EUCHARISTIE: Kapitola 2. - POCHOPENÍ EUCHARISTIE

Kapitola 2. - POCHOPENÍ EUCHARISTIE

Účel této kapitoly bude prozkoumat Eucharistii detailněji prozkoumáním rozmanitých katolických zdrojů informací.

Transsubstanciace

Není možné správně chápat význam Eucharistie, nemáme-li pochopení toho, co je to transsubstanciace. Katolický autor Joan Carol Cruz poskytuje následující definici:

Slovo je oficiálně schváleno tridentským koncilem k vyjádření změny celé podstaty chleba a vína v Tělo a Krev Krista. Po posvěcení chleba a vína zůstane jen vzhled neboli „akcidence“ (barva, chuť, vůně, množství, atd.)

Podle tohoto pohledu během posvěcení (prováděné knězem), se chléb (oplatka) a víno zázračně proměňuje do skutečné přítomnosti Ježíše Krista. Zatímco chléb a víno mohou vypadat stejně jako chléb a víno, věří se, že mystická proměna nastala. Tak se předpokládá, že Ježíš je fyzicky přítomen na oltáři a fyzicky jedený, když věřící přijímá posvěcenou hostii.

K dalšímu ověření, že tento pohled je na základě římskokatolické doktríny, budu citovat z dvouměsíčníku Envoy Magazine (Leden/únor 2000) katolické apologetiky a evangelizace.

Účelem k publikování tohoto magazínu „je představovat pravdy katolické víry čerstvým, moderním stylem, prezentovaným dnešními nejznámějšími katolickými pisateli, celobarevné grafice a pozitivním způsobem.“ V samotném magazínu je představováno poslání v tvrzení „Envoy Magazine je oddělení Missionaries of Faith Foundation, neziskové organizace, která je zasvěcena v šíření evangelia skrze vysílání, tisk materiálů, osobní evangelizace a biblických studijních programů.“

Na první stránce obálky ve vydání Ledna/února 2000, ilustrace graficky zobrazuje ruce katolického kněze, který drží „posvěcenou hostii“, nebe a oblaka na pozadí. V nadpise tohoto magazínu čteme: „Vypadá jako chléb, chutná jako chléb, voní jako chléb… Je to Bůh?“ Slovo „Bůh“ je velkým písmem. Písmeno „O“ (které je vyjádřeno posvěcenou hostií) je nápadným předmětem na obálce.

Článek autora Dave Armstronga, se stejným názvem, jak je ilustrován na obálce se nachází na 34 straně magazínu. Následující tvrzení budou citací Armstronga a dalších dokumentů o katolickém chápání transsubstanciace. Armstrong zde píše:

Nakonec, podívejme se na konkrétní podstatu zázraku transsubstanciace. Akcidenční změna nastává, aniž by vzhledové vlastnosti zaznamenaly jakoukoliv změnu. Například, voda může změnit své vlastnosti v led, nebo páru či mlhu. Substanční změna na druhé straně zaznamenává něco úplně jiného. Z našich každodenních zkušeností víme, že podstata (substance) vždy souvisí s odpovídající změnou akcidence. Jako příklad můžeme chápat trávení jídla, což doslova působí takovou změnu, že se stává našimi těly jako výsledek trávení.

Avšak Eucharistie je nadpřirozená proměna, ve které se substanční změny odehrávají bez těch akcidenčních. A tak vnější vlastnosti chleba a vína poté, co jsou posvěceny, zůstávají stejné, zatímco podstata (substance) je nahrazena substancí pravého a skutečného Těla a Krve Krista.

Je také důležité zmínit, že David Armstrong konvertoval ke Katolicismu. Připouští, že jednoho času nerozuměl důležitosti transsubstanciace. Nicméně Armstrong se ptá: „Jak jsem mohl mít tak nedostatečné pochopení Svaté Eucharistie: ústřední bod křesťanského uctívání?“

Jako mnoho dalších kdo konvertovali ke katolicismu, Armstrongovi byl význam Eucharistie osvětlen studiem „církevních otců.“ K tomuto napsal:

Důkazy podávané církevními otci o reálné přítomnosti Krista v Eucharistii jsou natolik závažné jak žádná jiná doktrína, o které tak protestanti pochybují.
Nyní Armstrong poté, co je přesvědčen, že posvěcená hostie je Bohem a představuje pravé a skutečné tělo a krev Krista, uzavírá téma následujícím tvrzením:

Toto je něco, co vyžaduje víru, a mnozí mohou na tomto tématu klopýtnout, protože se jedná o zázrak velmi důmyslné podstaty, který nemůže být empiricky nebo vědecky „ověřen.“ Avšak není problémem tomu věřit ve smyslu způsobem, že voda se promění v led, kde vnější vzhled se nemění, zatímco substance (molekulární struktura) nikoliv. Eucharistie jen zaujímá opačný scénář: měnící se substance, zatímco akcidence (vnější vzhled) zůstává stejný.

