Duchovní hlad - John G. Lake - viděl Boží moc v akci

DUCHOVNÍ HLAD

A JINÁ KÁZÁNÍ

dr. John G. Lake

1870-1935

Bennie Blount Ministries International

This work is in the Public Domain. Copy Freely.

Tato kniha je MAJETEK VEŘEJNOSTI. Kopírujte volně.

www.bennieblount.org

KAPITOLA 1

DUCHOVNÍ HLAD

“Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.” (Matouš 5,6 studijní  překlad KMS)).

Hlad je dobrá věc. Je to ta nejpřesvědčivější skutečnost, kterou jsi uvědomuji. Je to úžasná moc. Národy se přesvědčily o tom, že s lidmi nic nepořídíte, dokud nezačnou být hladoví. Avšak, když začnou hladovět, mějte se na pozoru. Existuje totiž určitý druh zoufalství, který hlad doprovází. Přál bych si, kdybychom ho takto všichni zakoušeli duchovně. Přál bych si, kdybychom byli velmi hladoví po Bohu. Nebylo by to úžasné? Bylo by divné, kdybychom všichni skutečně hladověli po Bohu a při tom by pouze dva nebo tři z nás byli nasyceni ve shromáždění.

“Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.” Spravedlnost je Boží ryzost. Boží ryzost ve vašem duchu a těle, ve vašich záležitostech, ve vaší rodině, ve vašem zaměstnání – všude. Bůh je Bohem, který je všude kolem nás. Jeho moc působí z každé strany. Umělci malují svatozář nad Ježíšovou hlavou, aby ukázali na to, jak z Jeho osoby vyzařuje sláva. Mohli jí také namalovat jen kolem Jeho nohou nebo kolem kterékoliv jiné části Jeho postavy. Je to Bůh se svojí slávou, který působí v člověku a vyzařuje skrze lidskou osobnost. Není nic úžasnějšího než Bůh, který vnitřně přebývá v lidském životě. Největším důkazem toho je, že se zmocnil lidí. Prostřednictvím Ducha svatého vstupuje a zmocňuje se těch, kteří jsou po Něm hladoví. 

“Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.” Ujišťuji vás, že po Ježíšově ukřižování zůstalo v Jeruzalémě 120 hladových lidí. Kdyby tehdy nebyli tak velmi hladoví, nikdy by nebyli tak nádherně naplněni. Byli naplněni proto, protože měli hlad. Někdy máme sklon přemýšlet o Bohu, jako kdyby byl mechanický a jen načasoval datum, kdy se přihodí ta či ona událost. Avšak jsem přesvědčen o tom, že jeden ze skutků Ducha svatého je to, že předem připravuje lidská srdce tak, že do nich vkládá velký hlad po události, kterou Bůh zaslíbil, dokud to nepřijde. Čím více studuji dějiny a proroctví, tím více jsem přesvědčen o tom, že se Ježíš Kristus narodil na svět jako odpověď na ohromný křik srdce ze strany světa. Svět potřeboval naléhavě Boha. Lidé chtěli zakusit velký Boží projev a Ježíš Kristus jako Osvoboditel a Spasitel přišel jako odpověď na křik jejich duše.

Mnozí se těší na druhý Ježíšův příchod jako na předem stanovené datum, kdy se stanou určité události a kdy se zjeví Ježíš. Já to tak nevidím. Jsem přesvědčen o tom, že musí existovat tak velký hlad po příchodu Páně v lidských srdcích, že modlitba takového druhu ještě nikdy předtím, než Kristus přijde, nebyla vyslána do nebe. Když bude vyslána do nebe ze strany hladových duší, tak snese Ježíše Krista z trůnu – sešle Ho na zem. Daniel tvrdí, že se přesvědčil, když studoval prorocké knihy – obzvláště Jeremiáše – o tom, že ten čas přijde, kdy Izraelci budou vysvobozeni ze zajetí v Babylóně; sedmdesát let uplynulo, ale žádné vysvobození nepřišlo. Obrátil tedy svoji tvář ku Pánu Bohu hledal Ho v modlitbě (Daniel 9). Kdyby tehdy vysvobození mělo přijít automaticky v určité stanovené datum, nikdy by pro Daniele nebylo nutné, aby usiloval o velký hlad ve své duši, tak že se postil a modlil v žíni a popelu proto, aby mohlo přijít vysvobození. Boží záměry se stanou, když naše srdce a mysl usilují o skutečný Boží výkřik; když opravdová Boží modlitba vstupuje do našeho srdce a když opravdové Boží touhy se zmocňují naší přirozenosti. Potom se něco stane. Ať už vaše duše touží po čemkoliv, pokud se tato touha stane nejhlubším křikem ve vašem životě – ne druhou, třetí, čtvrtou, pátou nebo desátou věcí, ale nejvyšší touhou vašeho srdce (prvořadou touhou) – , tak potom všechny síly a energie vašeho ducha, duše a těla se začnou spojovat a křičet k Bohu pro odpověď, která jistě přijde!

