Upřimné pokání a dokonalé odpuštění

Upřimné pokání a dokonalé odpuštění

Pokání znamená odvrátit se od zlého k Bohu. Není to vlastním úsilím vyvolaný emociální prožitek nebo trestání sebe sama, ale rozhodný postoj vůči Bohu a hříchu.

Sebetrýznění s cílem si Boha naklonit - to není pokání,jak definuje Bible.

Když člověk činí pokání v biblickém smyslu, mění svůj postoj vůči sobě samotnému, vůči hříchu, vůči Bohu a Ježíši Kristu.

Mhoho lidí si myslí, že se stane hříšníkem, když spáchá nějaký hřích. Bible to vidí obráceně. Říká, že člověk je hříšník od přirozenosti.
"I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý" Genesis 6,5
"Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh." Lukáš 18,19


Člověk tedy ze své vnitřní podstaty "míjí cíl" ještě dříve, než se vědomě rozhodne přestoupit některé přikázání. Ze znečiětěného pramene našeho srdce vytékají potoky špatného chování. HŘÍCH JE CHYBĚJÍCÍ SOUZVUK SE SVATOU PŘIROZENOSTÍ. A pro svou vlastní podstatu Bůh hřích odsuzuje.

Svatost znamená: Bůh nemůže mít nic společného s hříchem, a proto je oddělen od každého s hříchem, a proto je oddělen od každého člověka. Hřích má také svou splatnost, podle Bible je to smrt a potom přijde soud.

"Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." Římanům 6,23

Všichni musíme zemřít, ale Bůh nám svou milosti dopřává léta života, abychom mohli zrušit volbu prvních lidí (ti se rozhodli žít nezávisle na svém Stvořiteli) a mohli se vrátit domů do Otcovy milující náruče. Nidko neví, kolik let je mu tady vyměřeno. Je třeba se rozhodnout buď pro Ježíše Krista nebo proti němu.


Nový zákonzačíná výzvou k pokání. Jan Křtitel byl vyslán, aby připravil cestu Mesiáši, tedy Ježíši Kristu, a to tím, že vybízel lidi, aby se obrátili. Měli vyrovnat cestu, aby ti, kdo jou ztraceností hluboce znepokojeni, mohli přijít a získat záchranu, kterou jim nabízí jen Ježíš Kristus.


Podle výstižného Matoušova podání znělo Janovo kázání takto:  „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“  Matouš 3,2
Také Ježíš na začátku svého působení vyzývá k pokání a Petr či Pavel neučinili nic jiného.
BEZ ZMĚNY SMÝŠLENÍ NENÍ ZÁCHRANA MOŽNÁ!

Proč se dnes mnoho křesťanů ostýchá mluvit o pokání, které je pro spasení nepostradatelné? Naše neochota mluvit o pokání spočívá mimo jiné v tom, že tomu pojmu často nerozumíme. Navíc výzva k obrácení, tedy ke změně, naráží na prudký odpor, protože ČLOVĚK CHCE BÝT SÁM SVÝM PÁNEM A CHCE SI DĚLAT, CO SE MU LÍBÍ.

 Pokání nemůžeme zaměňovat s lítostí. Člověk může cítit lítost, protože ho mrzí nějaký hřích. To vidíme na jidášovově zradě. Jeho lítost mu však nepomohla, skončil bez pokání a skončil špatně. U Petra to bylo jinak: když Ježíše zapřel, vidíme u něho lítost, která vedla k pokáníí a záchraně.

ČLOVĚKA NEZACHRÁNÍ PŘED BOŽÍM SOUDEM NIC JINÉHO NEŽ MILOST.
 Ani oběti ani dobré skutky nijak nepřispějí k ospravedlnění neospravedlivého . ŽÁDNÝ HŘÍŠNÍK NEBYL ZACHRÁNĚN DŘÍV, NEŽ ČINIL POKÁNÍ.
"Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit." Efezským 2,8-9
 Přesto se často ostýcháme lidem, kteří věří v Boha, vysvětlit jejich situaci v Božích očích. Mluvíme.li o Boží lásce, o milosti v evangeliu. Proč by ale člověk měl usilovat o milost, když nepřekonatelnou propast mezi sebou a Bohem nevidí, neví o ní?  

