Je
mariánska úcta biblická? 1/2
Komentář ke článku od P.
Pavol Hucík (odkaz v zápatí článku – VŠE TOUTO BARVOU JE CITACE AUTORA
ČLÁNKU O TOM, PROČ JE MARIÁNSKÁ ÚCTA BIBLICKÁ) můj komentář a citace z Bible najdete vždy pod daným odstavcem
(většinou Český Ekumenický Překlad kardinála Tomáška, pokud není uvedeno jinak)
1) Římsko-katolická církev měla 1500 let (do
reformace) na to,a by do Bible vložila všechny knihy, které považovala za Boží
Slovo, všechna učení, které toto Slovo mělo rozšířit, přesto s bázní před
Božím trestem, do Nového Zákona nepřidala ani čárku i když se na tyto listy
odkazuje ve svém učení
NEBOJ SE VĚŘIT BOŽÍMU SLOVU A
VŠE V NĚM ZKOUMEJ, KAŽDÉ UČENÍ I TO CO ZDE PÍŠI – PÍSMO TI DÁ ŽIVOT A
POZNÁŠ PRAVDU. POZOR NA VYTRHÁVÁNÍ Z KONTEXTU! VĚŘ TOMU, CO ŘÍKÁ BIBLE.
Tato
práce shrnuje a objasňuje mnohé výhrady evangelikálních křesťanů vůči Panně Marii
a úctě k ní, které se občas objevují i v komentářích na našich stránkách.
Odpovídá např. na otázky, zda je uctívání Královny nebes modloslužba, uctívání
obrazů rouháním, zasvěcení se v rozporu s Písmem a další....
Úvod
Ve dvacátém století prošlo lidstvo bouřlivými změnami. K mohutným posunům došlo i na půdě křesťanství. V katolické církvi to bylo hlavně navrácení klíčového místa Božímu slovu a výrazné otevření se pro osobu a působení Ducha Svatého. Na tyto posuny měl zásadní vliv protestantizmus se svým biblickým a letničním nebo charismatickým hnutím. Tyto dva sílící důrazy se dotkly i tradiční spirituality na půdě katolické církve, kterou je mariánská úcta.
Mnozí s úžasem zjistili, jak málo se v Bibli mluví o Panně Marii a kolik prvků mariánské úcty se v Písmu svatém nezmiňuje, ba co víc, zdá se, že mu odporují. Podobně ti, kteří se otevřeli působení Ducha Svatého, získali ohromující zkušenosti s Bohem, které v tradičních formách zbožnosti, poznamenaných mariánskou úctou, nenašli.
Kromě toho došlo k rozvoji ekumenického hnutí. Členové jednotlivých církví se začali spolu scházet na bohoslužbách, modlitbách a festivalech. Mnohé katolické modlitební komunity, zejména z hnutí Obnovy v Duchu Svatém, začaly čerpat z protestantské literatury a zvát na vyučování protestantské kazatele a pastory. A ačkoli nemusely být vždy výslovně naladěni proti mariánské úctě, tato se postupně začala vytrácet v důsledku nedostatečného teologického a hlavně biblického zdůvodnění.
A tak se mnozí katolíci upřímně ptají: Je mariánská úcta v dnešní době ještě potřeba? Není to jen historický přežitek, který nemá dostatečné kořeny ve Svatém Písmu a je výplodem lidové tradice? Dnešní večer se budeme snažit hledat na tyto otázky odpověď.
Nové pohledy na mariánskou úctu
Shrňme si, jaké odlišné pohledy na Pannu Marie a mariánskou úctu se rozšířily v katolických společenstvích v důsledku změn, které jsme uvedli. Jsou to především tyto:
-1.- Písmo svaté mluví o Panně Marii velmi stručně a zdrženlivě. Cílem apoštolů nebylo rozvíjet úctu vůči ní.
A zdá se, že ani ona sama si to nepřála. V Božím slově není základ pro úctu vůči Panně Marii.
-2.- Uctívání Panny Marie a zvlášť jako Královny nebes je modloslužba, jak se to píše v knize proroka Jeremiáše: "Děti sbírají dřevo a otcové zapalují oheň, ženy však zadělávají kvas na koláče pro královnu nebes. A lijí nápoje cizím bohům, jen aby mě urazili. Nuže, zda tito urazí mě, (praví Hospodin), a ne sebe ke své vlastní záhubě? Proto praví Panovník Hospodin: Hle, svůj hněv a svůj zápal rozlijeme na toto město, na lidi a dobytek, na stromy pole a plody země, bude hořet a neuhasne "(Jer 7, 16-20).
A dále: "Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Vy a vaše ženy, co jste svými ústy vyslovily, to jste svýma naplnily. Řekli jste:" Amen splníme své sliby, které jsme složili, že budeme pálit kadidlo královně nebes a vylévat její nápojové oběti. " Plňte jen své sliby a zachovávejte své sliby! Slyšte tedy slovo Hospodinovo, všichni Judejci, kteří bydlíte v egyptské zemi: Hle, na své velké jméno přísahám - praví Hospodin: V celé egyptské zemi nebude žádný judský člověk vzývat moje jméno slovy: "Tak, jako žije Panovník Hospodin!" Hle, budu bdit nad nimi na neštěstí, ne na štěstí; a všichni judští muži, kteří jsou v egyptské zemi, budou hynout mečem a hladem, dokud nevyhynou "(Jer 44, 25-27).
Nakonec je to porušení 1. Božího přikázání, které říká: "Nebudeš mít jiné bohy mimo mne! (...) Nebudeš se jim klaněti, ani je uctívat "(Ex 20, 3.5).
-3.- Uznávání Panny Marie jako prostřednicí je v rozporu s citátem z 1 Tim 2, 5-6, kde se píše: "Neboť jeden je Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi - člověk Kristus Ježíš, který vydal sebe samého jako výkupné za všechny, jako svědectví v pravém čase. "
Nebo také z dopisu Židům 9, 15:" A proto je prostředníkem nové smlouvy, aby smrtí podstoupenou pro vykoupení z přestoupení spáchaných za první smlouvy dostali ti, co jsou povoláni, zaslíbení věčného dědictví. "
A nakonec i evangelista Jan citoval Ježíšova slova: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne "(Jan 14, 6).
Takže Panna Maria není prostřednicí milostí, jak tomu mnozí věří. A nakonec nač máme jít za matkou, když můžeme jít rovnou za Synem?!
-4.- Panna Maria nám nemůže pomáhat ke spáse pro své zásluhy, neboť je psáno: "Milostí tedy jste spaseni skrze víru, a to není z vás, je to Boží dar: ne ze skutků, aby se nikdo nechlubil" (Ef 2, 8) .
Jediné zásluhy jsou ty, které nám získal Ježíš Kristus.
-5.- Modlitba k Panně Marii a skrze Marii se zdá být rouháním, protože my se máme modlit k Nebeskému Otci ve jménu Ježíše Krista. Navíc Bůh už ve Starém zákoně zakázal komunikovat s mrtvými: "Ať není mezi vámi nikoho, kdo by ... se radil s duchy ... nebo by se ptal mrtvých na pravdu. Všechny tyto věci uráží Pána a pro tyto nešlechetnosti je vyhubí "(Dt 18, 10-12).
Proto není vhodné modlit se růženec a jiné mariánské modlitby. Je zbytečné prosit Pannu Marii o přímluvu u Boha, protože za nás se u Otce přimlouvá někdo jiný, jak říká sv. Pavel v listu Římanům: "Tak i Duch přichází na pomoc naší slabosti, neboť nevíme ani to, za co se máme modlit, jak třeba; a sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným vzdechy. A ten, který zkoumá srdce, ví, po čem Duch touží: že se přimlouvá za svaté, jak se líbí Bohu "(Řím 8, 26-27).
A dále: "Kdo OBŽALUJE Božích vyvolených? Bůh, který omlouvá? A kdo je odsoudí? Kristus Ježíš, který zemřel, ba více - který byl vzkříšen, je po pravici Boha a přimlouvá se za nás? "(Řím 8, 33-34).
-6.- Zasvěcení nebo úplné svěření se Panně Marii se ukazuje být v rozporu s veršem Listu Filipanům 2, 11: "Ježíš Kristus je Pán!" ke slávě Boha Otce. "
A jinde:" Jeden je Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a je ve všech "(Ef 4, 5-6).
-7.- Uctívání soch a obrazů Panny Marie je modlářstvím, o němž mluví první Boží přikázání, jak nám ho podává kniha Exodus: "Nezobrazíš si modlu, ani žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí! Nebudeš se jim klaněti, ani je uctívat, neboť já, Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý "(Ex 20, 4-5).
Klečení před sochou Panny Marie je tedy jasným znakem modloslužby. Podobně je to i s nošením zázračných medailí, škapulířů a růženců, o nichž se předpokládá, že přinesou štěstí nebo ochranu. O takových Boží slovo říká: "V ten den Pán odstraní ozdobu: obruče nohou, sluníčka a mesíčky, perly, náramky a závoje, turbany, chrastítka, pásy, voňavky a amulety ..." (Iz 3, 18-20).
-8.- Panna Maria byla pouze obyčejná hříšná žena a potřebovala být spasena. Vždyť sama v Magnificatu zvolala: "A můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli" (Lk 1, 47).
-9.- Panna Maria dala Ježíšovi lidské tělo a porodila ho jako člověka, ale není původcem jeho božstva, proto ji nelze ji nazvat Bohorodičkou, neboť Bůh existuje od věků.
-10.- Tvrzení některých katolíků, že Panna Maria je Spoluvykupitelka, je rouháním, protože je pouze jediný Vykupitel - Ježíš Kristus, jak psal již prorok Izaiáš: "Toto praví Hospodin, král Izraele, vykupitel jeho, Hospodin zástupů:" Já jsem první a já jsem poslední , kromě mě není Boha "(Iz 44, 6).
Nebo na jiném místě:" ... dozvíš se, že já jsem Hospodin, tvůj spasitel a tvůj vykupitel, mocný Jakubův "(Iz 60, 16b).
A také:" Ty, Pane, jsi náš otec, máš jméno: vykupitel náš pradávný "(Iz 63, 16).
-11.- Tituly Matka církve a Matka křesťanů jsou nesprávné. Panna Maria se tak dává se tak na rovinu s Bohem Otcem, což je z biblického hlediska zcela nepřijatelné.
-12.- Neposkvrněné početí a Nanebevzetí Panny Marie nemají ve svatém Písmu žádný základ.
Jakkoliv odvážně vypadají tato tvrzení, mnohokrát za nimi není zlomyslnost, ale upřímná snaha nezmenšit úctu, která patří jedině Bohu. Ale jak to je ve skutečnosti? Opravdu mariánská úcta, jak ji hlásá katolická církev, nemá biblický základ a vzdaluje věřící od Boha? Pojďme se ještě jednou podívat na zmíněné argumenty.
Úvod
Ve dvacátém století prošlo lidstvo bouřlivými změnami. K mohutným posunům došlo i na půdě křesťanství. V katolické církvi to bylo hlavně navrácení klíčového místa Božímu slovu a výrazné otevření se pro osobu a působení Ducha Svatého. Na tyto posuny měl zásadní vliv protestantizmus se svým biblickým a letničním nebo charismatickým hnutím. Tyto dva sílící důrazy se dotkly i tradiční spirituality na půdě katolické církve, kterou je mariánská úcta.
Mnozí s úžasem zjistili, jak málo se v Bibli mluví o Panně Marii a kolik prvků mariánské úcty se v Písmu svatém nezmiňuje, ba co víc, zdá se, že mu odporují. Podobně ti, kteří se otevřeli působení Ducha Svatého, získali ohromující zkušenosti s Bohem, které v tradičních formách zbožnosti, poznamenaných mariánskou úctou, nenašli.
Kromě toho došlo k rozvoji ekumenického hnutí. Členové jednotlivých církví se začali spolu scházet na bohoslužbách, modlitbách a festivalech. Mnohé katolické modlitební komunity, zejména z hnutí Obnovy v Duchu Svatém, začaly čerpat z protestantské literatury a zvát na vyučování protestantské kazatele a pastory. A ačkoli nemusely být vždy výslovně naladěni proti mariánské úctě, tato se postupně začala vytrácet v důsledku nedostatečného teologického a hlavně biblického zdůvodnění.
A tak se mnozí katolíci upřímně ptají: Je mariánská úcta v dnešní době ještě potřeba? Není to jen historický přežitek, který nemá dostatečné kořeny ve Svatém Písmu a je výplodem lidové tradice? Dnešní večer se budeme snažit hledat na tyto otázky odpověď.
Nové pohledy na mariánskou úctu
Shrňme si, jaké odlišné pohledy na Pannu Marie a mariánskou úctu se rozšířily v katolických společenstvích v důsledku změn, které jsme uvedli. Jsou to především tyto:
-1.- Písmo svaté mluví o Panně Marii velmi stručně a zdrženlivě. Cílem apoštolů nebylo rozvíjet úctu vůči ní.
A zdá se, že ani ona sama si to nepřála. V Božím slově není základ pro úctu vůči Panně Marii.
-2.- Uctívání Panny Marie a zvlášť jako Královny nebes je modloslužba, jak se to píše v knize proroka Jeremiáše: "Děti sbírají dřevo a otcové zapalují oheň, ženy však zadělávají kvas na koláče pro královnu nebes. A lijí nápoje cizím bohům, jen aby mě urazili. Nuže, zda tito urazí mě, (praví Hospodin), a ne sebe ke své vlastní záhubě? Proto praví Panovník Hospodin: Hle, svůj hněv a svůj zápal rozlijeme na toto město, na lidi a dobytek, na stromy pole a plody země, bude hořet a neuhasne "(Jer 7, 16-20).
