Pán Bůh svobodu sdělit své tajemství těm, kdo po tom touží. Vyprávěli- "Již před léty začal ke mně
hovořit Duch svatý, ale já jsem byl příliš zaměstnán, než abych mohl naslouchat jeho slovu. Ale on vytrval dotud, U jsem začal odcházet stranou vždy, když on mluvil, abych slyšel, co Bůh Hospodin mi chce říci. To se mi stalo zvykem. Naslouchám jeho hlasu až podnes. Při sebemenším dchnutí Ducha nechám všeho a všecky, abych prodléval v Jeho přítomnosti, naslouchal jeho slovu a mohl dle něho jednat."

S. Wigglesworth si vzal příklad z tohoto Božího člověka a bratra a se Slovem Božím v ruce uměl být "povinován jinde", nám s Bohem, a to často i když byl obklopen zástupem nebo společností. Ať je jeho tajemství třeba "vypůjčené", stojí dnes k disposici každému Božímu služebníku.

Jednou jel vlakem, kde cestovala nějaké velmi nemocná žena s nemocnou dcerou. Řekl jim, že má v kapse lék na každou bolest, který ani v nejhorších případech neselhal. - Však opravdu není známo, že by kdy nepůsobil, byly-li splněny podmínky. - Mluvil tolik o tom, co má v kapse, že ho požádaly o jednu dávku toho zázračného všeobecného léčebného prostředku. Vytáhl Bibli a četli místo :"Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž tě uzdravuji." Prosil je, aby věřily tomu zázračnému lékaři. Po chvíli obě vyznaly, že jsou zdravé.

Jednou se modlil v Cardiffu v Jižném Walesu za jednu ženu a Pán ji úplně uzdravil. Přišla do shromáždění a tam s velikou radostí svědčila, co Pán na ní vykonal. Řekla,že tu pravdu, která se při ni prokázala tak účinná, chce šířit dél a prosila Wiggleswortha o traktáty.. Odpověděl ji: "Nejlepší traktáty o uzdravováni, které znám, jsou evangelia : Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo. Jsou plné událostí a důkazů Boží moci a působení Ježíše Krista. On je tentýž včera, dnes a až na věky  A nic lepšího neexistuje."

Jednou se modlil za jistého mladíka. Po modlitbě řekl mladík :"Bratře, přál bych si nějaké
zaslíbení, na něž bych se mohl postavit." Wigglesworth položil na zem svou Bibli a poručil
mu:"Nuže, stoupni si na ni!" Když mladík poslechl, vysvětlil mu': "Ted" stojíš na hromadě
Božích zaslíbení. Věř každému!"

Až do roku 1907, kdy obdržel letniční křest, hrál sice Duch svatý v jeho zážitcích i učení ustavičně roli, ale od toho roku začíná v jeho životě nový úsek. Spolehl slepě na Ducha svatého pro každý úsek a druh své práce. Snažil se žít v Duchu a být jím vedený. Dar jazyků byl pro něho neocenitelný, a mnohokrát za den se jeho srdce povznášelo k Bohu, plné lásky, chval a vzývání, a to ne v některé poskvrněné řeči této země, ale v řeči dané Duchem svatým, jazykem lásky, kterým ho Bůh ve své milosti obdařil. Zakusil, že mluvení v jazyku bylo vždy pro něho zdrojem duchovního vzdělání. Praktikoval 20. verš Judovy epištoly: "...Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém," a slova z Ef. 6.18: ".. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry."

James Salter říká o jeho způsobu kázání: "Jak často, biblicky řečeno, vybudoval oltář a připravil vše k oběti. Pak Bůh seslal svůj oheň a strávil oběť, dokonal a provedl to, po čem Wigglesworth toužil." Wigglesworth zkoumal Písma a modlil se dnem i nocí, aby postavil sebe jako služebníka, za nějž by se nebylo proč styděti, kterýž by slova pravdy právě rozděloval. Bylo to dchnutí Boží, pomazání s nebe, osobnost a síla Ducha svatého Božího, která ho činila tím, čím byl. Věděl to a "žárlivě - horlivě" chránil toto svěřené bohatství. "Bez Ducha svatého nejsem nic." A skutečně, bez něho byl nic.

Jiným tajemstvím jeho síly bylo, že byl ustavičně naplněn soucitem, věděl, že zdroj velkých divů Kristových bylo jeho podivuhodné milosrdenství, slitování. Slzy se řinuly z jeho očí, když viděl ty hříchem poznamenané duše a nemocí zničená těla. Hořel touhou mařit skutky ďáblovy a útočil nezadržitelně ale zdravě tak, že závodil v činění dobra se svým Mistrem, " ... uzdravuje všecky ďáblem posedlé." Poučky hledajícím byly obyčejně velmi roztomilé:Pros, oč chceš. Věř, ber od Boha a pak
Bohu děkuj! - "Prosíš-li sedm krát za jednu věc, pak jsi šestkrát prosil v nedověře," je jeden z
jeho výroků. "At se cítíš jak chceš, city jsou lež. Izák citem posuzoval Jákoba a přesto byl podveden. Víra je lepší než pocity. Věříš-li, budeš mít také všechny city, které jen můžeš mít. Jakmile se nemocná žena dotkla lemu Ježíšova roucha, hned měla mnoho pocitů. Cítila na svém těle, že její trápení zmizelo."

Ačkoliv jeho život byl jedinou nepřetržitou modlitbou a chválou, a každé jeho slovo a každý čin vzýváním a oslavou Pána, nějaké vyhrazené doby pro modlitbu a půst neměl. Sám žil tak, a druhé k tomu povzbuzoval, aby celý život byl plný pevné důvěry v Boha, takže v každé chvíli a při každé příležitosti je člověk připraven a nic ho nezastihne nepředvídaně. Kristovo "Toliko věř" pro něho opravdu znamenalo "toliko věř!". Jiné metody přístupu k Bohu a dosažení něčeho byly pro něho podružné.

Zde několik jeho provokujících tvrzení:
Mnozí z nás až příliš žijí v nížinách vykoupení. Neslyšíš hlas, volající tě na výšiny Boži milosti. Horolezectví je plné dobrodružství! Vzhůru z údolí! Před námi jsou hebronské výšiny! prozkoumejme to své dědictví v nebesích,na něž jsme si dosud nečinili nárok! Bud" naplněn Duchem svatým! Jinými slovy: bud" tak nasáklý Duchem svatým, tak Ním prodchnut, aby každé vlákno přediva tvého života mělo žádoucí zbarvení Ducha. Když budeš napaden a přitlačen ke zdi, pak všecko, co z tebe vytryskne a co z tebe mučením vymačkají,
bude přirozenost Ježíšova.