LAKEHO KŘIK ZA VYSVOBOZENÍ

Žil jsem v rodině, která po dobu 32 let nikdy nebyla bez někoho, kdo by v ní byl nemocný. Předtím než mi bylo 24 let, jsme pochovali čtyři bratry a sestry a ostatní čtyři členové rodiny umírali jako bezmocní; bezmocní - nemocní. Založil jsem svoji vlastní rodinu; oženil jsem se s nádhernou ženou a narodil se nám náš první syn. Během krátké doby jsem uviděl, jak tento stejný „ďábelský vlak“ nemocí, který doprovázel rodinu mého otce, přišel do mojí rodiny. Moje žena onemocněla, můj syn onemocněl. A kvůli tomu všemu se v mé přirozenosti rozvinula jedna vlastnost: křik za vysvobození. Moje duše křičela k Bohu za vysvobození. 

Nevěděl jsem nic o předmětu uzdravování, ačkoli jsem byl metodistickým evangelistou. Moje srdce však křičelo za vysvobození; moje duše přišla do místa, kde jsem se vzdal závislosti na člověku. Můj otec utratil majetek rodiny, ale marně, jako kdyby nebylo nic, co by mohlo „tento vlak pekla“ zastavit. Dovolte mi vám říct, že neexistuje žádná lidská brzda, která by to dokázala zastavit, protože ta věc je hluboko usazena v lidské přirozenosti – příliš hluboko na to, aby na to platil nějaký lék. To může učinit pouze všemohoucí Bůh a Duch svatý a Pán Ježíš Kristus, který proniká do hlubin lidské přirozenosti; nachází tam skutečný kořen problému a ničí ho.Pokud jsi od Boha vzdálen a tvoje srdce touží, tvoje duše křičí k Bohu za vysvobození, On bude nablízku, aby tě vysvobodil. Nebudeš muset křičet dlouho, dokud neuvidíš, že se hory pohnuly a přijde anděl vysvobození. Nakonec jsem se ve svém životě dostal do takového bodu, kdy jsme ve svém srdci nejvíce křičel po vysvobození. Slzy nám tekly po celé tři roky, než k nám Bůh přišel s vysvobozením. Mohu slyšet sténání, křik, sešlost, vzlykot mé rodiny a mohu cítit její zoufalství. Moje srdce křičelo, moje duše vzdychala a můj duch plakal. Chtěl jsem pomoct. Nevěděl jsem ani dost dobře, jak mám za to přímo prosit Boha. Není to zvláštní, že lidé dostatečně nevnímají, jak mají volat k Bohu kvůli fyzickým nebo duchovním problémům? Avšak já to nevěděl. Určitá věc v mém srdci dozrála: skutečný hlad. Hlad lidské duše musí být uspokojen. To je Boží zákon, který je v hlubinách Ducha. Bůh odpoví srdci, které křičí. Bůh odpoví duši, která prosí. Ježíš Kristus k nám přichází s duchovním ujištěním a zve nás, když jsme hladoví po modlitbě a víře, abychom uchvátili od Pána to, co naše duše žádá a po čem touží. Jednoho dne náš Pán nebes přišel naší cestou a na chvíli nadzdvihnul mrak temnoty, to černé peklo, to prokletí smrti. Boží světlo ozářilo náš život a naší rodinu, tak jako existovalo v životech a rodinách ostatních lidí. Dozvěděli jsme se o Ježíšově pravdě a naučili jsme se používat Boží duchovní moc. Pán nás uzdravil.