Moc kněze

Podle katolické víry, katolický kněz má moc k přinášení Ježíšovy přítomnosti na oltář. Ve chvíli posvěcování, nastane zázračný okamžik zvaný transsubstanciace. Tak jak Joan Carol Cruz vypovídá ve své knize Eucharistické zázraky:

Oplatka z nekvašeného chleba, která se během posvěcení na mši, stává Tělem a Krví Krista. (Během mše je posvěcována jedna větší hostie pro kněze a mnoho dalších malých hostií pro společenství). Slovo je přejato z latinského slova ‚hostia‘, neboli anglicky ‚oběť‘ a od té doby ve Svaté Oběti mše, Ježíš Kristus nabízí sám Sebe Bohu Otci jako oběť smíření za naše hříchy. (Tak každá mše je obnovením jediné Oběti na Kalvárii).

Podle podstaty tohoto pohledu, katolíci tvrdí, že transsubstanciace je vyučována Ježíšem u Poslední Večeře. Dále se také věří, že Ježíš pomazal své učedníky svou mocí k tomu, aby proměňovali chléb a víno do skutečné přítomnosti Krista. Dále katolická církev tvrdí, že tato moc byla předávána napříč staletími apoštolskou posloupností a kněžským svěcením.

David Pearson, další autor příspěvků do Envoy Magazínu, vysvětluje celou situaci ve svém článku „Uctívají katolíci sušenky?“ Píše:

… první křesťané přijímali První Přijímání od Nejvyššího Velekněze samotného. Neposkvrněný Beránek Boží, který byl obětován za jejich hříchy a těch z celého světa ve všech časech, nasytil svých dvanáct Apoštolů – naši první skupinu biskupů – svým skutečným tělem a krví, pod vzhledem chleba a vína, z Jeho vlastních rukou.

Toto se děje i dnes při každé mši. Ježíš, Boží dokonalý obětní beránek, užívá milostí apoštolské posloupnosti a kněžského svěcení (vzkládáním rukou v rané Církvi), aby sytili každou generaci jeho tělem a krví, dokud se nevrátí ve své slávě.

„Když Ježíš přijde opět na konci časů, nebude mít větší slávu, než má právě teď na oltářích a svatostáncích v našich kostelech,“ píše katolický teolog Scott Hahn ve své knize Beránkova večeře: Mše jako nebe na zemi.

„I v dnešní době, kdy jsme tisíce kilometrů od malé izraelské hory, kdykoliv jdeme na mši, nacházíme se spolu s Ježíšem v nebesích.“ A mohl klidně přidat, že totéž nastává, když setrváváme, nebo se vracíme po mši k adorování Ježíše v Požehnané Svátosti.

Scott Hahn na téma moci kněží

Dr. Scott Hahn je další z konvertitů ke katolicismu a oddaným zvěstovatelem Eucharistie. Později v této knize budeme detailněji rozebírat jeho osobní svědectví. On i se svou ženou Kimberley vydávají svědectví, jakou důležitou úlohu hrála Eucharistie v jejich obrácení se do katolické církve. Hahn je profesorem teologie na katolické universitě ve Steubenville v Ohiu, a autorem velkého množství knih. Také pravidelně přispívá do rubriky „Záležitosti Písma“ v Envoy Magazínu. V článku nazvaném „Otcovský řád kněžství: otevřený dopis našemu katolickému kléru v čase krize,“ kde důrazně připomíná katolickým kněžím moc, která jim byla dána. Píše:

Jako kněží Nové smlouvy, jste podřízeni Kristu určitým a mocným způsobem. Křesťanská tradice hovoří o svěcení různými překvapujícími termíny. V katolické mluvě je běžné říci, že kněz je jako Kristus neboli druhý Kristus (alter Christus). V katechismu je nám řečeno, že kněz jedná „v osobě Krista“ a jako Kristus je „živým obrazem Boha Otce“ (katechismus kat.církve §1548-9). Napříč službou ordinovaných kněží, přítomnost Ježíše Krista je tak „viditelná ve společenstvích věřících“.

Poté pokračuje ve vyzdvihování kněžství na úroveň božství… Hahn tak vychvaluje činnost hříšného člověka, když říká:

Teologové odkazují na ontologickou změnu – změnu, kdy se člověk mění ve své podstatě – která se vyskytuje ve svátosti kněžského svěcení. Ordinace „vtiskuje nezrušitelné duchovní znamení a nemůže být opakována ani udělena na omezený čas.“ (katechismus kat.církve §1582-3)

Po srovnání této nadpřirozené proměny připisované kněžství spolu s posvěcením hostie, Hahn dochází k závěru:

Velký otec Řehoř z Nyssy, srovnával tuto svátostní změnu s transsubstanciací během Eucharistie. „Chléb“ vysvětluje, „je v prvé řadě běžný chléb. Avšak díky posvěcení se nazývá Tělem Krista… Stejnou mocí slova činí kněze hodného uctívání a cti. Toto požehnání jej odděluje od běžného, obyčejného života. Včera byl jedním ze zástupů, jedním z lidí. Nyní, náhle se stává vůdcem a učitelem spravedlnosti a učitelem skrytých mystérií. A toto se děje bez změny těla nebo podoby. Zatímco vypadá jako člověk, jeho neviditelná duše byla skutečně proměněna vyšší mocí a neviditelnou silou a milostí.“

Eucharistická evangelizace

Toma Forest, který byl ředitelem evangelizace 2000 a mluvčím Vatikánu, poukazoval na to, že pravá evangelizace musí být založena na skutečnosti, že křesťané nejsou v plné jednotě s Církví, dokud nejsou katolíky. Poukazoval na důležitost svátostí, které jsou dostupné jen těm, kdo jsou katolíky.

Katolické zdroje potvrzují, že svátost Eucharistie je nejdůležitější svátostí. Například, v knize Eucharistické zázraky, Joana Carola Cruze, píše:

(Eucharistie) je svátost ve které, pod vzhledem chleba a vína, je Tělo a Krev Kristova skutečně, reálně a podstatně přítomno jako milost zprostředkující jídlo pro naše duše. Konkrétněji to znamená, že posvěcená hostie a posvěcené „víno“ je převzácnou Krví.

Nebo podle toho, co katolickém katechismu čteme:

Eucharistie je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života“. „Ostatní svátosti a také všechny církevní služby a apoštolská díla souvisejí s posvátnou eucharistií a jsou k ní zaměřeny. Vždyť nejsvětější eucharistie obsahuje celé duchovní dobro církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka.“

Další, stejně jasné tvrzení o Eucharistii popisuje ji jako srdce a jádro katolicismu. Katechismus dále poznamenává:

Krátce řečeno je eucharistie souhrnem a celkovým posláním naší víry: „Náš způsob myšlení se shoduje s eucharistií a eucharistie zase potvrzuje náš způsob myšlení.“

Také je jasné, že katolická církev učí, že Eucharistie přímo reprezentuje Krista jako oběť za hříchy a během „oběti mše“ je Kristus obětován za naše hříchy nekrvavým způsobem. Tak je to také potvrzeno v katolickém katechismu:

Kristova oběť a oběť eucharistie je jedna jediná oběť: „Vždyť jde o jednu a tutéž oběť a sám Ježíš ji přináší skrze službu kněží, on, který jednoho dne obětoval na kříži sám sebe: různý je pouze způsob, jímž se oběť přináší.“ „A protože v této božské oběti, která se koná ve mši svaté, je přítomen a nekrvavým způsobem obětován sám Kristus, který se obětoval jen jedenkrát krvavým způsobem na oltáři kříže …, [je] tato oběť vpravdě smírnou obětí.“

Mělo by být zcela jasné, že když je Eucharistický Ježíš přítomen na každém z katolických oltářů, má to nejvyšší význam a důležitost pro katolicismus a katolickou víru. Je pravdou, že Eucharistický Ježíš je Ježíšem katolicismu. Nicméně je otázkou – je Eucharistický Ježíš Ježíšem Bible?

V další kapitole budeme prozkoumávat Písma týkající se katolického učení o transsubstanciaci. Tato kapitola napsána Jimem Tetlowem a vydána v jeho předchozí knize, Zprávy z nebes, poskytne podklady z Písma Svatého, k odmítnutí myšlenky o transsubstanciaci.

Další kapitola č.3 bude BIBLICKÝ POHLED NA EUCHARISTII