JEŽÍŠ KRISTUS ŽIJE VE MNĚ John G. Lake (3.kapitola)

KAPITOLA 3
JEŽÍŠ KRISTUS ŽIJE VE MNĚ
„nežiji už já, ale žije ve mně Ježíš Kristus“ (Galatským 2:20). Toto je zjevení naší doby. Toto je ten závažný objev.
Toto je to, co podněcuje převrat Boží moci na zemi; ten faktor, který mění ducha náboženství ve
světě a charakter křesťanské víry. Je to duchovní oživení.
Svět se probouzí pod úžasnou pravdou, tj. že Ježíš není jen v nebi, ale že je ve vás.
Svět žil v temnotě tisíce let. Bylo to jako s elektřinou, které bylo stejně dost, jako potom a jako je i nyní. Není to jen elektřina, která se zde na zemi objevila. Byla tady vždy. Avšak lidé objevili, jak jí zužitkovat a jak s ní požehnat sami sebe.

VELKÉ TAJEMSTVÍ
Ježíš, který přebývá v lidském srdci, je tajemství všech tajemství. Pavel toto zvěstoval pohanům jako největší tajemství veškerého zjevení o Bohu a nakonec všech divů, které znal. Ježíš je ve vás za určitým záměrem. Ježíšovým záměrem ve vás je zjevit vám samotného Sebe, skrze vás a ve vás. Bez přestání opakujeme dokola tuto frázi: „církev jenž je Jeho tělo“, ale kdybychom si uvědomili tuto pravdu a její moc, na světě by to vypadalo jinak. Kdyby si lidé v církvi uvědomili, že jsou hmatatelným, živým pulsujícím tělem – tělem, kostmi, krví a mozkem Ježíše Krista – a že Bůh se projevuje skrze ně každou minutu a snaží se o to dokončit Svoji vůli na světě skrze ně, nejen pomocí určité části těla, tak by pak mnozí porozuměli křesťanské úloze a službě. Ježíš Kristus působí prostřednictvím vás. Nepůsobí nezávisle na vás; On působí skrze vás. Člověk a Bůh jsou jedno. Toto je to tajemství skutečného křesťanského života. Je to skutečné spojení; vědomé spojení mezi člověkem a Bohem. Tento vztah se nedá ničím nahradit. Můžete si vymyslet rituály a symboly, až se vám ze všech zatočí hlava, přesto všechno stejně musíte hledat a najít Boha.

Existuje jenom jedna realita. Tou realitou je Bůh. Lidská duše se musí spojit s Bohem a dokud není k Němu připojena, neexistuje v člověku taková věc, jako skutečný křesťanský projev. Všechny takové přípravné procesy prostřednictvím, kterých Bůh připravuje duši na tento projev jsou pouze předběžnými pochody. Konečný výsledek je ten, že člověk může zjevovat Boha a také to, že Bůh nejen může mít místo, kde může přebývat, ale má také právo jednat v těle a v lidském duchu. Každý člověk, který je ve světě vyučován Duchem svatým, vnímá, jak se jeho přirozenost postupně poddala Bohu a Jeho vůli.

Jednou jsem navštívil muže, který si na mě stěžoval. Řekl: „Napsal jsem vám dvaceti čtyřstránkový dopis a vy jste ho nepřijal. Pokud byste ho měl, tak byste tady teď nebyl.“ Zasmál jsem se. Ten člověk byl křesťanem třicet či čtyřicet let. Vypadal, že je vždy oddaný Bohu. Častokrát jsem o něm mluvil své ženě a mým přátelům jako o jednom z nejzásadovějších křesťanských mužů, které jsem znal. Přesto někdy můžeme na okamžik vidět, jak lidská přirozenost povstává nad duchem a kazí krásu života, kterou zjevuje Bůh.
Božím záměrem je přivést všechny stavy naší bytosti v soulad s Jeho vůlí a myslí. Bůh nezamýšlel, že z nás udělá automaty. Vidíme to na břichomluvci, který řídí figurínu a pohybuje jejími rty; vypadá to jako kdyby mluvila. Ona se však pohybuje v poslušnosti prostřednictvím jiné síly. Bůh má vyšší záměr, než jen z člověka udělat hračku. Nejvyšším Božím cílem ve vaší vlastní duši je rozvinout všechny Jeho schopnosti a osobnost, která je ve vašem životě; ne ji utopit nebo zničit, ale změnit ji, posílit a zvětšit, až celá vaše osobnost bude mít Boží podstatu a přirozenost.
 