“Blahoslavení ti, kdo hladovějí ………”

PŘÍHODA S KRAVSKÝM CHLEBEM

Jednou jsem se vydal na výlet na sněžnicích v Sault Sainte Marie v Michiganu, kde bylo obvykle v zimě okolo pěti až šesti stop sněhu. Ušel jsem na svých sněžnicích třicet mil.Utrmácený a unavený jsem přišel domů a zjistil jsem, že moje žena šla někoho navštívit, tak jsem vstoupil do domu mé sestry. Zjistil jsem, že byli také pryč. Vešel jsem do domu a začal jsem hledat něco k jídlu. Byl jsem velmi hladový. Našel jsem veliký koláč, který vypadal jako kukuřičný chléb; byl ještě docela teplý a krásně voněl. Celý jsem ho snědl. Připadalo mi, že je to velmi legrační jídlo. Zdálo se, jako kdyby v něm byly zapečeny žmolky masa. Nerozuměl jsem tomu, z čeho byl upečen, protože jsem nebyl ani trochu kuchař. Když jsem ho snědl, moje sestra a její manžel vešli dovnitř. Řekla: „Můj ty Bože, ty musíš být hladový a unavený.“ Odpověděl jsem: „Byl jsem, ale pak jsem našel kukuřičný koláč a celý jsem ho snědl.“ Ona řekla: „Moje dobroto, nesnědl si doufám tohle!“ Řekl jsem: „Co to bylo Ireno?“ Odpověděla: „Proč, vždyť to byl kravský chleba; museli jsem pomlít palice z kukuřice a připravit všechno ostatní.“

Vidíte, všechno záleží na tom do jaké míry jste hladoví. Vyhladovělému člověku chutná všechno. Pokud byste chtěli ve velkém udělit požehnání lidem, asi byste jim nedali koláč, ale nechali byste je vyhladovět; potom všechno co by jim přišlo do cesty, by jim na věky věků velmi chutnalo.

ZÁZRAK POD TRNITÝM KEŘEM

Rád vyprávím tento příběh, protože je to příběh hladového člověka. Krátce po tom, co jsem přijel do Jižní Afriky a Bůh začal zázračně působit ve městě Johanesburg, lékaři řekli jednomu řezníkovi, který žil v předměstí, že se u něho rozvinula tuberkulóza do takového stádia, že nebude žít déle než devět měsíců. Začal se připravovat na to, že zajistí svoji rodinu do budoucna. Koupil farmu a pokusil se jí rozšířit, aby jeho rodina měla prostředky na živobytí. Jednoho dne dostal dopis od svých přátel z Johanesburgu, kde se dozvěděl – jak to bratři označili – o příjezdu „amerických bratří“ a o úžasných věcech, které se děly všude kolem. Vyprávěli mu o tamtom a o tomhle: o hrozném opilci, který se obrátil; o jeho neteři, která byla nemocná na vozíku pět let a Bůh ji uzdravil; o tom jak jeden z jeho příbuzných byl pokřtěn Duchem svatým a začal mluvit v jiných jazycích a o dalších přátelích a bližních, kteří byli pokřtěni a uzdraveni. Řekli mu o velké změně, která nastala všude kolem a o všech zázracích velikého díla, které vypůsobil Bůh. 

Dan Von Vuuren vzal dopis a doplazil se pod africký trnitý keř. Rozestřel dopis před Bohem a začal o něm mluvit před Pánem. Řekl: „Bože na nebesích, pokud jsi mohl přijít k tamtomu pánu, opilci, abys ho vysvobodil z hříchu, zachránil jsi jeho duši a dal jsi mu Boží radost; pokud jsi mohl přijít k moji neteři, abys zachránil její duši, uzdravil její tělo a vyslal si ji k jejím přátelům, aby namísto břemene, byla pro ně požehnáním. Pokud jsi mohl přijít k tamtomu nebo k tamté a oni byli pokřtěni Duchem svatým a začali mluvit v jiných jazycích – Pane, pokud jsi mohl tyto věci učinit v Johanesburgu, můžeš pro mě udělat taky něco.“ Poklekl, sklonil svoji tvář na zem a vykřikl k Bohu, aby pro něj něco učinil. Tohoto rána se Von Vuuren tak při četbě dopisu rozrušil, že jeho touha po uzdravení byla větší než cokoliv, čeho si byl vědom. Jeho srdce se dotklo Boha a v to ráno jeho modlitba pronikla do nebe. Bůh sestoupil do jeho života. V deseti minutách mohl nabrat všechen dech jak chtěl, bolest byla pryč. Tuberkulóza zmizela a uzdravil se.