A dále: "Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Vy a vaše ženy, co jste svými ústy vyslovily, to jste svýma naplnily. Řekli jste:" Amen splníme své sliby, které jsme složili, že budeme pálit kadidlo královně nebes a vylévat její nápojové oběti. " Plňte jen své sliby a zachovávejte své sliby! Slyšte tedy slovo Hospodinovo, všichni Judejci, kteří bydlíte v egyptské zemi: Hle, na své velké jméno přísahám - praví Hospodin: V celé egyptské zemi nebude žádný judský člověk vzývat moje jméno slovy: "Tak, jako žije Panovník Hospodin!" Hle, budu bdit nad nimi na neštěstí, ne na štěstí; a všichni judští muži, kteří jsou v egyptské zemi, budou hynout mečem a hladem, dokud nevyhynou "(Jer 44, 25-27).
Nakonec je to porušení 1. Božího přikázání, které říká: "Nebudeš mít jiné bohy mimo mne! (...) Nebudeš se jim klaněti, ani je uctívat "(Ex 20, 3.5).
-3.- Uznávání Panny Marie jako prostřednicí je v rozporu s citátem z 1 Tim 2, 5-6, kde se píše: "Neboť jeden je Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi - člověk Kristus Ježíš, který vydal sebe samého jako výkupné za všechny, jako svědectví v pravém čase. "
Nebo také z dopisu Židům 9, 15:" A proto je prostředníkem nové smlouvy, aby smrtí podstoupenou pro vykoupení z přestoupení spáchaných za první smlouvy dostali ti, co jsou povoláni, zaslíbení věčného dědictví. "
A nakonec i evangelista Jan citoval Ježíšova slova: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne "(Jan 14, 6).
Takže Panna Maria není prostřednicí milostí, jak tomu mnozí věří. A nakonec nač máme jít za matkou, když můžeme jít rovnou za Synem?!
-4.- Panna Maria nám nemůže pomáhat ke spáse pro své zásluhy, neboť je psáno: "Milostí tedy jste spaseni skrze víru, a to není z vás, je to Boží dar: ne ze skutků, aby se nikdo nechlubil" (Ef 2, 8) .
Jediné zásluhy jsou ty, které nám získal Ježíš Kristus.
-5.- Modlitba k Panně Marii a skrze Marii se zdá být rouháním, protože my se máme modlit k Nebeskému Otci ve jménu Ježíše Krista. Navíc Bůh už ve Starém zákoně zakázal komunikovat s mrtvými: "Ať není mezi vámi nikoho, kdo by ... se radil s duchy ... nebo by se ptal mrtvých na pravdu. Všechny tyto věci uráží Pána a pro tyto nešlechetnosti je vyhubí "(Dt 18, 10-12).
Proto není vhodné modlit se růženec a jiné mariánské modlitby. Je zbytečné prosit Pannu Marii o přímluvu u Boha, protože za nás se u Otce přimlouvá někdo jiný, jak říká sv. Pavel v listu Římanům: "Tak i Duch přichází na pomoc naší slabosti, neboť nevíme ani to, za co se máme modlit, jak třeba; a sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným vzdechy. A ten, který zkoumá srdce, ví, po čem Duch touží: že se přimlouvá za svaté, jak se líbí Bohu "(Řím 8, 26-27).
A dále: "Kdo OBŽALUJE Božích vyvolených? Bůh, který omlouvá? A kdo je odsoudí? Kristus Ježíš, který zemřel, ba více - který byl vzkříšen, je po pravici Boha a přimlouvá se za nás? "(Řím 8, 33-34).
-6.- Zasvěcení nebo úplné svěření se Panně Marii se ukazuje být v rozporu s veršem Listu Filipanům 2, 11: "Ježíš Kristus je Pán!" ke slávě Boha Otce. "
A jinde:" Jeden je Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a je ve všech "(Ef 4, 5-6).
-7.- Uctívání soch a obrazů Panny Marie je modlářstvím, o němž mluví první Boží přikázání, jak nám ho podává kniha Exodus: "Nezobrazíš si modlu, ani žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí! Nebudeš se jim klaněti, ani je uctívat, neboť já, Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý "(Ex 20, 4-5).
Klečení před sochou Panny Marie je tedy jasným znakem modloslužby. Podobně je to i s nošením zázračných medailí, škapulířů a růženců, o nichž se předpokládá, že přinesou štěstí nebo ochranu. O takových Boží slovo říká: "V ten den Pán odstraní ozdobu: obruče nohou, sluníčka a mesíčky, perly, náramky a závoje, turbany, chrastítka, pásy, voňavky a amulety ..." (Iz 3, 18-20).
-8.- Panna Maria byla pouze obyčejná hříšná žena a potřebovala být spasena. Vždyť sama v Magnificatu zvolala: "A můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli" (Lk 1, 47).
-9.- Panna Maria dala Ježíšovi lidské tělo a porodila ho jako člověka, ale není původcem jeho božstva, proto ji nelze ji nazvat Bohorodičkou, neboť Bůh existuje od věků.
-10.- Tvrzení některých katolíků, že Panna Maria je Spoluvykupitelka, je rouháním, protože je pouze jediný Vykupitel - Ježíš Kristus, jak psal již prorok Izaiáš: "Toto praví Hospodin, král Izraele, vykupitel jeho, Hospodin zástupů:" Já jsem první a já jsem poslední , kromě mě není Boha "(Iz 44, 6).
Nebo na jiném místě:" ... dozvíš se, že já jsem Hospodin, tvůj spasitel a tvůj vykupitel, mocný Jakubův "(Iz 60, 16b).
A také:" Ty, Pane, jsi náš otec, máš jméno: vykupitel náš pradávný "(Iz 63, 16).
-11.- Tituly Matka církve a Matka křesťanů jsou nesprávné. Panna Maria se tak dává se tak na rovinu s Bohem Otcem, což je z biblického hlediska zcela nepřijatelné.
-12.- Neposkvrněné početí a Nanebevzetí Panny Marie nemají ve svatém Písmu žádný základ.
Jakkoliv odvážně vypadají tato tvrzení, mnohokrát za nimi není zlomyslnost, ale upřímná snaha nezmenšit úctu, která patří jedině Bohu. Ale jak to je ve skutečnosti? Opravdu mariánská úcta, jak ji hlásá katolická církev, nemá biblický základ a vzdaluje věřící od Boha? Pojďme se ještě jednou podívat na zmíněné argumenty.
Princip Sola
Scriptura
Dříve, než budeme rozebírat výše uvedené argumenty, považuji za důležité zastavit se u principu, který nastolila reformace v 17. století a který se označuje jako Sola Scriptura. Znamená to, že podle něj mají křesťané věřit a zachovávat jedině to, co se nachází ve Svatém Písmu. To, co k němu přidala tradice, má odvrhnout jako nepotřebné, neužitečné, ba přímo škodlivé.
Dříve, než budeme rozebírat výše uvedené argumenty, považuji za důležité zastavit se u principu, který nastolila reformace v 17. století a který se označuje jako Sola Scriptura. Znamená to, že podle něj mají křesťané věřit a zachovávat jedině to, co se nachází ve Svatém Písmu. To, co k němu přidala tradice, má odvrhnout jako nepotřebné, neužitečné, ba přímo škodlivé.
Ano vše, co Písmo nepotvrzuje nebo popírá, Bůh nikdy nejde proti svému
Slovu, jinak by byl lhář
„Pavel, otrok Boží a apoštol Ježíše Krista pro víru
Božích vyvolených a pro
poznání pravdy, která je
podle zbožnosti na základě naděje věčného života, jejž před
věčnými časy zaslíbil Bůh, který nemůže lhát
a který ve svůj čas
zjevil své slovo ve zvěsti, která mi byla svěřena podle příkazu našeho
Zachránce Boha“ – TITOVI
1,1-3
Pravdu zjevil svým učedníkům,
mluví o tom i Pavel
Některé současné protestantské církve tento
princip již považují za překonaný, protože i
ony žijí z tradice reformátorů a zachovávají i to, co se přímo nenachází ve
Svatém Písmu. V praxi a hlavně v konfrontaci s katolíky se však stále na
tento princip odvolávají.
Není nikde uvedeno konkrétně jaká tradice, která
nemá kořen v Písmu. To je stejné jako říci, všechno je špatné ale, když máme konkretizovat,
nenajdeme jedinou špatnou věc. Zevšeobecňování je alibismus …
VÝZVA: Ať tedy Římský-katolicismus uvede alespoň jednu věc, která se stala
pro evangelikály/protestanty tradicí a nemá podporu Božího Slova nebo dokonce jde proti
Božímu Slovu?
Neboť
Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč;
proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit
myšlenky a postoje srdce. (ČSP)
|
Ježíšovým záměrem nebylo zanechat psané
Boží slovo, ale slovo hlásáno a předáváno, čili tradované z pokolení na
pokolení, jak je to typické pro hebrejskou kulturu. S výjimkou Zjevení apoštola
Jana nemáme ani jednu zmínku, že by Ježíš dal přímý příkaz, aby byly jeho
skutky a činy zapsány. Ale víme, že řekl: "Jděte tedy, učte všechny národy
(...) a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal" (Mt 28, 19-20).
Tato slova neřekl zástupům, ale jedenácti apoštolům (Mt 28, 16), kteří byli
zárukou pravdivosti a věrnosti předávání evangelia. Neboť ne každý, kdo čte,
rozumí a chápe Boží Slovo. A ne každý ho může vysvětlovat. Proto sv. Petr
napsal: "Především však vězte,
že žádné proroctví v Písmu nepřipouští soukromý výklad. Neboť proroctví nikdy nevzešla z lidské vůle; ale pod vedením Ducha
Svatého mluvili lidé poslaní od Boha "(2 Pt 1, 20-21).
2.
Petrova 1,20-21 „Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního
pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské
vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. (ČEP)
τοῦτο πρῶτον γινώσκοντες ὅτι πᾶσα προφητεία γραφῆς ἰδίας ἐπιλύσεως οὐ γίνεται·
1:21 οὐ γὰρ θελήματι ἀνθρώπου ἠνέχθη προφητεία
ποτέ, ἀλλὰ ὑπὸ πνεύματος ἁγίου φερόμενοι ἐλάλησαν ἀπὸ θεοῦ ἄνθρωποι.
ἐπιλύσεως – překlad 1) a loosening, unloosing 2) metaph.
interpretation
1:20 Above all, you do well if you recognize this: No prophecy of scripture ever comes about by the
prophet’s own imagination,1:21 for no prophecy was ever
borne of human impulse; rather, men carried along by the Holy Spirit spoke from God.
Proroctví – tedy ani Boží Slovo nevznikalo nikdy z
vlastního pochopení, ale bylo jen interpretováno.
Etiopan
ze Skutků apoštolů četl Boží slovo, ale i tak mu nerozuměl. Proto se ho Filip
zeptal: "Rozumíš, co čteš?" On odpověděl: "Jak bych mohl, když
mi to nikdo nevysvětlí?" "(Sk 8, 30-31). Učedníci z Emauz roky
poslouchali Pána Ježíše, chodili s ním, a přece ho nepochopili. Jak píše
evangelista Lukáš: "Jejich oči byly zastřené, aby ho nepoznali" (Lk
24, 16). I sám Ježíš jim vyčítal: "Vy nechápaví, je vám tak těžké uvěřit
všemu, co mluvili proroci!" (Lk 24, 25). I samotná Panna Maria a sv.
Josef, přestože byli s Ježíšem od malička, vždy nechápali, co dělá a říká. Když
ho našli jako dvanáctiletého v chrámu, řekl jim: "Proč jste mě hledali?
Nevěděli jste, že mám být tam, kde jde o mého Otce? "Ale oni nepochopili
slovo, které jim říkal" (Lk 2, 49-50).
Zajímavé, že vše bylo v podobenství, ale
jen kapitola 6 v Janově evangeliu to bylo doslovně podle učení o těle a krvi,
které máme jíst a pít (nemá vůbec souvislost
s Večeři Páně) římské-katolické církve i když
Ježíš hovořil v podobenství a vysvětlil to v prohlášení Jan 6,63 „Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou
Duch a jsou život.” a Petr to potvdil
Jan 6,68-69: „Šimon Petr mu odpověděl: „Pane,
ke komu bychom šli? Ty máš slova
věčného života. A my jsme
uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“
Když Ježíš předpověděl Dvanácti, že bude muset zemřít, Lukáš poznamenal: "Jenže oni z toho ničemu nerozuměli. Toto slovo jim zůstalo skryté a nepochopili, co říkal "(Lk 18, 34).
Když mluvil podobenství o dobrém Pastýři, evangelista Jan napsal: "... ale oni nepochopili, co jim to chtěl říct." (Jan 10, 6).
Podle apoštola Jana to apoštolové nakonec pochopili
„Vyšel
jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci.“
Jeho učedníci mu řekli: „Nyní mluvíš přímo a bez obrazů. Nyní víme, že víš
všecko a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky. Proto věříme, že jsi vyšel
od Boha.“ Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte? Hle, přichází hodina, a již je zde,
kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem
sám, neboť Otec je se mnou. To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj.
Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ Jan 16,28-33
Ale když
Ježíš vstal z mrtvých, udělal něco, čím uzpůsobil apoštoly hlásat pravý výklad
toho, co udělal a řekl. Evangelista Lukáš to zaznamenal těmito slovy:
"Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmu, a řekl jim:" Tak je
psáno, že Mesiáš bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu se
bude všem národům, počínaje od Jeruzaléma, hlásat pokání na odpuštění hříchů.
Vy jste toho svědky. Hle, já na vás sešlu, co slíbil můj Otec. Proto zůstaňte
ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti "(Lk 24, 45-49).
