Bůh v ohni 1

Bůh v ohni 1

Napsal uživatel Reinhard Bonnke

V Bibli se slovo „oheň“ vyskytuje více než 500 krát, z toho 90 krát v přímé souvislosti s Bohem. Bible říká, že se Boží jednání podobá žhnoucímu ohni. Oheň je jedním z příměrů, které Boha vystihují: „Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je stravující oheň“ (Deuteronomium 4:24). Když Ezechiel mluvil o Bohu, často používal slova související s ohněm. „Vylili jsem tedy na ně své rozhořčení, skoncoval jsem s nimi ohněm své zuřivosti, uvalil jsem jejich cestu na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina“ (Ezechiel 22:31). Izajáš prorokoval: „Národy budou jako vypalování vápna, vzplanou ohněm jako posekané trní“ (Izajáš 33:12). Vápno hoří pomalu, ale trní rychle. Představujete si Boha jako Boha ohně? Náš Bůh se nepodobá ledovci, ale lesnímu požáru. Bible jej nepřipodobňuje k chladnému svitu měsíce, ale k slunečnímu žáru. Bůh přebývá ve světle vycházejícího slunce. Jeho dílo se podobá ostrému svitu slunce. Bůh svůj plán naplňuje se žhavou vášní a zacílením. Nesnese vlažnost. Takový je náš Bůh! Izajáš se dotazuje: „Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně?Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů?“ (Izajáš 33:14). Kdo to udělá? Elijáš dal Bohu odvážnou výzvu: „Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bohem“ (1. Královská 18:24). Jestliže se chcete podobat Elijáši, musíte počítat s Bohem, který odpovídá ohněm. Chcete žít ohnivé křesťanství založené na plamenném poselství evangelia a na víře, která vám rozpálí „oheň v kostech“? Nebo raději zvolíte Boha, který po vás nic nechce a neočekává od vás vydanost a oběti? Bůh Elijášův a Izajášův není polovičatý. Je Bohem neúnavného nasazení a absolutní vydanosti. Je Bohem nadšení! Vše, co dělá, dělá s nadšením a zápalem: „Horlivost Hospodina zástupů to učiní“ (2. Královská 19:31). Izajáš 33 mluví o Božím stravujícím hněvu vůči špatnostem. Bůh je jako stravující oheň, který sežehne nepřátele Izraele. Tento oheň se zároveň rozšíří jako lesní požár, který zasáhne Sijón, Boží lid: „Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes: Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně? Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů?“ (Izajáš 33:14). Bůh je stravující oheň na Sijónu i mimo Sijón. Bůh se nemění Bůh je stejným Bohem pro každého: pro lidi z církve i ze světa. Náš Bůh se hněvá na hřích lidí a nemění se. Jsme-li s Bohem spjati, musíme být v ohni. Bůh ohně se totiž nespojuje s těmi, kdo se podobají ledovým krám. Nespolupracuje s vlažnými lidmi, kteří jsou chladní a studení, skáčou na dvě strany a sedí na dvou židlích. Ať už jsme kdokoliv, Bůh se nám nepřizpůsobuje – musíme se přizpůsobovat my Jemu! Je pro vás takový „druh Boha“ příliš velkým soustem? Je na váš vkus až příliš horlivý a představuje pro vás příliš velkou výzvu? Církevní vedoucí a pastoři by měli reprezentovat Boha ohně. Je naší povinností přinášet lidem Boha ohně, aby se usídlil v jejich srdcích a životech. Lidé Ho moc potřebují! Ježíš křtí ohněm. Jan Křtitel řekl: „Já vás křtím ve vodě k pokání, ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni. V jeho ruce je lopata; i pročistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do sýpky, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným“ (Matouš 3:11-12; dále viz. Lukáš 3:16-17). Někteří teologové zpochybňují, zda vůbec Jan Křtitel tato slova řekl … a když připustí, že je řekl, zpochybňují jejich pravý význam. Někteří tvrdí, že se tato slova o Ježíšově křtu v Duchu Svatém a ohni vztahují na soud s Izraelem a jeho očištění. Jsem si jistý tím, že se mýlí. Když Jan mluvil o křtu v Duchu a ohni, hovořil o zaslíbení a ne o hrozbě přicházejícího soudu. Ačkoliv skutečně šlo o předpověď něčeho, co mělo teprve přijít a o určité varování. V Písmu Boží oheň přichází vždy pročišťovat i žehnat současně. Boží oheň nepřichází proto, aby z nás udělal důstojné lidi, ale aby nás rozdmýchal. Když Mojžíš spatřil hořící keř, Bůh ho nejprve varoval a řekl mu, že stojí na svaté půdě. Potom mu oznámil úžasné věci, které se skrze něj chystal činit, a řekl mu o plánu vyvedení Izraele z otroctví (Exodus 3). Když Izajáš přijal vidění chrámu naplněného dýmem a plamenné Boží svatosti, uvědomil si, že je nečistý. Až potom ho mohl Bůh vyzbrojit a vyslat k dílu služby. Když věci do svých rukou uchopí Bůh ohně, nebude to právě pohodlná zkušenost, pro ty, kdo jsou zvyklí vysedávat na Sijónu. Naplnění Duchem nebylo dáno, aby nám přivodilo příjemné pocity a krásná církevní shromáždění. Duch nás vyzbrojil, abychom vyšli! Ježíš svůj záměr vyjádřil jasně: „Budete mi svědky“ (Skutky 1:8). Být pomazán je slavná zkušenost. Je ale určena ke službě a ne k tomu, abychom si užívali krásná církevní shromáždění. Život bez ohně Je možné žít bez ohně? Na zemi, na níž žijeme, bychom se bez ohně neobešli. Primitivní kmeny věřily, že je oheň darem bohů a i my si ohně vážíme. Bůh stvořil tento svět tak, abychom na něm mohli žít a oheň k životu potřebujeme právě tak jako vodu nebo vzduch. Bez tepla by polovina populace umrzla. Bez ohně by neexistoval sluneční svit, nemohli bychom vařit, neexistovaly by kovy a nebylo by možné nic vyrábět. Nikdy bychom nezažili objev parního vlaku nebo parní lodi. Svět by byl chudší než jaký jej známe. Nikdo by v takovém světě nechtěl žít – a ve skutečnosti by v něm nikdo ani nemohl žít. Život by bez ohně neexistoval. Vesmír je plný ohně. Slunce je velká ohnivá koule, všechny hvězdy září díky vlastnímu ohni a oheň je dokonce i v jádru naší planety. Každá sopka je mocnou ilustrací Božího charakteru. Bůh je Vesuvem dobroty, života a síly. Občas není vidět na hvězdy a na jejich svit. To je způsobeno znečištěním atmosféry moderní společností. Je to cena za výdobytky moderní společnosti, kterou platíme ve velkoměstech, kde je všude spousta pouličního osvětlení, ale žádné hvězdy. V naší době by bylo pro mudrce možná obtížné cestovat do Betléma a nechat se přitom vést hvězdou. To je podobenství naší doby. Lidé nenacházejí cestu k Ježíši kvůli znečištění. Jsme příliš chytří sami od sebe. Nikdo nevidí na Boha v důsledku oblaku znečištění – oblaku pochyb a hříchu. Přestože Boha mnozí nevidí, existuje, a je neměnný a plný záře na věky. O dni Letnic nepřišel jen oheň, ale i vítr. Vítr rozfoukává mlhu a čistí ovzduší. Učedníci zápasili s pochybnostmi dokonce i poté, co se vzkříšeným Ježíšem osobně mluvili. Ježíš se zjevil jedenácti učedníkům a povečeřel s nimi. Někteří lidé zprávám o jeho vzkříšení věřili, jiní pochybovali. Ježíš napomíná tvrdost jejich srdce. Když Boží vítr protrhl nebesa a naplnil horní místnost, pochybnosti zmizely. Boží tornádo a ohnivé jazyky, které spočinuly na každém z nich, nebyly halucinací. Ježíš přišel s nejvyšší mocí v celém vesmíru – tak, jak to předtím předpověděl. Dodržel svůj slib a poslal Utěšitele, Ducha Svatého. Reinhard Bonnke http://www.bonnke.net/cfan/cs/godonfire1