Služebníci Letnic - Duchem naplnění služebníci - hledají jen a jedině místo ke službě a málo se starají, bude-li to místo čestné. Touží po porodních bolestech a to více než po přízni a souhlasuj a jsou-li oblíbenci nebeských zástupů, netáží se po ničem jiném.

Mnohem více se nám má jednat o ušlechtilý charakter než o velké jméno. Oblíbenost může být skoro denně koupena za písničku a za špačka prodána, ale ušlechtilý charakter je výsledek dlouholetého Božího kázněni a výchovy.

Křesťané netrpí chudobou, ale nemocí lakomství a sobectví. Proto je nedostatek štědrosti ochotných srdcí k rozšíření Boží slávy a pro blaho lidí, zatímco mají dost, aby spořili pro sebe a své děti a aby užívali. 

z knihy Apoštol víry

"Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky" Židům 13,8 

"Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním." Jan 14,12-14

Jan Pavel II - setkání v Assisi, jak je to s neomylností papeže?

Jan Pavel II - setkání v Assisi (komentář římskokatolického věřícího)

Katechismus paragraf 890 a 891

"Poslání učitelského úřadu je vázáno na definitivní povahu smlouvy, kterou Bůh uzavřel v Kristu se svým lidem; musí jej uchránit před úchylkami a ústupky a zaručit mu objektivní možnost vyznávat bez omylu ryzí víru. Pastýřský úkol učitelského úřadu je tedy zaměřen na bdělost, aby Boží lid zůstával v pravdě, která osvobozuje. Kristus vybavil pastýře pro tuto službu charismatem neomylnosti ve věcech víry a mravů. Toto charisma se může vykonávat několikerým způsobem.

„Tato neomylnost přísluší římskému biskupovi, hlavě biskupského sboru, z jeho úřadu, když s konečnou platností vyhlašuje nauku o víře a mravech jako nejvyšší pastýř a učitel všech věřících křesťanů, který své bratry utvrzuje ve víře … Církvi přislíbenou neomylnost má také biskupský sbor, když s Petrovým nástupcem vykonává nejvyšší učitelský úřad“ především na ekumenickém koncilu. Když církev prostřednictvím svého nejvyššího učitelského úřadu předkládá něco „k věření jako zjevené od Boha“ a jako Kristovo učení, „jsou věřící povinni … k takovému výroku vnitřně přilnout náboženskou poslušností“. Tato neomylnost sahá tak daleko, jak sahá poklad božského zjevení."

 

 

 Nyní prožíváme dobu, kdy římskokatolická církev je vnitřně rozpolcena, nejenže jedna část sekce nedokáže přijmout to co Jan Pavel II řekl, či učinil, tak přímo popírá neomylnost papeže a dává najevo, že i ostatní papežové se mohli ve svých výrocích víry a věrouky seknout mimo Boží Slovo a věřícím je předkládáno, že mají tomu věřit. Pokud nedokáže sama církev, která hlásá, že papež je neomylný, přijmout veškeré následky činnosti svého papeže Jana Pavla II, tak nám jasně do světa vysílá signál, že to s tou neomylností, na které se staví celá víra této církve, je jen lidský výmysl.

Podívejte se na to sami a učiňte si svůj úsudek. Jen připomínám, že toto video je z dílny samotných římskokatolíků. Nemá nic společného s protestanty, tudíž ani se mnou, objeveno náhodou.

EUCHARISTIE: Kapitola 3. - BIBLICKÝ POHLED NA EUCHARISTII

Kapitola 3. - BIBLICKÝ POHLED NA EUCHARISTII

Tato kniha je složena spojením informací, které autor sesbíral za několik posledních let z různých zdrojů. Zatímco se zajímal o toto téma, setkal se také s dalšími, kteří rovněž zkoumali a analyzovali tyto věci z biblického pohledu. Jeden člověk, Jim Tetlow, tak velmi přispěl k jeho hledání pravdy.

Jim byl rovněž autorem knihy nazvané Zprávy z nebes: Biblické prozkoumání zpráv Královny nebes v posledních časech, publikované v Eternal productions. Kniha se týkala tématu Mariánských zjevení a jak mohou být interpretována ve světle Písem. Jim je bývalým katolíkem a naučil mě tak základní věci věrouky římskokatolické církve.

Jim mu poskytl povolení k zahrnutí této kapitoly do své knihy, jež byla napsána v knize Zprávy z nebes. Zbytek této kapitoly je převzato z jeho knihy, kde kapitola je pod názvem – příloha B.

Eucharistie zaujímá centrum dění

Eucharistie je středem římskokatolické církve. Centrálním prvkem je mše. Je to svátost svátostí. Je bez debat, že církev Říma klade nejvyšší důležitost učení, že Ježíš Kristus je skutečně a zcela přítomný v eucharistii. Ten, kdo nebere na vědomí toto učení církve Říma je považován za vážného rouhače. Oficiální katechismus katolické církve nás nenechává na pochybách:

Eucharistie je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života“. „Ostatní svátosti a také všechny církevní služby a apoštolská díla souvisejí s posvátnou eucharistií a jsou k ní zaměřeny.

Nedělní eucharistická oběť je základem a stvrzením celého křesťanova jednání. Proto jsou věřící povinni účastnit se eucharistie.

Svatokrádež je těžký hřích, zvláště je-li spáchána proti eucharistii, protože tato svátost nám podstatně zpřítomňuje tělo samého Krista.

Katolická doktrína

Katolická církev učí, že když katolický kněz posvěcuje hostii během obřadu přijímání, tak se tato oplatka proměňuje v doslovně skutečné tělo, krev, duši a božství Ježíše Krista. Proto přijímání není více chlebem, ale Ježíšem, pod vzhledem chleba a proto je hodna adorace a uctívání.

V Nejsvětější svátosti oltářní je „obsaženo opravdu, skutečně a podstatně tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista, s duší a božstvím, a tedy naprosto celý Kristus“.

Církev i svět velmi potřebují eucharistickou úctu. Ježíš na nás čeká v této svátosti lásky. Nešetřeme svým časem, abychom se s ním setkávali v adoraci, v rozjímání, plném víry a ochotném podávat zadostiučinění za těžké viny a zločiny světa. Kéž naše adorace nikdy nepřestává.