BŮH NEOMEZUJE LIDSKOU OSOBNOST
Jednou, když jsem byl v Chicagu s párem starých přátel, kteří mě pozvali na večeři, paní která je velmi upřímnou ženou, řekla u večeře: „Pane Lakeu, znám vás už dlouho a velmi dobře už mnoho let, takže jsem schopná mluvit před vámi naprosto otevřeně..“ Odpověděl jsem: „Ano, tak to je.“ „Nuže,“ řekla, „existuje něco, co mi u vás schází. Kvůli nedostatku slov, kterými bych to vyjádřila, řeknu to slovy apoštola Pavla: ‚Nosím na svém těle vyrytá znamení Pána Ježíše.‘ Nezdá se ale, že byste měl vyrytá Ježíšova znamení.“
Odpověděl jsem: „To záleží na tom, zdali jsou to znamení nebo manýry. Pokud očekáváte, že Bůh změní osobnost, kterou mi dal, tak abych byl někdo jiný a ne sám sebou, tak vás zklamu. Pokud je to takový druh znamení, které hledáte, potom je nenajdete. Nicméně, jestli je budete chtít vypozorovat na těle, v krvi, v kostech, v duchu a mysli, ve kterých přebývá Bůh, pak je najdete. Žádný stroj, žádný automat či imitace, ale člověk s čistou myslí a srdcem. Boží syn ve Své přirozenosti a podstatě.“

O co Bůh nejvíce usiluje na světě než o to, aby rozvinul toho skutečného člověka do Ježíšovy podoby a obdařil ho poznáním Sama sebe? Tento skutečný člověk je proměňován do té chvíle, až jeho skutečná podstata je podstatou Boží. Když přestanete polemizovat nad svým vlastním úsudkem – co se toho týče – je to ta jediná cesta, prostřednictvím které Ježíš Kristus Sám o sobě, čí Bůh-věčný Otec, je uchráněn před tím, aby nežil o samotě na věky věků. Kdokoliv, kdo přestane analyzovat tuto skutečnost, uvidí že Bůh usiluje o to, aby nás učinil ve vší naší přirozenosti, existenci, zvycích a myšlenkách; ve vší struktuře našeho života, tak nádhernými, skutečnými, pravými, inteligentními a silnými, jako byl sám Ježíš. Potom porozumíme tomu, co vykoupení Ježíše Krista znamená. Znamená to podnítit ve vás Ježíše Krista, až bude Ježíš Kristus ve vás Tou jedinou bytostí, která se bude projevovat. Bude se projevovat prostřednictvím vašich očí právě tak, jako se Bůh projevoval skrze Ježíšovy oči; bude se projevovat dotykem tak, jako Bůh se projevoval prostřednictvím Ježíše. On není mocí ani životem, která je od vás samotných oddělená, ale dva životy se spojili v jeden; došlo ke stmelení dvou přirozeností, dvě mysli přemýšlí jako jedna, tj. Ježíš Kristus ve vás.