 Pokání, stejně jako víra, začíná tím, že člověk slyší Boží Slovo. Člověk je zodpovědný za to, aby Boží řeč bral vážně a Bohu tak dovolil působit na jeho svědomí a srdce. Výzva k pokání vede ke kapitulaci před Bohem a připravuje člověka k tomu, aby začal spoléhat jen na dokonalé Kristovo dílo, aby mohl být zachráněn nezaslouženou milostí, KTERÁ JE ZDARMA.
"Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit." Efezským 2,8-9

"Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze" Jan 3,16-17


V mnoha křesťanských kruzích se lidé hlavně snaží ořezávat špatné ovoce, která, které je vidět zvenku. Změnou situace, studiem nebo náboženským cvičením, v množství modliteb se snažíme produkovat dobré ovoce. Ale všechno toto experimentování nikam nevede - strom je špatný, proto nese také špatné ovoce. I když se člověk ovládá a daří se mu skrývat skutečné motivy - jeho úmylsy jsou pznamenány sobectvím. Proto je k novému životu potřebná výzva k pokání, k obrácení. Je to povinnost každého kazatele, ale zodpovědnost je na každém posluchači.


Než člověk přijme nový, věčný život od Boha, musí napřed poznat svou hříšnost. Komu Duch svatý odkryje jeho zkaženost, ten se donekonečna neptá a nepřemýsšlí: "Co mi to přinese, když se stanu křesťanem?" takový člověk ví: "Je to čistě jenom Boží milost, když získám odpuštění a přijetí."

POKÁNÍ, JAK O NÍ MLUVÍ BIBLE, JE VÝSLOVNÉ UZNÁNÍ, ŽE BOŽÍ ODSOUZENÍ ZKAŽENOSTI MÉHO SRDCE, JE SPRAVEDLIVÉ. POTŘEBUJEME ÚPLNĚ NOVÉ SRDCE, NOVÉHO DUCHA.

 Protiklad hříchu a evangelia spočívá v tom, že hřích nás udržuje v nevědomosti, okrádá nás a my se pak ocitáme bez naděje a bez pomoci, zatímco evangelium dává to, co uspokojí náš skutečný hlad a žízeň.

Snad nejnaléhavějším posláním Ježíšova následovníka je otvírat lidem oči a vyvádět je ze tmy na světlo. Potřebují slyšet něco, co je probudí, aby poznali, v jakém zlu, v jakém nebezpečí žijí. Bez tohoto vědomí je z jejich lhostejnosti nedostanete ani to nejsladší hlásání evangelia.

Kdo čte Bibli pozorně, vidí, že když lidé začnou vnímat nutnost pokání, většinou zoufale zvolají: "A co máme tedy dělat?" Skutky 2,37

Vězeňský dozorce ve Filipis kázání evangelia nepotřeboval, protože celkový postoj tohoto muže dával najevo, že ze srdce činil pokání. Pro něho platilo to, co pro každého hříšníka, který si uvědomuje a přizná svoji vinu: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen!" Skutky 16,31

Při takovém postoji si můžeme přivlatsnit Boží zaslíbení: "Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,^" Římanům 5,1
Petr ve svém kázání  jednoznačně říká: "Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy"  Skutky 3,19

POKÁNÍ A ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ JSOU DVĚ STRANY JEDNÉ MINCE. JEDNO BEZ DRUHÉHO NENÍ MOŽNÉ.

"Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého vy jste pověsili na kříž a zabili; toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů." Skutky 5,31-32 

Záchranu mohou lidé zíslat jen v Ježíši. Z Jeho milosti, na základě naší víry a poslušnosti.


Židům 8,12

"Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.‘"

Židům 10,17-18
"na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.‘ Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti."


Izajáš  43,25-26
"Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.  Připomeň mi to , můžem se spolu soudit,"
  

Ježíš ochotně zemřel za hříchy těch, kteří v Něho věří. Umřel namísto nás, aby zaplatil dluh, který bychom sami nemohli nikdy zaplatit. 

"On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. - "‚Jeho rány vás uzdravily.‘"(1.Petrův 2:24-25)


On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.". (Židům 9:26) "Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. (Římanům 3:25)

1.Janova 1,7

"Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu." 

1.Janova 4,10

" V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy."

1. Janova 2,1-2

"Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa."