Duch Svatý a Písmo, zázraky a prostá víra - platí i dnes

Smith Wigglesworth byl mužem víry, ve své době (začátek 20století) kázal a Bůh skrze něj uzdravoval (100tisíce uzdravených) a zachaňoval lidské duše od věčného zatracení.

Zde je tajemství tohoto skromného učedníka Ježíše Krista, je to výzva pro nás v dnešní době. Vím, že Bůh plní svá zaslíbení, zažívám to denodenně.

"Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky" Židům 13,8 

"Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním." Jan 14,12-14

 

Snad se někteří zeptají: Měl Smith Wigglesworth nějaké duchovní tajemství? V čem spočívala jeho síla?"
Hlavní dva činitelé v jeho životě byli tito:
1. naprosté spolehnutí na Ducha svatého a
2. důvěra v Boži slovo.
To byl základ jeho duchovní statečnosti, jeho ustavičné smělosti a odvážné rozhodnosti v jednání.
Byl to vynikajícím způsobem muž Slova - stejně tak jako byl vynikajícím způsobem muž Ducha. Pravil: "Knihovny působí nabubřelé hlavy, ale slovo Boží působí široké srdce. Srdce naplněné sladkou vůní lásky Boží, která zvěstuje život a moc Páně." Hlásal: "Víra je z kázání, kázání skrze slovo Boží, ne skrze nějaké výklady nebo čtení.
Víra je základem Božího slova. Duch svatý, který Písmo vdechl, se nazývá Duchem pravdy.
Jestliže přijímáme rozsévané slovo s tichostí, plodí v našem srdci víru, víru v golgotskou
oběť, víru v prolitou krev Ježíšovu, víru v skutečnost, že On nesl všecky naše nemoci a mdloby
a že je dnes naším životem. Slovo Boží je živé a mocné. V jeho pokladu nalezneš život věčný.
Odvážíš-li se důvěřovat tomuto nádhernému knížeti života, pak v něm budeš mít vše, co
potřebuješ."
Často opakoval:"Nikdy jsem nečetl jinou knihu, než Bibli." Prorok Ezechiel dostal příkaz od Pána, aby otevřel ústa a pozřel to, co mu Pán Bůh dává. A viděl, že je k němu vztažená ruka a v ní svitek, kniha. Dostal příkaz, aby ji snědl a šel kázat. A tak prorok otevřel ústa a svitek snědl / Ez. 3. 1 - 2/.
Také Wigglesworth jedl nepřetržitě takový svitek. Stal se životem v jeho nitru, takže šel a v plné moci víry mluvil k těm, k nimž ho Pán poslal. Jeho zet, který s ním často cestoval, o něm řekl: "Byl hlavně mužem Písma. Necítil se oblečený, neměl-li v kapse svou Bibli. Ať už byl na palubě lodí, jimiž často cestoval, nebo u moře, kde čas od času prodléval na zotavené, nebo na svém oblíbeném místečku nedaleko svého domu v parku, měl stále v ruce svůj Nový Zákon. Nikdy neopustil stůl přátel, aniž by přečetl nějaký oddíl z Písma, a jeho výklady byly lepší než nejlepší chod hostiny."
Jeho stálá rada mladým lidem byla:
"Naplňte si hlavu i celé srdce Písmem. Učte se zpaměti biblickým veršům a k nim přesné citáty, abyste při svědectví nebo pouličním shromáždění je mohli snadno nalézt a přesně uvést. Budete-li tak činit, zaséváte do svých srdcí símě, kterému Duch svatý dá vzrůst. Časem ti v pravou chvíli připomene, čemu ses naučil zpaměti. Musíš být tak nasáklý, tak naplněný Božím slovem, že sám budeš živoucí epištolou, poznávaný a čtený všemi lidmi. Věřící jsou jen tehdy silní, zůstává-li v nich slovo Boží. Boží slovo je duch i život pro ty, kdo je v sprostné víře přijímají, a obživuje všecky, kdo uznávají jeho moc. Poznávej svoji Bibli, žij ji, věr jí, poslouchej ji. Opatruj Boží slovo ve svém srdci. Zachrání tvoji duši, obživí tvoje tělo a osvítí tvůj rozum. Slovo Boží je dokonalé, bez vady, spolehlivé, neomylné, časové. Náš postoj vůči němu musí být absolutní poslušnost, o níž nelze pochybovat. Je-li něco v Bibli, pak je to tak, jak to tam je. Nepotřebujeme se už za to modlit. Je to tu proto, abychom to přijali a dle toho jednali. Nečinnost víry je zloděj, který nám loupí požehnaní. Růst se dostavuje jedině skrze činnost, uvedení do praxe toho, co víme a co máme. V tvém životě to má jít od viry k víře."