Protože v oltářní svátosti je přítomen sám Kristus, jsme povinni ji uctívat kultem adorace.

Co učí Bible?

Dokumentovali jsme zde to, co římskokatolická církev učí ohledně eucharistie. Ale co ve skutečnosti Bible učí? Bible povzbuzuje věřící, aby studovali „každou radu“ Božího Slova a „Všechno prověřujte; co je dobré, toho se držte.“ (1 Tesalonickým 5:21) Každý věřící „Usiluj, aby ses mohl představit jako osvědčený před Bohem, dělník, který se nemá za co stydět a který správně vykládá slovo pravdy.“ (2 Timoteovi 2:15). Dodržujme všechny Božích přikázání k prověřování všech věcí, které nalezneme v Písmech, a pojďme prohledat Písma k určení toho, co Bible učí ohledně Večeře Páně.

Poslední Večeře byla oslavována od prvního století křesťany, kteří zachovávali Ježíšova slova „toto čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19). Toto zachovávaní bylo ustanoveno Pánem při Poslední Večeři když symbolicky obětoval Sebe jako obětního Beránka smíření. Jeho aktuální smrt další den naplnila proroctví. Jedině Pavel užívá frázi Večeře Páně, přestože je o ní zmínka ve Zjevení 19:9, kde je řečeno, že věřící budou oslavovat „beránkovu svatební večeři.“ Církevní otcové cca po roce 100 n.l. začali nazývat příležitost „eucharistie“ ve významu díků činění s požehnáním nad chlebem a vínem. Křesťané slavili Pánovu Večeři správně jako je znakem nové smlouvy zapečetěné Kristovou smrtí a vzkříšením. Dnes eucharistie znamená mnohem více, než pouhé díků činění.

Toto je Mé tělo

Co tedy přesně Ježíš ustanovil během Poslední Večeře? Zde je biblický popis příležitostí, které obklopovaly Pánovu Večeři. Při Poslední Večeři: „(Ježíš) vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ho se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku." Tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.“ (Lukáš 22:19-20).

Toto je vskutku pevné slovo a nemůže být zneváženo, protože „Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti..“ (2 Timoteovi 3:16).

Navíce zastánci katolické eucharistie odkazují na Ježíšova slova zaznamenána v šesté kapitole Janova evangelia, kde Ježíšova slova zajisté vypadají, že mají spojitost s přijímáním:

„Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li někdo jíst ten chléb, bude žít na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, které dám za život světa." Židé se tedy hádali mezi sebou a říkali: "Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?" Ježíš jim řekl: "Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj.“ (Jan 6:51-55).

Opakovaně Ježíš prohlásil, že Jeho tělo je jídlem a Jeho krev je pitím. Vzato dohromady tyto verše vypadají tak, aby ujistily, že Ježíš – který je „chlebem života“ – je skutečně přítomný v posvěcené hostii. Ale předtím, než to přijmeme za své, musíme se řádně podívat na celé téma v souvislosti, jak se Bůh o tomto vyjadřuje. 

Metafory a podobenství

Naskrz Bibli, kontext určuje význam. Bibli věřící křesťané vědí, že nemohou brát doslovně některé symbolické interpretace a že ty vyžadují celý kontext Písma. Předtím než prozkoumáme Ježíšova slova u Jana kapitoly 6 a dalších, podívejme se na několik příkladů symboliky v Písmech. Všichni učenci budou souhlasit, že následující verše jsou metaforami. Vysvětlení následují v dalších verších…

Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. (Žalm 34:8). (Zkuste a zažijte to, co Bůh zaslíbil, a zjistíte, že je to pravda.)

Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." (Jan 4:14) (Pro ty, kteří obdrží dar spasení, Kristův Duch bude přebývat v jejich duších a bude svědčit o Kristově dílu a věčném životě.)

Ezechiel 3:1 Řekl mi: "Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu." Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. (Přijmutí hluboko do svého srdce a dodržovat Boží Slovo.)

Je zjevné, že Bůh často užívá metafor a symbolické řeči k tomu, aby vykreslil obraz čtenáři. Když Bible říká, že Bůh nás skrývá pod Svá křídla, víme, že Bůh není ptákem s křídly. Nicméně Bible by měla být interpretována doslovně, dokud kontext nevyžaduje symbolické vysvětlení. Tak proč Janovo evangelium a další evangelia toto vyžadují?

Jan celá 6 kapitola

Jestliže čteme celou šestou kapitolu Janova evangelia, dostaneme nejen kontext, ale také několik začínajících pohledů do toho, co Ježíš myslel, když řekl, že musíme jíst Jeho tělo a pít Jeho krev. Janova kapitola 6 začala s vysvětlením toho, jak Ježíš kráčel po vodě. Na začátku, ve verši 22 můžeme najít, že následující den lidé, kteří hledali Ježíše ze špatných důvodů, jak můžeme vidět ve verších 26 a 27: „Amen, amen, říkám vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a byli jste nasyceni. Pracujte ne pro pokrm, který hyne, ale pro ten pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka.“

Tyto verše začaly rámec kontextu těch veršů, které následují, zvláště to, že Ježíš zdůraznil potřebu toho, aby pro sebe hledali věčný život. Ježíš šel a vysvětlil jim, jak obdrží věčný život a ve verši 28 když lidé řekli Ježíši „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ Ježíš odpověděl (verš 29) „Toto je ten Boží skutek - abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

Zde Ježíš upřesňuje, že je jen jediná práce, která potěší Boha, doslovně – víra v Ježíše. Ježíš zdůraznil toto ve verši 35 „Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ Všimněte si, že rozkazovacího způsob je „přijď ke mně“ a „věř ve mně.“ Ježíš opakuje pravdu svého sdělení ve verši 40, kde říká – „Neboť toto je vůle Toho, který mě poslal - aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“

Chléb života

Ježíš nemohl být přesnější – tím, že skrze přicházení k Němu a víru v Něj dostaneme věčný život. V tomto bodě záznamu začali židé reptat, když řekl, „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ (verš 41). Ježíš odpověděl na jejich reptání ve verši 42 až 58, kde prohlásil, že On je vskutku „chlebem života“ a tak, že musí jíst Jeho maso a pít Jeho krev, aby obdrželi věčný život. Nicméně vzpomeňme si na kontext tohoto tvrzení. Zaprvé, Ježíš, dával sebe do protikladu s mannou, která padala jejich otcům a byla obživou pro celou jejich cestu z Egypta, ale jejich otcové jsou nyní mrtvi. Zatímco Ježíš nabídl sebe jako živoucí chléb, který budou-li jíst, způsobí, že budou žít navždy.

