pondělí 26. května 2014

Sedm pravidel jak studovat Bibli - Kapitola první - II Zasvěcení


II. Zasvěcení

A. Otevřené srdce

Bible je Boží slovo. Je plná Božího světla. Toto světlo však ozáří jen ty, kteří jsou Bohu otevřeni. Druhý list Korintským 3,18 říká: „A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle …“ Základní podmínkou, abychom byli osvíceni Pánovou slávou, je spatřit jej s odhalenou tváří. Přichází-li nějaký člověk k Pánu se zahalenou tváří, Pánova sláva jej neosvítí. Boží světlo osvítí jen ty, kteří jsou Bohu otevřeni. Není-li člověk otevřen Bohu, nezíská Boží světlo. Problém některých lidí je, že jsou Pánu uzavřeni. Jejich duch, srdce, vůle i mysl jsou uzavřeny Bohu. Pak k nim světlo Písma nedospěje. I když slunce svítí naplno a ozařuje celý svět, k tomu, kdo sedí za zavřenými dveřmi a okenicemi, se jeho světlo nedostane. Problém není ve světle, ale v lidech. Světlo osvítí jen ty, kteří jsou mu otevřeni. To platí stejně o fyzickém jako o duchovním světle. Jakmile se uzamkneme, světlo k nám nepronikne. Někteří lidé jsou Pánu uzavřeni a Boží světlo nikdy nespatří. Pozornost nesmíme věnovat pouze čtení a studiu; měli bychom si také klást otázku, zda jsme před Pánem otevřeni. Nemáme-li odhalenou tvář, Pánova sláva nás neosvítí. Není-li naše srdce otevřeno Bohu, Bůh nám žádné světlo dát nemůže.

Světlo působí podle určitého zákona. Osvěcuje ty, kteří jsou mu otevřeni, a míra osvícení závisí na tom, nakolik jsme otevřeni. To je zákon. Jsou-li všechny dveře a okenice místnosti uzavřeny, ale zůstává alespoň jediná skulinka, světlo se dovnitř dostane. Přijmout světlo není těžké. Pokud se budeme řídit tímto zákonem, budeme je přijímat. Kdo však jedná proti tomuto zákonu, žádné světlo nezíská. Člověk, který je Bohu uzavřen, může mnoho studovat a modlit se, ale pokud jde o porozumění Bibli, zůstane v nevědomosti. Člověk sotva může očekávat, že získá světlo, když není otevřen Bohu. Boží světlo nepřichází bezpodmínečně. Abychom Boží světlo získali, musíme nejprve splnit podmínky k jeho získání.


Každé Boží dítě má v ruce Bibli, ale množství světla, které z této knihy přijímá, je různé. Někdo vůbec neví, co Bible říká. Někdo jiný z četby Bible jakési světlo přijímá. A další je při jejím čtení světlem naplněn. K těmto rozdílům dochází, protože lidé, kteří Bibli čtou, jsou různí. Boží světlo je stejné, ale lidé jsou různí. Lidé, kteří jsou Bohu otevřeni, Bibli rozumějí. Jiní, kteří jsou Bohu uzavřeni, Bibli rozumět nemohou. Někteří jsou uzavřeni úplně, a jsou tedy v naprosté tmě. Jiní jsou uzavřeni částečně, a proto přijímají částečné světlo. Jakékoliv omezení zraku, ať velké či malé, úplné či částečné, znamená, že jsme ve tmě. Nikdy bychom neměli brát na lehkou váhu, když se nám nedaří pochopit něco z Bible. Pokud takové potíže máme, může to znamenat jen jediné: Žijeme ve tmě! Když čteme Boží Slovo a nerozumíme mu a nepřijímáme z něj žádné světlo, je to velmi vážné. 


