Ježíš je živý Bůh

   Ten, který zvítězil nad naším hříchem a naší smrtí je živý, mocný, věčný, laskavý, má pro nás porozumění – protože sám byl člověkem Ježíš Kristus … přimlouvá se za nás, miluje nás, nikdy nás neopustí a nikdy se nás nezřekne. 

(Pokud ho neopustíme my.)  

     (ČSP) Filipským 4:4
"Radujte se v Pánu vždycky, znovu řeknu: radujte se!"

•       Radujte se, protože už se ničeho nemusíš bát, tvůj život je zajištěn – a i kdyby někdo zabil tvé tělo, duši zabít nemůže. – Co se ti může stát?

·        (ČSP) 1 Tesalonickým 5:16–20
16Vždycky se radujte. 17 Neustále se modlete. 18 Ve všem vzdávejte díky, neboť toto je pro vás Boží vůle v Kristu Ježíši. 19 Ducha neuhašujte. 20 Proroctvími nepohrdejte.

•       „Vždycky se radujte se a neustále se modlete.“ → Tento verš je důkazem, že modlitba a radost patří k sobě. (Neustále se radovat a neustále se modlit → nezbývá čas pro smutek.)

•       Pokud se máš vždycky radovat a neustále se modlit – má to jediné řešení → musíš se modlit s radostí.

•       „Ale vždyť se tak často modlíme za tak tíživé věci“ …  „tak zápasíme“ … „modlitba je spíše trápení“ - myslím že ne.

Ano, modlitba je trápení, pokud nemáme naději – a pokud nemáme naději, nemáme víru – a pokud nemáme víru, zbytečně se namáháme.

Ale pokud se modlíme s vírou – pak modlitba už je součástí vítězství – modlitba víry je radostná, protože už sama tato modlitba je vítězstvím – je vstupem do bezpečí Boží přítomnosti a předání věcí Bohu – je radostná, protože je vyjádřením víry a naděje.

Ø     Radujme se, když se modlíme, protože naše modlitba dělá něco dobrého … zvětšuje hranice a vliv Božího království … uplatňuje Boží vůli … vytěsňuje satana … přináší život na pustá místa …

?      Je modlitba na straně trápení – nebo je součástí naší naděje?

Někteří vám řeknou: „Musíte plakat za město, pokud jste ještě neplakali, nevíte, co to je se opravdově modlit.“ My se ale nemodlíme kvůli lidem – jim na odiv, aby pak přiřkli úspěch našim slzám – my se radujeme z nesmírné Boží milosti ve kterou jsme uvěřili. Protože On již zvítězil.

A kdo se vytrvale a radostně modlí, věří, že všechno, co dostává, je dobré a má to od Boha.

•       Proto: „Ve všem (!) vzdávejte díky“ = „to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši“ 1.Tes 5,18

•       Jiný, též přesný doslovný překlad, zní: „Za všech okolností děkujte.“ (Ekum., B21)

Ø    Naše vděčnost Bohu nezáleží na pozemských okolnostech – nám stačí ta věčná nebeská okolnost, že vítěz je již na trůnu, že plujeme na bezpečné lodi, jejíž příď už je v přístavu, je zdroj nekončící radosti.

•       Záleží jen na tom, kde máme své srdce – jestli tady u Boha, nebo tam ve světě. (Mimochodem, pro tebe je u Boha tady nebo tam? :-)

Kolem Božího trůnu nikdy neutichá chvála:

·        (ČSP) Zjevení Janovo 4:4–11
4 Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů a na hlavách zlaté věnce. 5 Z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to jest sedm duchů Božích. 6 A před trůnem bylo něco jako skelné moře, podobné křišťálu. Uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu. 7 První bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná býku, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu. 8 Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“9 A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků, 10 padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají: 11 „Hoden jsi, Pane a Bože náš, [Svatý,] přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“

•       Tady, v Božím království, zní chvála neustále!

Další souvislost:

•       „Za všech okolností děkujte … Ducha neuhašujte.“

·             (ČSP) Jan 15:26
26 „Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví.  

           (ČSP) Jan 16:14
14 → On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.

Ø    Naše chvála a hořící plamen Ducha svatého jsou jedno.

•       Člověk plný Ducha svatého chválí Boha – jako první křesťané o letnicích, kdy se jim Duch svatý jako jazyky ohně usadil nad hlavou a jejich vlastní jazyky začaly plápolat chválou.

▪        Čteme: „Mluvili, jak jim Duch svatý dával promlouvat“ a „všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“ Skutky 2,4b a 11b

Ale souvislost mezi chválou a naplňováním Duchem svatým je i opačná.

•       Také ten, kdo otevře ústa, aby chválil Boha, bude plněn Duchem svatým. Vyznávání Ježíše Krista za svého Pána, jsme tímto vyznáním úst zahrnuti do Božího království.

·        (ČSP) Žalm 81:11
11 Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. Otevři ústa a naplním je!

•       Když budeme se srdce chválit Boha, děkovat mu, zpívat mu srdcem, Duch Boží nás naplní – On sám chce naplnit naše ústa chválou Boha.

·        (ČSP) Efezským 5:18–20
18 A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem, 19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v[duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce ho20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.

Svět ví, jak se opít vínem.

My víme, jak se plnit Duchem svatým.

•       Jak to, že svět se nestydí za opíjení se. Ale křesťané se stydí vyznávat Krista a vyjadřovat chválu Bohu?

Vyjadřování chvály a vděčnosti je vyjadřováním Pravdy: On je hoden chvály, On je svatý, On je Bůh, On je dobrý, On je spravedlivý soudce, On je milosrdný a laskavý, On již dal svého Syna za nás …

My k tomu, abychom chválili Boha, nepotřebujeme pozemské věci.

Chválou Boha nehodnotíme, neoceňujeme z naší lidské pozice – to by bylo zvrácené:

„Bože, podívej se na to počasí! Co nám to děláš? – Tak za to tě tedy nechválím.“

Někteří lidé hledají ve svém pozemském životě důvod pro Boží chválu – i zde takové důvody jsou. Ale ty vyšší a věčné důvody k Jeho chvále jsou v nebi.

Proto:

·              (ČEP) Abakuk 3:17–18
17 I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, 18 já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása.

My svou chválou Bohu přiznáváme, to kým je, jaký je ve věčnosti, vyjadřujeme mu věčnou vděčnost a lásku. Uctíváme ho.

Ø    Ve vlastní soběstřednosti příliš mnoho spojujeme modlitbu s prosbou – a vděčnost s vyslyšením našich proseb – mnohem více bychom měli mít modlitbu spojenou s chválou Věčného Boha sedícího na trůnu celého stvoření a našeho Spasitele.

•       Věčně budeme vděční za jeho skutek lásky v Kristu a odstranění našich ohavných hříchů a dar věčného života.

ČSP - český studijní překlad 

Jiří Kostelník, AC Kopřivnice