Ježíš není mannou, která podléhá zkáze jako ta, kterou jejich předkové jedli na poušti. Jedině podílením se na Jeho věčném životě můžeme mít naději, že s Ním budeme žít navěky. Tento v kontrast upevňuje Jeho hlavní zprávu, která je zaznamenána ve verši 47, kde Ježíš říká: „Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, má věčný život.“ Povšimněte si přítomného času, když je zde řečeno, že kdo v Něj věří, už nyní má, v přítomnosti, věčný život. Není to něco, kam míříme,nebo máme naději, že se možná stane v budoucnosti, ale spíše, něco, co obdržíme ihned když věříme.

Když Ježíš říkal tato slova, byl v synagoze v Kafarnaum (verš 59) a neměl u sebe žádné víno ani chléb. Protože Ježíš byl poslušný Božímu Zákonu a vědom si přikázání, zakazující kanibalismus, hovořil obrazně. Jestliže by hovořil doslovně, potom by přímo byl proti nařízení Boha Otce: „Jen maso oživené krví nesmíte jíst.“ (Genesis 9:4) Proto také Ježíš sám řekl, že : „Písmo nemůže být porušeno.“ (Jan 10:35). Proto musel hovořit obrazně. A toto je přesně to, co vysvětluje ve vlastních slovech v následujících verších.

Tělo není nic platno

Po tomto, ve verši 60, můžeme najít mnohé z Jeho učedníků, kteří řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo ji může poslouchat?“ Ježíš byl vědom jejich stížností a odpověděl ve verších 61 až 64, kde řekl: „To vás pohoršuje? A co kdybyste viděli Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Duch je ten, kdo obživuje; tělo není nic platno. Slova, která vám mluvím já, jsou Duch a jsou život. Někteří z vás ale nevěří.“ Počkejte chvíli, je zde napsáno, že tělo není nic platno! člověk by si myslel, že Ježíš řekl, že musíme jíst Jeho tělo! Ovšem, jestli ale tělo není nic platno, potom Ježíš musel mluvit v duchovních termínech. A to je přesně to, co řekl: „Slova, která vám mluvím já, jsou Duch a jsou život.“

Ježíš užívá přesně stejného řeckého slova pro tělo (sarx) tak, jak jej užíval v předcházejících verších. Proto musíme toto uzavřít s tím, že se zde o doslovném jezení těla nehovoří. Jestliže sám Pán sestavil kontext dialogu, měli bychom Mu dobře naslouchat. On řekl, že to, co On mluví, je duch a že tělo není nic platné.

Jestliže toto není zcela jasné, Petrova slova nedovolují prostor pro pochybení. Přímo po následujícím dialogu s Židy, ve kterém někteří z jeho učedníků odešli pryč, Ježíš řekl svým dvanácti apoštolům: „Chcete snad odejít i vy?“ (Verš 67). Petrova odpověď je závažná. Jeho odpověď Ježíši je zaznamenána ve verši 68: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Kristus, ten Syn živého Boha.“ Úžasné! Petr neřekl, že musíme věřit v to, že musíme jíst Jeho tělo, abychom mohli žít. On řekl, že „ty jsi Kristus“ a máme věřit v Něj jako v Krista.

Toto je vyznání víry, která vede k věčnému životu, nikoliv jezení Ježíšova těla pití Jeho krve. To také souhlasí s celistvostí Písem. Zde je krátký souhrn:

Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Římanům 10:9)

Co mám dělat, abych byl spasen?..Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen (Skutky 16:30-31).

Kdo věří v Syna, má věčný život (Jan 3:36).

Duchovní smysl

V Janově šesté kapitole Ježíš čistě srovnával dočasný užitek fyzické manny spolu s věčným užitkem života v Duchu. Toto téma je opakováno naskrz celé Boží Slovo. Skrze celou Bibli omezený a dočasný prospěch těla je ve srovnání s nekonečným a věčným prospěchem ducha. Konzumací manny, dokonce manny z nebes se dosáhlo omezených hodnot. Nicméně přijetí Kristova života, přijetí víry a důvěry v Něj má nekonečnou hodnotu. Římanům 8 kapitola vysvětluje tuto pravdu:

"A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha. Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla, ale ti, kdo jsou podle Ducha, na věci Ducha. Neboť smýšlení těla je smrt, ale smýšlení Ducha je život a pokoj. A tak ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás přebývá Duch Boží. Jestliže pak někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. (Římanům 8:1,5-6,8-9).

Ježíšových sedm tvrzení – „Já jsem…“

Navíce k Ježíšově učení v Janově šesté kapitole, dostáváme se k dalšímu pohledu k Jeho zprávě tím, že čteme celé Janovo evangelium a začínáme plně rozumět tomu, co Ježíš mínil, když řekl, „Já jsem chléb života.“ V Janově evangeliu, Ježíš činí sedm prohlášení „Já jsem…“. Tyto jsou vypsány v seznamu níže uvedeném.

Jan 6:35   Já jsem chléb života
Jan 8:12   Já jsem světlo světa
Jan 10:9   Já jsem dveře
Jan 10:11 Já jsem dobrý pastýř
Jan 11:25 Já jsem vzkříšení a život
Jan 14:6  Já jsem cesta, pravda a život
Jan 15:5  Já jsem vinný kmen

Věřící by měli milovat těchto sedm „Já jsem…“ prohlášení. Nejen, že Ježíš říká, že je Bohem, ale On definuje, kdo Bůh je. Půjdeme nazpět do knihy Exodus, kde se Mojžíš ptá, jaké je Jeho jméno. Bůh odpovídá Mojžíšovi, když řekne, „Jsem, který jsem“. Toto „Jsem, který jsem“ znamená jméno Boha, což se v hebrejštině píše YHWH, odkud je vzata výslovnost „Yahweh“ a „Jehovah.“

V Janově evangeliu, Ježíš vysvětluje a objasňuje, kdo Bůh je. Jestliže tvá duše je hladovějící, Ježíš by řekl: „Já jsem chléb života.“ Jestliže hledáš objasnění a porozumění, Ježíš by řekl: „Já jsem světlo světa.“ Jestliže hledáš vstup do požehnaného života, Ježíš by řekl: „Já jsem dveře.“ Hledáš vedení a ochranu? Ježíš by řekl: „Já jsem dobrý pastýř.“ Hledáš věčný život? Ježíš by řekl: „Já jsem vzkříšení a život.“ Ježíš zná všechny Tvé potřeby lépe, než Ty sám. Potřebuješ-li cokoliv, Ježíš by řekl: „Já jsem cesta, pravda a život. Já jsem vinný kmen. Jsi-li mi věrný, naplním všechny Tvé potřeby.“

To, co Ježíš hovoří v šesté kapitole a v celém Janově evangeliu, je: Já jsem vše, co potřebuješ. Já jsem Tě stvořil a já znám a rozumím tomu, co potřebuješ, aby bylo naplněno, a to jsem Já. Ježíš je nám vším. Netrap se tím, co vše potřebuješ. Ježíš sám naplní všechny potřeby, které potřebujeme. Studiem celého Janova evangelia můžeme zcela jasně říci, že Ježíš sebe neprohlašuje jako doslovný chléb, ani to, že sebe prohlašuje za doslovný vinný kmen nebo dveře. Spíše potvrzuje, že náš Bůh a Stvořitel, On a On sám je to, co my potřebujeme. Porozumění tomuto Božího záměru je klíčové.

Jan šestá kapitola: Nesouvisející s Poslední Večeří

Před opuštěním šesté kapitoly Janova evangelia, můžeme učinit závěr, že tato kapitola nemá spojitost s Poslední Večeří, či dokonce s doktrínou o eucharistii. Je vhodné zopakovat, že šestá kapitola Janova evangelia nemá nic dočinění s Poslední Večeří! Zatímco zastánci transsubstanciace nabízí odkazy na tyto verše k podpoře své doktríny, nikde v této kapitole Ježíš nedává svým učedníkům instrukce, jak celebrovat společenství přijímání, ani zde není žádný popis Poslední Večeře.

Poslední Večeře se začíná zmiňovat v Janově evangeliu až od kapitoly třinácté, nikoliv šesté, která je jejím samostatným předmětem. I když by tím Ježíš mínil, že musíme doslovně jíst maso Jeho tělo, abychom obdrželi věčný život, neustanovil procedury, které jsou spojeny s přijímáním a rozhodně nenařídil svým učedníkům, aby ustanovili kněžství, kterým by proměňovali chléb a proměnili jej v doslovné tělo. Není to učení ani zde, ani nikde v Písmech, že se má uctívat tělo a krev pod vzhledem chleba. Evangelium má plný záznam Ježíšových slov k Poslední Večeři, pojďme je tedy prozkoumat.

Jan Kapitola 13

V třinácté kapitole Janova evangelia je podán záznam o Poslední Večeři. Ve verších 2 a 4 čteme: „A když večeřeli…(Ježíš).. vstal od večeře, odložil plášť, vzal zástěru a přepásal se.“ Tak vidíme, že i za časů Jana poté, co požehnal chléb, lámal jej a řekl „To je mé tělo, které se dává za vás.“ (Lukáš 22:19).

To, co je zajímavé v Janově podání Poslední Večeře, je to, že Ježíš požehnal chléb a řekl „Toto je mé tělo,“ odkazoval na požehaný a posvěcený chléb jako pouhý chléb (ve verši 18 a verši 26). Ve verši 26 stojí: „Ježíš odpověděl: "Je to ten, komu podám namočené sousto." A když namočil sousto, podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.“ Ztratil Ježíš ponětí o tom, co dělal? Přeřekl se? Nikoliv! Podle vlastních slov Ježíše, chléb zůstal chlebem dokonce i poté, co byl požehnán.

Satan vstoupil do Jidáše

Navíce to, co následovalo ihned poté, co Jidáš Iškariotský přijal požehnaný chléb je velmi důležité. Ve verši 27 čteme: „A tehdy, po tom soustu, do něho (Jidáše) vstoupil satan.“ Boží Slovo nám hovoří, že satan vstoupil do Jidáše právě poté, co přijal chléb.

Je to natolik důležité, že to nemůže být přeskočeno, právě jak Boží Slovo to opakuje ve verši 30: „Jidáš tedy vzal to sousto a hned vyšel ven. A byla noc.“ Poslední Večeře byla kompletní. Jidáš se podílel na požehnaném a lámaném chlebě. A ihned do něj vstoupil satan. Zde je zcela nemožné, aby požehnaný chléb byl skutečným tělem, krví, duší a božstvím Ježíše Krista.

Každý věřící ví, že satan nemůže přebývat tam, kde je Kristus. Také apoštol Pavel činí toto velmi jasným:

„Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem a jaký díl má věřící s nevěřícím? Jaké je spolčení Božího chrámu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha, jak Bůh řekl: ‚Budu v nich přebývat a procházet se mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘“ (2 Korintským 6:14-16).

Kristus nemůže být zajedno s Beliálem – ďáblem. Nicméně také satan vstoupil do Jidáše ihned poté, co se podílel na požehnaném chlebě.

Poté, co se Jidáš účastnil společenství

Některé biblické překlady překládají Jana 13:2 jako „během večeře, spíše než „poté, co večeře skončila.“ Je možné, že Jidáš přijal chléb předtím, než byl požehnán Ježíšem? Odpověď je jasná: Matouš, Marek a Lukáš, všichni souhlasí, že Jidáš se účastnil požehnaného chleba společně s ostatními apoštoly.

Například v Markově evangeliu čteme: „Když pak nastal večer, přišel Ježíš se dvanácti. A když byli za stolem a jedli, Ježíš řekl: ‚Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.‘ A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal jim ho se slovy: ‚Vezměte, jezte, to je mé tělo.‘“ (Marek 14:17-18,22). Povšimněme si, že byl večer, když všichni jedli požehnaný chléb. Také vzpomeňme, že u Jana 13:27-30 je psáno, že Jidáš přijal chléb a následně do něj vstoupil satan a potom Jidáš odešel ihned ven, a to byla noc. Jinými slovy, všichni učedníci jedli požehnaný chléb večer a potom satan vstoupil do Jidáše a ten odešel ven. A to byla noc.

V Lukášově evangeliu je stejně zjevné, Jidášovu účast na Poslední Večeři předcházela slova Ježíše o ovládnutí a zrazení Ježíše: „A když přišla ta chvíle, posadil se za stůl a dvanáct apoštolů s ním. …A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ho se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku." Tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás. Ale pohleďte, ruka mého zrádce je se mnou na stole. Syn člověka jde vskutku tak, jak je určeno, ale běda člověku, jímž je zrazován." A oni se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich že je ten, který se to chystá udělat.“ (Lukáš 22:14, 10-23).

Matouš 26:20-26 také vypovídají o tom, že Jidáš při společné večeři, byl ovládnut satanem, aby zradil Ježíše.

Prozkoumání události ve všech třech dalších evangeliích přináší křišťálově čistý pohled, že Jidáš přijal požehnaný chléb a satan do něj vstoupil.

Matouš, Marek a Lukáš

Matouš 26:17-29, Marek 14:12-25 a Lukáš 22:7-23 podávají paralelu k tomu, co se událo předvečer Kristova ukřižování. V Lukáši 22:14-19 Ježíš říká svým učedníkům:

A když přišla ta chvíle, posadil se za stůl a dvanáct apoštolů s ním. Tehdy jim řekl: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět; neboť vám říkám, že už ho nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království." A když vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte jej a rozdělte mezi sebou; neboť vám říkám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene, dokud nepřijde Boží království." A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ho se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku."

Co stojí za povšimnutí je to, co Ježíš neřekl. Nikdy neřekl, že požehnaný chléb je doslovně Jeho tělem, krví, duší a božstvím. Toto stojí za zmínku zopakovat – nikdy, v žádném z evangelijním příběhu nebo kdekoliv jinde v celé Bibli Ježíš neučí, že požehnaný chléb se mění v Jeho doslovné tělo, krev, duši a božství. To, co ve skutečnosti říká, je: „toto dělejte na mou památku.“ Víme, že hned na další den byl Ježíš ukřižován, zemřel a byl pohřben. Jeho tělo bylo vskutku lámáno a Jeho krev byla prolita za naše hříchy. O tři dny později vstal z mrtvých a později odešel k Otci.

Ježíšovo jediné tělo je v nebesích

U Marka 16:19 je nám řečeno, že „(Ježíš) byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici.“ Ježíš byl vzat v tělesné podobě a je po pravici Boha Otce. Petr říká o této události takto: „(Ježíš) jenž odešel do nebe,je po Boží pravici“ (1 Petrova 3:22).

Ježíšovo jediné a oslavené tělo je jen v nebesích. Toto činí jasný smysl, když si vzpomeneme na Jeho slova, když řekl „toto dělejte na mou památku“. Jestliže Ježíšovo tělo, krev, duše a božství je s námi v eucharistii, slova „toto dělejte na mou památku,“ by nedávala smysl. Vzpomínková slavnost se nekoná za někoho, kdo se jí účastní a kdo je přítomen, ale spíše za toho, kdo nám chybí a odešel.

Nyní je samozřejmé, že Ježíš je Bůh a „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“ (Jan 4:24). Ježíš je s námi duchovně a On je všudypřítomný, tak že je nyní s námi všemi – kdekoliv bychom se nacházeli. Ale Jeho oslavené tělo je v nebesích. „Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici. Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou; neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti.“  (Židům 10,12-14) Z toho je jasné, že Ježíšovo tělo je v nebesích a měli bychom si připomínat, že On šel za nás na kříž.

Úkony v rané církvi

Raná církev oslavovala Večeři Páně často a jejich záznam nalézáme v knize skutků apoštolských. Podívejme se, jak apoštolové a učedníci oslavovali poté, co Ježíšově nanebevstoupení. V knize Skutků čteme:

Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. (Skutky 2:46)…A když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, nalámal a začal jíst. Všichni tedy byli povzbuzeni a pojedli. (Skutky 27:35-36).

Pánovi apoštolové byli ti, kteří byli přítomni u Poslední Večeře a nikdy neodkazovali na to, že by chléb byl doslovným tělem, krví, duší a božstvím Ježíše. Dokonce v neděli, což je den, kdy Pán vstal, bylo společenství spojeno s pouhým chlebem. Klíčovým veršem v knize Skutků Apoštolských, je když čteme, že: „se učedníci prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba…“ (Skutky apoštolské 20:7).

Je vhodné poznamenat, že učedníci se scházeli neděli (den po sobotě) na památku Ježíšovy smrti a vzkříšení. Můžeme procházet celou knihu Skutků apoštolských, ale neuvidíme zde žádnou zmínku o tom, že by společná Večeře Páně byla něčím více, než vzpomínkovou slavností. Toto nijak nesnižuje její důležitost, ale spíš zdůrazňuje důvod, proč Večeře Páně byla oslavována – což bylo k připomenutí si kompletního díla na kříži a že Ježíš je nyní v nebesích jako náš vítězný Král!

Bůh nepřebývá v chrámech vytvořených lidskýma rukama

Co je zajímavé v knize Skutků apoštolských, je zdůrazňované tvrzení učedníků o tom, kde Bůh nepřebývá! „Nejvyšší však nebydlí v chrámech udělaných rukama…“ (Skutky 7:48).

Pavel se tedy postavil uprostřed Areopágu a řekl: "Muži athénští, vidím, že jste v každém ohledu velice nábožní lidé. Když jsem tu totiž procházel a pozoroval, co uctíváte, našel jsem také oltář, na kterém je napsáno: Neznámému bohu´. Koho tedy uctíváte nevědomě, toho vám já zvěstuji. Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, ten, který je Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech udělaných rukama. Ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, protože on dává všem život i dech i všechno.“ (Skutky 17:22-25).

Tato pravda je taky opakována v knize Židům: „Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané rukama (jež je zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se nyní objevil před Boží tváří za nás.“ (Židům 9:24).

Jak úžasné! Eucharistický svatostánek je „svaté místo“ učiněné lidskýma rukama! Dokonce Bible hovoří, že Kristus tam není, nýbrž je v nebesích. Navíce řecké slovo pro chrám je naos, které může být přeloženo jako svatyně, nebo místo uctívání. Bůh říká, že tam nepřebývá, ačkoliv katolická církev trvá na tom, že Ježíš je přítomný ve všech svatostáncích na světě. Hostie je vyrobena taktéž lidskýma rukama, ačkoliv Bible hovoří jasně, že Bůh si nedává sloužit lidskýma rukama (Skutky 17:25). Písma nás jasně učí, že Ježíšovo tělo je v nebesích a že Večeře Páně je významem připomenutí dokončené práce na kříži.