Nyní si musíme položit otázku, co znamená být otevřen Bohu. Otevřenost pochází z bezpodmínečného a upřímného zasvěcení. Otevřenost Bohu není dočasný postoj; je to setrvalý stav, který si člověk před Bohem vypěstuje. Není to nahodilé oživení, ale průběžná praxe. Otevřenost Bohu může vzejít jedině z bezpodmínečného a upřímného zasvěcení. Je-li člověk Bohu dokonale a úplně zasvěcen, nevyhrazuje si nic pro sebe a není v žádném směru uzavřený. Každá uzavřenost je znakem nedostatečného zasvěcení. Tma je důsledkem toho, že jsme uzavření, a uzavřenost je důsledkem nedostatečného zasvěcení. Každý nedostatek v zasvěcení vytváří oblasti, které nechceme vydat Bohu. Když se člověk před Bohem odmítá v něčem pokořit, snaží se naopak ospravedlňovat. To má za následek, že nemůže porozumět biblické pravdě, která s touto věcí souvisí. Jakmile se této věci dotkne, snaží se z ní vykličkovat. Proto říkáme, že tma pochází z uzavřenosti a uzavřenost pochází z nedostatečného zasvěcení. Každá temnota vzniká v důsledku uzavřenosti v určité oblasti, a uzavřenost v některé oblasti je následkem nedostatečného zasvěcení a podrobení.


B. Čisté oko
Bible na mnoha místech výslovně hovoří o světle. V Matoušovi 6,22 hovořil Pán Ježíš o světle srdce: „Lampou těla je oko.“ Pán neřekl, že oko je světlem těla, ale že oko je lampou těla. Světlo je Boží, a oko je naše. Světlo souvisí s Bohem, zatímco lampa se týká nás. Světlo je v Božím slově, ale lampa má spojitost s námi. Lampa je místo, kde se uchovává světlo. Jinými slovy, je to místo, kam ukládá své světlo Bůh. Tam také toto světlo zachycujeme a odtud jej vydáváme. Aby v nás mohlo svítit Boží světlo, musíme v sobě mít lampu. Touto lampou je naše oko. „Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude plné světla. Ale je-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude tmavé“ (v. 22-23). Aby celé naše tělo bylo plné světla, musí splňovat jednu Pánovu podmínku – naše oko musí být čisté.

Co znamená mít čisté oko? Přestože máme dvě oči, jsou upřeny do jednoho místa; vidí vždy jen jeden předmět. Jestliže jsou naše oči zaměřeny na dvě místa a vidíme dva předměty, nemáme oči v pořádku a náš pohled není jasný. Naše oči nejsou čisté. Aby naše oči viděly čistě, musí být zaostřeny do jednoho ohniska, nikoliv do dvou. Máme-li zachytit záři, musí být přítomno světlo, ale naše oči musí také mít schopnost vidění. Jestliže jsme nikdy neprožili milost ani milosrdenství, nikdy jsme na sobě nezakusili světlo. Avšak nyní, když jsme přijali milost a milosrdenství, světlo se nás dotklo. Další problém se netýká světla, ale našeho oka. Není-li naše oko čisté, nemůžeme přijímat světlo. Oko mnohých lidí není čisté; nevidí jen jednu věc, ale dvě. Někdy vidí jednu věc, jako kdyby to byly věci dvě. Světlo pro ně není jasné. Mohou být i v úplné tmě.


Pán řekl: „Nikdo nemůže sloužit jako otrok dvěma pánům; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“ (6,24). Mnozí lidé nemají světlo, protože jejich oko není čisté. Jejich oko není čisté, protože se dostatečně nezasvětili Pánu. Co je to zasvěcení? Znamená to sloužit jedině Hospodinu. Člověk nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne; oběma nemůže sloužit dobře. Nedokáže mezi nimi udržet rovnováhu. Nikdo nedokáže na jedné straně sloužit Bohu, a na druhé straně sloužit mamonu. Každý, kdo se snaží sloužit dvěma pánům, dříve či později zjistí, že jednoho miluje a druhého nenávidí. Buď se musíme Pánu vydat absolutně, nebo budeme zcela sloužit mamonu. Pán řekl, že oko musí být čisté. To znamená, že čistá musí být naše služba a naše zasvěcení. Čistota oka znamená čistotu zasvěcení.