Stále připomínal a učil, že slovo Boží máme bezpodmínečně poslouchat. Znovu a znovu
uváděl citát:"Poslouchati je lépe než obětovati." 1 Sa 15,22. Poslušnost byla pro něho normálním
důsledkem a ovocem víry. "Proto, že ses odvážil věřit, jednáš v poslušnosti víry." Každý den si vzal čas, aby četl Boží slovo. Odcházel od lidí, aby hledal duchovní občerstvení v obecenství s Bohem. Seznámil se jednou s jedním velmi zbožným kazatelem z něhož v neobyčejné míře vyzařovala Boži přítomnost. Jeho kázáni byla prostá, bez ozdob, ale své posluchače přiváděl do jasného a vědomého spojení s Bohem. Mnohé horlivé duše chtěly poznat tajemství jeho moci, ale on je nechtěl prozradit.Ale když se modlil, dal mu Pán Bůh svobodu sdělit své tajemství těm, kdo po tom touží. Vyprávěli- "Již před léty začal ke mně
hovořit Duch svatý, ale já jsem byl příliš zaměstnán, než abych mohl naslouchat jeho slovu. Ale on vytrval dotud, U jsem začal odcházet stranou vždy, když on mluvil, abych slyšel, co Bůh Hospodin mi chce říci. To se mi stalo zvykem. Naslouchám jeho hlasu až podnes. Při sebemenším dchnutí Ducha nechám všeho a všecky, abych prodléval v Jeho přítomnosti, naslouchal jeho slovu a mohl dle něho jednat."

S. Wigglesworth si vzal příklad z tohoto Božího člověka a bratra a se Slovem Božím v ruce uměl být "povinován jinde", nám s Bohem, a to často i když byl obklopen zástupem nebo společností. Ať je jeho tajemství třeba "vypůjčené", stojí dnes k disposici každému Božímu služebníku.

Jednou jel vlakem, kde cestovala nějaké velmi nemocná žena s nemocnou dcerou. Řekl jim, že má v kapse lék na každou bolest, který ani v nejhorších případech neselhal. - Však opravdu není známo, že by kdy nepůsobil, byly-li splněny podmínky. - Mluvil tolik o tom, co má v kapse, že ho požádaly o jednu dávku toho zázračného všeobecného léčebného prostředku. Vytáhl Bibli a četli místo :"Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž tě uzdravuji." Prosil je, aby věřily tomu zázračnému lékaři. Po chvíli obě vyznaly, že jsou zdravé.

Jednou se modlil v Cardiffu v Jižném Walesu za jednu ženu a Pán ji úplně uzdravil. Přišla do shromáždění a tam s velikou radostí svědčila, co Pán na ní vykonal. Řekla,že tu pravdu, která se při ni prokázala tak účinná, chce šířit dél a prosila Wiggleswortha o traktáty.. Odpověděl ji: "Nejlepší traktáty o uzdravováni, které znám, jsou evangelia : Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo. Jsou plné událostí a důkazů Boží moci a působení Ježíše Krista. On je tentýž včera, dnes a až na věky  A nic lepšího neexistuje."

Jednou se modlil za jistého mladíka. Po modlitbě řekl mladík :"Bratře, přál bych si nějaké
zaslíbení, na něž bych se mohl postavit." Wigglesworth položil na zem svou Bibli a poručil
mu:"Nuže, stoupni si na ni!" Když mladík poslechl, vysvětlil mu': "Ted" stojíš na hromadě
Božích zaslíbení. Věř každému!"

Až do roku 1907, kdy obdržel letniční křest, hrál sice Duch svatý v jeho zážitcích i učení ustavičně roli, ale od toho roku začíná v jeho životě nový úsek. Spolehl slepě na Ducha svatého pro každý úsek a druh své práce. Snažil se žít v Duchu a být jím vedený. Dar jazyků byl pro něho neocenitelný, a mnohokrát za den se jeho srdce povznášelo k Bohu, plné lásky, chval a vzývání, a to ne v některé poskvrněné řeči této země, ale v řeči dané Duchem svatým, jazykem lásky, kterým ho Bůh ve své milosti obdařil. Zakusil, že mluvení v jazyku bylo vždy pro něho zdrojem duchovního vzdělání. Praktikoval 20. verš Judovy epištoly: "...Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém," a slova z Ef. 6.18: ".. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry."