Hlásat a vysvětlovat evangelium nemohl kdokoliv, ale pouze vybraní svědci vyzbrojeni mocí Ducha Svatého, čili apoštolové a ti, které oni pověřili tímto úkolem. Ale ne ledajací samozvanci.
Hlásat a vysvětlovat evangelium nemohl kdokoliv, ale pouze vybraní svědci vyzbrojeni mocí Ducha Svatého, čili apoštolové a ti, které oni pověřili tímto úkolem. Ale ne ledajací samozvanci.
„Přirozený
člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je
chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. Člověk obdařený Duchem je schopen
posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen. Vždyť ‚kdo poznal
mysl Páně a kdo ho bude poučovat‘? My však mysl Kristovu máme." 1 Korintským 2,14-16
Duchovní
věci nás učí a vykládá zase jen Duch
„Chtěl
bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým
sloupem, všichni prošli mořem, všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s
Mojžíšem, všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili
totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. A přece
se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť ‚poušť byla poseta jejich těly‘. To vše
se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni." 1 Korintským
10,1-6
živit
se Ježíšem = Jeho Slovem a zachovávat to co učil, žít to, jinak dopadneme jako
Izraelci na poušti – takže i když máme stejnou Bibli, stejné Boží Slovo stane
se, že tuto Bibli nebudou poslouchat a najdou si učení, které jim bude víc vyhovovat.
Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. 2 TIM 4,2-4
„Ale
jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl
nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá
všechno, i hlubiny Boží. Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho
vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale
Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne
tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci
vykládáme slovy Ducha." 1 Korintským 2,9-13
Nuže
tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať
už slovem nebo dopisem. 2 Tes
2,15
Apoštolové nám vše svěřili a toho se máme držet.
O poslání
apoštolů Barnabáše a Saula sv. Lukáš píše: "Jak sloužili Pánu a postili
se, řekl Duch Svatý:" Oddělte mi Barnabáše a Saula na dílo; pro které jsem
je povolal. "Oni se postili a modlili, vložili na ně ruce a propustili
je" (Sk 13, 2 -3).
Ale ani po Ježíšově zmrtvýchvstání a po seslání Ducha Svatého nebylo všechno všem jasné. Proto apoštol Petr o mylném vysvětlování učení apoštola Pavla v jeho listech napsal: "Některá místa v nich jsou těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písma, ke své vlastní záhubě" (2 Pt 3, 16).
Ale ani po Ježíšově zmrtvýchvstání a po seslání Ducha Svatého nebylo všechno všem jasné. Proto apoštol Petr o mylném vysvětlování učení apoštola Pavla v jeho listech napsal: "Některá místa v nich jsou těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písma, ke své vlastní záhubě" (2 Pt 3, 16).
„Pán neotálí splnit svá
zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si
nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně
přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem
roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se
toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte
příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem.
Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá
spravedlnost. Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli
čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem.“ 2Petrova 3,9-10
Lidé
přestali brát Boží Slovo vážně, začali se vysmívat těm, kteří na Něm stojí,
začali si přidávat věci a vyvozovat z učení Pavla něco jiného, než
skutečně řekl, aby pomýlili ostatní …
„A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán
poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti,
která mu byla dána. Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko
srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k
vlastní záhubě. Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se,
abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního
pevného základu. Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele
Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.
2
Petrova 3,15-18
Kdo překrucuje učení apoštola Pavla?
Proto
se z učení Pavla o Večeři Páně, kterou máme činit k připomínce toho, co
Ježíš učinil, dokud Ježíš nepřijde – udělala z ní smírčí oběť, kdy se na
oltáři římské-katolické církve obětovává nekrvavě Ježíš, i když je psáno, že
tam kde jsou hříchy odpuštěny již nejsou nutné oběti za hřích!
„Kristus
však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží a hledí
vstříc tomu, ‚až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu‘. Tak jedinou
obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje. Dosvědčuje nám to i
Duch svatý, když říká: ‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech,
praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich
hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.‘
Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti. Protože
Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou
novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého
těla." Židům 10,12-20
Jestliže
přijmeme, že se nám Ježíš dává v oběť na oltáři v Eucharistické mši,
pak nemáme strach hřešit, protože za svůj hřích obětuji Ježíše…ale platí:
„Jestliže svévolně
hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí
za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘. Židům
10,26
Když v prvotní církvi nastal spor mezi křesťany ze židovství a křesťany z pohanství, sešli se apoštolové a starší v Jeruzalémě, aby ho vyřešili. Nerozhodoval kdokoliv, ale jak napsal Lukáš: "Apoštolové a starší se sešli a zkoumali tuto věc" (Sk 15, 6). V závěrečném ustanovení vyhlásili: "Neboť Duch Svatý a my jsme usoudili, že nebudeme na vás klást žádné další břemeno kromě toho nezbytného: zdržet se masa obětovaného modlám, krve, udušených zvířat a smilstva. Pokud se budete tohoto chránit, budete jednat správně "(Sk 15, 28-29).
Proto apoštol Pavel v listu Timoteovi nenapsal, že k poznání pravdy stačí Bible, ale že, cituji: "sloup a opora pravdy" je "Církev živého Boha" (1 Tim 3, 15). Vždyť to ona rozhodla, které knihy z četných nábožných spisů jsou inspirovány Duchem Svatým a tak závazné pro všechny věřící.
„pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v
Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.“ 1 Tim 3,15
Opora jaké pravdy? Kdo je pravda? Ježíš
říká „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Jan 14,6
Pokud se toho nebudeme držet, toho co učil apoštol Pavel,
tak jsme prokleti!!!!!!
„Milost
vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za
naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a
Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen. Divím se, že se od toho, který vás
povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium
ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium
Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel
hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak
jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium
než to, které jste přijali, budiž proklet! Jde mi o přízeň u lidí,
anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit
lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým. Ujišťuji vás, bratří, že evangelium,
které jste ode mne slyšeli, není z člověka. Vždyť já jsem je nepřevzal od
žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš
Kristus.“ Galatským 1,3-12
Pokud
tedy neučil o Marii jako spolu vykupitelce, prostřednicí a přímluvkyní, pokud
neučil o Eucharistické oběti, pokud neučil o očistci, pokud neučil o
odpustcích, pokud neučil o uctívání svatých, pokud neučil, že se máme modlit
k někomu jinému než k Ježíši, pokud neučil o knězích jako o druhých
Kristech, pokud neučil o tom, že biskup má žít v celibátu, pokud neučil o
tom, že ježíš je přítomný v chlebu i v krvi fyzicky, pokud neučil o
tom, že se mají křtít nevěřící (děti), pokud neučil, že má přebírat apoštolství
nějaký papež….. tak je to jiné evangelium a On nás zapřísahal, abychom nešli za to, co sám
učil, protože mu to zjevil samotný Ježíš. A kdo by učil něco jiného než on, tak
má být PROKLET!!!! Velmi silná slova na někoho, kdo by měl očekávat,
že Bůh bude zjevovat další tajemství své „římsko-katolické církvi“
Víte, co je vlastně Boží slovo Nového zákona? Je to
zapsaná tradice první církve na podnět představených církve. A ti, kteří ji
zapsali, si nikdy nenárokovali, že je to všechno, co třeba věřit, nebo co Ježíš
udělal. Sv. Jan na konci svého díla napsal: "Ale Ježíš udělal ještě mnoho
jiného. Kdyby se to vše mělo dopodrobna popsat, myslím, ani na celém světě by
nebylo dost místa na knihy, které by bylo třeba napsat "(Jan 21, 25).
Už neexistuje žádné tajemství Římanům
16,25-26
„Sláva
tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je
odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však
zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi
národy, aby je poslušně přijali vírou.“
My víme i to, že ne všechny spisy apoštolů se nám zachovaly. V Listu apoštola Pavla Kolosanům čteme: "Když se tento dopis přečte u vás, zařiďte, aby se také četl v laodikejské církvi, a vy si zase přečtěte ten laodikejský" (Kol 4, 16). List Laodicejanům se nám nezachoval a je pravděpodobné, že byly i další.
LEŽ
My víme i to, že ne všechny spisy apoštolů se nám zachovaly. V Listu apoštola Pavla Kolosanům čteme: "Když se tento dopis přečte u vás, zařiďte, aby se také četl v laodikejské církvi, a vy si zase přečtěte ten laodikejský" (Kol 4, 16). List Laodicejanům se nám nezachoval a je pravděpodobné, že byly i další.
LEŽ
Kromě toho vznikla
v této době řada dalších spisů, které se sice také odvolávaly na autoritu
apoštolů, nikdy však nedosáhly obecného uznání (List Laodicejským, Evangelium
Tomášovo atd.)
List Laodicejským
lze v pohodě vyhledat na internetu, protože se dochoval: např. zde http://www.scribd.com/doc/212734876/List-Laodicejsk%C3%BDm
Zajímavé jsou slova
apoštola Pavla z List Laodicejským z 2 kapitoly
1. Nedejte se už tedy zastrašovat nikým, ani
nějakým (Bohem) nepovolaným biskupem a knězem,
ani nějakým svátkem, ani starým sabatem a novým Měsícem,
2. ani chrámem, ani obětním obřadem a
lemovanými rouchy a rovněž tak ne pokrmem a nápojem. 3. V
jídle a pití buďte mírní, – to je dobré pro ducha, duši i tělo a Pánu je to milé. 4. Když však někdo
praví a učí a požaduje: „Tento aneb onen pokrm se nesmí požívat, jelikož je
podle Mojžíše nečistý!“, 5. tu pravím naproti tomu: Mojžíš a proroci byli v
Kristu splněni a osvobozeni, nám však
Pán nezakázal žádný pokrm, ježto On Sám jedl a pil s hříšníky a celníky 6. a zvolal: „Co jíš, neznečisťuje tě
,ale
co z tvého srdce vychází – jako: zlé řeči, zlé žádosti, lakota, závist, vražda,
hněv, hltavost a obžerství, nevěstkářství,
cizoložství a podobné, – to je to, co vždy znečišťuje člověka!“ 7. Jelikož pak máme takové evangelium od Něho, samotného Pána veškeré slávy, jak velkými pošetilci bychom museli být, kdybychom se dávali dobrovolně znovu zapřáhnout do starého tvrdého
jha?! 8. Co nyní již se stínem, který měl z Mojžíše zajisté prorocký význam toho, co se před našima
očima stalo, pro nás, kteří jsme se
stali s Kristem a v Kristu jedním tělem.“
9.Já
však prosím a dokonce vás zapřísahám: Nedávejte
si určovat cíl nikým, kdo svémocnou volbou si vykračuje ve vší pokoře a duchovnosti andělů nebeských, z čehož však nikdy nic neviděl a neslyšel,
zato je však ve své věci nadutý jen ve svém
tělesném smyslu 10. a
nepřidržuje se hlavy (JEŽÍŠE), z níž celé tělo dostává
skrze údy, klouby a spoje účinnost, navzájem
se udržuje a uchopuje a vzrůstá takto k velikosti božské, 11. nýbrž
přidržuje se jen mysli, která je v sobě plná
špíny a nečistoty, plna zištnosti, plna
klamu a lži, plna panovačnosti, plna
lakoty a plna závisti. 12. Tak je tomu právě s tím, kdo u vás chce
vystupovat, jako by byl Pánem a mnou povolán
a pak vámi zvolen! 13. Já však tu pravím vám všem: Takový má v
sobě ducha ďáblova a obchází mezi vámi
jako vlk v beránčím kožichu a jako hladový, řvoucí lev, který se
horlivě namáhá, aby vás pohltil.
Ani Ježíš neřekl vše svým apoštolům. Těsně před svým nanebevstoupením jim řekl: "Ještě vám mám mnoho toho říci, ale nyní byste to nesnesli. Když přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a zvěstuje vám "(Jan 16, 12-14).
Sv. Pavel napsal věřícím v Kolosech kolem r.. 55, že mají "růst v poznání Boha" (Kol 1, 10). V Listu Filipanům zase napsal, že Bůh postupně odhaluje pravdu těm, kteří ho hledají: "A všichni dokonalí takto smýšlejme! A pokud něco chápete jinak, i to vám Bůh zjeví. Ale k čemu jsme už dospěli, toho se držme! "(Flp 3, 15-16).
Podstatným krokem
při vzniku Nového zákona byl výběr a sestavení závazného souboru (kánonu) z
jednotlivě vzniklých textů. Evangelia a Pavlovy listy se už ve 2. století
citují v jiných křesťanských spisech jako nepochybné autority, kolem roku 200
vznikl nejstarší zachovaný soupis knih vznikajícího Nového zákona (Zlomek
Muratoriho), kdežto o postavení některých obecných listů a Apokalypsy se
diskutovalo až do 4. století. Naopak v některých církevních obcích se četly a
uznávaly i další spisy, které se nakonec součástí Nového zákona nestaly. Kromě
toho vznikla v této době řada dalších spisů, které se sice také odvolávaly na
autoritu apoštolů, nikdy však nedosáhly obecného uznání (List Laodicejským,
Evangelium Tomášovo atd.). Obvykle se označují jako (novozákonní) apokryfy;
některé z nich byly objeveny až v 19. století. cs.wikipedia.org
Několik prvků, které katolické církvi někteří vyčítají,
že je přidala do praxe věřících a nemají nic společného se svatým Písmem a s
prvními křesťany, vyvracejí hlavně dva mimobiblické spisy. Jeden z nich je
pravděpodobně ještě starší než Janovo evangelium. Oba byly však napsány dávno
předtím, než církev stanovila, které spisy patří do kánonu Nového zákona a tedy
jsou inspirovány Duchem Svatým. Jde o spis Didaché, celým názvem Učení
Pána, hlásáno národům dvanácti apoštoly, jehož čas vzniku udávají autoři mezi
roky 80 -100 po Kr., Jiní připouštějí maximálně rok 150 po Kr. Druhým spisem je
Apoštolské podání (Apoštolská tradice), který byl napsán v roce 215.