Avšak to nebylo všechno. Nejen že přijal velké fyzické uzdravení, ale Bůh do něho také doslova vešel a zmocnil se jeho života takovým způsobem, až sám sobě už nerozuměl. Když mi to vyprávěl, řekl: „Bratře, nová modlitba z nebe se zrodila v mém duchu. Modlil jsem se za spasení mé ženy 18 let, ale nikdy jsem se „nepromodlil skrz“. Přesto všechno v to ráno jsem se promodlil do nebe a veškeré dílo bylo dokonáno, jakmile jsem se dostal domů. Moje žena se postavila a dívala se na mě dvě minuty, až v její duši svitlo, že mě Bůh uzdravil úžasným způsobem. Nikdy se mě nezeptala na to, jak se to stalo, ale padla na svá kolena, pozvedla své ruce k nebi a řekla: „Dane modli se za mě; proboha modli se za mě. Ještě dnes musím najít Boha.“ A Bůh vešel do její duše.“ Von Vuuren měl jedenáct nádherných dětí. Začal se za ně se svojí manželkou modlit a během týdne celá třináctičlenná rodina byla pokřtěna Duchem svatým. Potom odešel na farmu svého bratra a vyprávěl o divu, který pro něho Bůh vykonal; „promodlil“ se do nebe a během krátké chvíle devatenáctičlenná rodina byla pokřtěna Duchem svatým.

PROBUZENÍ V PARLAMENTU JIŽNÍ AFRIKY

Bůh naplnil život Von Vuurena tak svojí slávou, že toho rána mu Bůh řekl: „Jdi do Pretórie. Pošlu ti do cesty různé členy parlamentu.“ Ve výkonném ústředí vlády mu bylo dáno svolení, aby mohl vejít do přítomnosti premiéra Louise Botha. Both mi o tom později vyprávěl. Premiér Both řekl: „Lakeu, znám Von Vuurena z doby, kdy byl ještě klukem. Znám ho jako bezohledného nevázaného člověka. Avšak, když ten člověk přišel do moji kanceláře a stál od mého stolu asi deset stop. Podíval jsem se nahoru a předtím než jsem promluvil, začal jsem se třást na židli. Klekl jsem si. Musel jsem vrazit svoji hlavu pod stůl a křičet k Bohu. Proč? Protože vypadal a mluvil jako Bůh. Byla nad ním Boží velebnost. Byl nadlidsky obdivuhodný. Potom Von Vuuren vešel do kanceláře státního zástupce, pak k finančnímu zástupci. V každém tomto případě se situace téměř opakovala. Po osmnáct dní ho Bůh provázel v návštěvách od jednoho člověka k druhému – od právníků a soudců až po vládní úředníky – až každý vyšší vládní úředník poznal, že existuje Bůh, Kristus, Spasitel a křest v Duchu svatém. A to všechno, protože Dan Von Vuuren skutečně hladověl po Bohu.“Blahoslavení ti, kdo hladovějí ……”

Předtím než jsem odjel z Afriky, tak po několik let projížděl zemi tam a zpět jako oheň. Všude kam přišel, hříšníci byli zachráněni, nemocní uzdraveni; muži a ženy byli pokřtěni Duchem svatým, než zapálil okolní kraje ohněm skrze Boží moc.

MODLITBA V DOMĚ FREDA BOSWORTHA

Jednoho večera jsem seděl v domě Freda Boswortha, předtím než začal Fred přemýšlet o kázání evangelia a naslouchal jsem Lillian Thistleweightové (pokrevní sestře Charlse Parhama), jak vypráví o Bohu a Jeho lásce, Jeho posvěcující milosti a moci a o tom, co je to skutečná svatost. To co mě zaujalo, se netýkalo jejího logického uvažování, ale udělala na mě dojem sama o sobě. Byla to Boží svatost, která vycházela z její duše, byl to živý Boží duch, který vyzařoval ze života této ženy. Seděl jsem vzadu v pokoji co nejdále, jak to bylo jen možné. Byl jsem spokojený: Ve světě se mi vedlo dobře, prosperoval jsem ve všem, co doprovází úspěšný život. Avšak v ten večer moje srdce dostalo takový hlad, že jsem padl na svá kolena a ti, kteří byli přítomni by vám řekli, že ještě nikdy v životě neslyšeli nikoho se tak modlit, jako jsem se modlil já.