James Salter říká o jeho způsobu kázání: "Jak často, biblicky řečeno, vybudoval oltář a připravil vše k oběti. Pak Bůh seslal svůj oheň a strávil oběť, dokonal a provedl to, po čem Wigglesworth toužil." Wigglesworth zkoumal Písma a modlil se dnem i nocí, aby postavil sebe jako služebníka, za nějž by se nebylo proč styděti, kterýž by slova pravdy právě rozděloval. Bylo to dchnutí Boží, pomazání s nebe, osobnost a síla Ducha svatého Božího, která ho činila tím, čím byl. Věděl to a "žárlivě - horlivě" chránil toto svěřené bohatství. "Bez Ducha svatého nejsem nic." A skutečně, bez něho byl nic.

Jiným tajemstvím jeho síly bylo, že byl ustavičně naplněn soucitem, věděl, že zdroj velkých divů Kristových bylo jeho podivuhodné milosrdenství, slitování. Slzy se řinuly z jeho očí, když viděl ty hříchem poznamenané duše a nemocí zničená těla. Hořel touhou mařit skutky ďáblovy a útočil nezadržitelně ale zdravě tak, že závodil v činění dobra se svým Mistrem, " ... uzdravuje všecky ďáblem posedlé." Poučky hledajícím byly obyčejně velmi roztomilé:Pros, oč chceš. Věř, ber od Boha a pak
Bohu děkuj! - "Prosíš-li sedm krát za jednu věc, pak jsi šestkrát prosil v nedověře," je jeden z
jeho výroků. "At se cítíš jak chceš, city jsou lež. Izák citem posuzoval Jákoba a přesto byl podveden. Víra je lepší než pocity. Věříš-li, budeš mít také všechny city, které jen můžeš mít. Jakmile se nemocná žena dotkla lemu Ježíšova roucha, hned měla mnoho pocitů. Cítila na svém těle, že její trápení zmizelo."

Ačkoliv jeho život byl jedinou nepřetržitou modlitbou a chválou, a každé jeho slovo a každý čin vzýváním a oslavou Pána, nějaké vyhrazené doby pro modlitbu a půst neměl. Sám žil tak, a druhé k tomu povzbuzoval, aby celý život byl plný pevné důvěry v Boha, takže v každé chvíli a při každé příležitosti je člověk připraven a nic ho nezastihne nepředvídaně. Kristovo "Toliko věř" pro něho opravdu znamenalo "toliko věř!". Jiné metody přístupu k Bohu a dosažení něčeho byly pro něho podružné.

Zde několik jeho provokujících tvrzení:
Mnozí z nás až příliš žijí v nížinách vykoupení. Neslyšíš hlas, volající tě na výšiny Boži milosti. Horolezectví je plné dobrodružství! Vzhůru z údolí! Před námi jsou hebronské výšiny! prozkoumejme to své dědictví v nebesích,na něž jsme si dosud nečinili nárok! Bud" naplněn Duchem svatým! Jinými slovy: bud" tak nasáklý Duchem svatým, tak Ním prodchnut, aby každé vlákno přediva tvého života mělo žádoucí zbarvení Ducha. Když budeš napaden a přitlačen ke zdi, pak všecko, co z tebe vytryskne a co z tebe mučením vymačkají,
bude přirozenost Ježíšova.

Služebníci Letnic - Duchem naplnění služebníci - hledají jen a jedině místo ke službě a málo se starají, bude-li to místo čestné. Touží po porodních bolestech a to více než po přízni a souhlasuj a jsou-li oblíbenci nebeských zástupů, netáží se po ničem jiném.

Mnohem více se nám má jednat o ušlechtilý charakter než o velké jméno. Oblíbenost může být skoro denně koupena za písničku a za špačka prodána, ale ušlechtilý charakter je výsledek dlouholetého Božího kázněni a výchovy.

Křesťané netrpí chudobou, ale nemocí lakomství a sobectví. Proto je nedostatek štědrosti ochotných srdcí k rozšíření Boží slávy a pro blaho lidí, zatímco mají dost, aby spořili pro sebe a své děti a aby užívali. 

z knihy Apoštol víry

"Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky" Židům 13,8 

"Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním." Jan 14,12-14