Dodám ještě, že první generace křesťanů neměla k dispozici psané slovo Nového zákona. Evangelia byla napsána až po roce 60 po Kr., Z toho evangelium sv. Jana až mezi lety 90-100 po Kr. Kromě toho v dalších stoletích vzniklo několik falešných evangelií a listů. První úplný seznam kanonických knih Nového Zákona se nám zachoval až od sv. Atanáše, který se narodil v r.. 295 po Kr. Dřívější seznam, tzv.. Muratoriho kodex z druhé poloviny 2. stol. byl ještě neúplný.
Dodám ještě, že první generace křesťanů neměla k dispozici psané slovo Nového zákona. Evangelia byla napsána až po roce 60 po Kr., Z toho evangelium sv. Jana až mezi lety 90-100 po Kr. Kromě toho v dalších stoletích vzniklo několik falešných evangelií a listů. První úplný seznam kanonických knih Nového Zákona se nám zachoval až od sv. Atanáše, který se narodil v r.. 295 po Kr. Dřívější seznam, tzv.. Muratoriho kodex z druhé poloviny 2. stol. byl ještě neúplný.
Jsou to knihy,
které neměla Římsko-katolická církev odvahu přidat k Novozákonním knihám,
jelikož Bůh je tam nechtěl, jelikož některé pasáže šli nad slova samotného
Ježíše
V Didaché (80-100 po Kr) se hovoří o těchto záležitostech:
1. O zákazu zabíjení nenarozených dětí (2, 2 a 5, 1)
2. O zákazu astrologie (3, 4)
3. O almužně na odpuštění hříchů (4, 6): "Co sis vydělil vlastníma rukama, děj na odpuštění hříchů."
4. O poučení před křtem (7, 1)
5. O křtu trojnásobným politím (7, 3) -
6. O půstu ve středu a pátek (8, 1)
7. O modlitbě Otče náš třikrát denně (8, 3)
8. Text modlitby požehnání nad dary během eucharistie (9, 1-4)
9. Text děkování po sv. přijímání (10, 2-6)
10. O pokání před sv. přijímáním a o tom, že ne každý může přijímat eucharistii (10, 6)
11. O pohostinnosti vůči apoštolům (11, 1-6)
12. O eucharistii, která se slaví v neděli a o vyznání hříchů před ní (14, 1)
13. O svěcení biskupů a jáhnů vkládáním rukou (15, 1) 14. O častém shromažďování ve velkém počtu (14, 2)
Např.
Add 3) odpuštění se
nedá koupit je pouze v přijetí Ježíše a Jeho oběti na kříži (6. Co sis vydělal vlastníma
rukama, dej na odpuštění hříchů)
Add 4) Těžko se
postit před každým křtem, to by pak apoštolové v době kdy Bůh přidával
každý den 1000 lidí nejedli i měsíce …. Ani Jan, který křtil by musel žít jen
ze vzduchu… (Před křtem však nechť se
postí i ten, kdo křtí, i ten, kdo má být pokřtěn; i ostatní se mohou postit.
Přikaž, aby ten, kdo má být pokřtěn, se před křtem postil den nebo dva dny.)
Add 5) Nenechat se pokřtít ponořením do vody
znamená nenaplnit co žádá Bůh „ Ale on mu bránil a říkal: „Já
bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ Ježíš mu odpověděl: „Připusť
to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“ Tu mu Jan
již nebránil.“ Matouš 3,14-15 (Nemáš-li ani studené, vlij třikrát vodu na hlavu ve jménu Otce i Syna i
Ducha Svatého.)
Add 7) Ježíš nám řekl jak se modlit, dal nám návod, neřekl, že to máme
opakovat 3x sdenně a neučil to ani jeden z apoštolů. (Modlete se takto třikrát
denně)
Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a
chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám
anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali,
budiž proklet! Galatským
1,3-12
V Apoštolském podání z roku 215 se píše o těchto záležitostech:
1. O biskupském svěcení v neděli (článek 2)
2. O jáhnech, kteří přinášejí obětní dary k eucharistii (článek 4)
3. Text preface i se slovy proměnění (článek 4)
4. O svěcení na kněze vkládáním rukou biskupa (článek 7)
5. O svěcení na jáhna (článek 8)
6.O ustanovení lektorů (článek 11), panen (čl. 12) a subdiakonů (článek 13)
7 O majitelích veřejných domů, prostitutkách, homosexuálech a zmrzačení (článek 16)
8. O vojácích, že nemají zabíjet lidi (článek 16)
9. O nedovolenosti žít s konkubínou bez sňatku (článek 16)
10. O katechumenátu, který má trvat tři roky a exorcismech, které ho mají doprovázet (čl. 17-20)
11. O křtu dětí a o zástupným mluvení během křtu za ty, kteří nemohou sami mluvit (článek 21)
12. O odložení šperků při křtu (článek 21)
13. O zříkání se zlého ducha, vyznání víry a dvojnásobném pomazání olejem během křtu (článek 21)
14. O požehnaní ovoce (článek 32)
15. O půstu před Velikonocemi (článek 33)
16. O ranní modlitbě (článek 35)
17. O půstu před přijetím eucharistie (článek 36)
18. O tom, že eucharistie je Kristovo Tělo a třeba zachytit drobky padající při rozdávání (čl. 37)
19. O hrobníkovi a pohřbívání (článek 40)
20. O modlitbě o třetí hodině na památku Ježíšovy smrti (článek 41)
21. O večerní modlitbě a společné modlitbě manželů (článek 41)
22. O prežehnaní se v pokušení (článek 42)
www.catholic.szm.com/Apostolskepodanie.doc
Když shrneme všechny uvedené argumenty vůči principu Sola Scriptura, zjišťujeme, že odmítání tradice církve, která určitě vznikala pod vedením Ducha Svatého, typu: "Křesťan má věřit pouze to, co je v Bibli", jsou nebiblické, omezené a nepravdivé. Tuto kapitolu zakončím slovy J. Holznera: "větou: Maria si zachovávala všechna tato slova a přemýšlela o nich ve svém srdci (Lk 2, 19), označil Lukáš Marii za nositelku pratradície a možná i za přímý pramen svého evangelia o Ježíšově dětství ..." [1]
Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a
chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám
anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali,
budiž proklet! Galatským
1,3-12
Už neexistuje žádné tajemství Římanům
16,25-26
„Sláva
tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je
odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však
zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi
národy, aby je poslušně přijali vírou.“
A
proto se poslední kniha jmenuje Zjevení, protože nám bylo již zjeveno vše nutné
ke spáse a záchraně svých duší v Ježíši Božím Synu. Vše co je nad Slova
Písma a ruší nebo překrucuje tuto zjevenou pravdu je od ďábla, otce lži.
„Proč
mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on
žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není.
Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Já mluvím
pravdu, a proto mi nevěříte. Kdo z vás mě usvědčí z hříchu?
Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto
neslyšíte, že z Boha nejste.“ JAN 8,43-47
Proč je Písmo svaté Panny Marie stručné a zdrženlivé?
Bylo cílem apoštolů rozvíjet úctu vůči ní? Ve Svatém Písmu se
sice nenacházejí dlouhé pasáže o Panně Marii, ale zato mluví velmi mnoho. Jsou
to tyto:
Genesis: 3, 15 Zde se mluví o Ježíši, On je tím semenem, žena nemá semeno, ale vajíčka, Toto je první evangelium „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.““ Není to ta žena tedy Marie, kdo rozdrtí hadovi hlavu, ale jde o to, kdo se narodí z toho símě a to je Ježíš.
Genesis: 3, 15 Zde se mluví o Ježíši, On je tím semenem, žena nemá semeno, ale vajíčka, Toto je první evangelium „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.““ Není to ta žena tedy Marie, kdo rozdrtí hadovi hlavu, ale jde o to, kdo se narodí z toho símě a to je Ježíš.
Žalmy: 45, 10-18
V tomto Žalmu se mluví o Izraeli, ne o Marii, mluví se zde o Ježíši
zkuste si ho celý přečíst.
Verš 7-8 „Tvůj trůn, Bože, trvá
navěky a navždy. Žezlo přímosti je žezlo tvého království. Miluješ
spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem
veselí nad tvé druhy.“ – zde se mluví o Ježíši
Verš 18 „Po všechna pokolení budu připomínat tvé jméno, proto tě budou národy
chválit navěky a navždy.“ (ČSP)
odkaz na Slova Malachiáše čí
jméno se bude připomínat?
„Kéž by se mezi vámi našel
někdo, kdo by zavřel dveře, abyste marně nezapalovali na mém oltáři oheň! Nemám
ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, a dary z vaší ruky neoblibuji. Od východu slunce až na západ bude mé jméno
veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a
čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin
zástupů.“ Mal 1,10-11
„Od
východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.“ Žalm 113,3
atd… Nepíše se tedy zde o Marii, ale o YHWH o Hospodinu!!
A co říkal
Bůh o tom, zda tato sláva přejde na někoho jiného?
Izajáš 42,6-9
říká, že nám Bůh vše oznámil předem a že nikomu nepodstoupí svoji slávu!
„Já,
Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě
opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral
slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou
slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím
modlám. Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než
vyraší, vám je ohlašuji.“
Izaiáš: 7, 14
„I řekl Izajáš : „Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh) . Iz 7,13-14
Zde mluví o Ježíši, že se jim narodí a znamením bude, že z panny, ale
Maria sama o sobě zde nebyla zmíněna.
ČSP Iz 7,14– „Proto
vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívkat17 otěhotní, porodí syna
a dá mu jméno Immanuel. t17 n.: panna (LXX); h. výraz označuje dívku zralou k manželství (Gn 24:43; Ex 2:8; Př 30:19), nezdůrazňuje panenství
Evangelium sv. Lukáše:
1, 26-56;
2, 1-8. 16-19. 21-24. 27. 33-35. 39. 41-52;
8, 19-21
11, 27-28
Evangelium sv. Matouše:
1, 18-25
2, 11-14. 19-23
12, 46-50
13, 55
Evangelium sv. Marka:
3, 31-35
Evangelium sv. Jana:
2, 1-12 19, 25-27
Skutky apoštolů: 1, 14
List Galaťanům: 4, 4
„Když
se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy,
podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni,
tak abychom byli přijati za syny.“
Poukazuje na splnění zaslíbení z Izajáše, ale nejmenuje tu, kterou si
Bůh použil, protože nechtěl, aby se stala středem evangelia, kdyby řekla ne,
našel by si Bůh jinou….
Zjevení Janovo: 12, 1-6. 13-17
Zjevení Janovo: 12, 1-6. 13-17
Zde
se nemluví o Marii, ale o církvi jako nevěstě Ježíše Božího Syna v posledním
čase
„A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod
nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v
bolestech, neboť přišla její hodina. Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký
ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou
korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil
před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna,
který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho
trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni
bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. A strhla se bitva na nebi: Michael
a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili,
a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a
satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. A
slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho
Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je
před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro
slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Proto
jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť
sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“ Když drak viděl, že je svržen na zem, začal
pronásledovat ženu, která porodila syna. Ale té ženě byla dána dvě mocná
orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem
byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku. A had za ní vychrlil
ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl. Ale země přispěla ženě na pomoc,
otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil. Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu
potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví
Ježíšova. A drak se postavil na břeh moře.
Zjevení 12,1-18
Když to sečteme, je to celkem 125
veršů Nového Zákona, týkajících se přímo Panny Marie. K nim můžeme ještě
připočítat 11 veršů Starého zákona, které hovoří o Panně Marii formou
proroctví. Spolu je to téměř tolik, jako List Efesanům, který má 145 veršů
a šest kapitol. K uvedeným veršem bychom mohli započítat i další, které se
týkají Panny Marie, přestože ji přímo nezmiňují, např. Simeonovo proroctví a
chvalozpěv prorokyně Anny které si vyslechla v chrámu, Zachariášův
chvalozpěv, který slyšela u Alžběty nebo zvěstování Ježíšova narození pastýřům,
kteří si od nich vyslechla. Tím by přibyly ještě jedna nebo dvě další kapitoly.
Kromě toho je ve svatém Písmu ještě mnoho jiných míst, které přímo nemluví o
Panně Marii, ale vztahují se i na ni, jak to uvidíme i v následujících
kapitolách. Takže zase až tak málo to není.
Jak jsme výše doložili verše ze starého zákona nepoukazují (kromě jediného
– panna počne) na Marii a v Novém zákoně se ji týkají jen verše
v evangeliích a byla zmíněna ve skutcích, ale pak o Marii nemluvil ani
jeden apoštol, dokonce ani Jakub, který byl Synem Marie (bratr Pána) ani Jan
učedník, který se o ni staral do smrti, ji ve svých listech nevěnoval ani
písmenko. Prorok Simeon předvídal to, že si z ní mnozí udělají modlu, když
řekl následující proroctví, aby se ukázalo, kdo bude stavět na skále Ježíši,
nebo na Jeho matce!!! :
„A
Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k
povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – i tvou vlastní duší
pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ Lukáš
2,34-35
Ale i tak se zdá, že zmínky o Panně
Marii jsou přece jen dost skromné. A myslím, že to není náhodou. Víme, že Panna
Maria byla pokorná a ponížená (Lk 1, 48), která určitě nechtěla upozorňovat na
sebe, ale na svého Syna. Byla zároveň a tichá a mlčenlivá. I když Bůh pro ni
udělal "velké věci" (Lk 1, 49), nemluvila o nich na veřejnosti, ale
raději "zachovávala všechna tato slova ve svém srdci a přemýšlela o
nich" (Lk 2, 19 a 2, 51).
Musíme si uvědomit, že i Marie nevěřila, že Ježíš
vstane z mrtvých, byla zničena, že zemřel její Syn a zapomněla, že byl
z Boha, proto tak truchlila a neočekávala Ho u hrobu. Měla stejnou nevíru
jako Jeho učedníci!!!! Ani jeden z evangelistů ji nejmenoval, že by stála
u hrobu, protože tam nebyla.
Lukáš 24,10 „Byla to Marie z Magdaly,
Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům.“
Marek 16,1-2 „Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova,
a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po
sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu.“
Matouš 28,1 „Když uplynula
sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se
podívaly k hrobu.“
Jan 20,1
„První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a
spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.“
Sv. Ludvík Maria Grignon napsal: "Marii téměř vůbec nebylo vidět při prvním příchodu Ježíše Krista, aby lidé, ještě málo poučeni a osvícení o osobě jejího Syna, nevzdalovali se od něj příliš mocně lnouc k ní. To by se pravděpodobně stalo, kdyby byla známá, pro obdivuhodnou krásu, kterou jí dal Nejvyšší.
Sv. Dionýz Aeropagita napsal, že by ji, když měl vidění, považoval za nějakou bohyni pro její skryté půvaby a nesrovnatelnou krásu, kdyby ho víra, v níž byl pevně utvrzen, nebyla poučila, že jí není. "
I když apoštolové v evangeliích přímo nevyzývali věřící k úctě k Panně Marii, přece tento záměr je tam zřetelně přítomen. Samotná Panna Maria, naplněná Duchem Svatým řekla prorockým hlasem: "Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, neboť veliké věci mi učinil ten, který je mocný ..." (Lk 1, 48-49). Řecké slovo makariusin použité v tomto verši znamená blahoslavit nebo i velebit. Výraz Megála znamená velkolepé, majestátní, vznešené věci. Mimoděk mi tu přicházejí na mysl slova Žalmu 45, které se vztahují na královnu sedící po pravici Božího trůnu: "Na tvé jméno budu pamatovat ve všech pokoleních. Proto tě národy budou velebit navždy a na věky věků "(Ž 45, 18).;
Lukáš 1,48 „….Hle, od této
chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,“
ἰδοὺ γὰρ ἀπὸ τοῦ νῦν μακαριοῦσιν με πᾶσαι αἱ γενεαί, (https://net.bible.org/#!bible/Luke+1:48)
μακαριοῦσιν - to pronounce blessed
V Matouši je napsáno koho
všeho máme blahoslavit – stejné řeké slovo pro blahoslavenství Marie:
„Blahoslavení
chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. Blahoslavení
lkající, nebo oni potěšeni budou. Blahoslavení tiší,
nebo oni dědictví obdrží na zemi. Blahoslavení,
kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. 7Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství
důjdou. Blahoslavení
čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. Blahoslavení
pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. Blahoslavení,
kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské. Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství
činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. Kralický překlad Matouš
5,3-11
3„Blahoslavení chudí duchem, neboť
jejich je království Nebes. 4Blahoslavení plačící, neboť oni
budou potěšeni. 5Blahoslavení tiší, neboť oni
dostanou zemi do dědictví. 6Blahoslavení ti, kdo hladovějí a
žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 7Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou
milosrdenství. 8Blahoslavení čistého srdce, neboť
oni uvidí Boha. 9Blahoslavení ti, kdo působí pokoj,
neboť oni budou nazváni Božími syny. 10Blahoslavení
ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království Nebes.
(ČSP)
Toto proroctví se začalo plnit už za života Panny Marie. Tehdy před Ježíšem zvolala jistá žena: "Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojilyl" (Lk 11, 27). Je zde použito slovo Makaria - blahoslavený, veleben podle nebeského stavu, čili to, které odpovídá Mariinu proroctví. Ježíš na první pohled nebere tuto chválu vážně. Ale když se podíváme dále, zjistíme, že je to jinak. Tím, že řekl: "Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho" (Lk 11, 28) nezmenšuje velebení své Matky, ale ho ještě umocňuje. V podstatě vyjádřil to, že Panna Maria není ani tak blahoslavená proto, že byla tělesnou matkou, že nosila Ježíše v klíně a později ho kojila, ale pro to, že poslouchala každé Boží slovo a zachovávala ho jako nikdo jiný. Vždyť jak píše sv. Jan: v ní se Slovo "stalo tělem" (Jan 1, 14).
Toto proroctví se začalo plnit už za života Panny Marie. Tehdy před Ježíšem zvolala jistá žena: "Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojilyl" (Lk 11, 27). Je zde použito slovo Makaria - blahoslavený, veleben podle nebeského stavu, čili to, které odpovídá Mariinu proroctví. Ježíš na první pohled nebere tuto chválu vážně. Ale když se podíváme dále, zjistíme, že je to jinak. Tím, že řekl: "Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho" (Lk 11, 28) nezmenšuje velebení své Matky, ale ho ještě umocňuje. V podstatě vyjádřil to, že Panna Maria není ani tak blahoslavená proto, že byla tělesnou matkou, že nosila Ježíše v klíně a později ho kojila, ale pro to, že poslouchala každé Boží slovo a zachovávala ho jako nikdo jiný. Vždyť jak píše sv. Jan: v ní se Slovo "stalo tělem" (Jan 1, 14).
ba jistě, ba spíše
Tzn, více je požehnaný ten,
kdo slyší Boží Slovo a zachovává je
A nakonec jaké větší slávy a úcty se mohlo dostat Panně Marii, jako té, kterou jí projevil Bůh, když ji oblékl sluncem, na hlavu jí dal korunu z dvanácti hvězd, měsíc položil pod nohy a na nebi ji postavil jako znamení v protikladu vůči ďáblu ?! (Viz Zj 12, 1) Pokud jí Bůh vzdal takovou úctu a slávu, nemá to být přirozené i pro nás?
Bůh ji žádnou takovou úctu ani slávu nedal, jak jsme
dokázali výše, tento odkaz se vůbec nevztahuje na Marii ….
Tuto kapitolu bych chtěl zakončit slovy Martina Luthera: "Mária ... nás učí tak, že čím plněji přijímáme duchem, tím méně jsou potřebná slova. Neboť dobře ví, že nedokáže najít slova, ačkoli na ně myslela a velmi po tom toužila. Proto ta skoupá slova ducha zůstávají vždy tak velká a tak hluboká, že je nemůže nikdo pochopit, ledaže by dosáhl alespoň částečně podobnou zkušenost. V očích těch, kterým takový duch chybí, tato slova neznamenají nic. Chybí jim obsah a chuť. Oni své záležitosti vyřizují v záplavě slov a ve velkém hluku. I Kristus nás učí, že nemáme rozmnožovat slova, když se modlíme, neboť tak činí pohané (srov. Mt 6, 7) v přesvědčení, že množství zaručuje vyslyšení ... Bůh chce, abychom ho oslavovali v duchu a pravdě ... "[3]
Tuto kapitolu bych chtěl zakončit slovy Martina Luthera: "Mária ... nás učí tak, že čím plněji přijímáme duchem, tím méně jsou potřebná slova. Neboť dobře ví, že nedokáže najít slova, ačkoli na ně myslela a velmi po tom toužila. Proto ta skoupá slova ducha zůstávají vždy tak velká a tak hluboká, že je nemůže nikdo pochopit, ledaže by dosáhl alespoň částečně podobnou zkušenost. V očích těch, kterým takový duch chybí, tato slova neznamenají nic. Chybí jim obsah a chuť. Oni své záležitosti vyřizují v záplavě slov a ve velkém hluku. I Kristus nás učí, že nemáme rozmnožovat slova, když se modlíme, neboť tak činí pohané (srov. Mt 6, 7) v přesvědčení, že množství zaručuje vyslyšení ... Bůh chce, abychom ho oslavovali v duchu a pravdě ... "[3]
“Když ty se modlíš, vejdi do
svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává
skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte
naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých
slov." Matouš 6,6-7
O co
Ježíši šlo? Abychom nedrmolili modlitby jako naučené básničky, jako mantry,
ale abychom s Ním vedli rozhovor. Proto není možné se bavit s Bohem
odříkáním 5 Otčenášů a 10x Zdrávas…. Toto je mluvení na prázdno. Co by říkal
Tvůj kamarád, kdybys s ním mluvil pořád ta stejná slova? Jaký vztah by
jsi měl se svým tatínkem, kdybys se ním nebavil a jen odříkával stejná slova
dokola? A myslíš si, že s Bohem je to jiné? Modlitba Otče náš je návod jak
se modlit, co v modlitbě řešit a ne bezduché omílání této modlitby – nelišíme se pak od hinduistů, kteří odříkávají také své „otčenáše“ mantry!!!!
Je Uctívání Panny Marie a zvlášť jako Královny nebes modloslužbou?
Uvedené citáty z proroka Jeremiáše o uctívání královny nebes říkají s největší pravděpodobností o bohyni Ištar (Aštara), kterou Kenaanci, a podle nich i Izraelité, uctívali spolu s Baalem, jehož volali "král nebes" (Viz poznámka ve svatém Písmu k verši Jer 7, 18 ). V té době Panna Maria ještě nežila, takže s určitostí nešlo o ni.
Je Uctívání Panny Marie a zvlášť jako Královny nebes modloslužbou?
Uvedené citáty z proroka Jeremiáše o uctívání královny nebes říkají s největší pravděpodobností o bohyni Ištar (Aštara), kterou Kenaanci, a podle nich i Izraelité, uctívali spolu s Baalem, jehož volali "král nebes" (Viz poznámka ve svatém Písmu k verši Jer 7, 18 ). V té době Panna Maria ještě nežila, takže s určitostí nešlo o ni.
Jelikož Bůh zná lidská srdce, jistě by nepojmenoval svoji služebnicí stejně jako někoho, koho zavrhoval, protože by pak nevysvětlil pohanům, proč se najednou může uctívat to, co bylo zakázáno!!!!
Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn,
aby litoval. Zdali řekne, a neučiní, promluví, a nedodrží? Numeri 23,19
„Já, Hospodin, jsem se nezměnil, ani vy jste
nepřestali být syny Jákobovými. Malachiáš 3,6
‚Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je
shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.
Jakub 1,17
Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes
i na věky. Židům 13,8
Tím, že si Pannu Marii uctíváme jako královnu, netvrdíme, že je rovná Bohu, který je "jediný vládce, Král králů a Pán pánů" (1 Tim 6, 15). Proč ji tedy nazýváme Královnou nebes? Královnou proto, že je matkou králova Syna - Ježíše Krista, jemuž jednou Otec předá veškerou moc. Anděl při zvěstování o něm řekl: "... bude kralovat nad Jakubovým rodem a jeho království nebude konce" (Lk 1, 33). I on sám o sobě prohlásil před Pilátem: "Moje království není z tohoto světa" (Jan 18, 36).
V Bibli není nikde řečené,
že Marie je královna, pokud budeme vycházet z logiky, na kterou se zde odkazuje
autor článku, tak jelikož jsme Boží děti, je jasné že jsme Bohové, Králové a
Soudci a přesto nás nikdo neuctívá jako Marii…
Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc
stát se Božími dětmi. Jan 1,12
Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil
chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?” Jakub 2,5
„Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět?
Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti?
Nevíte, že budeme soudit
anděly? Tím spíše věci všedního života!“ 1 Koritským 6,2-3
Panna Maria je královnou i proto, že v Knize Zjevení se píše, že Beránkovi služebníci "budou kralovat na věky věků" (Zj 22, 5). A Panna Maria při zvěstování řekla: "Jsem služebnice Páně" (Lk 1, 38).
Panna Maria je královnou i proto, že v Knize Zjevení se píše, že Beránkovi služebníci "budou kralovat na věky věků" (Zj 22, 5). A Panna Maria při zvěstování řekla: "Jsem služebnice Páně" (Lk 1, 38).
Jelikož i my jsme
služebníci Páně, máme stejnou cenu jako Marie
Tak i vy, když učiníte
všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme
to, co jsme byli povinni učinit.“ Lukáš
17,10
Kdo bude kralovat? Bůh a
Jeho lid ..takže ty i já!!!! Jsi tedy královnou či králem (podívej se na celý
context udaného verče Zj 22,5), stejně jako Marie, není o nic více než ty a já,
Bůh nedělá rozdíly, nikomu nestraní
“A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu
Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo
stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm
ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho
služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho
jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo
slunce, neboť Pán Bůh bude jejich
světlem a budou s ním kralovat na věky věků. A řekl mi: „Tato slova
jsou věrná a pravá; Pán, Bůh dávající Ducha prorokům, poslal svého anděla, aby
oznámil svým služebníkům, co se má brzo stát: Hle, přijdu brzo. Blaze tomu, kdo
se drží proroctví této knihy.“ To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to
uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval.
Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří
proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!“ Zjevení 22,1-9
Efezským
6:9
„Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že
jejich i váš Pán je v nebesích, a ten
nikomu nestraní.“
Koloským
3:25
„Kdo se dopouští křivdy, dostane za
to odplatu. Náš Pán nikomu nestraní.“
V podobenství o hřivnách král odměnil sluhu, který získal dalších deset hřiven a řekl mu: "Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v maličkosti, měj moc nad deseti městy" (Lk 19, 17). A pokud byl Panně Marii svěřen král Ježíš Kristus a ona vytrvala ve věrnosti po celý život, nesvěří jí Bůh své království, aby kralovala spolu s jeho Synem a svým Synem, jak to napsal sv. Pavel v listu Timoteovi: "Pokud vytrváme, budeme s ním i kralovat" (2 Tim 2, 12)?!
Ježíš Marii nebyl svěřen, Marie byla použita Bohem
jako nádoba, tak jako si i nás používá Bůh. Bylo stále a pouze jen na Ježíši zda
zůstane bez hříchu, Marie porodila člověka, porodila to, co je přirozené pro
každou ženu, jen Otcem tohoto dítěte byl Duch svatý, rozhodnutí zůstat bez hříchu však nebylo rozhodnutí Marie, ale Ježíše!!!!
Musíme toto oddělit. Jako když Bůh skrze někoho uzdraví malomocného, nečiní tím
toho, koho si použil nadčlověkem, ale jen skrze toho člověka se oslavil On sám.
Tak jak to učinil u Marie, kdyby si přivlastnila to, co patří jen Bohu, byla by
potrestána, proto ona sama ani nikdo z učedníků ani z apoštolů toto nikdy
neprohlásili.
“Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou
shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na
těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě – na nás, které povolal
nejen ze židů, ale i z pohanských národů.“ Římanům 9,22-24
Odkaz autora článku na Tim 2,12 nás jen utvrzuje v
tom, že ten kdo bude kralovat jsem já a Ty spolu s ostatními!!!
Podmínkou je
poddat se Ježíši s umřít starému člověku a žít spolu s Ježíšem tedy On v nás, tuto podmínku musela splnit i Marie:
“Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít.
Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. Zapřeme-li ho, i on nás
zapře. Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ Tim 2,11-13
Pokud čteme dvanáctou kapitolu knihy Zjevení, pozice Panny Marie jako královny nebes je nám zřejmá: "Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a na její hlavě věnec z dvanácti hvězd" (Zj 12, 1). Něco podobného naznačoval už Žalm 45: "Tvůj trůn, Bože, trvá navěky a žezlo tvého království je žezlo spravedlnosti. (...) Dcery královské jsou mezi tvými vyvolenými; po tvé pravici stojí královna ozdobena zlatem z Ofir. (...) Velmi vznešená je dcera královská uvnitř, její oděvem jsou zlaté tkáně. V pestrém rouchu ji vedou ke králi ... "(Ž 45, 7. 10. 14-15).
Pokud čteme dvanáctou kapitolu knihy Zjevení, pozice Panny Marie jako královny nebes je nám zřejmá: "Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a na její hlavě věnec z dvanácti hvězd" (Zj 12, 1). Něco podobného naznačoval už Žalm 45: "Tvůj trůn, Bože, trvá navěky a žezlo tvého království je žezlo spravedlnosti. (...) Dcery královské jsou mezi tvými vyvolenými; po tvé pravici stojí královna ozdobena zlatem z Ofir. (...) Velmi vznešená je dcera královská uvnitř, její oděvem jsou zlaté tkáně. V pestrém rouchu ji vedou ke králi ... "(Ž 45, 7. 10. 14-15).
POZOR NA VYTRHÁVÁNÍ VERŠŮ Z KONTEXTU: Zde se nemluví o
Marii, ale o církvi jako nevěstě Ježíše Božího Syna v posledním čase
„A
ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s
korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech,
neboť přišla její hodina. Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý
drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu.
Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před
ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který
má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho
trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni
bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. A strhla se bitva na nebi: Michael
a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili,
a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a
satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. A
slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho
Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je
před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro
slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Proto jásejte,
nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil
k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“ Když drak viděl, že je svržen na zem, začal
pronásledovat ženu, která porodila syna. Ale té ženě byla dána dvě mocná
orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem
byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku. A had za ní vychrlil
ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl. Ale země přispěla ženě na pomoc,
otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil. Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu
potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví
Ježíšova. A drak se postavil na břeh moře.
Zjevení 12,1-18
Žalmy: 45, 10-18
V tomto Žalmu se mluví o Izraeli, ne o Marii, mluví se zde o Ježíši,
zkuste si ho celý přečíst.
Verš 7-8 „Tvůj trůn, Bože, trvá
navěky a navždy. Žezlo přímosti je žezlo tvého království. Miluješ
spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem
veselí nad tvé druhy.“ – zde se mluví o Ježíši
Verš 18 „Po všechna pokolení budu připomínat tvé jméno,
proto tě budou národy chválit navěky a navždy.“ (ČSP) odkaz
na Slova Malachiáše čí jméno se bude připomínat? „Kéž by se mezi vámi našel někdo,
kdo by zavřel dveře, abyste marně nezapalovali na mém oltáři oheň! Nemám ve vás
zalíbení, praví Hospodin zástupů, a dary z vaší ruky neoblibuji. Od východu slunce až na západ bude mé jméno
veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a
čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin
zástupů.“ Mal 1,10-11 „Od východu slunce až na
západ chváleno buď jméno Hospodina.“ Žalm 113,3 atd… Nepíše se tedy zde o Marii, ale o YHWH o Hospodinu!!
A co říkal
Bůh o tom, zda tato sláva přejde na někoho jiného?
Izajáš 42,6-9
říká, že nám Bůh vše oznámil předem a že nikomu nepodstoupí svoji slávu!
„Já,
Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě
opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral
slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou
slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím
modlám. Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než
vyraší, vám je ohlašuji.“
Izaiáš: 7, 14
„I řekl Izajáš : „Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh) . Iz 7,13-14
Zde mluví o Ježíši, že se jim narodí a znamením bude, že z panny, ale
Maria sama o sobě zde nebyla zmíněna.
ČSP Iz 7,14– „Proto
vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívkat17 otěhotní, porodí syna
a dá mu jméno Immanuel.
t17 n.: panna (LXX); h. výraz označuje dívku zralou k manželství (Gn 24:43; Ex 2:8; Př 30:19), nezdůrazňuje panenství
Bůh dal Panně Marii moc nad svým Synem a v ní dal moc i nad všemi Božími dětmi, které jsou v Ježíši Kristu. Panna Maria je však Královnou z milosti, tedy dostala to darem, nezaslouženě, na rozdíl od Boha, který je Králem z přirozenosti. Podobně jako kdysi faraon byl vladařem nad Egyptem z přirozenosti a Josef, Jakubův syn se stal vladařem nad Egyptem z milosti, protože nepocházel z královského rodu. Proto se nikdy nevyrovnal ani nemohl vyrovnat faraónovi. Podobně to je i s Pannou Marií.
Bůh
dal Panně Marii moc nad svým Synem a v ní dal moc i nad všemi Božími dětmi??? Co
říká Písmo o tomto velmi rouhavém výroku?
Kdo poklekne
před kým? Kdo má moc nad Ježíšem?
“ Proč tedy,
ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou
stolicí Boží. Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý
jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘ Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.“ Římanům
14,10-12
„Způsobem bytí byl roven Bohu, a
přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob
služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti
podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před
jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k
slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.
A tak, moji milí, jako jste
vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé
nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to
Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.
Všechno dělejte bez reptání a bez
pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed
pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují
svět, držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že
jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.“ Filipským 2,6-16
Odpovědi
jsou: Marie poklekne před Ježíšem a nad Ním nebyl už nikdo stanoven a proč? PROTOŽE JEŽÍŠ JE BŮH STVOŘITEL, KDO MŮŽE
BÝT NAD NÍM?
Jak je
již psáno výše, Králové jsme my všichni v Ježíši, tedy na stejné úrovni
jako Marie.
Potřebujeme si uvědomit, že Ježíšovo hluboké pouto se svou Matkou nepřestalo, ale stále trvá. Ježíš je stále s Marií a ona je stále se svým Synem. Ona nemůže být bez něj, je už tak přetvořena v Ježíše, že plným právem říká to, co sv. Pavel: "Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus" (Gal 2, 20). Maria je tak vnitřně spojena s Ježíšem, "že by bylo možné oddělit spíše světlo od slunce, teplo od ohně" [4] Vždyť sv. apoštol Jan ji ve Zjevení nazývá "Žena oděná sluncem" (Zj 12, 1). "Ježíš je celý v Marii a Maria je celá v Ježíši." [5] "Bez Marie bychom neměli Ježíše Krista. Ježíš neexistoval a neexistuje bez matky. "[6]
Apoštol Jan se měl starat o matku Ježíše, přesto o ní
nenapsal ani čárku, ani to, že je Ježíš v neustálém spojení s ní jako s matkou,
je pravda, že byla určitě spojena jako Ty a já s Ježíšem ve víře jako
svého Pána a Spasitele, jinak by nemohla být spasena.
"Bez
Marie bychom neměli Ježíše Krista Bez Marie by
Ježíš byl. Bůh by si našel jinou pannu, která by řekla na Jeho výzvu ano (proto
v proroctví není jméno uvedeno, jednalo se jen o dívku).
Tak jako v dnešní době hledá služebníky,
kteří na Jeho výzvu řeknou ano, když nenajde u Tebe jde jinam, aby se naplnilo
Jeho Slovo!!!
„I
řekl Izajáš : „Slyšte, dome
Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i
trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh) . Iz
7,13-14
Mimochodem
pravé hebrejské jméno Marie je Miriam či Marjām , nikdy ji
nikdo neřekl jinak, protože se bavili mezi sebou svojí řečí tedy Aramejštinou,
v řeckých překladech je toto jméno přeloženo. Takže neuctívá se skutečná
Miriam, ale nějaká Marie,a když ona sama o sobě tvrí, že je Marie, toto jméno
ani neznala :o)
Maria, někdy též Marie, (hebrejsky Miriam, aramejsky מַרְיָם Marjām; řecky Μαριαμ či Μαρια; arabsky مريم
Marjam)
Sv. Ludvík Maria Grignon k tomu dodává: "Pokud
budujeme hlubokou úctu k nejsvětější Panně, tak jen pro vybudování dokonalejší
úcty k Ježíši ... Kdyby úcta k svaté
Panně vzdalovala od Ježíše, museli bychom ji zavrhnout jako mámení ďábla.
"[7] A proto se ptá sám
sebe:" Brání úcta k tvé Matce v úctě k Tobě? Přisvojuje si ona úctu, kterou
jí vzdáváme? Žije jen pro sebe? "[8]" Zda by bylo možné, aby ta,
která našla milost před Bohem (Lk 1, 30) pro všechny lidi vůbec i pro každého
zvlášť, byla překážkou duši, aby nenašla velkou milost spojení s Ježíšem
Kristem? "[9] A pokračuje:" Pane ... dej mi nějaký podíl na citech
vděčnosti, vážnosti, úcty a lásky, které máš ke své svaté Matce ... "[10]
K tomu se velmi hodí zvolání sv. Maxmiliána Kolbeho k Panně Marii: "Dárce
čtvrtého přikázání tě bude uctívat navěky, navždy ..." [11] Vždyť On sám
řekl: "Spíše pomine nebe a země, jak by ze Zákona vypadla jediná
čárka" (Lk 16, 17).
Papež Pavel VI. v exhortaci o mariánské úctě napsal: "Konečným cílem uctívání Blahoslavené Panny je chválit Boha a podněcovat věřící, aby se jejich život a mravy zcela shodovaly s Boží vůlí."[12]
Ve vztahu k Panně Marii bychom si měli osvojit hlubokou úctu Alžběty, která pramení v jejím naplnění Duchem Svatým. Vzpomeňte si, s jakou bázní řekla: "Čím jsem si zasloužila, že matka mého Pána přichází ke mně?" (Lk 1, 43). Ó, kdy budou mít všichni křesťané tuto, tak hlubokou úctu k Panně Marii, že se budou pokládat za nehodné, aby jim Panna Maria přinesla Ježíše?!
Papež Pavel VI. v exhortaci o mariánské úctě napsal: "Konečným cílem uctívání Blahoslavené Panny je chválit Boha a podněcovat věřící, aby se jejich život a mravy zcela shodovaly s Boží vůlí."[12]
Ve vztahu k Panně Marii bychom si měli osvojit hlubokou úctu Alžběty, která pramení v jejím naplnění Duchem Svatým. Vzpomeňte si, s jakou bázní řekla: "Čím jsem si zasloužila, že matka mého Pána přichází ke mně?" (Lk 1, 43). Ó, kdy budou mít všichni křesťané tuto, tak hlubokou úctu k Panně Marii, že se budou pokládat za nehodné, aby jim Panna Maria přinesla Ježíše?!
Skrze koho můžeme poznat
Ježíše? Komu máme dávat tu úctu? Ježíš řekl:
„Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou
vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.
Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen,
pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. JAN 6,44-48
A
jakou úctu máme dát Bohu Otci?
„‚Miluj Hospodina, Boha svého,
celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první
přikázání.“ Matouš 22,37-38
A
PROČ? PROTOŽE JE ŽÁRLIVÝ!!!
Citace z ČSP
Ex 20,5 :
|
Nebudeš
se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť
já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem
navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě
nenávidí,
|
Ex 34,14 :
|
Nebudete
se klanět jinému bohu, neboť Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivý.
|
Dt 4,24 :
|
Vždyť
Hospodin, tvůj Bůh, je stravující oheň, žárlivý
Bůh.
|
Dt 5,9 :
|
Nebudeš
se jim klanět a nebudeš jim sloužit, neboť
já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem
navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a čtvrté generaci těch, kdo mě
nenávidí,
|
Dt 6,15 :
|
neboť
Hospodin, tvůj
Bůh, ve tvém středu, je Bůh žárlivý. Jinak vzplane hněv
Hospodina, tvého Boha, proti tobě a vyhladí tě z povrchu země.
|
Tu
řekl Jozue lidu: Nebudete schopni sloužit Hospodinu, protože on je svatý Bůh.
On je žárlivý Bůh, nesnese
vaše přestoupení a vaše hříchy.
|
|
Na 1,2 :
|
Hospodin je Bůh žárlivý a mstící se; Hospodin se
mstí a je plný hněvu. Hospodin se mstí svým protivníkům, drží hněv proti svým
nepřátelům.
|
A jak
je již jednou uvedeno, Bůh se nemění, je stále stejný:
„Já,
Hospodin, jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny
Jákobovými. Malachiáš 3,6
‚Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce
nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.
Jakub 1,17
Ježíš Kristus je
tentýž včera i dnes i na věky. Židům 13,8
„Ježíš
mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude
milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A
slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. Jan
14,23-24
„Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta
cesta, pravda i život. Nikdo
nepřichází k Otci než skrze mne.“ Jan 14,6
JDE O UZAVŘENÝ KRUH – NENÍ ZDE MÍSTO PRO ÚCTU MARIE, KTERÁ BY
BUDOVALA ÚCTU K JEŽÍŠ, ALE JDE O TO MÍT ÚCTU A LÁSKU K BOHU OTCI, TAK
PŘIJDEME K JEŽÍŠI A JEN JEŽÍŠ NÁS DOSTANE K BOHU OTCI.
Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a
chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám
anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali,
budiž proklet! Galatským
1,3-12
Podívejme se na úctu k Panně Marii ještě z jednoho hlediska. Víme, že naším cílem je následovat Ježíše. On sám volal mnohé, když jim říkal: "Pojď za mnou! Následuj mě! "A v tom nám i zanechal příklad. On Bůh, "stal se podobný lidem" (Flp 2, 7) a "byl podobně vyzkoušen ve všem kromě hříchu" (Žid 4, 15). A co udělal Ježíš? Nebál se vložit do klína Panny Marie a úplně se jí svěřit. Nebál se jako člověk zcela na ní záviset. Nebál se milovat ji a ctít ji jak nejlépe uměl. Nebál se nazývat ji Matkou. Nebál se prosit ji, vlastně jakoby modlit se k ní, když ji prosil, aby pro něj něco udělala. Nebál se být jí poslušný ... A proč se to bojíme my? Když se tím neumenšila Ježíšova velikost, ani jeho vztah s Otcem, co je nebiblické na tom, když ho chceme ve všem následovat?! Není spíše nebiblickým zdrženlivý postoj k Panně Marii, který byl Ježíšovi úplně cizí?!
Když přijmeme fakt, že Ježíš byl cele 100% člověk, tak
nemáme problém věřit, že byl jako dítě závislé na své matce a také ji tak i nazýval,
ale když se stal dospělým tak ji nepotřeboval aniž by to změnilo něco na jejím
přirozeném statusu, že byla Jeho lidskou matkou.. Je to přirozené.
Marie neporodila Boha, ale člověka,
proto se Ježíš sám nenazýval Synem Božím, ale Synem člověka – 53x v Novém
zákoně (Matouš 8,20; 9,6; 10,23;11,19;
12,8;12,40; 13,37; 13,41; 16,27; 17,9; 17,12; 18,11; 19,28; 20,18; 20,28;
24,44; 25,31; 26,2; 26,24; 26,45 Marek 2,10; 2,28; 8,31; 8,38 9,9; 9,31 10,33;
10,45; 14,21 14,41; Lukáš 5,24; 6,5; 7,34 9,22; 9,26; 9,44; 9,58; 11,30;11,30;
12,8; 12,40; 17,24; 17,40; 18,8; 19,10; 22,22; 22,69; Jan 3,14; 5,27; 6,27;
12,23; 12,34; 13,31),
Když
Juda vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl Syn člověka oslaven a Bůh byl
oslaven v něm. (ČSP)
|
Těžko nazvu Tvoji matku svoji matkou, proč to tedy dělat
u Marie (Miriam)?
Mám následovat Ježíš, nikde Ježíš neřekl, že skrze “klín”
Marie
„Jestliže mi někdo
slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo
mi slouží, toho poctí Otec.“ (ČSP)
|
Je Uznávání Panny Marie jako Prostředníci v rozporu s citátem z 1 Tim 2, 5-6?
Katolická církev uznáváním Panny Marie Prostředníci milostí nijak nepopírá pravdivost citátu z Prvního listu Timotejovi: "Neboť jeden je Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi - člověk Kristus Ježíš, který vydal sebe samého jako výkupné za všechny, jako svědectví v pravém čase" ( 1 Tim, 2, 5-6).
Abychom to lépe pochopili, potřebujeme si nejprve ujasnit otázku: Čeho je Ježíš pro nás prostředníkem? Zprostředkoval nám smíření s Bohem, tím, že dal sebe jako výkupné za nás. Panna Maria nás samozřejmě nevykúpila. I ona potřebovala být vykoupena.
Tady autor článku uvedl lež, protože ŘÍMSKÝ-KATECHISMUS učí
§ 966
„Když konečně neposkvrněná Panna, která byla
uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny, dokončila svůj pozemský život,
byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy a vyvýšena Pánem jako královna všeho
tvorstva, aby se dokonaleji připodobnila svému synu, Pánu pánů a vítězi nad
hříchem a smrtí.“ Nanebevzetí svaté Panny je zvláštní účastí na vzkříšení
jejího Syna a předjímá vzkříšení ostatních křesťanů: „Ve svém mateřství jsi
uchovala panenství, ve své smrti (dosl. usnutí — pozn. překl.) jsi neopustila
svět, ö Matko Boží; dosáhla jsi pramene života, ty, která jsi počala živého
Boha, a osvobodíš svými modlitbami naše duše od smrti.“
§ 508
Z
Evina potomstva Bůh vyvolil Pannu Marii, aby byla matkou jeho Syna. Jako „plná
milosti“ je „nejvznešenějším plodem vykoupení“: od prvního okamžiku svého
početí je zcela uchráněna poskvrny prvotního hříchu a během svého života se
nedopustila žádného osobního hříchu
VYKUPITELE
POTŘEBUJE JEN HŘÍŠNÝ ČLOVĚK
§ 502
Pohled
víry může v souvislosti s celým zjevením odhalit tajemné důvody, pro které Bůh
ve svém úradku spásy chtěl, aby se jeho Syn narodil z panny. Tyto důvody se
týkají jak Kristovy osoby a jeho vykupitelského poslání, tak i Mariina přijetí
tohoto poslání ve prospěch všech lidí.
§ 507
Maria je zároveň panna i matka, protože je obrazem
a nejdokonalejším uskutečněním církve: „Církev ? se stává přijetím Božího slova
také matkou: kázáním a křtem totiž rodí k novému a nesmrtelnému životu děti
počaté z Ducha svatého a zrozené z Boha. A je také panna, protože neporušeně a
čistě zachovává věrnost slíbenou Snoubenci.“
§ 511
Panna Maria „ze svobodné víry a poslušnosti
spolupracovala na lidské spáse“. Vyslovila své „fiat“ „jménem celého lidského
rodu“: svou poslušností se stala novou Evou, matkou živých.
Ježíš mohl přijít na tuto zem přímo. Mohl se najednou objevit jako dospělý člověk. Ale on se rozhodl přijít skrze Pannu Marii. Nemusel přijít na svět jako malé dítě, které je závislé na péči své matky.[13] Ale on se nechal uzavřít do jejího klína, vzal si z ní tělo, aby se jeho prostřednictvím obětoval a nabídl Otci jako výkupní cena za nás všechny. Byl to On, kdo nám zprostředkoval smíření s Otcem, ale do toho zahrnul i Pannu Marii. Použil si ji jako nástroj. Zapojil ji do svého díla spásy ne proto, že by to jinak nešlo, ale dobrovolně, z milosti. Bez Ježíše by Panna Maria neudělal nic, nikoho by nevykoupila a nespasila. A nakonec ona "nekoná nic, aniž by to nebylo ke slávě Boží" .[14]
Ježíš nemohl přijít přímo, jak uvádí autor článku,
protože odpuštění hříchů lze jen prolití nevinné krve, a jelikož krev kozlů a
beránků nestačila, když Bůh tu byl ve své slávě (jen malou části) musel se snížit
na úroveň člověka a k tomu si vybral dívku, jak prorokoval Izajáš
„I
řekl Izajáš : „Slyšte, dome
Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i
trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá
mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh) . Iz
7,13-14
Zde mluví o Ježíši, že se jim narodí a znamením bude, že z panny, ale
Maria sama o sobě zde nebyla zmíněna.
ČSP Iz 7,14– „Proto
vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívkat17 otěhotní, porodí syna
a dá mu jméno Immanuel.
t17 n.: panna (LXX); h. výraz označuje dívku zralou k manželství (Gn 24:43; Ex 2:8; Př 30:19), nezdůrazňuje panenství
Ježíš musel přijít jako člověk bez dědičného hříchu, takového tu totiž Bůh
nikde nenalezl.
„A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.
Bylo tedy nutné, aby
obrazy těch věcí,
které jsou v nebesích, byly takto očišťovány, avšak samy nebeské věci jsou očišťovány oběťmi
lepšími, než jsou tyto. Neboť
Ježíš Kristus nevešel do svatyně udělané lidskýma rukama, která je předobrazem té
pravé, nýbrž do samého nebe, aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří. Nepřišel ani proto, aby častokrát
obětoval sám sebe, jako velekněz každoročně vchází do svatyně s cizí krví,
neboť by musel od založení světa častokrát trpět; nyní však je zjeven jednou při dokonání věků ke zrušení hříchu skrze
svou oběť. A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud, tak i Ježíš Kristus, když byl jednou
obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k
záchraně těm, kteří ho očekávají.“ Židům 9,22-28
"Víme, že když Ježíš přišel na zem, jeho matka Maria ho přijala, aby ho vzápětí poskytla druhým." [15] Říkala: "Podívejte, toto je můj Ježíš, který je pro vás". Maria mohla a může o Ježíšovi plným právem říci: "Toto je mé tělo, které je pro vás" (1 Kor 11, 24), jako cituje sv. Pavel slova proměňování při eucharistii, neboť skutečně dala Ježíšovi své telo.[16] Mária předávala lidem Ježíše a v něm vše, co Bůh dal pro tuto zem. "Vždyť v něm je vtělena všechna plnost božství. V něm jste i vy naplněni "(Kol 2, 9-10), jak píše sv. Pavel v dopise Kolosanům.
Zapojme zdravou logiku, když mne
zavřou a popraví kvůli Ježíši, může má matka říci, toto je mé tělo, které se
vydalo kvůli Ježíši a to jen protože je mojí matkou?!? Pokud toto neplatí pro moji matku, není možné aby to
platilo pro Marii, protože jak již bylo výše psáno, ona ani nevěřila, že vstane
z mrtvých, proto Ho neočekávala u hrobu!!
A když už během pozemského života ji Bůh učinil takovým důležitým nástrojem spásy, o co víc je jím teď, když už není omezena žádnými pozemskými hranicemi. Ona nám dává ne sebe, ale Ježíše a v něm ty milosti, které získal pro nás svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Když anděl Rafael mohl zprostředkovat Tobiášovi milost uzdravení očí a Tobiášově manželce Sáře milost osvobození od zloducha Asmodeja (Tob 3, 16-17) a nijak tím nezmenšují Boží velikost ani Ježíšovo prostřednictví, proč by bylo nesprávné připisovat zprostředkování Božích milostí Matce Božího Syna?!
Proč? Protože
Marie
neporodila Boha, ale člověka, proto se Ježíš sám nenazýval Synem Božím, ale
Synem člověka, byl si vědom své lidskosti po své lidské matce – 53x v Novém
zákoně
Sv. Petr v dopise prvním křesťanům napsal: "Když někdo slouží, tak jen z moci, kterou dává Bůh, aby byl ve všem oslaven Bůh skrze Ježíše Krista" (1 Pt 4, 11). Rozdělování Božích milostí je služba. Pokud bychom tvrdili, že Panna Maria nemůže zprostředkovat Boží dary, milosti, pomoc a ochranu, museli bychom ze Svatého Písma vymazat i anděle, které Bůh v celých dějinách spásy posílal, aby lidem zprostředkovali Boží plány, pomoc, sílu, milosti a podobně. Museli bychom ze Svatého Písma vymazat postavy proroků a Mojžíše, kteří předávali Boží poselství, se kterými Bůh přímo mluvil.
Kdo je zprostředkovatelem
MILOSTI? Apoštol Pavel tvrdil, že Ježíš!!!!
„Když
jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše
Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní
stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.“ Římanům 5,1-2
“S
milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž
Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná
v jediném člověku, Ježíši Kristu. A s darem milosti tomu není
jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k
odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.“ Římanům
5,15-16
“V něm (v Ježíši) jsme
vykoupeni jeho krví a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou
nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství
svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého
plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.
On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle,
dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli
svou naději, stali se chválou jeho slávy. V něm byla i vám, když jste uslyšeli
slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť
zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch,
které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.“ Efezským 1,7-14
PROTO POZOR!!!!
Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a
chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám
anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali,
budiž proklet! Galatským
1,3-12
Ježíš jednou položil svým posluchačům otázku: "Kdo je věrný a rozumný otrok, jehož pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim včas dával pokrm?" (Mt 24, 45). Možná ve vás vyvolává vzpomínky na Josefa, jehož bratři prodali do Egypta. Josef se z milosti faraóna stal správcem veškerého jeho majetku. Pouze on ho mohl rozdělovat, pouze on mohl darováním obilí zachránit ubožáky od hladu a smrti. A tak z moci svěřené faraónem se stal zachráncem, živitelem i rozdávatelem jeho dober pro Egypťany i pro lidi z okolních národů. Faraon mu řekl: "Ty sám budeš nad mým domem a celý můj lid bude záviset od tvých rozkazů a já sám budu jen o trůn výš od tebe!" Farao zopakoval Josefovi: "Podívej, ustanovil jsem tě nad celou egyptskou zemí!" Pak faraon stáhl svůj pečetní prsten ze své ruky a nasadil jej na Josefovu ruku, dal ho obléci do kmentového roucha a na krk mu pověsil zlatý řetěz. Potom ho dal vozit ve svém druhém nejlepším voze a před ním volali: "Skloňte se!" Takhle ho ustanovil nad celou egyptskou zemí. Farao opět řekl Josefovi: "Já jsem farao! Bez tvého souhlasu nesmí nikdo v celé egyptské zemi pohnout ani rukou ani nohou. "Faraón však změnil i Josefova jméno na Sáfenat Pane - Živitel země" (Gn 41, 40-45).
