Proč odcházím z Církve Adventistů Sedmého Dne - svědectví jednoho člena CASD

Církvi adventistů s.d.
Londýnská 30
Praha 2 Vinohrady
120 00
2012

Milé sestry a bratři,


Obracím se na vás ve věci, o které jsem si nikdy nemyslel, že by mohla nastat. Vstupoval jsem před lety do církve adventistů s. d. s vědomím, že má to nejlepší biblické poznání, jaké může být. Věděl jsem, že je to lidské společenství s lidskými chybami, ale nepovažoval jsem to (a stále nepovažuji) za problém. Vždyť jsme jenom lidé, spasení milostí.

Opravdový problém nastal cca před několika lety, kdy jsem ke svému naprostému úžasu a nesmírnému překvapení zjistil, že „biblická pravda“ adventistů má ve skutečnosti k pravdě velice daleko. Někdy dokonce stojí přímo proti bibli. A nejedná se přitom o žádná podružná témata.


Pokusím se je zde nastínit:


1. Vyšetřující soud.
Zjistil jsem, že v nebi v r. 1844 nezačal probíhat žádný vyšetřující soud. Dan 8,14 nemá souvislost se Dnem smíření (a tedy ani s vyšetřovacím soudem), protože neexistuje žádné prokazatelné teologické propojení mezi Lv 16. kap a Dan 8,14. Dále: v knize Daniel je vždy jedno zvíře či prvek (stříbro, zlato) symbolem jednoho království. V 8. kapitole knihy Daniel se mluví o beranu a kozlu, jsou zde pouze dvě zvířata, dvě království, Médo-Persie a Řecko. Není zde žádné další zvíře, které by symbolizovalo následující (římskou) říši a maličký roh nevyrůstá z římské říše, jak adventisté učí, nýbrž z řecké. Jedná se o proroctví o Antiochu IV. Epifanovi, který se v obrovském rozsahu pokusil zničit židovský národ, ne o pohanský a posléze katolický Řím.

V Novém zákoně vidíme, že Kristus vešel do svatyně svatých ihned po svém nanebevstoupení a ne až v r. 1844. (Žd 6,19-20) a naše hříchy jsou nám definitivně odpuštěny a smazány již nyní, když je vyznáváme, a ne až v průběhu nějakého vyšetřovacího soudu (1J 1,9; Ef 2,13.14; Žd 8,12).
Toto učení navzdory zvětšujícímu se nátlaku v periodikách CASD většina členů nevnímá, jako důležité-viz.např.výsledky ankety „Sborový řád a církevní praxe“,na tož ,aby je členové znali.

2. Sobota
Při nezaujaté četbě Nového zákona jsem zjistil, že nikde nepřikazuje svěcení sobotního dne. Apoštol Pavel chodil v sobotu do synagogy, protože chtěl oslovit Židy. Ale pokud se chtěl setkat s křesťany v Troadě a lámat s nimi chléb, sešli se první den v týdnu (Sk 20,7). V Kol 2,16.17 apoštol Pavel mluví o svátcích, novoluních a sobotách, a všechny tyto svátky označuje jako pouhý stín toho, co přišlo v Kristu – to navíc mimo jiné také znamená, že všechny tyto sváteční dny mají stejný význam. Světí
adventisté novoluní nebo židovské svátky? Ne. Jsou to pro ně pouze židovské svátky. Stejným způsobem je tedy podle tohoto textu nezbytné přistupovat i k sobotě. Tento postoj zastává i Pavel v listě do Říma, kde píše: „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení…“ (Ř 14,5,6). Nebiblický je i důraz, který kladou adventisté na sobotu jako pečeť pravého Božího lidu. Boží slovo totiž říká, že pečetí pro den vykoupení je Duch svatý (Ef 1,13-14; 4,30).

Okázalost ze sobotou vzbuzuje mezi lidmi pouze pýchu ve vztahu k jinověrcům.


3. Zákon – Desatero
Jedná se o nesmírně složité a důležité téma. Ve stručnosti řeknu pouze toto: křesťan už není pod zákonem, zákonem je pro něj Kristus (1 Kor 9,21). Křesťan umírá zákonu a žije Kristu (Ř 7,4). A Kristus svůj zákon, svá přikázání lásky (1J 3,21- 24), vyhlásil v kázání na hoře, vyhlásil ho svým životem a svou obětí. Starý zákon, zákon Mojžíšův, byl přidán jen do příchodu Krista (Gal 3,19), s Kristem skončil, a s ním i Desatero, které je nedílnou součástí Mojžíšova zákona. Nastala nová doba, kdy jsme inspirováni Kristovým životem, jeho slovem a Duchem svatým.