ŽENA A JEJÍ REVMA
Na konferenci v Chicagu, jednoho odpoledne po shromáždění, jsem se posadil, abych si popovídal s určitou křesťankou černé pleti. Vyprávěla mi o svých slibech a nemocích – bylo jich mnoho. Po chvíli, kdy se zdálo, že trochu utichla, řekl jsem: „Drahá matko, jak dlouho jste křesťankou?“ Odpověděla: „Od dětství.“
Potom jsem se jí snažil ukázat, že Bůh od ní očekával Boží rozvoj, Jeho přirozenost a Jeho působení v Jeho proměňující moci prostřednictvím působení Ducha tak, aby došlo k procesu proměny a přetváření proto, aby se mohla změnit její přirozenost, a aby mohlo zmizet její revma (Brightova nemoc) a všechny další problémy tak, jako před dlouhou dobou z její duše zmizel hřích. Poté, co rozhovor pokračoval do určité chvíle, řekl jsem: „Drahá sestro, každý na tobě vidí, že Ježíš Kristus přebývá ve tvém duchu.“ Její oči byly překrásné, nádherné. Řekl jsem: „Dovol ať se trochu rozšíří tvoje mysl. Ať tvoje mysl je schopna porozumět tomu, že tak jako Ježíš přebývá ve tvém duchu a ovládá tvoji duši, tak stejným způsobem chce ovládat tvoji krev, tvoje staré revmatické kosti; ve tvých kostech se pak stane ta stejná věc, když si uvědomíš pravdu, která se stala ve tvém duchu, když jsi se po výzvě v pokání obrátila.“ (Vyprávěla mi o tom, jak se modlila 22 dní a nocí, dokud se v její duši Kristus nezjevil jako Spasitel. Měla dojem, že bude muset čekat na Boha 22 dní a nocí proto, aby se Bůh projevil Sám o sobě v jejích revmatických kostech a já jsem se jí to snažil
vymluvit.) Řekla: „Bratře, vložte na mě ruce, modlete se a budu uzdravena.“ Odpověděl jsem: „Ne, chci, abyste se uzdravila tím, že si uvědomíte právě teď, že ten stejný Ježíš Kristus, který přebývá ve vašem duchu a ve vaší duši, je ve vašich kostech, ve vaší krvi a ve vašem mozku.“ Za chvíli tato stará paní poskočila svýma nohama a řekla: „Můj Bože, On je…“ Přijala to. Ježíš Kristus byl uvězněn v jejím duchu a duši, nyní měl svolení se manifestovat na jejím těle.

Bratr Tom Hezmalhalch se přijel podívat na černošské shromáždění do Los Angeles, když se v těch dnech hovořilo o křtu Ducha svatého. Koupil si nějaké noviny a v nich se dočetl o těchto zvláštních shromážděních a taky o tom, že tam lidé mluvili v jiných jazycích. To bylo pro něj něco nového. Řekl si: „Pokud to dělají a pokud je to skutečné, tak je to něco, co Boží duch koná nad to, co je normálně běžné. Jedu tam, abych to dostal.“ Jel tam a naslouchal starému černému Franku Seymourovi, jak o tom vyučoval. Frank se snažil o
to, aby lidé nabyli vědomí, že jsou očišťováni a použil k tomu nádherný verš, "Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ (Jan 15:3). To se pro Toma stalo velmi skutečné. Za chvíli byla dána výzva celému shromáždění, aby lidé přišli dopředu a klekli si na výzvu ke spáse a hledali Boha, pokud jde o křest v Duchu svatém. Tom mi později řekl: „Johne, vstal jsem a šel jsem dopředu k té staré lavici, kde jsem si uvědomil v mé duši pravdu Slova, o které ten muž mluvil a toto skutečné očištění a „Ten, který očišťuje lidská srdce“ se usadil v mém srdci.“ Klekl si a krátce se pomodlil. Jeho duše se „napjala vzhůru“ a jeho srdce uvěřilo křtu v Duchu svatém. Potom se zvedl a sedl si na jedno z předních sedadel. Jeden z uvaděčů řekl: „Bratře, nezastavuj se v modlitbě, dokud nebudeš pokřtěn Duchem svatým.“ Tom odpověděl: „Ježíš mi řekl, že jsem byl pokřtěn v Duchu svatém.“ Pan Seymour řekl: „Jen ho nechte o samotě. Přijal to. Počkejte si a uvidíte.“ Pár dní uplynulo a jednoho dne Tom řekl, že Duch začal proudit skrze něho a píseň chvály v jazycích – andělský hlas – se rozezněl skrze jeho rty.