Kéž nám Pán ukáže tento základní princip. Chceme-li číst Bibli, rozumět jejímu učení a přijímat její zjevení, musíme před Pánem splnit jednu povinnost: musíme se mu absolutně zasvětit. Jen to nám osvítí cestu Biblí. Máme-li problém se zasvěcením, máme problém i s viděním. Když máme problém s viděním, znamená to, že náš hlavní problém spočívá v zasvěcení. Musíme získat naprosté přesvědčení, že nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.


Druhý pán je zde pojmenován – je to mamon. Mamon znamená peníze a bohatství. Kvůli penězům již bylo zastřeno mnoho biblického světla. Mnoha lidem se světlo Bible zastřelo kvůli mamonu. Mnozí lidé nedokáží spatřit biblickou pravdu, protože mají problém s penězi. Vedle Boha mají peníze a své honby za penězi nejsou ochotni zanechat. Dochází ke konfliktu mezi pravdou a jejich osobním zájmem. Kdyby dokázali odložit svůj osobní zájem a jít za pravdou za každou cenu, byla by pro ně Bible křišťálově jasná. Mnozí lidé se však vzdávají biblického učení, protože mají problém s mamonem. Kdyby se všichni křesťané vypořádali s problémem mamonu, počet poslušných by výrazně vzrostl. Na toto Boží varování musíme dbát. Jakmile si nedáme pozor a jen trochu vyhovíme svému soukromému zájmu, proud Božího světla ustane. Abychom viděli světlo, nemůžeme sloužit mamonu. Nemůžeme mít dva zájmy. Nemůžeme sledovat Boží zájem i svůj zájem. Můžeme se zabývat vždy jen jedním zájmem – Božím zájmem. Jakmile začneme uvažovat o svém vlastním zájmu, budeme mít dva pány, a naše oko přestane být čisté. Člověk s rozdvojenou myslí nemůže studovat Bibli; nemůže ji studovat ani ten, kdo si vyhrazuje oblasti soukromých zájmů. Bibli mohou studovat jen ti, kteří mají čisté oko.


Jak dosáhnout toho, abychom měli čisté oko? Pán řekl: „Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (6,21). Úžasné je, že když mamon ovládneme, nebude nám škodit, ale pomáhat. Máme-li srdce upnuté k mamonu, milujeme peníze, a naše srdce se nedokáže přiklonit k Bohu. Jestliže však dokážeme zvládnout to, čeho si ceníme, budeme schopni řídit i své srdce. Proto se musíme učit zbavovat se toho, co je pro nás cenné. Pán řekl: „Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ Když si člověk ukládá poklady u Pána, přejde automaticky na stranu Pána i jeho srdce. Ukládá-li si člověk poklady v nebi, bude jeho srdce v nebi. Kde je náš poklad, tam bude i naše srdce. Bude-li vše, co máme, u Boha, bude automaticky u Boha i naše srdce, a naše oko bude čisté.

 
Abychom porozuměli Bibli, musíme se zasvětit bez výhrad. Bez zasvěcení naše srdce k Bohu nepůjde. Zvláštní vlastností zasvěcení je, že vede naše srdce k Bohu. Když obětujeme vše Bohu, bude nás naše srdce následovat tam, kde je náš poklad. Zasvěcení může být dvojího druhu. V jednom případě jde srdce jako první. V druhém případě srdce následuje. Někteří lidé zasvětí svůj poklad poté, co bylo zasaženo jejich srdce. Jiní zjistí, že se jejich srdce přidalo, když vydali svůj poklad. Ať se domníváme či nedomníváme, že se naše srdce přidá, musíme se postarat o své zasvěcení. A to, na čem lpíme nejvíce, musí odejít jako první. Měli bychom to vydat ve jménu Pána Ježíše těm, kteří to potřebují. Až své věci odevzdáme, bude naše srdce patřit Pánu. Až vše vydáme Pánu, budeme mít čisté oko.