4. Ellen Gould Whiteová
Po studiích necenzurovaných materiálů z mnoha pramenů ohledně historie naší církve a osoby Ellen Gould Whiteové nemohu věřit v její prorocké pověření. Pokud pod její jménem vyšlo pěkné vyjádření ve většině případů se ukázalo,že bylo opsané od autorů její doby a to i celé odstavce.Docházelo tak a stále dochází k plagiátorství.Církev o tom ví-odůvodnění,že v její době nebyl zákon na ochranu autorských děl mi připadá nepoctivé.Dále nemohu souhlasit s ohledem na poctivou biblickou exegezi s mnoha jejími výklady bible.

Byla nemocná, trpěla epilepsií, která u ní probouzela záchvaty, mylně považované za prorocká vytržení. Četl jsem vyjádření lékařů, kteří ji ošetřovali. Trpěla i jinými problémy: Dále, ačkoli dnes adventisté tvrdí, že její rady přinášely církvi vždy pouze užitek, mám k dispozici materiály o škodách ve výši desítek tisíc dolarů, které její rozhodnutí přinesly. Nebudu zde popisovat, jak se podepsali lidé na duších těch, kteří již v církvi nejsou tím,jak „mlátili“ostatní okolo jejími citáty.


Co se týká jejích proroctví, za všechny jmenuji jedno: proroctví v Camdenu, které potvrdilo v r. 1851 tehdejší nauku adventistů sedmého dne o zavřených dveřích. Adventisté té doby tvrdili, že v r. 1844 byly navždy zavřeny dveře milosti všem neadventistům. Této teorie se později v tichosti vzdali, ale alarmující je, že Ellen Whiteová tvrdila, že Bůh jí ve vidění ukázal, že svět je totálně zkažený, propadlý zkáze a nikdo už nemá nikdy šanci být obrácen a zachráněn. Nevěřím, že Bůh bible by dal svému lidu takové poselství.


Při různých rozhodnutích v církvi,ale i v církevním řádu jsem poznal,že není pravdou,že E.G.W. neměla a nemá rozhodující vliv na učení církve. Opak je pravdou. Její glorifikace způsobuje rozkol v mnoha dnešních sborech.


5. Čisté a nečisté
Ve Sk 15,29 je psáno: „Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva…“ Nikde se zde nemluví o čistém a nečistém mase, nikde jinde na jiných místech Nového zákona se nedočteme o praktických radách pro křesťanské hospodyňky z pohanů, z čeho mají vařit. Čisté maso se v Novém zákoně neřeší. Předpisy o čistém a nečistém jsou součástí zákona, který skončil smrtí Ježíše Krista. Zdůvodnění církve,proč jsme si z výčtu příkazů knih SZ vybrali pouze čisté a nečisté považuji za hloupé. Nemluvě o tom, že v konečném důsledku není nikdo z členů to schopen dodržovat.


6. Desátek
Desátek byl předepsán ve Starém zákoně na podporu kněží. V Novém zákoně se nemluví o desetině příjmu, ale o dobrovolných darech. Nikde není definována přesná výše dobrovolných darů. To neznamená, že by členové církve neměli svoji společenství podporovat, jsme k tomu vyzývání Božím slovem a je to správné. Ale z Božího slova se nedá odvodit desátkový systém pro křesťany.
Dalo by se dál psát o nebiblických přihlouplých dogmatech (jazz, kultura, tanec, podmiňování křtu atd.)



To všechno jsou nesmírně důležité otázky, které mají přímý vliv na praktický křesťanský život. Jako příklad mohu uvést učení o očišťování v nebeské svatyni a otázku, kterou položilo už mnoho kazatelů: „Máte jistotu spasení?“ Proč se nikdy nezvednou všechny ruce? Proč tolik adventistů váhá? Protože nikdo neví, kdy jeho jméno přijde na řadu. Učení o vyšetřovacím soudu olupuje adventisty o klid, pokoj a radost ze spasení o přirozenou motivaci dělat něco z vděčnosti.


Paradoxem vzhledem k tomuto váhání je postoj adventistů k ostatním církvím. Vědomí toho jediného správného poznání a biblických zásad, poslušnost zákonu, zachovávání pravé soboty a přítomnost prorockého ducha vede adventisty k pocitu výlučnosti a nadřazenosti vůči ostatním církvím. Stále se zdá být daleko stav, kdy pro nás křesťané z jiných denominací budou bratry a sestrami. Spíše to jsou pro nás lidé, které musíme evangelizovat a předat jim pravé poznání, protože jinak budou ztracení.