ZTIŠTE SE A NECHTE BOHA VEJÍT DO VAŠEHO ŽIVOTA
Jeden starý kazatel v Jižní Africe přišel do mé kanceláře a řekl: „Bratře Lakeu, chtěl bych s vámi
o něčem mluvit. Bůh se v mém životě projevoval úžasným způsobem. Bylo to prostřednictvím jazyků
a daru výkladu jazyků. Přesto však jsem v jazycích nemluvil téměř celý rok. Přál bych si, kdyby ses za
mě pomodlil.“ Odpověděl jsem: „Ne, běžte, lehněte si, ztište se a nechte Boha vejít do vašeho života.“ Psal jsem dopis. Pokračoval jsem v psaní. Okamžitě jsem si všiml, že něco ve mně chce mluvit a pootočil jsem
jen trochu hlavou a viděl jsem, že starý bratr mluví v jazycích a já jsem k tomu dostal výklad.
Křesťané se nad touto skutečností urážejí neustále každý den. Máte pochybnosti, strach a rádi byste se dozvěděli, jestli v tom je Ježíš. Drahá sestro a bratře, dej Mu příležitost, aby zjevil Sám sebe. Je v tom. Pravděpodobně kvůli tomu, že si to tolik neuvědomuješ, je tvoje duše zavřená a On není schopen Sám sebe zjevit. Víš, Bůh nemůže zjevit Sám sebe nikomu, kdo nemá ducha nebo duši. Skutečné tajemství služby uzdravování spočívá v tom, že dovolíš Boží milosti, aby vycházela ven prostřednictvím tvých rukou a nervů do dalšího života. Toto je to skutečné tajemství. A jeden z největších skutků, které Bůh musí provést je poddat naše tělo Bohu. Mnozí křesťané, hlubocí křesťané, kteří skutečně znají Boha ve svém duchu a mají s Ním nádherné obecenství jsou puzeni, aby čekali, dokud se v nich neuskuteční proces spiritualizace, aby Bůh mohl zjevit Sám sebe skrze ně. Nevězněte ve vás Ježíše Krista. Nechte Ho žít, nechte Ho projevit, dejte Mu skrze vás volný průchod.

NEJNALÉHAVĚJŠÍ POTŘEBA LIDSTVA JE LÁSKA
Existuje jedna věc, kterou svět potřebuje daleko víc, než cokoliv jiného a přesvědčuji se o tom čím dál víc každým dnem svého života. Lidé mají jednu velmi naléhavou potřebu – potřebují Boží lásku. Lidská srdce hynou pro nedostatek Boží lásky. Moje sestra, která žije v Detroitu přijela do Milwakuee, aby nás navštívila ve shromáždění na dva až tři dny. Když jsem ji sledoval, řekl jsem si, „Rád bych si ji vzal sebou, aby jim jen mohla projevit lásku.“ Nemusela jim kázat. Nejsou to slova, která říkáš, které je požehnají. Lidé potřebují něco daleko víc – potřebují lásku. Musí ji přijmout. Potom se jejich duše otevře a přijde duchovní odpověď. Dej jim tu odpověď: je to láska Ježíše Krista. Už jste viděli některé lidi, kteří někoho milovali, ale nedostali odpověď. Jestli existuje nějaká těžká situace v Boží zemi, pak je to milovat někoho vášnivě a nedostat na svoji lásku odpověď.
Jednou jsem byl na svatbě mého jednoho přítele z Anglie. O pár let později jeho žena a já nás přijeli navštívit. On byl takovým studeným typem Angličana, ona byla vřelé povahy. Jednoho dne, když si vyšli na vycházku, jsem si všiml vášnivé touhy v její duši. Kdyby řekl jen něco láskyplného, něco co by potěšilo touhu v její přirozenosti po náklonnosti. Avšak zdálo se, že si vůbec nebyl vědom její potřeby. Seděl jsem na přední verandě, když se vraceli o něco později ze své krátké vycházky. Poté, co paní vešla do domu, řekl jsem: „Hibbsi, ty stará mrtvolo. Jak je možné, že můžeš chodit sem a tam po ulici s ženou, která je tvoje manželka a vůbec si neuvědomuješ, že její srdce křičí potom, aby si něco udělal, co by jí ukázalo, že jí miluješ?“ Odpověděl: „Myslíš si, že je to těžké? Půjdu tedy a učiním to teď.“ Co to vlastně je, co lidé hledají? Po čem touží jejich srdce, když hledají Boha? Po čem volá jejich duše? Lidé jsou odděleni od Boha. Mezi tebou a Bohem nemusí být hory hříchu. Může to být jen to, že tvoje přirozenost je uzavřená a nereaguje. Avšak, když do tvé duše Bůh vdechne Svůj skutečný dotek lásky, potom jaká proměna se stane! Na zemi asi neexistuje lepší věc, než pozorovat duši, která se modlí a Boží světlo a život začíná naplňovat její přirozenost, pak tuto svatou náklonnost, kterou hledáme u druhých nacházíme uvnitř své duše.
Toto je to, co od tebe Pán žádá a pokud chceš potěšit srdce Ježíše Krista, toto je ten jediný způsob na světě, jak to učinit. Výzva není: „Dej mi svoji hlavu.“ To pozvání je: „Můj synu dej mi
svoje srdce.“ Toto je ten láskyplný vztah, skutečné milující spojení s Bohem. Popřemýšlejte o nádheře Božího záměru. On očekává, že toto stejné nádherné duchovní spojení, které vzniklo mezi vámi a Ním se rozšíří tak, že do tohoto zahrnete každou další duši kolem vás.Tohle je to, co ve skutečnosti Písmo říká, když mluví o tom být pokřtěn v Duchu, ponořen, zabalen a zahalen v jednom Božím duchu.