Bosworth po nějaké delší době řekl: „Lakeu, je jedna věc, kterou si budu pamatovat po celý svůj život. Tu, jak si se jednoho večera začal modlit v mém domě, dokud se nezačaly třást tašky na střeše, dokud nesestoupil Bůh a nezapálil oheň v našich srdcích, dokud nepřišel do našich srdcí a neposvětil je.“ Všichni ďáblové v pekle mě nepřesvědčí o tom, že neexistuje zkušenost skutečného posvěcení Ježíše Krista. Když Bůh přichází a očišťuje vaše srdce, zmocňuje se vaší přirozenosti a dává vám Boží vítězství nad hříchem a sebou samým.“Blahoslavení ti, kdo hladovějí……”  

Drazí modlete se, abyste dostali hlad.

A jak jsem pokračoval v rozhovoru s Lillian Thistleweightovou, všiml jsem si, že ta nejdůležitější

vlastnost v její duši bylo vědomí svatosti. Řekla: „Bratře, to je to, za co jsem se modlila; to je to, co nám přinesl křest v Duchu svatém. To je to, po čem jsem toužila u Boha.“

SEYMOUROVA MODLITBA ZA PROBUZENÍ

O něco později bratr Parham kázal v Texasu. Na toto shromáždění přišel černoch Tom Seymour.

Parham vyložil svoji zkušenost křtu v Duchu svatém bratru Tomovi a mně osobně. V duši tohoto černocha byl obrovský hlad. Pracoval jako číšník v restauraci, aby se uživil, zatímco kázal v církvi svým lidem. Znal Boha jako svého Spasitele a jako Toho, který posvěcuje. Poznal Boží moc k uzdravení. Avšak, když naslouchal Parhamovi, uvědomil si jednu daleko větší věc – křest v Duchu svatém. Odjel do Los Angeles, aniž by to přijal, ale řekl potom, že je rozhodnut kázat lidem všechno, co o Bohu ví.

Řekl: „Předtím než jsem se setkal s Parhamem, v mém srdci byl takový hlad po Bohu, že jsem se modlil denně pět hodin po dobu dvou a půl roku. Dostal jsem se do Los Angeles, ale tam jsem měl ještě vetší hlad. Modlil jsem se: ‚Bože, co mám udělat?‘ Duch odpověděl: ‚Modli se víc. Existují lepší věci, které mohou přijít do duchovního života, ale musí se hledat modlitbou a vírou.‘ ‚Ale Pane, modlím se v současnosti pět hodin denně‘, odpověděl jsem. Zvýšil jsem moje modlitby denně na sedm hodin, po dobu jednoho a půl roku. Modlil jsem se k Bohu, aby mi dal to, co kázal Parham – opravdového Ducha svatého, oheň s jazyky, lásku a Boží moc, jako to měli apoštolé.“  Bůh vložil takový hlad do srdce tohoto člověka, že když Boží oheň přišel, oslavil se skrze něho.

V současné době nevěřím, že by na světě mohl být člověk, který by zakusil větší úžasnou Boží povodeň než tu, kterou Bůh daroval tomuto člověku a sláva a moc skutečných letnic se přehnala přes tento svět. Tento černý muž kázal k deseti tisícům lidem v mém shromáždění, kdy na jeho duchu spočívala Boží moc a sláva; lidé se třásli, chvěli a křičeli k Bohu. Bůh byl v něm.

“Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.”

Rád bych věděl po čem skutečně hladovíme. Máme skutečný duchovní hlad:– něco, co naše duše žádá? Pokud to máte, Bůh vám odpoví, Bůh ti odpoví. Skrze zákon Ducha o kterém lidé ví, musí přijít odpověď. A taky přijde! Chvála Bohu, přijde. Přijde v různých podobách, o kterých se vám ani nesnilo. Bůh není pouze omezen na mluvení v jazycích a jejich samotném výkladu.