Velkou bolestí církve adventistů je víra a nevíra v Ellen Whiteovou, která rozděluje sbory. Někteří lidé tuší, že s Ellen Whiteovou a jejími knihami není něco v pořádku, jiní v ní vidí Boží prorokyni. Tyto dvě skupiny nikdy nenajdou společnou řeč, budou vždy stát proti sobě a generovat spory, které budou ničit církev. Stačí se zamyslet nad tím, jak se v církvi řeší aktuální téma nařízeného rozdávání Velkého sporu Ellen Whiteové.


Přes nadějnost dobrých teologů v naší církvi a jejich ujišťování, že jsme církví reformovanou a reformující se jsem v CASD zjistil, že církvi není ochota se posunout byť i o krok. Pod nástupem nového vedení GK a týmu řídících církev se naopak přitvrzuje k silnému fundamentalismu a sektářství.

Mnozí ve vedení církve na Evropském kontinentu,ale i zejména v Českém sdružení jsou si vědomi této závažné situace,žel fungující systém řízení z hora nedovoluje mnohým“kteří vědí“,aby si“ vypustili sami rybník.“


V Církvi adventistů s. d. už proběhlo několik pokusů napravit její teologii a posunout ji blíž bibli. Asi nejznámější je vystoupení Dr. Desmonda Forda a spolu s ním 100 kazatelů, které vyvrcholilo v Glacier View v Koloradu v r. 1980. Dr. Ford připravil rozsáhlou kritickou studii o vyšetřujícím soudu. Jeho pohled přijat nebyl a církev se rozhodla dále pokračovat v nastoupených kolejích.
V Českém sdružení proběhla teologická konference, jejímž tématem mělo být „Teologické napětí v Církvi adventistů s. d.“ Doufal jsem a spolu se mnou i více lidí, že to snad bude cesta, jak se může malinko pohnout nebiblická teologie Církve adventistů. Jenže církev zdá se odmítla reagovat na příspěvky lidí ke konferenci zaslaných dopředu. Přes velkou odvážnost většiny řečníků,poctivý přístup stále nejsme schopni vystoupit ze stínu spisů E.G.W. a teologii určuje ve sborech selský výklad“bible se všemi jeho negativními důsledky. Přes velkou snahu poctivých teologů církve, zůstává většina extrémistických členů v klidu, protože jsou si vědomi toho, že myšlenky konference jen stěží překročí hranice sborů a jejich moc v podobě strašení je den ode dne silnější.


V našem prostředí díky nátlaku radikálů je slovo teolog divné vnímáno, jako sprosté slovo a to je velká škoda. Potvrdilo se mi tušení, které jsem do té doby měl: církve se nemění a nereformuje. Luther nezměnil církev – církev ho exkomunikovala a on přivedl na svět reformaci. Wesley nezměnil anglikánskou církev – musel odejít a s ním vznikli metodisté.

Tento dopis zasílám, jako otevřený, protože bych se tak rád vyhnul pokud možno všem spekulacím a diskreditaci, které zažili mnohé osoby, které v tichosti opustili církev.

Adventisté mají ve svých řadách mnoho upřímných, poctivých, laskavých, milosrdných a milujících lidí. Poznal jsem a určitě budu mít mezi nimi mnoho dobrých přátel, kteří jsou ochotni přemýšlet, nedívat se skrz prsty na jiné věřící, žel píší teď o učení CASD. Služba některých adventistů tomuto světu je určitě dobrá a pokud není hnacím motorem pouze apokalypsa,tak je i užitečná a věřím, že přesahuje na věčnost.

Přesto všechno jsem zjistil, že nadále nemůžu být poctivým adventistou sedmého dne. Nemá to nic společného s žádnými vztahy, s porozuměním nebo neporozuměním, které je mezi adventisty, nic takového. Patřím k malému procentu těch, kteří nesouhlasí s učením církve. Učení je problém, ne lidé, ti si zasluhují úctu za svoji víru, poslušnost, vytrvalost a věrnost. Jednoduše jsem poznal, že pravda je jinde, je mnohem prostší a jednodušší a přináší do života radost a pokoj. Učení církve vede k zaměření se na náboženské povinnosti, vedoucí k vyčerpání, dále vede k pýše a nadřazenosti a olupuje o radost ze spasení. Pravda v Ježíši Kristu přináší plné a okamžité odpuštění a vědomí Božího přijetí. Děkuji Bohu za toto poznání, chválím ho, že jsem ho mohl hlouběji poznat a najít svobodu v Kristu.

Vystupuji proto z Církve adventistů s. d. a žádám o vyškrtnutí ze seznamu členů sboru.


Mertlík Petr


zde originál dopisu