PŘÍPAD CHOROBOMYSLNÉ DÍVKY
Před nějakou kratší dobou jsem jednoho rána vyšel s Rev. Focklerem navštívit nemocné. Vešli jsme do jedné z nejsužovanější rodiny, kterou jsem kdy navštívil. U jedné z dcer v této rodině se začal projevovat zvláštní stav a všichni členové rodiny tím byli vyčerpáni. Děvče trýznilo celou rodinu. Nikdo se k ní nemohl přiblížit. Byli to Němci, tak bratr Fockler k nim mluvil německy. Jen jsem se posadil a sledoval dění kolem
sebe. Okamžitě jsem si všiml, že se jejich tváře začaly rozjasňovat a vypětí zmizelo. Dívka, která byla očividně duševně nemocná, sešla dolů po schodech a stála za dveřmi, kde ji neviděl nikdo kromě mě. Pokračovala v rozhovoru se svoji rodinou a když jejich duše byly obměkčeny a jejich víra začala růst,
dívčiny oči se změnily. Přišel na ní Duch svatý a působil v ní, až její přirozenost zareagovala a během chvilky vešla do místnosti. Narazila o zadní opěradlo židle bratra Focklera, zůstala za ní stát se svýma položenýma
rukama na zadní straně židle. Po chvíli položila jednu ruku na jeho rameno. Potom opět za chvíli položila svoji druhou na jeho druhé rameno. Když jsme odcházeli z domu o patnáct až dvacet minut později, rozdíl mezi postoji těchto drahých duší před a po naší návštěvě byl jako mezi peklem a nebem. Pokud má peklo něco, čím se vyznačuje, pak to je rozrušení. Pokud má nebe nějakou svou výraznou vlastnost, pak to je Boží přítomnost, pokoj a láska.Byly doby, kdy církev byla schopna lidi přimět k poslušnosti, když jim kázala o pekle, ale tato doba nenávratně pominula. Svět z toho „vyrostl“. Lidé zjišťují, že je jen jedna cesta a tou cestou je Ježíš. Ježíš sem nepřišel na lidi s klackem, ale s velkým láskyplným srdcem Božího syna. Byl „pohnut soucitem.“

Dnešní ráno jsem ležel v posteli a psal jsem dopis, (byl to dopis jen v mé mysli) k určitému člověku. Byla to příprava, tak abych mohl, až vstanu a sejdu dolů, věty nadiktovat správným způsobem. Jedna z vět byla: „Ty velký tele, vyjdi z toho a buď člověkem.“ A jak jsem ležel, přišlo mně na mysl: „Kdyby Ježíš psal tento dopis, co by napsal.“ Avšak, nějakým způsobem slova nezapadala do sebe. Moje duše ve skutečnosti nechtěla „vytvořit“ takový dopis. Sešel jsem dolů, zavolal jsem Ednu a začal jsem diktovat. Snažil jsem se dopis nadiktovat v Ježíšově duchu, ale spíše to vyznělo právnicky. Když ho napsala, dala mi ho, abych ho podepsal; četl jsem ho znovu a viděl jsem, že to nebylo vůbec to, co jsem chtěl napsat. Odložil jsem ho a šel jsem se na chvíli modlit. Po dvaceti minutách, když jsem se modlil, zazvonil telefon. Byl to muž, kterému jsem chtěl právě poslat ten dopis. Chtěl, abych přišel do hotelu Davenport. Sešli jsme se a měli jsme tři nádherné
hodiny společného obecenství. Chlubíme se naším vývojem v Bohu; mluvíme s nadšením o našich duchovních zkušenostech, ale jen jednou za čas nacházíme sami sebe ve skutečné Boží lásce. Po většinu času jsme spíše více v sobě samých než v Něm. To dokazuje jen jednu věc: tu, že Ježíš Kristus doposud nemá úplnou kontrolu nad našim životem, že naše přirozenost Mu není zcela poddána a že nebyla pohlcena naše osobnost, aby jí byl schopen proniknout a udržet v Sobě samém. Klesáme, ustupujeme a uzavíráme se. Vězníme našeho Pána.
Tajemství evangelizačního shromáždění je v tom, že napomáhá lidem otevřít jejich srdce. Začnou přijímat a Boží láska si za chvíli najde cestu do jejich srdcí a pak když odchází, říkají: „Neměli jsme úžasnou chvíli! Nebylo to nádherné shromáždění!“