Až budete naše oko čisté, bude jasné a bude do něj proudit světlo. Pán řekl: „Celé tvé tělo bude plné světla“ (v. 22). Co znamená mít tělo plné světla? Znamená to mít dost světla, aby naše nohy mohly chodit, aby naše ruce mohly pracovat a aby naše mysl mohla přemýšlet. Jinými slovy, znamená to mít světlo ve všech oblastech. Světlo naplňuje naše city, vůli, mysl, lásku, jednání i cestu. Všechno vidíme, protože naše oko je čisté.


Řekli jsme, že Bibli porozumějí jen duchovní lidé. Nyní musíme dodat ještě jednu věc: Bibli mohou porozumět jen ti, kteří se vydali. Jestliže se člověk nevydal, nemůže číst Bibli dobře. Jakmile Bibli otevře, bude narážet na místa, která při zasvěcení nevydal, a zabředne do tmy. Bude-li pokračovat ve čtení, narazí na další nevydané oblasti a znovu bude ve tmě. Jakmile je člověk ve tmě, nemůže doufat, že od Boha něco získá. Člověk musí být Bohu absolutně vydán. Nemůže sloužit na jedné straně Pánu, a na druhé straně si myslet, že může jít svou vlastní cestou. Někteří lidé tvrdí, že upřímně hledají Boží vůli, ale nevědí, co učí Bible. Říkají, že nevědí, v čem tkví jejich problém. To je však výmluva, nikoliv fakt. Člověk neví, protože se nechce vydat Boží cestou. Jestliže to myslí vážně a vydá se Boží cestou, zjistí, že cesta před ním je volná a jasná. Jediným typem člověka, kterému je stále něco nejasné, je člověk, který nemá jasné oko.


C. Nutnost neustálé poslušnosti
Bůh nám poskytuje zjevení biblických učení podle míry naší poslušnosti vůči němu. Čím více jej posloucháme, tím více světla získáváme. Posloucháme-li Boha trvale, také trvale vidíme. Bez trvalé poslušnosti nemůžeme trvale vidět. Nemůžeme vidět bez zasvěcení. Není-li naše zasvěcení hluboké, nebude zář velká. Nebude-li naše poslušnost dostatečně dobrá a konkrétní, nebude dostatečně dobré a konkrétní ani světlo, které přijímáme. Proto je zasvěcení podstatnou podmínkou. Člověk, který nechápe, co je zasvěcení, nemůže číst Bibli. Zasvěcený člověk musí mít nejen počáteční, základní zasvěcení, ale musí si před Pánem stále zachovávat poslušnost. Jen tehdy trvale uvidí. Množství světla, které člověk přijímá, závisí na míře poslušnosti, kterou si uchovává po počátečním zasvěcení. Je-li naše poslušnost dokonalá, je dokonalé i naše vidění.