Zdržení se krve

Navíce apoštolové přikazovali věřícím, aby se zdržovali krve. V knize Skutků můžeme najít, že apoštolové a starší se sešli, aby zvážili jisté židovské zvyky, které se chtěly vtlačit do rané církve. Jejich rozhodnutí, prohlášeno Jakubem je následující:

Proto soudím, abychom nedělali potíže těm, kteří se z pohanů obracejí k Bohu, ale abychom jim napsali, ať se zdržují od věcí poskvrněných modlami, od smilstva, od masa zardoušených zvířat a od krve. (Skutky apoštolské 15:19-20)

Jestliže původní apoštolové a učedníci opakovali přikázání novým věřícím, aby se zdržovali krve (viz také Skutky 15:29, 21:35), proč římskokatolická církev povzbuzuje věřící, aby jedli Ježíšovo tělo a krev? Stává-li se proměněná hostie doslovným Ježíšovým tělem, KRVÍ, duší a božstvím, potom účast na takovémto společenství jde proti nařízením Ducha Svatého, která varuje před krví. Toto je přímá nesrovnalost.

1 Korintským 11

Někteří zastánci eucharistie říkají, že 1 Korintským 11, podporuje transsubstanciaci. Odkazuji k verši 29, kde je řečeno: „Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sám sobě odsouzení, jelikož nerozsuzuje Pánovo tělo.“ Skrze čtení 1 Korintským 11 je zjeveno, že korintští nedělali přímé rozlišení mezi Večeří Páně a normálním jídlem. Ne, že nerozpoznávali Pánovo tělo, ve smyslu poznání, že chléb a víno jako symboly Kristova těla a krve, ale to, že se této oslavy nehodně účastnili.

Toto je evidence, která byla výtkou praxe korintským. Tito, kteří jedli a pili byli nehodným způsobem opilí a sobecky jedli před ostatními bratry v Kristu. Pavel prohlašuje toto za problém ve verších 20 a 21. Není zde žádné zmínky o tom, že by Pavel věřil nebo učil transsubstanciaci.

Co je pro některé velmi podnětlivé, je napsáno ve verších 26 a 28 kapitoly 11, kde Pavel se odvolává na požehnaný chléb, jako na pouhý chléb poté, co byl požehnán. Pavel říká ve verši 26: „Neboť kdykoli byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.“

Navíce jestliže Ježíš je skutečně přítomen v eucharistii, proč by Pavel říkal, že máme slavit Večeři Páně „dokud nepřijde“? Toto by dávalo smysl jedině tehdy, jestliže Večeře Páně je památkou na dokončené dílo na Kalvárii. A toto je přesně to, co Ježíš nařídil, když řekl „toto dělejte na mou památku.“ (Lukáš 22:19). Ježíš je Beránkem Božím, který bere hříchy tohoto světa. Samozřejmě, že Ježíš nepřišel jako doslovný beránek, který zemřel za hříchy světa, ani jako oplatka, která se proměňuje v doslovné tělo, krev, duši a božství Ježíše během přijímání.

Dokončené dílo

Snad nejvíce znepokojujícím aspektem katolické doktríny je, že Kristus je znovu-obětován denně tisíci katolickými kněžími. A taky tvrzení, že přijímáním eucharistie mohou katolíci obdržet odpuštění hříchů. Jinými slovy, katolická církev učí, že eucharistie je obětní nabídka, která je schopna nás zprostit hříchů. Proto Kristus vždy trpí a umírá pokaždé, co kněz proměňuje hostii. Zde je způsob, jak toto katechismus katolické církve vysvětluje:

Jako oběť je eucharistie také přinášena na smír za hříchy živých i mrtvých, a proto abychom dostali od Boha duchovní nebo časná dobra.

Kdykoliv se totiž slaví toto tajemství, vždy „se uskutečňuje dílo našeho vykoupení.

Eucharistie je tedy obětí, protože zpřítomňuje oběť kříže.

Takové učení přímo protiřečí tomu, co učí Boží Slovo. Když Ježíš umřel na kříži, prohlásil: „Je dokonáno!“ (Jan 19:30). Řecké slovo užito pro vyjádření tohoto je tetelestai. Je to termín v řečtině, který vyjadřuje zaplacení v plnosti. Dílo spasení je kompletní! Kristus dokonal naše vykoupení jednou provždy na kříži. Ježíš není opakovaně obětován v eucharistii tak, jak katolická církev vyučuje. Účastí na eucharistii se neupokojuje Bůh, ani nedochází ke smíření za hříchy. Jste-li katolíkem, potom následující verše mohou být pro vás velmi důležité, protož důvěřujme směle tomu, co Bůh řekl ve svém Slově.

"Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané rukama (jež je zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se nyní objevil před Boží tváří za nás. Ne proto, aby obětoval sám sebe znovu a znovu, tak jako nejvyšší kněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví (protože tehdy by musel od založení světa trpět mnohokrát), ale nyní na konci věků se ukázal, aby svou obětí odstranil hřích jednou provždy. A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom přijde soud, tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby je spasil." (Židům 9:24-28).

"Každý kněz stojí a denně koná bohoslužbu, při níž znovu a znovu obětuje tytéž oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici. Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou; neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti. Kde je tedy jejich odpuštění, není už žádná oběť za hříchy." (Židům 10:11-14,18).

"Neboť že zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, ale že žije, žije Bohu." (Římanům 6:10)

"Vždyť i Kristus jednou trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen v Duchu" (1 Petrova 3:18).

Vtělení, nanebevzetí a Druhý příchod

Je zde mnoho dalších Písem, které odmítají transsubstanciaci. Například, transsubstanciace protiřečí biblickému učení o vtělení a nanebevzetí. Bible nám říká, že Ježíš byl jedno, jen jedno tělo, které bylo připraveno pro Něj Otcem: „dal jsi mi tělo.“ (Židům 10:5). „Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla“ (Židům 2:14).

Navíce nám Písma říkají zcela jasně, že Ježíšovo jediné a oslavené tělo je v nebesích: „Ježíš Kristus…odešel do nebe a je po Boží pravici“ (1 Petrův 3:21-22). „Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici.“ (Koloským 3:1). „(Ježíš), který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa“ (Efezským 4:10). Existuje mnoho, mnoho dalších veršů, které zdůrazňují, že Ježíšovo jediné tělo je v nebesích. Jestliže je Ježíš tělesně v nebi, potom není v tisících svatostáncích po celém světě.