Když jsem byl chlapec, jednou jsem doprovázel svého otce při návštěvě úřadu Johna A. McCalla, nejlepšího ručitele. Do jeho kanceláře jsme se dostali pomocí jeho soukromého výtahu. Bylo to poprvé, co jsem byl ve velké úřední budově a jel jsem výtahem. Zatajil jsem svůj dech, dokud se ta věc nezastavila. Pak jsme vešli do jeho kanceláře, té nejkrásnější kanceláře, kterou jsem kdy viděl. Koberečky byly tak husté, že jsem se bál, abych neprošel podlahou, když jsem na ně stoupl. Jeho psací stůl byl překrásný – čistý mahagon a na vrchní desce stolu bylo na vizitce ve vyzdobené perleti vepsáno jeho jméno. Bylo to tak velkolepé, že jsem ve své chlapecké duši řekl: „Až budu dospělý, budu mít taky takovou kancelář a psací stůl, na kterém bude napsáno moje jméno.“ Neuvědomoval jsem si, jak hluboko to bylo v mé přirozenosti až do svých třiceti let. Téměř se zdálo, jako kdyby se na to úplně zapomnělo. Až jednoho dne mě pozvali do Chicaga, abych se připojil ke společnosti lidí, která se chystala založit společnost životního pojištění. Řekli mi: „Lakeu, chtěli bychom, abys se stal ředitelem této společnosti.“ Hovořili jsme o této záležitosti tři týdny, dokud nepřistoupili na moje podmínky a předseda asociace řekl: „Vejdi do této kanceláře. Chci ti něco ukázat. Máme pro tebe překvapení.“ Vešel jsem do kanceláře, která byla přesnou kopií kanceláře Johna A. McCalla a uprostřed místnosti stál psací stůl z čistého mahagonu. Místo jména John A. McCalla bylo v perleti vepsáno jméno John G. Lake. Žádnému člověku jsem doposud na světě neřekl o této touze moji duše.

Existuje něco ve vnitřním puzení duše, co způsobuje tvořivost a to, že se určité věci stanou. Když nejvyšší touha vašeho srdce křičí k Bohu, všechna duchovní energie vaší přirozenosti a Boží síly, které k vám přicházejí se začnou soustřeďovat a začnou působit na uskutečnění tohoto cíle. Potom do lidské bytosti vchází to, po čem vaše duše volá prostřednictvím vědomého tvořivého procvičování víry; to je ta činná tvořivá víra, kdy vy a Bůh konáte a jste svědky moci tvořivé touhy. Věřím ve spolupráci člověka s Bohem. Věřím, že existuje harmonické spojení mezi Bohem a člověkem, když se dva stávají jedno. Nemám na mysli spaseného člověka a oslaveného Boha, ale to, když je člověk stmelen s Bohem a Bůh s člověkem v jedno duchovní stvoření. Když stál Mojžíš u Rudého moře, nebyl to Mojžíš a Bůh, byl to jen Bůh. Bůh řekl: „Budeš jako Bůh.“ Takže mezi ním a Bohem nebyl žádný rozdíl („Budeš jako Bůh.“). Neustále říkáme: „Pane, učiň mě průlivem Svého požehnání“ jsouce odděleni od Jeho myšlení a očekáváme, že skrze nás Bůh vylije Svoji duchovní moc a požehnání. Tato věc není nejdůležitější. Existuje lepší zkušenost, než ta, která je popsána v Božím slově. A to je ta, když se stanete s Bohem jednou bytostí. Vaše celé tělo, duše, mysl srdce a duch jsou v rytmu, ve spojení a souzvuku věčného Boha. To znamená být za jedno v mysli, srdci a v duši – vy a Bůh jako jedna bytost. Když stál Mojžíš před Rudým mořem, snažil se z tohoto vztahu, který Bůh ustanovil, ustoupit a hodit zpět odpovědnost na Boha. Byl přemožen, bylo to pro něho až moc úžasné. Určitě to tak Bůh nemyslel! Bůh to ale věděl. V ten okamžik, když Mojžíš začal rozpoznávat sám sebe jako jednotlivce a Boha jako toho druhého, Boha to urazilo. Popřemýšlel o tom, že ustoupí a bude se k Bohu modlit, aby něco udělal, tak jako ho předtím vedl v modlitbě ve vztahu s Ním, avšak nemohl nic učinit. Myšlenka, že Mojžíš chtěl odejít z místa blízkého obecenství s Bohem, z toho vnitřního vztahu, když byla duše Mojžíše a Boha v souladu, se stala pro Boha urážkou. A Bůh řekl: „Co voláš ke mně?“ Jinými slovy, přestaň se takhle modlit.

„Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu.” (2. Mojžíšova 14,16) Bůh neřekl: „Mojžíši, vztáhni svoji ruku nad moře a já ho rozdělím.“

Další kapitola: Duchovní člověk