Zvláštní pozornost bychom měli věnovat Pánovu výroku v Janovi 7,17: „Bude-li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím-li sám ze sebe.“ Jestliže se člověk rozhodne činit Boží vůli, získá poznání. Jinými slovy, poslušnost je podmínkou poznání. Rozhodnutí činit Boží vůli je podmínkou k tomu, abychom poznali Boží učení. Nemá-li člověk v úmyslu činit Boží vůli, a přitom chce znát Boží učení, žádá nemožné. Chce-li poznat Boží učení, musí se nejdříve rozhodnout, že bude činit Boží vůli. Toto rozhodnutí souvisí s jeho postojem. Bůh chce, abychom nejdříve zaujali postoj poslušnosti. Má-li člověk postoj poslušnosti vůči Bohu, bude mu Boží učení jasné. Neměli bychom se tázat, co učí Bible. Místo toho bychom si měli klást otázku, zda jsme ochotni Boží slovo poslouchat. Problém spočívá v našem postoji; s učením Bible nemá nic společného. Zda se nám Bible otevře, nebo ne, závisí jen na našem postoji vůči Bohu. My odpovídáme za svůj postoj, zatímco Bůh odpovídá za své učení. Je-li náš postoj správný, Bůh nám okamžitě zjeví sám sebe a otevře nám oči. Podpoříme-li to ještě poslušností, potvrdíme tím svůj postoj, a Bůh nám dá další zjevení. Nejprve musíme mít správný postoj, a pak budeme mít i zjevení. Odpovíme-li na zjevení poslušností, upevníme svůj správný postoj a přijmeme další zjevení.


Mnozí lidé tvrdí, že v Bibli rozpoznali určité pravdy. Skutečnost je taková, že je mohou spatřit jen ti, kteří se rozhodli činit Boží vůli. Jen oni mohou říkat, že jejich vidění je jasné a pronikavé. Abychom mohli učinit takové „rozhodnutí“, musí v nás Pán vykonat mnoho práce. Nemyslete si, že světlo přichází zdarma. Za každé vidění musíme zaplatit vysokou cenu; musíme zaplatit, abychom viděli. Někomu musí Bůh připravit dvě tři zkušenosti, aby mohl něco spatřit. Někdy jej musí Bůh provést i šesti či sedmi zkušenostmi, aby něco spatřil. Boží světlo k nám někdy přichází odrazem. Nejprve ozáří něco jiného, a pak se odrazí k nám. Boží světlo je často odražené světlo. Takové světlo musíme zachytit nejprve z jednoho směru, abychom mohli vidět, že přichází z druhého a ještě z třetího směru. Někdy musíme prožít několik zkušeností, abychom světlo mohli spatřit. Jsme-li neposlušní v jediné věci, přijdeme o zjevení. Tak působí Boží světlo. Mnohdy vidíme jasně jen tehdy, když se postavíme do jiného úhlu. Čím vyšší cenu před Pánem zaplatíme, tím více světla vidíme. Jeden prožitek poslušnosti vede k dalšímu prožitku poslušnosti a tím k ještě větší poslušnosti. Jeden prožitek světla vede k dalšímu prožitku, a tím k ještě většímu světlu. Za každým uspořádáním, které Bůh činí, je Boží vůle. Jakmile člověk dvakrát třikrát Boha neuposlechne, utrpí před Bohem ztrátu.


I v případě, že svému zasvěcení a své poslušnosti plně důvěřujeme, musíme si uvědomit, že jakmile je nám něco zastřeno, je s naším zasvěcením něco v nepořádku. Když nevidíme, máme špatné oči. Bůh nemá nikdy nedostatek světla, ale pokaždé když u nás vidí nedostatečnou ochotu, přestane k nám promlouvat. Bůh nikdy nikoho nenutí, aby něco dělal, ale také lacino neodhaluje své slovo. Je-li z naší strany určitá neochota, Duch Svatý se stáhne; ustoupí do pozadí a nebude sám sebe dávat lacino. Je-li s naším zasvěcením něco v nepořádku, nebude nám Bůh dávat žádné světlo. Neschopnost porozumět Bibli není nic zanedbatelného; je to výstraha, že nastal nějaký problém v zasvěcení. Mít duchovní mast na oči něco stojí; není zadarmo. Chceme-li vidět, musíme za to zaplatit. Vidění není zdarma.




Další díl: III. Být ve svém zvyku zkušený 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Prosíme o respektování názorů ostatních diskutujících a dodržování pravidel slušného chování.
(Upozorňuji: tento blog neprezentuje učení žádné křesťanské denominace, ale Boží Slovo.)