Transsubstanciace také protiřečí biblickému učení o Druhém příchodu Krista. Mnoho katolíků věří, že Ježíš Kristus se fyzicky a viditelně vrátí na zemi ve své „Eucharistické formě“. Nicméně opět Bible odmítá takováto tvrzení:

Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku. Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu a řekli jim: "Galilejci, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet." (Skutky apoštolské 1:9-11).

Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou. (Marek 13:26)

Hle, přichází s oblaky a spatří ho každé oko, i ti, kdo jej probodli. (Zjevení Janovo 1:7)

Pán s nesčíslnými tisíci svých svatých přichází soudit všechny lidi… (Judův 1:14-15)

Ježíš byl vzat na nebesa ve svém těle a taktéž se vrátí ve svém oslaveném těle – nikoliv v podobě opatky. Navíc Bible neříká nic o jiném umístění Jeho fyzického těla – neměli bychom tak činit ani my. Když se Ježíš vrátí ve svém oslaveném těle, každý to uvidí. Transsubstanciace je proto zcela nebiblická.

V poslední knize Bible, je Kristův druhý příchod popisován a potvrzen následujícím:

Uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně, na hlavě měl množství korun a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj. Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním jela nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým a čistým kmentem. (Zjevení Janovo 19:11-14)

Tajemství a zázraky

Katolická církev odkazuje ke mši jako k tajemství. Nicméně Bible nikdy neodkazuje k Přijímání jako k tajemství, neměli bychom tak činit ani my. Vzpomeňme si na varování Písem, abychom neporušovali čistou a jednoduchou pravdu evangelia: „Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva.“ (2 Korintským 11:3)

Když kněz posvěcuje hostii, nic se neděje. Chléb stále vypadá jako chléb, voní jako chléb a chutná jako chléb. Není nikde v Bibli podobného zázraku, který by potvrzoval, že se něco takového může stát. Biblické zázraky jsou vždy hmatatelné a praktické. Mojžíš rozdělil Rudé moře – neřekl lidem, aby jím prošli, aniž by jej rozdělil. Eliáš taktéž doslova svolal oheň k zděšení falešných proroků. Ježíš uzdravoval nemocné, čistil malomocné a křísil z mrtvých. Bůh nikdy neměl nic společného s užíváním virtuálních „zázraků“.

Někteří mohou poukazovat na zdokumentované Eucharistické zázraky jako důkazy o tom, že posvěcená hostie je doslovné tělo a krev Krista. Nicméně Bible varuje před právě takovým svodem, který se bude vyskytovat v posledních dnech:

Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou dělat veliké divy a zázraky, takže by svedli (kdyby to bylo možné) i vyvolené. Hle, řekl jsem vám to předem. Řeknou-li vám: `Pohleďte, je na poušti! ´ nevycházejte; anebo: `Hle, je na tajném místě, ´ nevěřte."

Marek 13,22-23

Eucharistický Ježíš je falešným kristem, o kterém mnoho falešných proroků tvrdí, že se skrývá v tajných místech tisíců katolických kostelů. Navíce jak podáme důkazy, mnoho lživých znamení a zázraků se týkají Eucharistie. Není překvapující, že Bible zjevuje, že tyto účelové Eucharistické zázraky jsou démonického původu.

„Nekrvavá“ oběť

Katolická církev učí, že Eucharistie je „nekrvavá oběť“ ve které je Kristus „obětován“ nebo nabízen jako oběť. Ve skutečnosti slovo „hostie“ je převzato z latinského slova oběť. Proto nabízení hostie je opakováním oběti Krista nekrvavým způsobem, aby bylo přineseno usmíření za hříchy. Přesto Bible neustále tvrdí, že není žádného odpuštění bez prolití krve:

…bez prolití krve není odpuštění. (Židům 9:22)

Vždyť život těla je v krvi! Proto jsem vám ji určil na oltář, k vykoupení vašich životů. Vždyť krev, ta vykupuje život! (Leviticus 17:11)

Navíc, při Poslední Večeři, Pán dal chléb a víno na stůl, nikoliv na oltář. Stoly jsou k jedení, oltáře jsou k obětování. V Bibli jsou oběti vykonávány na oltářích. Ve skutečnosti, Bůh přikázal svému lidu, že má být jen jedno místo a jeden oltář k obětím. Toto bylo náčrtem Kristovy jediné oběti za hříchy na Golgotském kříži. Historicky, během časů, kdy Izrael byl ve vzpouře vůči Bohu, můžeme nalézt další oltáře k obětem, tak jak dělali pohané. Navzdory těmto biblickým varováním, dnes jsou tisíce a tisíce katolických oltářů, kde je Kristus údajně obětován.

Věčné následky

Zcela jasně katolická doktrína o eucharistii je protikladem k Božímu Slovu. Ale jak je závažná tato doktrinální chyba? Je vážná natolik, že může ovlivnit věčný život? Bude to znít ironicky, ale následující citace je od jednoho bývalého protestanta Petra Kreefta, který je nyní silným zastáncem katolické eucharistie, a tak přímo může vyjádřit důležitost a dopad potvrzení této víry:

Ó jakým bodem rozdělení je eucharistie! Jedna z těchto dvou stran je na tom velmi, velmi špatně. Říkal jsem si předtím, že protestanti to činí správně, a že katolíci dělají velký omyl modlářského uctívání chleba a vína – jako Boha. Ale jsou-li katolíci v pravdě a protestanti dělají právě tak hrozný omyl odmítáním uctívání Krista, kde On je, a tak vypouštějí doslovně nejreálnější spojení s Kristem, které může být v jejich životě – a to ve svatém přijímání.

Zvažme to, co Kreeft napsal. Jestliže katolíci jsou na omylu ve své víře a uctívají eucharistii, potom jsou vinni modlářstvím. Protože jsou přímo v rozporu druhému přikázání (Exodus 20:4-5).

Je velmi důležité, abychom věřili a přímo uctívali pravého Ježíše, o kterém je psáno v Bibli. Ježíš varoval, že bude mnoho falešných kristů. Zde začíná otázka, zda-li by všichni vyznávající křesťané neměli začít hledat v Písmech co tam skutečně je a toužit poznat pravdu? Toto je Boží vůle: „Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem.“ (Jeremjáš 29:13) „Posvěť je svou pravdou, neboť tvé slovo je pravda“ (Jan 17:17).

Další kapitola 4. - SPOJITOST S "MARIÍ"