DOSAŽENÍ TVÉ RODINY PROSTŘEDNICTVÍM LÁSKY
Rád bych věděl, jestli je něco, co by nemohlo být dosaženo prostřednictvím Boží lásky? Pavel říká, že taková věc neexistuje. „Láska nikdy neselhává.“ Vyzkoušejte to na vaši ženě, vyzkoušejte to na vašich dětech a vašich bližních. Někdy říkám, že jsem měl ty nejtvrdší kluky, které jsem musel vést. Chovali se vyloženě jako staří chlapi. Po určité době jsem došel k závěru, že existuje pod nebem jen jeden způsob, jak je zkrotit. Odešel jsem se modlit. Řekl jsem Bohu: „Pane Bože pomoz mi, milovat tyto hochy bez ohledu na to, co dělají nebo říkají.“ Musel jsem je mít rád na některých hrozných místech, za některých strašných okolností. Zkoušeli to na mě až do krajnosti, co se týče této modlitby. Potom se následující den přihodilo, že se všichni přijeli na chvíli podívat do Spokane, zatímco jsme byli pryč a během pár dnů jsem dostal dopis od Edny. Psala: „Tati, tvoje uši pookřejí. Lakeův „klan“ se dal dohromady; seděli jsme celou noc a hovořili jsme o tobě. A nestyděl by ses za to, kdyby si to slyšel.“ Je jen jeden způsob, jak k vám přimknout vaše chlapce. Existuje jen jeden způsob, jak k vám přimknout vaše děvčata. Existuje jen jedna cesta, jak být pro ně požehnáním. Avšak, je zde potřeba tak hodně Boží milosti a my si někdy zoufáme a hroutíme se. Jednoho dne jsem řekl: „Bože, modlil jsem se za tyto chlapce, až jsem se „promodlil nahoru“, nyní je beru a předávám ti je. Odevzdávám ti je. Jsou nad moje síly.“ No a víte, moje problémy se nějakým způsobem vyřešily. Začaly se ztrácet.
Někdy potřebujeme obsáhnout větší lásku, větší srdce Boží lásky. Někdy je dobré oddělit vaši duši. Nedržte lidi – nesvazujte je. Nechte jim volnost a Boží láska ať je zasáhne. Někdy lidi svíráme, když se modlíme tak, až přijdou o požehnání. Potom se samo o sobě uplatňuje naše lidství a Duch je zavalen. Nechť vaše duše odpočívá a Boží duch ve vás přebere kontrolu. Za Boží lásku neexistuje žádná náhražka. Vy máte schopnost milovat. Veškeré jednání Božího ducha má svoje tajemství ukryto v Boží lásce.

UZDRAVENÍ UMÍRAJÍCÍ ŽENY
Jednou jsem stál u umírající ženy, která trpěla a zmítala se ve strašných bolestech. Modlil jsem se znovu a znovu a žádné výsledky. Avšak v tento den se něco stalo uvnitř mě. Moje duše se zhroutila a uviděl jsem tuto ubohou ženu v novém světle. Předtím než jsem to postřehl, naklonil jsem se a sevřel jsem jí do náruče. Okamžitě jsem poznal, že se to skutečně stalo a položil jsem jí zpátky na polštář. Během pěti minut byla zdravá. Bůh na mě čekal, dokud mi do mé duše nebyl schopen vložit jemnost Božího syna. To je ten důvod, proč se Jeho jméno nedá zapomenout a jméno Ježíše Krista je nejvíce uctívaným jménem na zemi, na moři či na nebi. Dychtivě toužím po tom, abych patřil do skupiny lidí, kteří umí projevovat skutečnou Boží lásku v každé době.