A přestože Josef byl nad celou Egyptskou krajinou i nad
faraonovým domem a všichni záviseli na jeho rozkazech, ačkoli byl Živitel země,
nijak se tím neumenšila faraónova velikost. Josef mu nebyl rovný v postavení; mezi ním a faraónem
zůstal propastný rozdíl, vždyť Josef byl původem otrok a faraón pocházel z
panovnického nástupnického rodu. Josef byl rozený Žid a faraón Egypťan. Mohli
bychom říci, že faraon vládl a měl moc z přirozenosti a Josef z milosti. Josef zcela závisel na faraónovi a on mu to všechno
svěřil dobrovolně, ne proto, že by musel.
Matouš
24,45 hovoří o něčem jiném, hovoří o tom, abychom byli věrni učení Pána Ježíše
(tedy to co nařídil):
„Uvažte přece: Kdyby
hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu
vloupat se do domu. Proto i vy buďte
připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Když
pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který
služebník je věrný a rozumný? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu
nalezne, že tak činí.Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. Když
si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde,‘ a začne bít své
spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, tu pán toho služebníka přijde v den,
kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi
pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.“ (24,45-51)
Podobně je to i s Pannou Marií. Myšlenka, že Panna Maria rozděluje všechny milosti z Boží pokladny, nijak nezmenšuje Kristovu velikost ani nepřeceňuje Mariinu důstojnost. Sv. Pavel mluví o Bohu Otci: "Když on vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás všechny, jak by nám s ním nedaroval také všechnoostatní ?" (Řím 8, 32). A když se sám Bůh rozhodl, aby jeho Syn nepřišel na tuto zem přímo z nebe, ačkoli mohl, ale aby přišel skrze víru a tělo Panny Marie, právem se domnívají věřící, že se toto obdarování nevztahuje pouze na Ježíšovo narození. Ale tak, jak Panna Maria je stále Bohorodičkou, tak stále zůstává i dárkyně všeho, co přijala v Ježíši. A tak je rozdávatelkou Božích milostí a Pomocnice křesťanů ne z přirozenosti, ale z milosti, podobně jako Josef v Egyptě. Ona nepomáhala potřebným jen v Káně Galilejské, ale ještě více pomáhá teď, když je už v nebi, kde ji nesvazuje ani čas, ani prostor ani omezené lidské možnosti!
Podobně je to i s Pannou Marií. Myšlenka, že Panna Maria rozděluje všechny milosti z Boží pokladny, nijak nezmenšuje Kristovu velikost ani nepřeceňuje Mariinu důstojnost. Sv. Pavel mluví o Bohu Otci: "Když on vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás všechny, jak by nám s ním nedaroval také všechnoostatní ?" (Řím 8, 32). A když se sám Bůh rozhodl, aby jeho Syn nepřišel na tuto zem přímo z nebe, ačkoli mohl, ale aby přišel skrze víru a tělo Panny Marie, právem se domnívají věřící, že se toto obdarování nevztahuje pouze na Ježíšovo narození. Ale tak, jak Panna Maria je stále Bohorodičkou, tak stále zůstává i dárkyně všeho, co přijala v Ježíši. A tak je rozdávatelkou Božích milostí a Pomocnice křesťanů ne z přirozenosti, ale z milosti, podobně jako Josef v Egyptě. Ona nepomáhala potřebným jen v Káně Galilejské, ale ještě více pomáhá teď, když je už v nebi, kde ji nesvazuje ani čas, ani prostor ani omezené lidské možnosti!
Marie,
jak jsme si uvedli výše, není ta, kdo rozděluje milost, ale je to Ježíš.!!!!
Marie
nemůže být Bohorodičkou, protože Bůh existoval před stvořením světa a Marie tam
určitě nebyla, aby Ho porodila (Bůh Stvořitel je Ježíš) ona porodila jen
člověka, nebo opravdu Římský-katolicismus popírá, že Ježíš byl člověk?
Římský-katechismus
učí § 495
Maria, nazývaná v evangeliích „Ježíšovou matkou“ (Jan 2,1; 19,25), ještě
před narozením svého Syna je z vnuknutí Ducha svatého pozdravena jako „matka
mého Pána“ (Lk 1,43). Vždyť ten, kterého počala z Ducha svatého a který se stal
skutečně jejím synem, není nikdo jiný než věčný Syn Otce, druhá osoba
Nejsvětější Trojice. Církev vyznává,
že Maria je skutečně Bohorodička („Theotokos“).
Apoštol
Pavel však říká:
“Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako
výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. Byl jsem ustanoven hlasatelem
a apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a nelžu – učitelem pohanů ve víře
a v pravdě.“ 1 Tim 2,5-7
Kdo
porodil člověka Ježíše, když Marie porodila Boha?
Apoštol
Pavel říkal, že
Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a
chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám
anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali,
budiž proklet! Galatským
1,3-12
A když se Ježíš - Bůh, skrze něhož povstalo všechno, nebál jako člověk přijímat pomoc své matky, o co méně se máme bát přijímat její pomoc my, křehcí lidé, když sám Ježíš řekl, že je matkou jeho učedníků (Jan 19, 27) , nebo jak píše sv. Jan, že je matkou těch, kteří "mají Ježíšovo svědectví a zachovávají přikázání Boží" (srov. Zj 12, 17).
“U Ježíšova kříže stály jeho
matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš
spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle,
tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen
učedník přijal k sobě.“
Jan
19,25-27
Ježíš
ji ani neřekl matko, ale pojmenoval ji jako každou jinou ženu. Jan ji přijal
za svoji matku, nikdo z apoštolů a učedníků tak neudělal, kdo tam čte
něco jiného, činí z Boha lháře.
Jan ve
Zjevení ve 12 kapitole psal o církvi, své nevěstě a královně ne o své Matce, (pokud
by to tak bylo, neopomenul by to jasně říci – toto je matka našeho Pána) vysvětlení
těchto veršů již bylo uvedeno výše 2x
„Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu
potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví
Ježíšova.“ Zj 12,17
Podívejme se na toto téma ještě z pohledu sv. Pavla. V dopise Korinťanům píše: "Vždyť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme v jednom Duchu pokřtěni v jedno tělo" (1 Kor 12, 13). A dále: "Vy jste Kristovo tělo a jednotlivě jste údy" (1 Kor 12, 27). Ale víme, že údy v těle nejsou izolované, ale jeden od druhého závisí. "Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny údy, a pokud vychvalují jeden úd, radují se s ním všechny údy" (1 Kor 12, 26). A sám Bůh nařídil, "aby se údy stejně starali jeden o druhý" (1 Kor 12, 27).
Přeruší se naše spojení navzájem smrtí? Pokud zůstaneme spojení s Kristem, který je naše hlava, tak se naše duchovní pouto nemůže přetrhnout, protože Kristus nepodléhá zákonu smrti a ani ti, co mu patří. Tak potom i po smrti platí, co říká Boží slovo: "... aby se údy stejně staraly jeden o druhý" (1 Kor 12, 27). A Panna Maria i svatí plní tento Boží příkaz a kdo jim to upírá, jedná proti Bibli i proti tomu, kdo je její Autorem.
Přeruší
se naše spojení navzájem smrtí? ANO, jak psal Starý Zákon a apoštol Pavel:
“A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud,
tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl
hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají.
“ Židům 9,27-28
Mrtví již nechválí Hospodina, ani nikdo z těch, kdo
sestupují do říše ticha.
|
|
Neboť
živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu,
protože jejich památka byla zapomenuta.
|
„Hle,
říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako
neporušitelní a
my budeme proměněni. 1 Koritským 15,51-52 (ČSP)
Jenže sv. Pavel nám ukazuje ještě větší hloubku. Píše: "Pokud je Bůh s námi, kdo je proti nám? Když on vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás všechny, jak by nám s ním nedaroval všechno!? "(Řím 8, 31-32). A pokud Bůh svěřil vlastního Syna Panně Marii, pokud jí ho daroval, jak by jí s ním nedaroval všechno, co má?! Plnost svých darů, charismat a milostí. A navíc i Bůh ústy anděla řekl o své Nevěstě: "Zdrávas, milosti plná, Pán s tebou" (Lk 1, 28). A pokud je Maria plná milosti, tyto milosti nejen že může, ale musí dávat dále, tak, jak darovala Ježíše světu a nenechala si ho pro sebe. A to dělá dodnes.
Jenže sv. Pavel nám ukazuje ještě větší hloubku. Píše: "Pokud je Bůh s námi, kdo je proti nám? Když on vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás všechny, jak by nám s ním nedaroval všechno!? "(Řím 8, 31-32). A pokud Bůh svěřil vlastního Syna Panně Marii, pokud jí ho daroval, jak by jí s ním nedaroval všechno, co má?! Plnost svých darů, charismat a milostí. A navíc i Bůh ústy anděla řekl o své Nevěstě: "Zdrávas, milosti plná, Pán s tebou" (Lk 1, 28). A pokud je Maria plná milosti, tyto milosti nejen že může, ale musí dávat dále, tak, jak darovala Ježíše světu a nenechala si ho pro sebe. A to dělá dodnes.
Bůh
to daroval Ježíši a v Něm nám všem, není mezi tím žádný další článek!!
Podívejme
se na celý kontext verše na němž staví autor článku Římanům 8,31-32
“Tak
také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se
modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který
zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha;
neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá
k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které
předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby
byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které
povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své
slávy. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého
vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním
nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který
byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás
odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad,
bída, nebezpečí nebo meč?“ (8,27-35)
Na koho tu apoštol Pavel ukazuje? Na Ježíše!!!
Kdo ji vyprázdnil z milostí, které dostala od Boha?! Vždyť apoštol Pavel píše: "Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelné" (Řím 11, 29). A tedy pokud si Bůh povolal Pannu Marii, aby dávala ze své plnosti milostí, aby darovala Ježíše světu, ona to dělá pořád, protože její milosti trvají a její povolání neskončilo.
Na základě toho se někteří právem domnívají, že Panna Maria je nejen rozdávatelkou nějakých milosti, ale protože v Ježíši přijala plnost Božích darů, tak je i rozdávateľkou všech Božích milostí. Ne z vlastní moci, ne ze sebe samé, ale z vůle Boha rozděluje to, co jí Nejvyšší svěřil. Bez něj by nemohla nic, ale se svatým Pavlem může říkat: "Všechno mohu v tom, který mě posiluje" (Flp 4, 13). A také to, co řekl Ježíš: "Neboť Bohu je všechno možné" (Mk 10, 27). Nebo na jiném místě: "Všechno je možné tomu, kdo věří" (Mk 9, 23). A my víme, že Panna Maria je ta, která "uvěřila, že se splní, co jí řekl Pán" (Lk 1, 45).
Když jí anděl při zvěstování řekl: "Moc Nejvyššího tě zastíní" (Lk 1, 35), použil "výraz z Písma o oblaku, který se kdysi vznášel nad Archou smlouvy (Ex 40, 35). Panna Maria se od chvíle Zvěstování stala novým "místem" osobní Boží přítomnosti v Synu Božím. "[17] Tak, jako kdysi přicházel Mojžíš k Bohu, jehož slovo a mana byly ukryty v útrobách archy zastiňoval ji oblak Boží slávy, tak dnes máme přicházet k novozákonní schráně, která je nositelkou nebeské many - Chleba života a Slova života, k Panně Marii, zastíněné mocí Nejvyššího. Vždyť v knize Zjevení se píše: "A v nebi se otevřel Boží chrám a v chrámu bylo vidět schránu jeho smlouvy" (Zj 11, 19). A hned na to se píše: "Pak se na nebi ukázalo veliké znamení: Žena oděná sluncem ..." (Zj 12, 1).
Marie,
není a ani nemůže být nositelkou nebeské many, jelikož Ježíš v ní nezůstal!!!!!
Ani
prezidentova matka si nemůže přivlastnit všechny úřady a pocty samotného
prezidenta jen protože je jeho matkou, totéž platí o Marii. Ona sama to nikdy neudělala,
a proto ji Simeon prorokoval, že mariánská úcta bude meč, který pronikne její
duši, protože 100% láska, která má
být věnovaná jen Bohu, bude ředěna a
filtrovaná přes člověka Marii. Absolutní kruh kde je Otec, Duch svatý a Ježíš
Boží Syn bude ničen nepochopitelnou úctou k člověku.
„A
Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k
povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat – i tvou vlastní duší
pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ Lukáš
2,34-35
Cokoliv
nás odvádí (i v dobrém) od jediného Boha Ježíše je modloslužbou!
Apoštol
Pavel říkal, že
Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a
chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám
anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali,
budiž proklet! Galatským
1,3-12
Příští díl: Je mariánska úcta biblická?
V tomto dílu bude řeč např. o uctívání
soch, modlitbě růžence, zasvěcení se P.Marii a titulech Matka Boží, Matka
církve a Matka křesťanů - bude vystaven do týdne
Děkuji moc za příspěvek, hrozně moc mi pomohl!!! :-)
OdpovědětVymazatBoží Slovo má vždy Pravdu :o) a toho se držme
OdpovědětVymazat